pondělí 30. března 2009

Oslaďte si život, děti!

Už dlouho jsem po té lahvi pokukoval. Jasně, to víno je ještě zbytečně mladé a to nejlepší má asi před sebou, ale nešlo odolat. Výhoda, když máte více lahví. Prostě ty další odložím a budu si nadávat, ale nepřijdu o jediný vzorek ve sbírce. A trochu mne nakopl i jeden nedávný díl Winelibrary TV, kde takhle mladé Sauternes popíjejí. Mám sladké rád, moc! Tedy pokud je to víno, u kterého se od začátku počítá s tím, že bude vyrobeno jako sladké. A má vše, co k tomu patří. Takové ty slaďáky, co vznikají jako módní výstřelky z hroznů, ze kterých by bývalo bylo fajn suché víno, na ty mne neužije. A mezi sladkými víny je (nejspíše i korunovaným) králem produkce Sauternes v Bordeaux. Jejich botrytické směsky Sauvignonu Blanc a Semillonu dokáží vyzrát do koncentrovaných, komplexních a často až neuvěřitelných podivných aromat. Lze je milovat i nenávidět. Dost to záleží na tom, jestli by vám voněla zapálená pneumatika od traktoru s hruškovým kompotem a medem. Nevoněla? Inu za vyzrálý sótern zatím netřeba utrácet. Ale ten mladý, bez pneumatik a jiných plastů, ten by vás bavit mohl :o)

Château Rieussec je jedna z legend Bordeaux, „first growth“ z klasifikace roku 1855 a některými považováno za dvojku oblasti Sauternes hned po Château d’Yquem (jehož vertikální degustace jdoucí do století dávnou minulých je jistě snem každého sladkomila). Minimálně vinice Rieussecu, v jednom velkém nepřerušeném celku a s hromadou štěrku a vápence, jsou hned vedle Yquemu. Vinařství vlastní Rotschildové (ti z Lafitu, mají k němu i web) a pod jejich vedením (byť hodně se podepsal i předchozí majitel, Albert Vuillier) došlo k výraznému zvýšení kvality, především díky nekompromisnímu třídění ve vinicích a výraznější práci se dřevem. Hrozny z vinic, jež ještě nejsou připraveny pro produkci prvního vína, uplatní v Carmes de Rieussec, víně druhém a taktéž pořádně sladkém a silně alkoholickém. Produkují i úžasné víno suché, jedno z „sóternské abecedy“, „R“ de Rieussec. Nic jsem tu o něm nepsal, ale pár řádků proběhlo o kolegovi „G“ :o) Setkat se můžete i s Clos Labère (Château de Cosse), což je v podstatě též druhé víno Rieussecu, jde o sudy nakonec nevybrané pro víno první, navíc na dřevě obecně kratší dobu a tudíž pitelné dříve.

V Château Rieussec je naprosto dominantní odrůda Semillon, na vinicích je jí přes 90%. Tu doplňuje klasicky Sauvignon Blanc a malé množství Muscadelle. V prvním víně je Sémillonu 95%, v Carmes 85%, “R” je Sémillon se Sauvignonem půl napůl. Vinice mají průměrné stáří 25 let a keřů najdete na hektaru okolo 7.500, přesto je hektarový výnos pouze nějakých 15hl. První víno fermentuje ve dřevě a v sudech, z nadpoloviční části nových, zraje 18 – 26 měsíců. Carmes si v sudu poleží maximálně těch měsíců osmnáct. Obě vína před lahvováním prochází čiřením i filtrací. Ročně prvního vína vyprodukují průměrně 60.000 lahví (v opravdu špatných letech ho nedělají vůbec, někdy to může být i jen polovina) a těch ostatních tak různě, Carmes okolo 90.000 lahví, „R“ od 25.000 do 80.000 (je to takový „cash flow“ optimalizátor, uplatní se v něm jinak nepoužitelné hrozny, na trh to jde dřív a jako třešnička na dortu je opravdu skvělé), Clos Labère záleží na ročníku velmi silně a může to být 10.000 – 60.000 lahví. Čím kvalitnější ročník a více hroznů s tou správnou šedivou plísní, tím větší poměr prvního vína na úkor ostatních.

Dnes budeme chutnat Carmes de Rieussec 2005. Čirá poloviční láhev obsypaná pěti šípy Rotschildů na kovové záklopce, na vinětě se dozvíme spíše jen zákonem povinné údaje, korek plný a kvalitní. Pěkná zlatavá barva, ve sklence hutné a pomalu stéká po stěnách. Intenzivní sladce medová vůně se sbírkou ovocných tónů, ananas a meruňka, pomeranč a pomerančová kůra, trochu připečené, trochu máslové, pěkné byť zatím poněkud přímočaré. Ale když to trochu zteplá, tak světe div se, přijde chlebovinka a zajímavější tóny. Chuť intenzivní a sladká především, dost kandované pomerančové kůry i s trochou hořčiny, ale tedy kyseliny by tu mělo být o kus více, působí to celé trochu neharmonicky a upřímně i prázdně v té střední části chuti. Jasně, je to hutné a medové a docela dlouhé, ale tak nějak nic moc víc. Od Sauternes čekám víc živosti a páteře z kyseliny, navíc od takhle slavného producenta by to měla být skoro samozřejmost. Další vývoj si odhadovat nedovolím. Že se tam objeví kupa zajímavých aromatických tónů je pravděpodobné, ale bez té kyseliny to stále bude „jen“ tlamolep. Sakryš, a to už jsem jednu láhev věnoval jako dárek…


Co k sladkému vínu? Dortík! Už je to víc než rok, co otevřela Erhartova cukrárna. Tenkrát o tom psal třeba Cuketka. Za celou tu dobu jsem si výlet neudělal, až teda musela přijít cukrárna přímo k nám. Návštěva donesla dort Amaretto a byl báječný! Nadýchaný, tak akorát sladký, likéru dost ale ne přehnaně, prostě paráda. O důvod víc zaskočit ochutnat i další části jejich produkce. Sauternes se k tomu moc nehodilo, o řád lépe zafungovala sklenka Ambré.

Máte rádi vnitřnosti? Nasladko? Zkuste jednoduchý recept. Na pánvičce osmahnout cibulku a kostky slaniny, přihodit kousky kuřecích jatýrek a nechat trochu propéct. Pak už stačí přidat jablko nakrájené na malé kousky, velkou lžíci medu (nebo raději dvě) a ještě nějakou dobu si s tím na pánvičce hrát. Podáváme s pečivem, popíjíme k tomu něco dobrého a lehce nasládlého :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails