Dva Duby a něco na porovnání

Minulou středu, samozřejmě šlo o květový den, dorazil do nového velkého Vinografu Jiří Šebela z vinařství Dva Duby (web), aby zde předvedl několik svých vín, pro zajímavost jsme měli možnost srovnání s pár dalšími vzorky nejen z Kounic, ve sklenkách byl vždy celý set 3 až 4 vín najednou. Cílem bylo debatovat o obsahu lahví, filozofii jejich vzniku, dozvědět se reakce publika a tak. Nezůstal jsem úplně do konce posezení, kdy se prý povídání trochu víc rozjelo, ale vína přechutnal všechna a pár názorů si taky vyslechl či se o svůj pohled přímo podělil. Vezmu ve zrychleném režimu jednotlivá vína, rozhodně to nebyla nuda.

Zobraz celý článek →

Před dubem za dubem nikdo nesmí stát

Minulý týden představilo ve vinárně U svaté Anežky svou produkci dolnokounické vinařství Dva duby. Mělo ovšem hodně nelehké postavení, šlo o mé první setkání s vinařem a jeho dítky a neočekával jsem nic menšího, než novou hvězdu na domácí scéně a vinařství hodné pravidelného sledování. Vinař Jiří Šebela je totiž pravidelným přispěvatelem do diskusí na tomto blogu (což znamená, že mi každou chybu, kterou v tomto článku spáchám, omlátí o hlavu) už několik let a pod přezdívkou Simon jej obohatil o mnoho zajímavých příspěvků. Mám tendenci s jejich obsahem souhlasit, byť často forma, kterou je předkládá, mi úplně nesedí. Simon má totiž názor na to, jak by mělo vznikat dobré víno, velmi vyhraněný. A projevuje jej dost nekompromisně. Ostatně stejně jako názor na mnoho dalších věcí, které se vinného byznysu týkají. K tomu disponuje jasnou vizí, kam se má jeho vinařství ubírat, jak by mělo vypadat a fungovat. Všechna vína má jako zemská, spíše než odrůdami označená jmény se skrytým významem (spíše několika), další odklon od domácí klasiky. A jako bonus zná své oblíbené odrůdy a styl vín od světových špiček, top Sauvignon pro něj není vítěz místní soutěže, ale spíše Pur Sang či Silex od (nedávno tragicky zesnulého) Didiera Dagueneau. I kdyby tomu terroir nikdy nedovolil, je dobré hledět k takovýmhle výšinám (pokud jste schopni uznat, že tam zatím ani omylem nejste, což se některým našim světoběžníkům nezadařilo). A celkově jsem za takovouhle novou vinařskou generaci rád, protože má chuť (a zatím i síly) změnit pohled na to, jak vypadá kvalitní domácí produkce.

Vinař mi trochu ušetřil práci tím, že sám začal blogovat, takže (ač stále nemá dokončeny firemní webové stránky) je možné se spoustu informací dozvědět právě na jeho blogu. Základní věci jsou v zápisku Představení vinařství Dva duby, vinice můžete vidět ve fotogaleriích květen 2010 a začátek prosince (Sauvignon je z Karlova, Ryzlink vlašský a Svatovavřinecké z Horních nových měst výše ve svahu a Veltlínské červené rané ze stejné vinice ale na spodní terase, Frankovka je zatím nakupována a vinař pro ni má vyhlídnutu pěknou polohu). Ze sérii článků o výrobě spotřebního a terroirového vína je zase jasné, že Dva duby chtějí vyrábět vína terroirová. V tomto případě to znamená bez chemie ve vinohradu (přesněji řečeno s biodynamickými postupy), za minimalizace síry (v podstatě až před lahvováním), bez čerpadel, filtrů, bez odkalování, se zráním ve dřevě (nerez prý patří jen nad sklep, do lisu, sudy berou od Fryzelky z Vlachovic a jde buď o valašský dub či akát) na kvasničních kalech (ale spíše bez batonáže, pokud to nevyžaduje ročník jako 2010), prostě pěkné předsevzetí. Přirozená, poctivá vína by to měla být. Takže přeskočíme rovnou ke vzorkům…

Ryzlink vlašský 2008 je prý neprodejný vzorek pro domácí popíjení rodiny. Příjemně aromatické, slinosbíhavé, květino-ovocitý mix se zemitějším tónem (studený Darjeeling). Suché, středně plné, řízné, zemitější, minerální (křísnutí křemenem), parádně pitelné. Hodně fajn zavínění, tímhle bych si „vyplachoval sklenky“ klidně pravidelně doma.

V Cuvée Mille e tre 2009 jsme si ozkoušeli čistý Sauvignon, ten den stočený ze sudu a teprve ve vývinu, bude ležet ve dřevě a na kvasnicích dalších několik měsíců. V současné podobě velmi intenzivní projev s hodně dominujícím dřevem (což se myslím ještě dost upraví), hutněji ovocité, lehce oxidativní, v chuti takové „plnotučné“, živé, dlouhé, dobrá kyselina a výrazný teplejší projev alkoholu a sladší dřeva, efektní. Na můj vkus takové až moc hutné, od Sauvignonu čekám možná vyšší kyselinu a trochu snazší pitelnost. Každopádně mne to bude dost zajímat v hotové podobě.

Následovala série tří růžových, na kterých si vinařství dost zakládá (považuje je za seriózní pití s plnými vinnými právy, ne něco obyčejného/jednoduchého), stejné víno ve třech ročnících a podobách. Cuvée Rose & cross 2009 (opět stočeno ze sudu) je vavřinec, bledě růžový, příjemně ovocný, zemitější, přirozený, s fajn perličkou při napití, dobrou kyselinou, čistý, mladičký, nekomplikovaně pitelný (ovšem stále ve vývoji ve dřevě). Cuvée Rose & cross 2008 je směsí Svatovavřineckého (více) s Frankovkou, barva je o něco hlubší a efektní, vůně do tmavšího ovoce, peckovin, vážnější a zajímavá. Plnější, hutnější, pěkná kyselina, mírně živočišné (až možná kravínové-silážové, což zní odpudivě, ale fakt to není nějak zvlášť nepříjemné byť by mi to nechybělo, vzduch s vínem navíc dělá divy, dost se mění každým zakroužením ve sklence) aroma. Fajn pohled na růžovku, tohle bych si otevřel k dobrému jídlu i v zimě. Cuvée Rose & cross 2007 je neprodejná menší šarže z demižonu. Má barvu opět méně výraznou a mírně se sunoucí do oranžové. Vůně mi připomíná některá vína z Loiry, pěkná ovocitost (až ovoce sušené) a linka vyzrálého kozího sýra, trochu nástup oxidace. V chuti pěkné, čisté, ovocité, vyvážené, delší, dobře pitelné.

Ochutnávka pokračovala další srovnávací trojkou, tentokrát šlo o tři červená vína ročníku 2008 – Frankovku, Svatovavřinecké a také jejich směs. Cuvée Ex opere operato 2008 je vavřinec, barvy tmavší a lákavé. Výrazná báječná ovocitá vůně, perníkovo-kořenitá linka a postupně se otevírající další vrstvy. Víno má poměrně výrazné těkavky, ale nepůsobí nějak rušivě a navíc myslím časem ustoupí. V chuti suché se sladkostí ovoce, kyseliny, tříslo, velmi pěkně postavené s dojezdem višně s čokoládou. Tohle se mi hodně líbí.

Cuvée Vox In Excelso 2008 představuje Frankovku, opět tmavé barvy, vůně tmavá kvasně ovocná, kyselejší, s vrstvou koření a trochou zelenějších tónů, mladé a lehce disharmonické, rozhádané (čas to myslím upraví). V chuti suché, tvrdší (kyseliny se zde rozhodně skrývat nesnaží). Pěkně ovocité, mladé, slušné. Ale i když čas tomuhle víno pomůže a bude dobré, tak dle mého nemá strukturu a kvality předchozího vavřince.

Cuvée Rosa Inferni 2008 je sestaveno z předchozích dvou vín. Efektní tmavší barva. Hodně povedená aromatika, kořenitost, sladší ovocitost, decentně těkavky, vrstevnaté a lákající k napití. V chuti dobře postavené, tvrdší ale vyvážené, strukturované, delší seriózní víno. Takový ten typ, kterému se jde věnovat a zkoumat jej, ale zároveň i jen tak pít. A vypadá to, že bude dobře zrát na lahvi. Ve směsi je převaha Frankovky, ale ten projev mi více připomínal Vavřince.

A na závěr Cuvée Ex opere operato 2007, čisté Svatovavřinecké. Nejdříve dost sevřená aromatika, dřevitost, trochu ovoce. Postupně nabízí trochu více, ale stále nic zásadního, působí jako víno ve své „dementní“ fázi, tři roky věku by tomu odpovídalo. V chuti suché, ovocitost, tvrdší a trpčí, takové poměrně dost… obyčejné. K jídlu fungovalo (výborné klobásky) dobře, ale jinak nezaujalo. Možná za dva roky? :-)

 
Ta vína byla mladá a často nehotová, ale bylo na nich vidět, že jde o technologicky nemanipulované čisté záležitosti, ovšem dobře zvládnuté, zajímavé, charakterní. A to fakt není v současném stavu vinařství málo! Ne všechno mi sedělo, což je normální, ale i přes velká očekávání jsem nakonec nebyl zklamán. A těším se, až Dva duby získají další vinice a rozjedou produkci tak, jak si představují. Tuším, že jednoho dne by to jméno mohlo být docela slavné.

Podnik se bouřlivě rozvíjí a mění, řeší problémy s prostory (výrobní i skladovací), výměnu „technologií“ (starý list, kvasné nádoby atp.), experimentuje s vinětami a dotahuje je do finální podoby, snaží se získat další vinice ve smysluplných polohách, nakupuje ideální degustační/prezentační sklo (na ochutnávku devíti vín jsme měli tři různé sklenky) a celkově má našlápnuto velmi pěkně a brzy zahájí i prodej prvních vín. Což nás přivádí k cenové politice…

Vína, která od Dvou dubů odejdou (znatelná část produkce jsou zatím malé zkušební šarže) a za kterými si budou plně stát, by měla mít cenovku přibližně 350,- Kč. Tedy při vstupu na trh (zhruba po dvou letech) a v případě, že si je zákazník sám nechá dozrát (nebo vypije). Zároveň by měla být k dispozici vína dozrávaná přímo ve vinařství a s cenou takovou, aby odpovídala vývoji, ale rozhodně ne malou :-) Nad základní cenovkou jsem se podivoval, pro nové neznámé domácí vinařství je to hodně a přijde mi, že s podobnou cenou nejde moravské víno prodávat jinak než neustálým aktivním přesvědčováním zákazníků na ochutnávkách. Vinařství je s tím srozuměno a je mu jasné, že jednoduché to nebude. Držím palce, aby to vyšlo. A sám se hlásím k odběru nějakého toho Vavřince, prosil bych v podobě mladé, uložím si ho sám :-)

Zobraz celý článek →

Karakterre 7

Sobota se nesla ve znamení naturálně vinných radovánek na vídeňském festivalu Karakterre, již sedmém ročníku téhle báječné (a stále lehce punkové, byť méně než dříve) přehlídky především středo- a východoevropských vín s logickou dominancí Rakouska a také Slovinska, ale i silným obsazením od nás a ze Slovenska, dost jmény z Itálie a solidní sbírkou především bublin z Francie. Maďarska méně než bych čekal. Letošní ročník zase lehce zpřísnil podmínky, nově se vinař svým jménem zaručuje, že ve vinici i sklepě praktikuje bio(dynamické) postupy, kvasí jen spontánně (výjimkou je druhotná u Champagne), v prezentovaných vínech má maximálně 50 mg/l celkové síry, jde o rodinný malý podnik (proč ne, ale zde bych fakt přísný nebyl) a vinařství snažící se propagovat lokální specifika, původní místní odrůdy a tak podobně. Na stovku producentů a nepočítaně vín, prostory a atmosféra MUMOK, i přes obří davy to mělo dost fajn energii. Pojal jsem to sice intenzivně, ale už bez dřívější snahy „ochutnat všechno“, spíš si to fakt užíval.

Zobraz celý článek →

Dva duby a pět vín ročníku 2009

Včera do Prahy dorazil Jiří Šebela z vinařství Dva duby, které v poslední době začíná získávat čím dál větší zvuk pro svá poctivá vína z terroirů Dolních Kounic, a ve vinném baru Vinograf představil pět vzorků ročníku 2009 . Při takovém neformálním posezení, kterého jsem se bohužel nezúčastnil úplně celého (stejně to určitě skončilo nějakým tahem po Praze až do ranních hodin), spíše s vinařem prohodil pár vět a projel vzorky, měl každý možnost zjistit, o čem že dvoudubská vína, připravovaná s filozofií blízkou té biodynamické (na pěkně udělaném webu má napsané vše podstatné, nebudu to opakovat), vlastně jsou. A zjistit, zda spadá do skupiny potenciálních zákazníků. Některé kousky jsou totiž poměrně snadno přístupné i „běžnému spotřebiteli“ (dávám ho do uvozovek, protože ten se k nim stejně nejspíš nikdy nedostane), jiné vyžadují otevřenější mysl tématům jako například „odrůdovost“ nebo „čistota“, jde o poměrně idiosynkratické záležitosti :-) Vinař jako doplněk dovezl též dobroty z Vranovického řeznictví (uzeniny opravdu z masa, což zní jako automatická věc, ale známe své supermarkety…) a domácí kozo-ovčí česnekový sýr, fajn to bylo. Nějak jsem si nezvládl vzít foťák a Rorschachův test zašuměných obrazců z mobilního telefonu na vás aplikovat nebudu, veškeré záběry jsou z prosincové návštěvy vinařství.

Zobraz celý článek →

Nalahvován zaživa, poprvé a snad ne naposledy

O víkendu s v Táboře, jak jinak než pod taktovkou neúnavného Honzy Čulíka, uskutečnil první ročník festivalu Bottled Alive. Ve spolkovém domě Střelnice v Táboře bylo cílem představit řemeslná vína od vinařů z Čech, Moravy i okolních zemí za jejích přímé účasti. Ke dvacítce různých producentů bylo tak akorát, při troše snahy se dalo zvládnout většinu i s dostatkem času na povídání. Naše degustování podkreslovala nějaká ta hudba a vše působilo velmi pohodově, docela komorně ale rozhodně tam teda nebylo prázdno, akce přilákala asi dvě stovky vínomilců. Krom místních dorazilo dost hostů z Prahy, Brna i dalších míst po republice. Včetně pár zahraničních dovozců, pro které šlo o zajímavou příležitost, jak si naše zajímavé vinaře projet na jednom místě. Propil jsem toho dost, i přes náročnou warm up párty den předem. Zvládl ochutnat i kombuchu :-) Ale přeci jen v hlavní roli bylo víno…

Zobraz celý článek →

Dva duby z Dolních Kounic

Doba koronavirová, zavřené podniky a zákaz sdružování si žádají kreativní řešení pokud jde o degustace. Pár dovozců začalo prodávat sety vín a následně k nim točí videa s představením, každý si může otevřít po vlastní ose a užít. Jinde se zadařila pokročilejší logistika, kdy se v průběhu dne rozdistribuují deckové vzorky (a povedlo se i u Champagne!) a následně proběhne ochutnávka večer ve formě videokonference. Právě takhle jsem absolvoval degustaci dolnokounického vinařství Dva duby (web), táhli jsme to asi do čtvrt na jednu ráno :-). Vinař Jiří Šebela vybral na degustaci šest vín a výnos z prodeje vzorků se rozhodl věnovat na charitu (konkrétně nakonec pro Cesta domů). Já si místo vzorků pořídil vše po lahvi a v poklidu zkoumal vína tři dny v kuse, vývoj a stabilitu a tak okolo. Prostě to pil a byl čím dál spokojenější. O Dvou dubech už jsem tu něco psal, dneska se na mrkneme po letech znovu a projedeme si i oněch šest vín.

Zobraz celý článek →

Rosa Inferni a elitní domácí pinot

O víkendu jsem otevřel láhev Rosa Inferni 2009, výtečné směsi svatovavřineckého a frankovky z kounického vinařství Dva duby (web), od Jiřího Šebely. Bavilo mne to opravdu hodně a ač terroir, odrůdy, obsah alkoholu i techniky zpracování jsou dost odlišné, tak mi v mnohém připomnělo a nejvíce evokovalo některé projevy vín Franka Cornelissena z Etny, hlavně jeho Munjebel Rosso. Vím ale, že Šebela ve vínech od Cornelissena trochu postrádá rafinovanost a vrstevnatost (s čímž já tedy nemohu souhlasit), takže srovnávat nebudu ;-) Každopádně i přemýšlím, zda se pouštět do nějakého delšího popisu Rosa Inferni. Důvodem je jedna z odpovědí, kterou mi Jiří Šebela dal v dotazníku ke článku o mladých vinařích, na otázku o tom, co považuje ve svém vinaření se za úspěch a co za neúspěch: „Úspěchem je, když lidé pijí naše víno, přemýšlí či baví se u toho o všem možném krom vína samotného, je jim dobře a po dopití vína pak, při pohledu na prázdnou skleničku, najednou dostanou neodolatelnou chuť zajet se podívat do Dolních Kounic. A neúspěchem, když u našeho vína lidé řeší, zda jsou ve vůni lesní jahody nebo spíš ostružiny. Pak Kounicím a jejich mocnému kouzlu nepodlehli.“ Takže si nechám pikantnější ovocitost do třešní, mineralitu, jistou zábavnou divokost, šťavnatost, lehkost při zároveň pěkné stavbě a docela bohaté chuti, poctivou pitelnost, zábavnost i všechna ostatní adjektiva od cesty, že jo :o) Nebudu se zmiňovat ani o tom, jak dokonale víno drželo charakter v otevřené lahvi několik dní bez větších známek úpadku. Prostě jeďte do Kounic a ochutnejte sami.

Zobraz celý článek →

Dva duby Rosa Inferni & Čačík žluté víno

Po hodně dlouhé době se mi dostalo do sklenky víno od vinařství Dva duby (web) z Dolních Kounic, konkrétně Cuvée Rosa Inferni 2013, které jsem naposledy pil v rámci covid lockdownu a online degustace. K tématu jsem, krom celkem obsáhlého článku, tenkrát stvořil i video. Pouštět si ho nebudu. Byla to děsivá, děsivá doba, kdy se mi nedařilo myslet rozumně :-) Každopádně tohle víno, které vinař dělá jen v některých ročnících, je směs jeho zásadních svatovavřineckých (Ex opere operato I a Ex monte lapis) a frankovek (Vox silentium a Vox in excelso) rok školená v dubových a akátových sudech. Víno jsem měl v restauraci, takže mu nemohl věnovat tolik prostoru a času jako doma, kde bych si ho nejspíš rozložil do alespoň dvou dnů a sledoval vývoj a třeba i různé sklenky zkusil. Každopádně je to červené již znatelně nazrálejší do trochu hlubších masitých tónů, ale stále ve skvělé kondici, s červenými peckovinami a drobnějšími červenými plody v kombinaci s jemnější kořenitostí a různými zábavnými odbočkami. Suché, čisté, s trochu výraznější kyselinou a docela lehkonohé (alkohol pouhých 11.5 %) aniž by ale působilo tence, stále červená ovocnost, kořenitost, dobrá délka, vyvážené a vlastně docela elegantní. Tohle mne prosím baví. Ale věřím, že bude pro mnohé daleko jejich ideálu „pořádného červeného“ :-) Každopádně musím pořídit nějaké další frankovky a vavřince z Kounic do zásoby…

Zobraz celý článek →

Týden ve vinařstvích na Moravě

Po týdnu na obvykle dost rozpálené Moravě zpět do náhle vytrvale deštivé Prahy. Konečně se mi zase podařilo navštívit pár domácích vinařství, ve většině případů docela intenzivně a včetně zkoumání vinic, a k tomu jedny špičkové sklárny. Mám rád festivaly a různé přehlídky, kde si člověk může rychle udělat přehled o produkci mnoha různých producentů, ale osobní návštěvě se stejně nic nevyrovná. Vše jsem absolvoval hezky s celou rodinou. Pravda, druhý či třetí mlýnkoodstopkovač už děti zrovna nebral, on ostatně ani ten první. Ale v sešitech mají spoustu kreseb jak vinařských provozů tak révy, snad to v nich zanechalo nějaké pozitivní stopy. Vinařům vyžraly zásoby rajčat a jiné zeleniny a vypily bezové sirupy, ale jinak byly relativně dost v pohodě. Když se zrovna neztrácely někde v dáli v řádku či nesnažily schovat do betonového tanku. Čímž chci všem zúčastněným poděkovat nejen za čas investovaný do mé návštěvy a rozhovorů o víně a všem okolo, ale i za trpělivost s dětmi :-)

Zobraz celý článek →

2x netradiční Sauvignon a výtečný Vavřinec

Dnešní vinné recenze začneme na mém milovaném maďarském vulkánu Somló, u mladého vinařství Somlói Vándor (web, dováží Vinorum). Jméno, v překladu poutník ze Somló, vychází z faktu, že vinař Tamás Kis několik let (dokud měl jen půl hektaru) vinice obhospodařovával na dálku, pravidelně na Somló jezdil ze svého hlavního zaměstnání v Egeru. Po získání dalších vinic se už musel přestěhoval a vinaří, čistě ve vinicích i ve sklepě, aniž by musel putovat. Jméno však zůstává :-) Nějakou dobu poté, co Somló opustil legendární Takács Lajos, se pod správu Somlói Vándor dostaly i výsadby jeho vinařství Hollóvár. A v jejich rámci, na vrcholu hory, vinice s v oblasti velmi netypickou odrůdou – Sauvignon blanc. Z ní pochází Szikár 2015. Fermentováno spontánně, školeno zhruba z poloviny v sudech po dobu šesti měsíců, druhá půlka v tanku. Štíhlá láhev uzavřená šroubovým uzávěrem. Citronová žlutá barva. Čerstvá, pikantnější vůně, evokuje slanost, jemně oříšek, zázvor, citronová tráva a lehce kořenitost. Lehčí až středně plné, naprosto suché s výraznější kyselinou, minerální, něco železitosti a slanosti, delší, pevné. Místo původu dominuje nad odrůdou, jak se na Somló děje běžně, byť ve štíhlejší podobě než je zde obvyklé. Hodně zajímavý kousek, navíc unikátní i v tom, že jde podle všeho o poslední ročník. Vinice je nově ve vlastnictví jiného (velkého) vinařství, které ji přesazuje.

Zobraz celý článek →

Silvestr s (nejen) moravskými víny v Entrée

Nejsem úplně velkým fanouškem přespříliš organizované zábavy a představa, že vyrazím do restaurace na silvestrovské menu (což je obvykle menu běžné s větším důrazem na drahé suroviny a s brutálně napálenou cenou) a navíc „s moderátorem“ by mne v minulosti spíše děsila. Ale pro letošek jsem udělal výjimku. Vlastně především proto, že u olomoucké restaurace Entrée (web + starší krátký zápisek) jsem tak nějak očekával, že rozhodně nepůjde o nudu. No a nešlo. Atmosféra byla docela uvolněná, moderátor i šéfkuchař vtipní. Přemek Forejt alias P48 nepojal degustační menu jako selekci „top 10 letošního menu“ nebo něčo podobného, ale k jistě velké radosti celého týmu trochu rozmáchleji :-) Překopané „návraty to dětství“, promyšlený „sestav si sám“ chod na podsvíceném boxu s návodem krok za krokem a kupa dalších drobností a zajímavostí. Jeho jídla nejen výborně vypadala, ale především chutnala. Mnohdy jsou tyhle různé malé promakané chody parádní právě a jen v tomto menším množství, ale zde bych podstatnou většinu chtěl jíst v pořádně velké porci. Brambotto! Chleba s paštikou! Přemýšlím, komu dalšímu u nás by také prošel „předdezert“ v podobě marinované ryby s pomelem :-) Každopádně Entrée mne baví moc, stále ho považuji za jednu z vůbec nejlepších restaurací u nás a kdykoliv se tam rád vrátím.

Zobraz celý článek →

Vulkanická vína obecně i s degustací

Cest, jak propagovat víno, je jistě mnoho. Jednou z nich jsou všemožné nahodilé kategorie a certifikace dle ledasčeho a s různou měrou smysluplnosti, třeba taková syslí vína. V poslední době začínají být trendy vína „vulkanická“. Není to žádná novinka, nejde o vína z vinic založených v poslední době, spíše se společných charakteristik moků původem z vulkanických terroir chytlo pár lidí a propaguje je společně. Semináře na tohle téma se objevují od USA po Čínu, o vulkanických vínech se přednáší na institutu Masters of Wine i baví se jimi i prostí vinní nadšenci, kterým uhranula nějaká konkrétní sopka. Pod romantickou představou vyvěrajícího magmatu propagují tamní vinařská uskupení své regiony, příkladem budiž Soave. Navíc jsou na trhu nově dvě zajímavé knihy – Vins de feu (Charles Frankel) a Volcanic Wines (John Szabo MS), když teda nepočítáte vysoce specializované publikace jako Volcanoes to Vineyards: Geologic Field Trips through the Dynamic Landscape of the Pacific Northwest. Vulkány jedou! Takže kde všude najdete vulkanické terroiry? Jsou vína z nich opravdu něčím specifická či zvláštní?

Zobraz celý článek →

Rekapitulace ročníku 2013 na Jižním svahu

Na úvod trochu statistiky. Pokud jde o návštěvnost, tak ta se od minulého roku změnila minimálně. Došlo k výraznému poklesu návštěv z anglicky mluvících zemí, ale k bezva nárůstu počtu čtenářů ze Slovenska, to mne moc těší! Posílilo Německo a Francie, na dvojnásobek. A masivně stoupla návštěvnost z Maďarska, o neuvěřitelných 1633% :-) V roce 2013 jsem zde uveřejnil, když počítám i tento souhrn, 249 článků. A více, nebo spíše delších, bylo i textů pro Hospodářské noviny a do dalších tištěných časopisů, podílel jsem se i na jedné knížce, letos se prostě pořádně rozepsal :-) Celkový počet slov jen v článcích zde na blogu (bez komentářů) se přiblížil počtu 150 tisíc, na znaky i s mezerami je to asi 935 tisíc. Tedy ne úplně krátký román, délkou zhruba někde na úrovni verneovky Dvacet tisíc mil pod mořem. Oproti loňsku je to o pár tisíc více, asi jak jsem se vykašlal na ankety, kvůli věčným problémům s hlasovacím modulem blogu. Ale kvantita textů není důležitá, snad šlo i o články dostatečně kvalitní, což ovšem musíte posoudit spíše vy. Že bych ale pro příští rok zkusil místo denních článků spáchat třeba detektivku? Vidím to na tři díly, s takovou tou tísnivou severskou atmosférou, zápletkou bude smrt několika osob, které jinak zdánlivě nemají nic společného, po požití stáčené Pálavy. Pozadí případu (a občas i svoje) bude odhalovat mladá moravská vyšetřovatelka Tamjanika, vášnivá žena s makedonskými kořeny, ve spolupráci s tajemným vinným novinářem…

Zobraz celý článek →

Nemilitantně jiný skvělý Sauvignon

Sem tam mne nějaké víno nečekaně hodně dostane. Pamatuju si ho jako dobré, ale najednou je naprosto špičkové. Tohle byl před pár dny případ s Mille e Tre 2009, kounického Sauvignonu z vinice Karlov I od vinařství Dva duby (web). Poprvé jsem o něm psal tady, pak znovu o rok a půl později zde. Poslední zážitek mne dostal, chci toho karton! Výrazná žlutá barva. Na úvod oxidativní fresh čerstvý dojem, víno je to silnější, plné života, plnější s decentním dotykem zbytkového cukru, výborně dlouhé. Po hodinách v karafě či několika dnech v otevřené lahvi se postupně mění. Ten oxidativní dojem začíná být příjemným doplňkem, odrůda vystupuje na povrch, vůně trochu zesládne, objevují se angrešty (čím déle otevřené tím více až do pečených, koláče), bez, zimostráz. Je to parádně živé, šťavnaté, plné a přitom perfektně pitelné, strukturované bílé. WOW efekt. Vyvážené, krásné, mělo to v sobě nějakou zvláštní energii a každý doušek mne bavil víc než ten předchozí. Jasně, je to víno poněkud jiné, ale i když tak vinař občas vystupuje, ještě ne vyloženě militantně odlišné od věcí, co jsou považované za „normální“ :-) Ovšem to říká někdo s dost posunutými měřítky, manželka víno jako „to je zas nějaká ta tvoje divná věc“ identifikovala správně, byť jí tedy chutnalo :-)

Zobraz celý článek →

2x velice chutná biodynamika

Dnes nerozlučná dvojka mých vinných zásob, Ryzlink rýnský (Riesling) a Rulandské modré (Pinot Noir). Navíc připravené vinaři, kteří vyznávají biodynamické zemědělství. Obě vína v dostupné cenové kategorii a kvalitou značně překračují papírová (tj. dle zařazení či pozice v sortimentu vinaře) očekávání. A začnu novým ročníkem vína, o kterém jsem tu už psal dříve v článku Začátek podzimu a dva fajn pinoty, kam bych vás i odkázal pro detaily. Bourgogne Hautes Côtes de Beaune rouge 2009 (skvělý rok pro bílá i červená té oblasti) z Domaine Didier Montchovet je nejmladší prodávaný ročník základního burgundského tohoto vinařství (pravda, ještě dělají Bourgogne Grand Ordinaire z Gamay, to mají neceněno ještě o kus níž, ale je to dost svébytné víno a nechal bych ho mimo řazení). Těžší burgundská láhev, kovová záklopka, plný korek bez potisku a zajímavá černo-šedá viněta. A víno?

Zobraz celý článek →

Nestarec WTF & Drinking Against Sinking

Dnešní láhev jsem vlastně otevřel především coby doprovod informování o jedné bohulibé činnosti vinařů, ale o tom za chvilku. Nejdříve Milan Nestarec, nesporná hvězda domácí naturální vinné scény a jeden z vůbec nejznámějších a nejpopulárnějších moravských vinařů za hranicemi, a jeho WTF 2016. Zkratka What the Flor, aneb to nejlepší, co můžeme veltlínské zelené potkat, je školit ho pod kožkou. Tohle jsou konkrétně odstopkované hrozny z nichž mošt spontánně kvasí a zraje v použitých (5+ let) 600l akátových sudech, zhruba třetina je dva týdny v kontaktu se slupkami. Následně sedm měsíců zrání ve stejných ne úplně plných sudech a pod flórem, lahvováno bez čiření, filtrace a bez síření do burgundské láhev pod korek.

Zobraz celý článek →

Veltlín, Weinperky a zajímavý nový projekt

Nedávno jsem pil výtečné Veltlínské zelené 2013. Hrozny mají původ v obci Miroslav, viniční trati Weinperky, a víno bylo připraveno bez aditiv tuším krom trochy síry, školeno dva roky v 600l dubovém minimálně vypalovaném sudu od Fryzelky. Ve sklence trochu opalizuje a barva je výrazná, tmavší, tónem až ke zlaté. Bohatá, složitější vůně, poměrně koncentrovaná, s báječnou čerstvostí a zároveň již nazrálejšími tóny, s oxidativním štychem, známkami několikadenní macerace hroznů a linkou minerality. Výborná. V chuti suché, poměrně silné a plné, ale s výraznou kyselinou a nic zbytečně tučného či utahaného, vyšší alkohol nijak neruší, důrazné, dlouhé, s dotykem tříslovin. Seriózní, strukturované výtečné bílé. Za 359 Kč maloobchodně s ním nemám nejmenší problém. Autorem vína je možná trochu překvapivě vinařství Dva duby, které mám asi nejen já spojeno s Kounicemi a vínem především červeným, na unikátnosti tamního terroir nezpraseném chemií ve vinohradech a sklepě je ostatně celé postaveno. Ale vinař se už dlouhodobě poohlíží po ideálním místě na bílé a vypadá to, že Weinperky ve spojení s veltlínem jím budou.

Zobraz celý článek →

Asijské vinné hrátky, Svatomartinské, ukradené šampaňské, vyhledávač informací o víně

V poslední době se mi tu nakupila spousta různých drobných poznámek ze světa vína, tak se dnes pokusím odhrnout alespoň část z nich. Začnu Asií, která začíná významně měnit pravidla na trhu s vínem. Tedy… minimálně pokud svět vína vidíte jako obrovský nápis Château Lafite a někde v povzdálí vše ostatní. Což je případ Číny, kde nejspíše skončí většina lahví z nedávné rekordní aukce v Hong-Kongu. Tři lahve Lafite 1869 se podařilo prodat za úchylných pět a půl milionu tamních dolarů, tedy něco přes dvanáct milionů korun. I kupa mladších Lafitů vyletěla obludně nahoru, nervózní prodejci v UK stahovali své zásoby z nabídky v očekávání, co to udělá s celosvětovými cenami. Tohle château prostě umí, na láhev ročníku 2008 nacpali čínský znak pro osmičku, považovaný navíc za velmi šťastný symbol, a cena okamžitě stoupla. Ten znak je prý skvělou reprezentací jejich viničních svahů (přidušený smích…) a navíc jde o oslavu nového projektu, vinařství přímo v Číně, na 25ha v provinici Shandong. Kdo umí, ten umí. A nás to, že velká Bordeaux a Lafite především se definitivně dostávají do kategorie „normálnímu člověku nedostupné“, asi ani trápit nemusí. Nebo jo?

Když jsme u té Asie… letošní sklizeň vína v ČR i okolních zemích je celkem tragédie, jak v objemu hroznů tak často i v jejich kvalitě (pro zájemce dva tematické články od vinařů jedoucí přírodní cestou bez chemie ve vinohradech i sklepě – Vinařství Dva duby, Strekov 1075). Samozřejmě ne všude, ale přesto se ročník 2010 do seznamu těch „velkých“ asi nezapíše. V tomhle kontextu je zajímavá zpráva, že Svatomartinského půjde na trh rekordní množství, 1 750 000 lahví! Tahle infantilní, uspěchaná vína mne moc nebaví (psal jsem toho celkem dost, naposledy loni), ale své místo na trhu očividně mají. A možná lepší, že mnoho letošních hroznů skončí právě v takovýchto vínech na rychlejší vypití a navíc vinařům ve fakt blbém roce vygeneruje nějaké peníze hned po sklizni. Pobavilo mne, že se ta vína odprezentují i v mém milovaném Japonsku. Tam mají dovozového vína dost a skvělého (vláda je dokonce obludně přezásobena), ale jsou na mladá vína vysazení a Beaujolais nouveau tam, jako už v jedné z mála zemí, teče každoročně proudem. Tak snad je Svatomartinská neurazí, rozhodně jej ale nepovažuji ze něco, čím by se měla ČR vinařsky prezentovat v zahraničí…

Restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise oznámila, že jim někdo o víkendu vykradl chladničky se šampaňským, celkem zmizelo zhruba sedmdesát lahví, často ročníkových a špičkových vín (Salon 1995, Krug Clos de Mesnil 1998, …). Kompletní seznam je na Vinografu. Jestli někde uvidíte podezřele levné nabídky, tak víte, odkud vítr vane. Pokud někdo nešel najisto a byl to nějaký normální zloděj, který s kámoši všechny ty lahve vypije, tak nejspíš získá takové zkušenosti s kvalitním šampaňským, jako má jen velmi málo lidí v téhle zemi…

A na závěr jeden dost zajímavý web. Na adrese http://www.ablegrape.com najdete vyhledávač informací o víně a ze světa vín. Jde o stále se rozvíjející beta verzi, ale již nyní nabízí spoustu zajímavých funkcí a filtrů nad poměrně dost relevantními výsledky. Stále používám především Google nebo Bing, ale sem tam vyzkouším podobné dotazy i do Able Grape a leckdy jsem příjemně překvapen.

Zobraz celý článek →

Pryč ze supermarketů, Vinař roku, nejbohatší Francouz a další zajímavosti a novinky

Vyhlášení výsledků soutěže Vinař roku České republiky je za námi, ocenění jsou rozdána. Cenu za tradiční a ekologické postupy ve vinařství získal Jiří Šebela, vinařství Dva duby. Paráda! Ocenění za zásluhy a přínos českému a moravském vinařství pak Judr. Luboš Bárta. Nejlepší červené soutěže Pinot noir od Milana Sůkala, můj favorit, takže spokojenost. Top bílé pak sladký cibébový výběr muškátu žlutého 2015 z Vinných sklepů Valtice. Ve sladkých jsem měl jiného favorita, a v bílém obecně bych volil rozhodně jinak, ale tohle je hodně dobrý slaďák, koncentrovaný, zajímavý, rozhodně nic tuctového. Hlasování veřejnosti Můj vinař roku 2017 vyhrálo ZD Němčičky. V hlavní soutěži pak bronzová příčka Milan Sůkal, který si odnesl i cenu pro top menší rodinné vinařství. A společně s tím top červeným pro něj soutěž myslím může udělat nejvíce a upozornit na jeho produkci novou skupinu zákazníků. Kupujte dokud je ;-) Stříbrná příčka Nové vinařství (kde jsem teda v průměru hodnotil... no na bednu by to nebylo, nic špatného ale za mne ani nic jakkoliv výjimečného) a absolutním vítězem pak Spielberg (což jsem také nečekal, jejich kolekce byla docela odvážná). Gratulace všem!

Zobraz celý článek →

Autentické velkobílovické bodování

Jaro dorazilo, slunnou neděli jsem se rozhodl strávit výletem do Velkých Bílovic. Byl to výlet tak trochu pracovní, ten den se totiž hodnotila vína pro místní výstavu, díky aktivitám Jaroslava Osičky spojenou navíc s přehlídkou autentických a jim příbuzných vín (vše si bude možno přechutnat už za čtrnáct dní na koštu). Byl jsem v komisi právě pro tyhle přírodní kousky, konkrétně u vín bílých. A musím říct, že to bylo moc fajn, dokonce i nějaký nový objev jsem učinil. Detailní výsledky všeho zatím ještě nejsou, ale své degustační archy mám k dispozici a dovolím si pár poznámek.

Zobraz celý článek →