pondělí 23. dubna 2012

Neviditelná klaustrofobní degustace

neviditelna_degustaceTma. Neprostupná tma. A hlas. Právě takhle začíná Neviditelná degustace. Jedná se o novou doplňkovou akci k Neviditelné výstavě (tu jsem navštívil před pár měsíci a šlo o dost silný zážitek, prvních deset minut jsem měl pocit, že na mne padá strop a měl tendenci rukama odhrnovat neexistující černé sukno), která během hodinového průchodu několika různými prostředími v dokonalé tmě alespoň trochu přibližuje život nevidomých. Neviditelná degustace, kterou si v testovacím provozu mělo možnost vyzkoušet pár vinných bloggerů (po přátelích obsluhujících šlo o druhý test na osobách mimo personál, další bude následovat pro redaktory běžných deníků a poté, začátkem května, se vše otevře veřejnosti), má program trochu jednodušší. V černočerné tmě jste uvedeni a usazeni ke stolu a ve vašich sklenkách postupně skončí pět vzorků vín z Maďarska (výstava je postavena na maďarské verzi původně německého konceptu, proto právě tahle země). Pokud jste úchyl na degustační poznámky, tak máte trošku smůlu (já zákeřně zvolil nahrávání celé akce na diktafon) :-) Pěkně vám to nakopne smysly a umožní si u každého vzorku položit i otázku „bílé nebo červené?“, krom mnoha jiných.

Sešlo se nás pět, při veřejném provozu bude maximum hodinového programu 8 – 9 osob najednou. Vína do degustace dodalo Vinorum, jeden z mých oblíbených dovozců. Jedná se spíše o levnější (znatelně pod dvě stovky, snad jediné stojí přes) kousky, ovšem s výtečným poměrem cena/kvalita. Prvním z nich byl Béres Tokaji Furmint 2010, víno silnější vůně, s medovými a kořenitými tóny a pěknou minerální linkou. Po pravdě jsem tipoval nějaký hodně vyzrálý vlašák, z omylu mne pak vyvedla až chuť, výraznější, silná, s trochu exotičtějšími ovocnými tóny. Pěkná kyselina, vyvážené, efektní aromatické bílé. Tohle vám čich a chuť ve tmě dost nabudí.

Druhým vzorkem byl bílý protipól Býčí krve, tzv. Egerská hvězda, konkrétně St. Andrea Napbor Egri Csillag 2011. Napbor jsem pil v několika ročnících a není to můj styl, byť jde o precizně a vzhledem k ceně hodně dobře udělané víno. Ten primární dojem je hodně vyzrálé, teplejší a silně barrique Chardonnay. Postupně se přidají další tóny, zajímavější odbočky. V chuti suché, silnější (deklarovanému alkoholu jen lehce přes 12 se mi nechce věřit, stejně jako zrání jen částečně ve větších sudech), dobrá kyselina a pitelnost, vyvážené. Když to zkoumáte, tak tam najdete různě méně typické vůně a chutě, ale ten první dojem je prostě (jak by řekl jeden náš dovozce) moderní a trochu uni „cháčko na béčku“.

Prvním červeným je „jémine!“, tedy St. Andrea Akutyafáját 2010, taky jsem se tu zmiňoval o starších ročnících. Je to takové základní fajn červené producenta. Ze začátku dost sevřené, trochu „zaprděné“ a jakoby až s tóny nedoběhlé malolaktiky. Postupně to ale odvětrá a víno se otevírá do šťavnaté peckovinové ovocitosti, v chuti i ve vůni. Snadno pitelné a přístupné, středně plné, působí trochu selštějším dojmem. Nic složitého, taková sympatická párty směska :-)

Další víno nás hromadně dostalo, šlo o Ráspi Kékfrankos 2008, nový ročník mého asi vůbec nejoblíbenějšího červeného za poslední nejméně rok (viz třeba zde). Osmičku jsem pil poprvé a je jasné, že svého staršího bratříčka časem nahradí bez větším problémů. Aroma zatím trochu divočejší (sedmička je taková elegantnější), ovocité, hlavně švestky a višně a to celé i trochu v podobě zákvasu na pálenku. Suché, zemitější, krásně ovocité, středně plné, šťavnaté, vyvážené, skvěle pitelné, s minerální linkou. Jednoduše přístupné a přitom zkoumatelné a zábavné. Nejdražší víno degustace… počkejte si… 230,- Kč za láhev :-) Toho chci karton nebo raději dva, než se zase vyprodá.

A samozřejmě bylo třeba skončit něčím sladším z Tokaje, konkrétně Béres Késői Szüretelésű Hárslevelű 2009. Aromatické, především lipový med a kořenité tóny, něco až kandovaného ovoce, moc fajn. V chuti sladší ale vyváženo příjemnou kyselinou, medovo-ovocité, delší, krásně pitelné. Velmi pěkně připravené polosladké víno, žádná ulepenina. Líbilo se. Nemá to strukturu a koncentraci tokajských x-putnových aszú výběrů, ale fajn pití to je.

pomuckyPřed výstavou je možno seznámit se s různými pomůckami pro lidi se zhoršeným zrakem a nevidomé, u některých dá trochu přemýšlení, k čemu že vlastně jsou. Jsou tam na ukázku i různé elektronické pomůcky a programy pro telefony. Můžete si zkusit hříčky, zda jen podle hmatu poznáte tvar, nebo poslepu některé známé hlavolamy.

Zvoleny jsou trochu větší sklenky tulipánového tvaru (takový ten styl na výraznější červené), aby bylo i ve tmě možno zakroužit s degustační dávkou a nepolít se při tom. První víno dorazilo již nalité, další vzorky personál doléval už u stolu. Sklenky si našel podle ruky co je svírala. Ani jednou mne nepolili :-) V závěru bylo možno dopíjet, Ráspi zmizel okamžitě. Pro nás degustace skončila otevřením dveří a po hodině temnoty mžouráním do světla, pro nevidomý personál se tímhle úkonem nic nezměnilo, ve tmě zůstávali…

neviditelna_vystavaPro koho je tahle degustace nevhodná? Všechny ty, co mají panický strach ze tmy. Nebo trpí klaustrofobií, to by taky nemuselo skončit dobře. Pokud máte nějakou formu sociopatie a problém s tím, že se vás každou chvilku dotkne někdo cizí, tak Neviditelnou degustaci taky asi vynechte. Všem ostatním ji mohu, stejně jako ještě více samotnou výstavu, jen vřele doporučit. Jde o opravdu hodně odlišný… pohled… na degustaci vína.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails