pondělí 26. ledna 2009

Vína analýze nepodrobená

Období okolo poloviny ledna je pro mne vždy poněkud fyzicky i psychicky náročnější, takže omluvte sníženou kvalitu blogových příspěvků, respektive jejich zaměření na různé krátké úvahy a bilancování, která dopadají všelijak. Ale snad už brzy bude větší klid. Fotka, kterou můžete vidět vlevo u tohoto úvodu, je tak nějak nakřivo. Nechci tím naznačovat, že je to se mnou nahnuté, když už jsem začal pít Templáře, to vůbec ne. Prostě tak nějak vyšla. A tohle víno je praktickou ukázkou staré pravdy, že „ta nejvyšší kvalita nemusí oslnit tolik, jako mnohem skromnější nápoj vypitý v příznivěji nakloněném prostředí“. Je tak snadné být na degustaci nějakých slavných vín z Bordeaux či třeba Piemontu, mít jich vedle sebe hromadu, čichat jak lovecký pes a v poznámkách si dovolit tvrdit, že tohle či tamto je horší než jiné, protože má méně/více/jiné ovoce ve vůni. Lehká, svěží a jednoduchá morávka z plastového kelímku, detailní analýze nepodrobená, ale v kroužku přátel a lidí co jsem dlouho neviděl vypitá, se v paměti stává vínem, které mne bavilo, oslovilo, fungovalo v momentě, kdy fungovat mělo. Mladičké nezralé kvalitní Bordeaux na hektické davové degustaci může v paměti naopak uvíznout jako cosi nepitelného, hrubého, nepřitažlivého. Mozek je mrcha a nic s tím nenaděláte.

Vůbec mi přijde šílené, jak člověk dostane do sklenky svůj první Chenin Blanc z Afriky, obvykle nějakou spíše spotřební záležitost, a hned si dělá názor, jak to teda v té Africe s vínem funguje. A dost podobné je to na leckterých degustacích od dovozců i vinařů, oblíbeným sportem je budovat názor na celý ročník či odrůdu právě na základě pokecu nad pár sklenkami. Mám takovou lehce anarchickou náladu, ale prostě mi momentálně trochu přijde, že všechny tyhle závěry valného smyslu nemají. Vše se mění. Za půl roku ochutnáte něco jiného, jinak vybraný set, a závěr bude třeba úplně opačný. A budete si připadat jako pitomec za každou plamenně pronesenou větu k dalším vinným nadšencům, že (kupříkladu, zde mé přesvědčení zatím trvá) „ročník 2003 byl dost na prd, ač to ze začátku vypadalo hodně nadějně“ :o) Nebo když si uděláte názor na vína z nějaké méně známé oblasti, se kterým vydržíte machrovat i několik let, tak pravděpodobně nezaznamenáte změnu technologie či příchod nějakého mladého inovativního vinaře, který všechno obrátí naruby, oblast vynese na vrchol a z vás udělá pitomce, který poslední roky všechny zrazuje, ať vína odtamtud raději ani nezkouší. Takže asi tak. Tak trochu k tématu se mi moc líbí následující citát: „Lidé mají pocit, že si na vše musí udělat ten správný názor. Na souseda, na politika, na lásku, na život. To ale není pravda, názor je jen pouto k pomíjivosti.“ (J. Spurný, Česká kocovina)

Mám názory rád, text bez názoru je papouškování faktů co nic nového nepřinese, ale asi je nutné se smířit s tím, že vás každou chvilku za některý z nich někdo „sejme“ nebo vám to jinak zkomplikuje život. A ještě jedna věc mne napadla (těkám z tématu na téma a tohle je o něco lehčí a více vinné), když jsem před pár dny otevíral dost zajímavý Bandol k uleželému hovězímu guláši. Občas si při pročítání gastronomických doporučení k vínu totiž říkám, pro koho jsou asi tak určeny a zda je cílem přesvědčit konzumenta, že doma se ani fajn víno nemá snažit s něčím spojit a má to raději nechat na restauraci. Netvrdím, že ideální jsou jen nějaké vyloženě obecné tipy jako „červené maso“ nebo „sýry typu Camembert“, ale nic by se nemělo přehánět a snahou všech, kteří píší o víně, by mělo být trošku z něj odstranit tu auru snobismu. Třeba takový jeden můj (a podle všeho desítek milionů dalších lidí) oblíbený sekt, suchý Freixenet Cordon Negro (efektní matná láhev a aktuálně trochu upravená viněta, ovšem obsah zůstává stejný a v supermarketech je to celé stále za dvě stovky), se hodí skoro ke všemu :o) Je to svěží, lehčí pití vhodné na konzumaci jen tak i splachování soust všeho druhu. Paradoxně tragicky nefunguje tradiční kombinace „kaviár a šampaňské“, tedy řeč je o barveném a kdo ví jak dochucovaném kaviáru z Huňáčka severního, co ho prodávají za třicet korun v běžných obchoďácích. Když spojíte tyhle jikry s Cordon Negro, tak vám v ústech exploduje intenzivní a nepříjemná rybinová pachuť. Vlastně tenhle případ dokazuje, že ideálním i nevhodným spojením můžete dosáhnout netušených výsledků, takže nějaké přesné a detailní tipy smysl určitě mají, jenže měla by to být spíš „poznámka pod čarou“. Experimentujte!

P.S. Slibuju, že se zase vrátím k reportům z degustací a tak. Mám jich pár v zásobě a dalších jsou již zapsány v kalendáři na týdny následující :o) A bude v nich i názor na oblasti i vína, založený na příliš malém počtu vzorků i nedostatečné životní zkušenosti :)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails