Jednu dobu jsem opakovaně měl doma Rive di Rua di Feletto, cru Prosecco od producenta Bepin de Eto (web), krásně suchou zábavnou záležitost, a dost si ho užíval. Tohle populární vinařství, s produkcí okolo 1.5 milionu lahví ne zrovna malé, se od té doby na našem trhu dost zabydlelo a jejich vína najdete ve spoustě obchodů. Nejsou z nejlevnějších, ale v atypické lahvi se vzorem budí pozornost. Upřímně patřím spíš do kategorie těch konzumentů, u kterých neobvyklá ambaláž spíš vzbuzuje pocit, že tím kompenzují nedostatečně zajímavý obsah. Ale při jednom z nákupu u Kupmeto jsem dal šanci jejich klasickému Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut Millesimato 2020. Čistá Glera ze svahů u Feletto, pouze nerez a druhotná v tanku na nějakých 4.5-5 atmosfér tlaku a s krátkým ležením na kalech, cukr na 8 g/l. Světlejší žlutá barva, Fajn perlení. Svěží vůně, jablko a hruška, příjemná květová linka a dotyk pomeranče. Suché, čisté, vyvážené, moc pěkně udělané Prosecco. Sladší bílé ovoce, broskev, lehounká nahořklost v závěru. Inu proč ne. Jako problém vidím, že to občas obchody střílí za třeba i 350-400 Kč. A to je prostě moc. Daň ze efektní láhev :-)
pátek 29. dubna 2022
Osvěžující Prosecco a Riesling sekt z Pfalze
čtvrtek 28. dubna 2022
Sedm šampaňských odrůd v jedné lahvi
V pondělí jsem tu psal o skvělém Aligoté a zmiňoval se, že v případě Burgundska jde o jakousi „poznámku pod čarou“ a většinou se mluví o tamním Chardonnay (a Pinotu v červené, samozřejmě). V Champagne je to zase Chardonnay, Pinot Noir a Meunier. Na ostatní odrůdy se často zapomíná, byť jejich důležitost každým ročníkem a stoupá. Především pokud sledujete skvělé pěstitele, nejenom vína od největších baráků, už jste určitě narazili na nějaký ten Pinot Blanc, třeba. Ale je toho mnohem víc. Krásnou ukázkou dřívější a pomaličku pomalu se navracející šampaňské odrůdové diverzity je třeba Champagne Laherte Frères (web, jsou vedeni jako negociant a ne pěstitel, důvodem je nakupují hrozny z vinic různých příbuzných, mezi které byl rodinný majetek v rámci obludných francouzských dědických zákonů rozparcelován), konkrétně jejich cuvée zvané Les 7 Extra Brut.
středa 27. dubna 2022
Nejen Pinot Noir od bádenského Dr. Hegera
Dnešní zastávka bude v německé oblasti Bádensko, v Ihringenu, nedaleko hranice s Francií. Do alsaského Colmaru to nemají o moc dál než do Freiburgu, jen musí překročit Rýn :-) Řeč bude konkrétně o Weingut Dr. Heger (web), 44 ha vinařství specializujícího se téměř exkluzivně na suchá vína a to především z „burgundských“ odrůd Spät/Grau/Weissburgunder a Chardonnay, které tvoří více než tři čtvrtiny jejich vinic. Ryzlinku mají sotva desetinu výsadeb a dost pyšní jsou na svůj Silvaner. Od roku 1986 jsou členy VDP. Joachim Heger má to štěstí pracovat na vulkanických svazích tratí jako Winklerberg (část Vorderer Winklerberg je prý vyloženě pec a vůbec nejteplejší poloha v Německu; Winklerberg byl bohužel výrazně rozšířen a jeho placaté části na spraši zdaleka nedosahují výjimečnosti původních tradičních poloh) u Ihringenu či špičkový amfiteátr Schlossberg u Achkarrenu. Vína z těchto poloh končí především pod „prémiovou“ značkou Dr. Heger, ale mají ještě druhou, Weinhaus Joachim Heger, pod kterou hrozny i nakupují od partnerských pěstitelů. Posledních zhruba 15 let jedou bez herbicidů a chemických pesticidů a přístup se blíží ekologickému, bio certifikováni ale nejsou. Vzhledem k odrůdovému složení asi nepřekvapí, že v jejich sklepě najdete dost dřeva, včetně malých sudů.
úterý 26. dubna 2022
Slané Albariño a Riesling Unplugged
O vinařství Forjas del Salnés už jsem se tu zmiňoval několikrát, nejvíce v článku Atlantické červené z extrémně staré révy, a pokaždé byl s jejich víny velmi spokojen. Viz i zápisky Parádní Albariño v oceánu vyzrávané, A Escusa 2013 a Červené z Rías Baixas? Rozhodně ano! Z nějakého důvodu jsem tu ale nikdy neměl víno, které tvoří podstatnou část jejich produkce a od vinařství se s ním setkáte nejčastěji, Albariño Leirana, které jsem teď otevřel v ročníku 2019 (ale na trh už přichází 2021). Jde o čisté Albariño ze starších – 35 až 60 let – výsadeb v Salnés, několika různých parcel (blíže k moři, trošku na kopečku, o něco více ve vnitrozemí) na písku a zvětralé žule. Sběr ruční, fermentace spontánní a školeno v nerezu a v dubových foudres. Podíl dřeva býval do pětiny, aktuálně je to okolo 40 % a snaží se jej navýšit, víno mívá dost vysoké kyseliny (klidně 9+ g/l) a nevyhledávají u něj malolaktiku, hodně čerstvé může být velmi přísné. Těžší burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Citronová barva. Již trochu nazrálejší aroma s dotykem medu, žluté ovoce až lehce do tropika, ananas, k tomu jistá pikantnost a mořská linka, jasmín a něco bylinek. Zaslouží si pozornost a hrát si ve sklence. Suché, čisté, středně plné, dost výrazné kyseliny a šťavnatost, minerální slaná linka, citrusovost, fajn délka s lehce pecičkovým dozníváním. Dost solidní kousek! Poctivé Albariño z těhle míst je něco, co vždy s chutí doporučuji ryzlinkovým nadšencům.
pondělí 25. dubna 2022
Krásné Aligoté z vinařství François Carillon
Aligoté, ta druhá odrůda, dlouhodobě vnímána spíše jako „poznámka pod čarou“ bílého Burgundska a dominantního Chardonnay, které tamním velkým vínům kraluje. Popisována jako jeho tenčí, kyselý kolega vhodný především coby základ pro tradiční koktejl Kir (v kombinaci s crème de cassis). Přitom do konce devatenáctého století byla role Aligoté mnohem důležitější, začátek přesazování vinic na americké podnože po epidemii fyloxery na konci 19. století však znamenal začátek jeho úpadku. V posledních několika letech ovšem zažívá malou renesanci. Důvodem zvýšeného zájmu jsou nejen nižší ceny (ovšem i ty už letí nahoru), ale také styl vín, umí nabídnout dost charakterní projev a ona „tenkost“ a „kyselost“ v posledních letech je spíše přívětivou lehkostí a svěžestí. Prostě má přirozeně dost kyselin a méně cukru a tím pádem i alkoholu, při současném oteplení hezky dozraje a zároveň nemá sklony ke zbytečné tučnosti. Naposledy se mi do sklenky dostalo Bourgogne Aligoté 2019 od Domaine François Carillon (web) z Puligny-Montrachet, které je praktickou ukázkou, jak moc fajn tahle odrůda při troše péče může být. Vzestup kvality Aligoté v posledních letech jde přičíst na vrub nejen klimatickým podmínkám, ale opravdu spíše snaze o seriózní výsledky a větší péči, které odrůdě vinaři věnují. Mimo jiné proto, že za vína s tímhle jménem už dostanou o dost víc peněz než dřív.
pátek 22. dubna 2022
Chidaine a nádherné „legálně ne Vouvray“
Udělal jsem si nedávno v restauraci radost lahví François Chidaine (web) Baudoin 2019, klasickým Pineau de Loire aka Chenin Blanc z Vouvray. Víno se dříve jmenovalo Clos Baudoin Vouvray, neslo jméno prestižní apelace a termín Clos, protože pochází z jediné obezděné vinice, špičkové polohy považované za jedno z „Grand Cru“ oblasti, s hodně starými keři (ale i mladými výsadbami z počátku tisíciletí) na půdě tvořené jílem a křídou s podložím v podobě tuffeau, měkkým vápencem. Dnes jde o prosté Vin de France, na kterém se navíc výraz Clos používat nesmí, ač vzniká stále stejně a z totožné polohy a kvalita se nijak nezměnila. Důvodem jsou upravená apelační pravidla, která vyžadují, že Vouvray musí kvasit a zrát na území apelace. Chidaine má sklep sice hned za řekou a nedaleko, ale už v Montlouis. A tudíž na apelaci nemá nárok. Vinici získal v roce 2001 a převedl ji, stejně jako své další polohy, do biodynamického režimu. A víno odsud připravuje vždy v suché podobě, kdy podle něj nejlépe předvádí potenciál terroir.
čtvrtek 21. dubna 2022
La Torre del Nano a La cantina in paglia
Dnes se zastavíme u dvou vinařství z italského regionu Marche, v obou případech novinek v sortimentu Víno pro Vás. U La Torre del Nano (web) sídlícího v Offidě jsem měl s odstupem zhruba jednoho roku možnost projet si celou jejich produkci tří lahvovaných vín (celkem mají čtyři, úplný bílý základ jde do bag-in-boxu, ten jsem neměl). Bavila mne už loni, ale nějak jsem se nedostal k článku, tak znovu a lépe. Vinařství je klasický příběh rodinného podniku pěstitelů hroznů už drahně generací, všechny hrozny ale prodávali. Teprve (oficiálně) v roce 2015 začínají i vinařit a prodávat lahve pod vlastní značkou, na popud nejmladší generace v podobě Massima Seghetti. Celkem pracují na dvanácti hektarech, ale jen část jsou vinice a zbytek zabírají pole a olivové háje. Vinice vedou v certifikovaném bio režimu a pěstují místní klasiku – Montepulciano a Sangiovese pro červené a Passerinu s Pecorinem (o této odrůdě jsem se zde rozepisoval více) pro bílé. Ve sklepě „nekomplikovaný“ moderní nerezový provoz s pár francouzskými sudy na červené.
středa 20. dubna 2022
Nabušený Moulin-à-Vent a efektní červená Istrie
Dnes začneme v Beaujolais, u Domaine Paul Janin & fils (web), vinařství s více než stoletou historií v jehož čele od roku 2008 stojí čtvrtá generace pěstitelů a vinařů, Eric Janin, a generace pátá v podobě jeho dcery Perrine dokončuje studium enologie. Vinařství sídlí v Romanèche-Thorins a jádrem jejich produkce je apelace Moulin-à-Vent, ať již v podobě jednotlivých Cru nebo různých směsí. Připravují i Beaujolais-Villages v bílé i červené podobě a trochu jako doplněk apelace Brouilly a Chénas. Celkem pracují na zhruba deseti hektarech, z velké části velmi starých keřů. Eric Janin se věnoval problematice biodynamiky a ekologického zemědělství, ale své vinice mají jen v „čistším“ režimu něco nad rámec lutte raisonnée, certifikované bio to není.
úterý 19. dubna 2022
Muchada-Léclapart a odlišný pohled na Jerez
Co se stane, když své síly spojí enfant terrible naturálních pěstitelských šampaňských David Léclapart a Alejandro „Ale“ Muchada, bývalý architekt a dnes vinohradník a vinař z Cádizu? Inu na trhu se objeví naturální nefortifikovaná terroirová vína pod značkou Muchada-Léclapart (web) a svět vína je zase o něco bohatší! Pracují, teda spíše Muchada, na zhruba třech hektarech u Sanlúcaru (La Platera a Miraflores Alta v Pago Miraflores, zde mají Palomino) a Chipiony (Camino del Puerto v Pago Abulagar, odtud je jejich Moscatel). Navíc Muchada vyhledával staré výsadby, takže mají i velmi staré keře, jede v biodynamice (aktuálně směřují k certifikaci) a s výrazně nižším výnosem než je v oblasti běžný. Lisují několik hodin celé hrozny, fermentace spontánní a to buď v malých sudech a nebo v nerezu, stejně i další zrání na kalech. Nádoby doplňují, nesnaží se o flór. Síří, ale málo. Lahvují bez úprav a vína mají sediment.
čtvrtek 14. dubna 2022
Lahve lehčí, plastové a Richard Geoffroy v Itálii
Champagne Telmont, součást skupiny Rémy Cointreau, učarovalo Hollywoodské superstar Leonardu DiCapriovi a ten… si nekoupil hodně lahví, ale rovnou podíl v samotném podniku. A stal se členem představenstva. Líbí se mu jejich snaha o převedení komplet všech svých vinic, i těch partnerských pěstitelů, do bio režimu. A také provoz vinařství na obnovitelné zdroje, vyřazení letecké dopravy z jejich distribučních kanálů a podobně. Inu proč ne, rozhodně jim Leonardo přinesl výraznou publicitu. A píše se o nich teď znovu v souvislosti se snahou o odlehčení šampaňské lahve, která tvoří nemalou část jejich uhlíkové stopy. Šampaňské lahve musí být bytelné, tlak v nich je nemalý, ostatně viz pár zajímavostí na tohle téma v dřívějším článku. Běžná šampaňská láhev váží 900g, ale mnoho producentů včetně Telmontu již dlouhodobě používá lehčí, 835g variantu. Telmont jde ovšem dál a experimentuje s dalším snížením o… 35g! Upřímně jsem čekal trochu větší skok, obzvláště vzhledem k tomu, že na trhu jsou bublinové lahve pod osm set gramů, které šest atmosfér spolehlivě vydrží. Každopádně osmisetgramová láhev od skláren Verallia, testovací šarže o velikosti třech tisíc kusů, je nyní naplněna šampaňským a bude pečlivě monitorována. Pokud vše půjde dobře, na trh se víno dostane v roce 2025.
