Pokračuji v obtěžování španělskými degustačními poznámkami. Ale nebojte, určitě je ve dnech následujícím proložím i něčím dalším. K zásobám bublin jsem přihodil i nějaké to Macabeu (Macabeo nebo také Viura). Tuhle odrůdu mám spojenu především s cavou, v tradiční šumivé směsce je obvykle ještě Xarel·lo a Parellada. Ale samozřejmě vzniká i jako tiché bílé víno, nejsnáze ji lze potkat coby bílou Rioju (a také v podobě sladkých francouzských vín z apelací Banyuls či Maury). Macabeo jsem pil v podobě tuny odlišných bublin, lehkých a florálních bílých, plnějších a někdy až přehnaně nadubovaných vín i výrazně oxidativně postavených oříškových záležitostí. A těch slaďáků koncentrovaných a efektních, samozřejmě. Zatím mne nejvíce oslovila vína jako Viña Gravonia, ale rád sem tam zkusím další, byť vyložené nadšení se nijak často nedostavuje.
Tentokrát jsem otevřel Clot de les Soleres Macabeu 2014 (DO Penedès, vinice v okolí Piera), záležitost papírově pro mne skoro jak dělanou. Vinař, Carles Mora Ferrer, navázal na rodinou tradici pěstování révy a výroby vína. Byl u nich nějaký ten výpadek, kdy nechávali všechny hrozny velkým cava producentům, ale od 2001 pěstují zase sami a od 2008 jedou naturálně. Vinice jsou čisté, s bio certifikací, nezavlažované. Ruční sběr do malých boxů. Spontánní fermentace, stáčení dle fází měsíce, nic přidaného ani odebraného. Což platí i pro síru. Ležení na kalech několik měsíců v nerezu. Číslované lahve, poctivá ruční práce. Barva opalizující trochu tmavší žlutá. Čerstvá, pikantní, minerální lehce zemitá aromatika. Suché, živé, energické v chuti, až perlička, výborné kyseliny, lehkost, zábavnost. Než ovšem přijde na dochuť, při které vyleze odporná myšina. A s teplotou a časem je to jen horší. Vyhozených deset euro.
Gramona La Maca 2015 (DO Penedès, Sant Sadurní d'Anoia) je tiché víno od hvězdy v šumivých (viz starší články), jejich cava patří mezi naprostou španělskou špičku a je jedním z těch (mála) případů, kdy se může rovnat i hodně dobrým Champagne. Bio s prvky biodynamiky, hrozny pocházejí z jediné vinice El Tòful s výsadbami z let 1969 a 1998. Ruční sběr, lisování celých hroznů, část moštu kvasí rovnou a část studená macerace 2 až 3 týdny. Fermentace v amforách a starých sudech. Větší těžší burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, DIAM korek, povedená viněta a celkově to působí docela draze (cena po lahvi maloobchodně 12€). Světlejší citronová žlutá barva. Zajímavá aromatika, čistá, fajn aromatika. Sušené květiny, herbální linka a sláma, citrusové tóny (citronová kůra), jemnější odbočky. V chuti lehčí, suché, čisté, s příjemnou kyselinou a lehce pecičkově svíravé, bylinkovo-citrusové. Celkovým dojmem mi asi nejvíce připomnělo některé muscadety, ale přeci jen je to své. Líbí.
