úterý 15. března 2016

Gramona, tak trochu jiná cava

Cava je vnímána tak trochu jako chudý příbuzný pravého šampaňského. Vzniká sice stejnou metodou, a někdy dokonce obsahuje stejné odrůdy, vína se dobře pijí a i v základní podobě bývají dobrá, ale málokdy nabízí komplexnější projev. Výjimky samozřejmě existují a najdete čím dál více seriozních kousků, které si se slušným šampaňským nijak nezadají (byť naslepo skoro jistě poznáte, že jsou to bubliny odjinud). Asi nejslavnější výjimkou, díky špičkové produkci a zároveň rozumně velké produkci (celkem zpracují hrozny ze 150 hektarů), je vinařství Gramona (web), které se nebojí svá vína stavět proti největším hvězdám Champagne (Cristal, Salon, Dom Pérignon, ročníkovky Krugu či Bollingeru etc.) a nepropadne při tom. Čím se Gramona liší od Freixenetu, Codorníu, Jaume Serra (Cristalino) a dalších průmyslových producentů?

Jaume Gramona je pátou generací vinařů. Sídlí v Sant Sadurní d’Anoia (tj. místě, odkud teče asi nejvíce cavy vůbec) a jejich současná budova se prakticky celá nachází v několika patrech v podzemí, řeší tím teplotu i přetáčení díky gravitaci. Čtvrtina jejich energie pochází z práce s dešťovou vodou a geotermálními tanky. Nejsou sice certifikovaní, ale vinice udržují v ekologickém režimu s čím dál výraznějšími prvky biodynamiky, i nějakou tu zvěř ve vinicích mají. Jako konzultant pro vinice jim ostatně posloužil Nicolas Joly. Často pracují i s velmi starými keři, sklizeň ruční a ještě další krok s ručním tříděním, zpracování blízko vinice. Z odrůd nejvíce sázejí na Xarel·lo, menší podíl ve vínech pak tvoří Macabeu (dalšího „obvyklého podezřelého“, odrůdu Parellada, vynechávají úplně). Trochu pracují i se Chardonnay a jedny specifické bubliny na něm mají postavené kompletně, pro růžové je to zase Pinot Noir. Ale možná trochu paradoxně mají jejich Xarel·lo dlouho vyzrávané bubliny blíže k projevu top Champagne než Chardonnay/Pinot Noir cavy jiných producentů. Vína často zrají nějakou dobu ve dřevě a ve starých dřevěných tancích jede „solera“ pro dozážování. Většina jejich bublin leží na kalech v lahvi nejméně tři roky, platí to i pro jejich klasické cuvée Imperial (moc by mne zajímal slepý souboj tohohle vína s imperiálem od Moetu), ale top vína překračují zráním deset let (navíc pod korkem, s ručním setřásáním kalů).

Gramona Cava III Lustros Brut Nature Gran Reserva 2007 je odrůdově 75% Xarel.lo a 25% Macabeu, jde o první ze tří jejích nejvyšších vín pocházejících ze stejné top polohy starých keřů (již 150 let obhospodařovaná La Plana, s jílovopísčitou půdou nad vápencem) a které se následně liší především délkou zrání a případně dozáží. Toto leží na kalech v lahvi „jen“ sedm let, Celler Battle k 9-10, Enoteca dvanáct. Zde dozáž nula. Lustros je ve španělštině období pěti let, v minulosti toto víno zrálo deset let a jmenovalo se II Lustros, ale po nějaké copyrightové bitvě muselo dojít ke změně. Výrazná citronová žlutá barva, pěkné perlení menších bublin. Poměrně dost výrazná aromatika, ve které se mísí sladší ovocné vyzrálé komplexní tóny, květinová linka, toastovost, sladké pečivo, decentní dotyk „ryzlinkového“ petroleje a další drobné odbočky. Suché, vyzrálé, strukturované krémové bubliny, na bubliny plnější styl, ale s výraznou osvěžující kyselinou, toastové, sušeně květinové, minerální, dlouhé. Za láhev dáte ve Španělsku od 650 Kč, já platil v Německu asi o dvě stovky více. Vzniká ho docela dost, okolo 45 tisíc lahví, takže dostupnost slušná. A za ty peníze as stojí (pokud kupujete podle bodů, tak III Lustros běžně dostává 93-97). Jejich výtečný Imperiál pořídíte pod pětistovku, elitní Enoteca vás přijde spíš tak na tři až čtyři tisíce.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails