Stala se mi v noci z pátku na sobotu taková trapná věc. Vyrazil jsem po festivalu ještě na trochu vína, tentokrát „nepracovně“ a rozhodně bez plivání vzorků, do baru L’Fleur. Tam se totiž chystalo i pár vinařů, mimo jiné Caroline Brun z Champagne Roger Brun. Ta vedla na festivalu šampaňskou masterclass zaměřenou na zajímavá naturální pěstitelská šampaňská a obecně se zabývá propagací Champagne, byla to dobrá příležitost si s ní popovídat. A tak jsme popíjeli a kecali, témata se točila o všem možné týkajícím se šampaňského a bublin obecně, logicky přišla řeč i na kvalitu ročníků, kritiku vín typu Moët & spol. a podobně, znáte to. S Caroline seděl zamlkle další Francouz, který se do hovoru v podstatě nijak nezapojoval, sem tam krátce okomentoval konzumovaná vína. Vůbec jsem netušil, o koho se jedná, byť trochu povědomý mi byl. Po nějaké době jsem se s pár účastníky přesunul o dům dál, spíše pozdravit skupinku co se usídlila tam než že bych měl dostatek energie pokračovat v tahu po barech. Zdržel mne tam příslib, že za chvilku dorazí Benoît Gouez, sklepmistr Moët & Chandon, se kterým bych se určitě měl seznámit. Asi už tušíte, kam tohle vede. Když Benoit, se kterým jsem dobu pil u stolu a vedl vedle něj chytré řeči o Champagne, sestoupil s Caroline po schodech do baru, krve by se ve mně nedořezal. No stane se. Ale jaká je šance, že vedle vás sedí chlapík zodpovědným za několik desítek milionů lahví nejznámějšího Champagne vůbec, aniž by vám to někdo řekl, že jo? :-)
úterý 31. května 2016
Šampaňský trapas a degustace Terroir Champagne
pondělí 30. května 2016
Praha pila víno, Lidl Cru Classé, ČR ve Wine Spectatoru a Decanteru, kroupy v Chablis
V pátek a sobotu proběhl již třetí ročník festivalu Praha pije víno. Bylo to… velmi náročné :-) Nechystám žádnou větší reportáž, spíš se mi bude postupně hodit spousta nasbíraného materiálu. Poznámek k vínům, zajímavostí z debat s vinaři a tak. A samozřejmě, i přes fyzicky velkou únavu, ta spousta energie, kterou jsem nasál z hromady báječných vín a rozhovorů s fajn lidmi všude okolo. Zdaleka jsem nejel jen zahraničí, ale snažil se ochutnat i Čechy a Moravu, kde ostatně pozoroval asi největší pozitivní vývoj. Pár much by se na celé akci našlo, ale žádný vyložený problém, co by to shazoval, jsem ovšem nepozoroval. Určitě tam bylo i nemálo vín, o kterých by sáhodlouhé nadšené popisy psát nešlo, ale na vyloženě vadné kousky jsem zrovna často nenarazil a to je moc dobře. Veskrze pozitivní dojem prostě převládá. Našlo se pár návštěvníků, kteří úplně nepochopili o co jde, jejich putování po stáncích s dotazem „sladší bílé“ nepřinášelo příliš mnoho úspěšných úlovků. Ale jak jsem tak pozoroval, většina si časem to své také našla, i když nemělo hromadu cukru :o) V sobotu navečer jsem i pár lahví zakoupil a odvezl jimi potěšit tchýni, která se uvolila na oba dny pohlídat děti (manželka na služební cestě musela PPV oželet), tímto ji musím veřejně poděkovat :-) Pevně také doufám, že se Praha pije víno uskuteční i příští rok.
pátek 27. května 2016
Fajnšmekří párty a bubliny před Praha pije víno
Včerejší podvečer a večer jsem strávil tréninkem na Praha pije víno. Vinaři se samozřejmě sjíždějí trochu s předstihem a tak byla možnost se s některými potkat i mimo festival. Nejprve to byla průřezová degustace Champagne Larmandier-Bernier, v Praze jsou na pozvání dovozce Domaine R&W poprvé Pierre a Sophie Larmandier. Že jde i o pěstitele lze momentálně poznat na Pierrovi, který nedávno uklouzl na mokré trávě ve vinici, noha mu nějak špatně zapadla do díry v zemi a zlomil si kotník. Takže na stánku bude asi aktivnější Sophie. O vinařství se rozepíšu více, každopádně je určitě nevynechte, obzvláště pokud budou rozlévat cuvée Longitude. „Zeměpisná délka“ je na rozdíl od jejich dalších vín směs z různých částí Côte des Blancs, z obcí co se táhnou v nudli nad sebou a protíná je jeden poledník, řekněme :-) Nádherná, šťavnatá, řízná, suchá, minerální, štíhlejší parádní šardonka, perfektní ukázka stylu.
čtvrtek 26. května 2016
Osvěžující ryzlink a cabernet na grilovačku
Co bych mohl pít po litrech? Parádně osvěžující Randolf Kauer 2013 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Kabinett trocken, víno každým měsícem lepší, bohužel už u Vinonauta vyprodané :-) Protáhlá štíhlá klasická láhev, šroubový uzávěr. Světlá citronová barva. Čerstvá, slinosbíhavá vůně, zelené jablko, exotičtější kokosová linka, limetka, lehounce nazrálé směrem med a petrolej. Suché, čisté, šťavnaté, lehčí a řízné, ovocnost kopíruje vůni, dotyk medu, fajn délka, perfektní pitelnost. Prostě parádní ryzlink pro všechny příznivce těch opravdu suchých. Mimochodem Dr. Kauer má od prakticky všude v Německu výtečného ročníku 2015 nové viněty a vypadají moc dobře, věřím že i pomohou prodejům. Každopádně se moc těším na vína jako taková a musím se tentokrát lépe zásobit.
středa 25. května 2016
Nibiò, Pelaverga, Nero di Troia...
Nedávno jsem tu měl dvě vína z vinařství La Colombera (Azienda Agricola Piercarlo Semino), šlo o odrůdu Croatina, a teď se mrkneme na další vzorek, Suciaja 2012 Colli Tortonesi DOC Rosso. Jedná se o odrůdu Nibiò, což je v podstatě dobře známé Dolcetto. Kterého ovšem existuje mnoho různých variací, Nibiò je konkrétně Dolcetto del Peduncollo Rosso a to je natolik odlišné, že jde dost možná o úplně jinou odrůdu než běžné Dolcetto. Má menší hrozny i bobule, červenou stopku, dává vína s lepší kyselinou a tříslovinami, ale nedozrává v Piemontu tak snadno. Suciaja 2012 jsem pil s kamarádem z Japonska, který normálně Dolcetto nesnáší, a tohle víno si užil :-) Jde o původní výsadby odrůdy někdy ze třicátých let minulého století, kvasí v nerezu, zraje devět měsíců v barrique sudech. Tmavší, jasná rubínová barva. Poměrně efektní vůně, vyzrálejší teplejší, červeně ovocná, s pikantnější linkou herbálních tónů, pěknou kořenitostí, tabákem a vůněmi ze dřeva. Plnější, zralejší, teplejší červeně ovocné v chuti, s hezkou měkčí tříslovnou, fajn kyselinami, vyvážené, delší, dost zajímavé. Líbilo se. La Colombera se dovozci VPV Praha docela zadařila, dobré doplnění sortimentu.
úterý 24. května 2016
Monitor alkoholu, Generace Y, Slípka, Praha pije víno
V poslední době se roztrhl pytel s různými fitness náramky, hodinkami co umí měřit tep, počet kroků a analyzovat spánek. GPS mají, uběhnutou vzdálenost vám spočítají a rychlost ukáží, prostě šikovné věcičky to jsou. No a ochlastové mezi námi si k tomu budou moct pořídit, než funkci do svých produktů implementuje Garmin či někdo další, designový BACtrack Skyn. Vítěz klání, které vyhlásil americký National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism, je krásně kompaktní zařízení měřící v reálném čase koncentraci alkoholu v krvi. Hezky rovnou s Bluetooth připojením k chytrému telefonu, takže můžete sledovat graf a nastavit si notifikace. Někteří přestanou pít, když překročí půl promile. Jiní naopak využijí nástroj k udržování přesné hladinky ;-) Jako bonus získáte i informace o vývoji tělesné teploty.
pondělí 23. května 2016
Cava, 3x Prosecco a šumivé slovinské červené
Poslední dny, jak se venku oteplilo až na úroveň co mi přestává být příjemná, mám dost monotematické vinné choutky… ryzlink nebo bubliny. Nebo teda dobré pivo. Každopádně nejčastěji odšpuntovávám právě bubliny. Koho zajímají tichá vína, musí si počkat na ochlazení :o) S návštěvou minulý týden padla Gramona Imperial Cava Brut Gran Reserva 2010, tedy zásadní víno špičkového producenta, o kterém jsem se tu rozepisoval nedávno. Odrůdově 50 % Xarel·lo, 40 % Macabeu a 10 % Chardonnay, na kalech v lahvi 41 měsíců, cukr trošku vyšších 8 g/l a za použití dozážního likéru zrajícího ve dřevě jejich více než stoleté solery. Citronová barva, pěkné perlení spíše menších bublinek. Energická, stále čerstvá a dost efektní vůně, chlebová topinka s máslem, zralá jablka a hrušky, sem tam citronová kůra, dotyk oříšků, kouřová minerální linka. Suché, čisté, bezva kyseliny a velmi hezká stavba, decentně oříšková delší dochuť, spousta z vůně se odráží i v chuti. Harmonické, docela výrazné, krásně připravené vrstevnaté víno. Cena se typicky pohybuje někde okolo dvaceti euro, což za bubliny na úrovni šampaňského není špatné.
pátek 20. května 2016
Rakouský slaďák, fajn Aligoté a pár poznámek z uplynulých dní
Rozhodl jsem se, že udělám něco se zásobami sladkých vín, která v posledních letech nahromadil a nějak se nedostává příležitostí je pít. Prostě je otevřu jen tak a užiju si je postupně, v průběhu mnoha dní, večer místo kousku čokolády :o) První šla pod vývrtku láhev z vinařství Wenzel (web) od Neziderského jezera, sídlí v Rustu, konkrétně Beerenauslese Cuvée 2008. Psal jsem o nich více u lahve dalšího sladkého loni. Tohle víno je odrůdově Welschriesling, Gelber Muskateller a Pinot Gris, dvanáct alkoholu, projevem krásná klasika. Zlatá žlutá barva, ve sklence se trochu táhne ale nic sirupového. Výrazná, sladká, medová vůně, meruňková marmeláda, jemně kořenité, dotyk vanilky a exotických květinových tónů, velmi decentní těkavka. V chuti poměrně silné, koncentrované, sladké, mírně pečeně ovocné, delší, teplejší, uhlazené ale s dobrou kyselinou a není utahané. Moc fajn! Po pravdě bych vlastně neměl problém tu 0.375l láhev za večer vypít. Ale mám obavu, že už takhle do sebe cpu dost alkoholu, ještě abych k tomu přidal deka cukru… :-) Tenhle vinař umí, pro studenty WSET v Rustu ideální zastávka, škola s ním pomalu sdílí dvůr.
čtvrtek 19. května 2016
Dvě charakterní ostrovní vulkanická vína
Vím, že nejspolehlivěji mne vinně uspokojí dobrý (německý) ryzlink nebo charakterní (burgundský) pinot, ale stejně „riskuji“ a prostě si nedokážu odpustit neustále objevování. Čím exotičtější odrůda/místo původu, tím lépe. Ostatně nedávno jsem na tohle téma něco psal a také už dříve, o tomhle nadšeneckém těkání od jednoho vína k druhému, místo abych si koupil bednu či dvě vína, které bezpečně chutná :o) Ale nemůžu si pomoct. V mnoha případech jsou ochutnaná vína zajímavá právě a jen svou exotičností, ale sem tam se zadaří ochutnat něco s opravdovým charakterem. Častěji jde ovšem jen o zkušenost, byť i ty se počítají :-) Naposledy se ovšem zadařilo!
středa 18. května 2016
Naturální růžové bubliny a nabušený Furmint
Biodynamik Franz Strohmeier, Štýrsko, odrůda Blauer Wildbarcher proslavená růžovým vínem Schilcher s opravdu brutálními kyselinami, Rosé Schilchersekt připravený úplně bez síření a jako Brut Nature, bez dozáže. Kaly normálně odstřeleny, v lednu 2014, přesto by asi leckdo z parametrů výše čekal nějakou velkou divočinu. A ono ne. Oranžovo-růžová barva, na úvod až extrémní pěna, lehce zabarvená do růžova, pevná. Vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, efektní vůně, trochu toastová, drobné červené ovoce, jahoda, mineralita, s jemnějšími zábavnými odbočkami. Suché, velmi výrazná kyselina a poměrně přísný projev, ale není to neharmonické, výrazná mineralita, toastovost, červená ovocnost, výborná délka, bezchybná pitelnost. Zábavné, tvrdé ale seriózní, zajímavé charakterní bubliny. Užil jsem si je už dříve, ale další zrání v lahvi tomu jen pomohlo. Moje poslední láhev to byla :-( Veltlín ještě má, byť o pár desítek korun podražilo, ale musím ověřit zda jde o stejný ročník. Jako děsně mne baví leckterá současná trendy pét-nat vína (v podstatě vína, která dokončí prvotní kvašení v lahvi, obvykle ponechávaná i s kaly), ale tohle nepovažuji za méně přírodní a komplexitou je o třídu dál. Což mi připomíná, že jsem furt nedodělal report z degustace naturálních Champagne. Polepším se!
