úterý 6. prosince 2011

5x Trochu netypické Maďarsko

raspi_gneisz_2006Na včerejší domácí „mikulášské“ ochutnávce jsem, mimo pár dalších kousků o kterých (možná) ještě bude řeč, otevřel pět lahví z Maďarska. Nejen kvůli anketě, která právě probíhá zde na blogu, ale prostě proto, že mne tahle země, alespoň z vinné perspektivy, zajímá čím dál víc (viz i zítřejší IN Magazín Hospodářských novin, byť pro pravidelné čtenáře tohoto blogu tam asi nic nového nebude). Šlo o degustační sadu čtyř různých odrůd jednoho vinaře a ročníků ze Somló a pak speciální frankovku, z velmi starých keřů, mého oblíbeného vinaře z oblasti Sopron. Tak šup na ně!

O vinařské oblasti Somló jsem se tu už rozepisoval a byl dost nadšený tímto jasným důkazem terroiru, prostě vínům dodává hodně specifický projev ať s nimi vinař dělá co chce. A před pár měsíci tu psal i o jednom vzorku menšího rodinného podniku Kolonics Károly Pincészete. Stejné víno jsme si zopakovali a přihodili k němu tři další kousky. Olaszrizling 2009 se na úvod projevoval jako minerální voda (taková ta trochu sirná, někdo až Vincentku navrhoval, ale k té to má daleko a nemusíte se děsit) s trochou ovoce, postupně se objevují medovo-kořenité tóny (autosugescí odrůdu, vlašák, dokonce připomene), zajímavé. V chuti suché, kulatější, zvláštní netypická struktura s dřevitě stopkovým dozvukem, kyseliny dostatek ale mohlo by jí být klidně víc, netypické (pro odrůdu jak ji známe), teplejší delší dochuť. Furmint 2009 už jsme tu jednou měli. Tentokrát mám v poznámkách trochu zaprděnější funky vůni, sladší ovocitou, postupně se vynořují jemnější tóny a celek nabývá takového rázu… těžko to popsat… někde na cestě od punku k moderní eleganci. Představte si třeba oblečení od Vivienne Westwood :-) V chuti suché, čisté, med, bylinky, dost fajn kyseliny a slušná délka s minerálním ocáskem. Sympatické pití.

somloi_juhfark_kolonicsHárslevelű aka Lipovina 2009 bohužel měla mírný korek a v chuti se víno projevovalo podivně pecičko-ohryzkově. Někdo dostal nápad udělat z toho „cider“ dosycením CO2, po kuchyni to bouchlo jen mírně a výsledek se prý celkem dal pít :-) Zato Juhfark 2009 byl paráda! Taky je to hlavni, tradiční a nejslavnější odrůda ze Somló, tj. by měla být terroiru nejlépe přizpůsobena. V překladu jméno znamená „beraní ocas“. Mezi příznivce juhfarku ze Somló, dříve mnohem slavnějšího než dnes, prý patřili Habsburkové, především Marie Terezie a Josef II. Možná i pro přízvisko „víno svatebních nocí“, stará legenda totiž přisuzuje konzumaci šomlóského kladný vliv na pravděpodobnost početí mužského potomka. Juhfark já rád, tak uvidíme :-) Víno barvy zlatavé a i intenzivní, mladé, zaprděné minerální „vincentkové“ vůně. Prostě Somló. Postupně se otevírají další vrstvy a odbočky, sladší žluté ovoce, vyzrálé hrozny. Vůbec bych se nebál nějaké delší dekantace a pozorovat co to dělá. V chuti suché, plnější, trochu naleželé, opět velmi netypická a zajímavá struktura, sladší ovoce, zralé sladké hrozny, trochu méně kyseliny než by mi vyhovovalo, ale stále dostatečně živé, fajn minerální odbočky. Jo, tohle můžu. Vína Kolonics Károly vozí, společně s dalšími víny hodnými pozornosti, Boden Fine Wines (asi ani nemají web, jen stránku na Facebooku) a jde o povedený úvod do Somló, navíc po 250,- Kč za láhev. Ideální pokračování jsou vína od Lajose Takácsa, která má v sortimentu Vinorum, to je naprostá bomba :-)

kolonics_somloi_set

Páté dnešní víno bude červené. Opakovaně jsem tu pěl ódy na základní frankovku od Ráspiho (naposledy tady), svérázného co nejpřírodněji pracujícího vinaře ze Soprone, konkrétně z obce Fertőrákos jen pár kilometrů od hranic s Rakouskem. Ráspi se zaměřuje na vína ze starých keřů, i ta základní frankovka (která už bohužel téměř došla a brzy bude nahrazena novým ročníkem; sedmička měla hodně kyselin a uvidíme, zda teplejší osmička bude podobně dobrá) nejde pod 30 – 40leté. A pracuji i s keři 40 - 60 let, což je pro něj tak nějak rozumný věk. Ale když máte i pár ve věku 80 – 100 let, které navíc stále rozumně plodí, tak proč z nich nepřipravit specialitu :-) Tou je Ráspi Kékfrankos Gneisz 2006, jméno znamená v překladu rula. První přivonění k otevřené lahvi mne dost překvapilo, protože evokovalo tyčinku margot, takovou tu čoko-kokosovou vůni kterou nalézám ve vínech školených v americkém dubu, a trocha zůstala i později. Takhle frankovka už je naleželá, divočejší, minerální, efektní a trochu netradiční. Dřevo, mírně oxidativní nádech, komplexita. V chuti suché, efektní, silné, strukturované, masité, šťavnaté, minerální a skvěle pitelné, s již uhlazenějším tříslem, hodně pěkné. Skokově lepší než můj milovaný základní Kékfrankos 2007, když stojí čtyřikrát tolik? Ne, ale spíše díky kvalitě toho základu, který už prostě jde jen mírně vylepšovat :o) Jasně, ta cena už je hodně vysoká, holt si ji člověk musí obhájit tím příběhem okolo a maličkou produkcí z pár historických keřů révy. Každopádně jsem rád, že jsem víno mohl ochutnat :-)

raspi_vinariumve_sklepe_raspiraspi_sklep

Omluvte rozmazanou fotku ze sklepa, ulovil jsem i lepší, ale tahle pro mne má nějak větší atmosféru. Jo a to prase asi nepatří vinařství Ráspi, ale společně s hromadou dalších zvířat (včetně divočáků) se páslo ve výběhu jen o pár set metrů dál…

prasata

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails