úterý 22. srpna 2017

Hodnocení Vinaře roku 2017

vinarrokuPrávě probíhá hodnocení finálové osmičky soutěže Vinař roku 2017. Skupina Masters of Wine a dalších odborníků čichá, srká a snaží se zhodnotit několik desítek naslepo servírovaných vín. Já se schovávám v ústraní, všechny vzorky pečlivě projíždím společně s nimi a pak koukám, co si o nich (alespoň bodově, sem tam i komentář si poslechnu) myslí. Některým se zatím líbí zřetelně více (Annette Scarfe MW) než jiným (Andy Howard MW), ale shoda je relativně slušná. Výsledky psát nemůžu, oficiální vyhlášení bude až ve čtvrtek na Žofíně, ale nějaké své dojmy samozřejmě ano. Takže se pokusím zápisek postupně trochu aktualizovat :-)

bzenec ryzlink za cihelnouVelmi slušných vín se tu zatím objevilo více, ale můj prozatímní favorit v polovině degustace pochází z překvapivého (kdo mne zná…) zdroje. Zámecké vinařství Bzenec a jejich řada Terroir Moravia Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr suché z mikulovské trati Za Cihelnou. Čistý, nepřestřelený ryzlink (okolo je taková kupa opulentních vín, že možná i proto vyčníval). Lípa, květový med, příjemné, lahvově zralejší. Suché, středně plné, vyvážené, dotyk petroleje, podběl, bylinky, velmi slušné kyseliny (ale klidně bych zvládl i trochu více), zralost, dobrá stavba a délka, balanc. Víno, které bych doma pil s chutí.

Musím ocenit odvahu Spielbergu, mezi ostatními víny docela vyčnívá. Volba suchých bílých s hodně výrazným dřevem (na mne až moc), sladší starší polosladké ryzlinky… tohle je riskantní. Botrytický ryzlink 2009 zaujal, ročník 2011 mi už přišel na sestupu. A ta dřevěná mi vyloženě nesedla. Ale mezi opravdovými odborníky probíhá živá debata a body zas tak nezajímavě nevypadají. Tak uvidíme :-)

Zóna polosladkých a sladkých vín mne vždycky děsně vyčerpává, připadám si pak ulepeně a nečistě :-) Ale ne, asi bych si i vybral, především mezi těmi vyloženě sladkými víny (byť pro ně doma nemám úplně moc využití a jakmile něco otevřu, tak pak dopíjíme týdny). Volaříkův Ryzlink vlašský 2010 ledový ze Zimního vrchu třeba, to je hodně efektní komplexní zajímavé víno.

Červených bylo málo, jen čtyři v rámci kolekcí a další dvě navíc při hledání šampiona dle bodů z prvního kola (= vinař se s kolekcí do finále nedostal, ale jedno jeho víno bodově překonalo či vyrovnalo červená z kolekcí finalistů). Hodně se mi líbil Pinot Noir 2015 od Milana Sůkala z viniční trati Krásná hora. Nic super složitého, ale vybalancované příjemné ovocné červené, odrůdově čitelné, s jemnějšími zábavnými vrstvami, dostatečně zajímavé a navíc s výhledem zrát do zajímavosti. Tohle víno bych pil rád, ale favorit to asi nebude. V mém top by svedl boj s Frankovka Family Reserve 2015 od Pavla Springera, ta má velký potenciál a jde o dost fajn ukázku odrůdy. Ale kdo ví, jak rozhodne komise…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails