Občas se dost pobavím nad různými tiskovými zprávami a PR články s vinnou tematikou, které se mi dostávají do rukou. Kupříkladu teď zpracovávám téma Vinařství roku 2011 (to je ta soutěž, kde loni vyhrála bohémka) a v profilech nominovaných jsem narazil na tuto větu: „Svou velikostí i produkcí se v českých poměrech řadí ke středním podnikům, denní prodej se pohybuje okolo 17 tisíc lahví.“ A jak tak koukám, jde o popis přímo z vinařství. Tahle snaha trochu maskovat velikost je poněkud úsměvná, když ročně vyrobíte pět až šest milionů lahví (dle propagace „segment o velikosti 3,5 % ze všech vín, která se v České republice vypijí“, takže ještě výrazně více z celkové produkce samotné ČR). Ve světových poměrech jde o střední podnik, v těch našich o jeden z největších. Proč se za to stydět, Znovíne? Při všech těch ostatních chvályhodných aktivitách a leckdy povedených vínech není důvod.
Přiznávám, že mám asi něco proti medailím :-) Dvěma způsoby lze totiž vykládat tiskovou zprávu Naše vína si vedla v Paříži opět výborně, resp. výsledky Vinalies Internationales Paris. Těšte se na podzim, kdy nás zase zaplaví články, kolik našich vín se dostalo mezi tisícovku nejlepších na světě a jak obrovský je to úspěch. Výsledky téhle soutěže totiž vycházejí v knize 1000 Vins du Monde… bohužel jen výjimečně v ní najdete i producenty považované za špičky svých regionů (ti se totiž podobných soutěží vůbec neúčastní), ať už tiskové zprávy tvrdí cokoliv. Ale zpět k letošním výsledkům. První zajímavostí je, že ČR byla v mezinárodní soutěži jednou z pěti nejzastoupenějších zemí. Podle všeho jsme poslali víc vzorků než třeba Itálie a zařadili se po bok Francie, Portugalska, Španělska či Chile. To jsou věci! V tiskové zprávě se dočteme, že „Je obdivuhodné, jaký standard nasadili v mezinárodní konkurenci naši vinaři.“ Jaký to byl? ČR zaslala tolik vín, že obsadila téměř 1/20 (4,95 %) všech přihlášených. Počet medailí už v poměru k uděleným ale tak zářně nevypadá. Zlatých 1,22 % a stříbrných 3,28 %. Pro zajímavost poměr Francie je 44,23 % přihlášených, stříbrné 44,95 % a zlaté 42,86 % (tedy medailí pěkně v poměru k počtu vzorků, což u nás zdaleka neplatí). Většina našich výherců je mladičký ročník 2011 a vína nalahvovaná nejpozději pár měsíců po sklizni (= především styl s nabušenou primární aromatikou). Navíc jsme získali, při velmi výrazném nárůstu počtu vzorků, méně medailí než loni či předloni. Počet zlatých klesl z devíti v roce 2010 (při 100 vzorcích, tenkrát ČR opravdu zazářila nadprůměrně) na pět v roce 2011 (119 přihlášených), v letošním ročníku jsou tři (při 166 vzorcích). Čím více vzorků pošleme, tím méně zlatých dostaneme, zajímavý to trend :-) Jinak samozřejmě nutno pogratulovat všem oceněným, medaile z Paříže se pro prodej samozřejmě velmi hodí, o tom žádná. Pro zajímavost zlatou si odnesla i „vinařská velmoc“ Japonsko, světe div se za Merlot. O stříbrných pro vína z taiwanského Premium Agricultural Products Development Institute nemluvě. Ty taky budou mezi tisícovkou nejlepších na světě...
A na závěr další úspěch ČR, export! Je dost zajímavé, že vyvážíme čím dál víc vína, leckdy jsme ovšem jen překupníky nejlevnějších tankových záležitostí z Makedonie, Moldávie či Maďarska na další trhy. Nedávno jsem tu řešil vývoz do Číny našeho vlastního vína, konkrétně pak doslazeného základního Modrého portugalu. Bylo to v článku „Ludvík dobývající Asii… bohužel?“ a tenkrát se rozhořela i docela velká debata. Na webu hospodářek se teď objevil článek (původně dokonce s Čech místo Česka v titulku) „Víno z Česka dobývá Čínu. Do tří let nás ale okopírují, stěžuje si vinař z Roztok“ a rozhodně stojí za přečtení, každý si tam něco najde. Ředitel Vinných sklepů Roztoky, Ludvík Šlancar, odpovídá kupříkladu na otázku „Číňan tedy není znalec vína?“, takto: „Ne, to není. Až na pár (asi 10 milionů) lidí, kteří se tomu snaží rozumět. Důležité je, aby ve víně pro Čínu byl zbytkový cukr. Velmi dobře se pak prodávají odrůdy, kde nám Francouzi nemůžou konkurovat. Buď tam lidé chtějí levná vína, protože nemají peníze, nebo jsou to už znalci, trochu snobové, kteří chtějí to lepší.“ Koukám na to, luštím, ale stále pořádně nerozumím, co za kategorii vína tam vlastně vozíme a pro koho. Co si z toho odnesete vy? Už se těšíte, až naše vína začnou Číňani kopírovat, jak se pan Šlancar obává? Kdy do našich supermarketů dorazí první třicetikorunová polosladká Xálava z provincie Ningxia? :-)
P.S. Výše drobný úlovek z jedené (jinak dost sympatické) asijské restaurace. Pokud by někoho tenhle zápisek, hlavně část o Vinalies Internationales, urážel, pak vězte, že nemá být nějakým útokem na domácí vinaře, kteří se snaží seč mohou a tvrdě makají, či dokonce národní hrdost. Spíš je to taková připomínka, že v každé správné tiskové zprávě se skrývá více, než jen hlavní optimistické poselství :-)
