Dvakrát Morava a italské bubliny na oslavě

Včerejší oslava prvního výročí restaurace Blue Wagon, stále v plné síle fungující a jedné z mých opravdu oblíbených, mi způsobila lehkou kocovinu. Ale poznámky ke třem hromadně rozlévaným vínům (vše foceno jen telefonem, omluvte tedy sníženou kvalitu obrazu) jsem si napsal hned po první sklence na začátku, tak snad trochu relevantní jsou, pak už jsem jen popíjel a to především pinot. Konkrétně šlo o Pinot Noir Haltýřky 2011 vinařství Stapleton-Springer (web), z této polohy panenské víno. Haltýřky jsou dnes součásti většího celku Terasy, je to jejich první část (společně s vinicí Bratáčky, o co lépe tahle jména zní než takové technicistně zjednodušující „Terasy“) když byste šli od Kobylí. Jde o spíše tmavší typ pinotu a víno voňavé, mladičce šťavnatě ovocité s dotyky zrání ve dřevě, suché, s výtečnou kyselinou a i přes alkohol přes třináct procent docela lehce působící a až nebezpečně snadno pitelné. Nijak složité, ale zároveň pěkně postavené, jasně odrůdové, poctivé, sympatické. Trochu syrovější, energické, i přes panenský sběr by si určitě zasloužilo a nejspíš dobře bude ještě pár let zrát do krásy, ale moc fajn už teď. Hodně bavilo, hodně se vypilo…

Zobraz celý článek →

Fajn tramín a poslední vzdech z Beaujolais

V reportu z nedávné degustace firmy Dvě deci jsem byl asi nejnadšenější z lahve základního ryzlinku od alsaské Domaine Mittnacht Frères z Hunawihru, který také hned naskladnil domů. A rovnou měl možnost vyzkoušet také jejich Gewurtztraminer „Les Terres Blanches“ 2011, opět základní víno z biodynamické produkce, směs více různých vinic, školena rok a půl na kalech v starých velkých sudech. Štíhlá klasická láhev, kovová záklopka, celokorek, fajn viněta (a zadní se spoustou informačního textu). Tmavší, do zlaté jdoucí barva, víno je ve sklence línější a od pohledu hutné. Výrazná, mnohoslibná vrstevnatá vůně, ve které se mísí žluté exotické ovoce, med, růže a další květiny, něco kompotovaného liči a minerální tón. Moc pěkné, „encyklopedické“ ale přitom ne nějaká nudná šablona. Plné, důrazné v chuti, nasládlé byť s kyselinou (ale o trochu více by neuškodilo), oblejší, uhlazené, delší, s kořenitostí a mírnou hořčinkou v dochuti. Ze začátku tu na mne bylo až trochu moc tučné, ale po dni rozdýchání ožilo (a myslím bude pěkně zrát a do ideální podoby ještě potřebuje 2-3 roky času) a navíc sympaticky fungovalo se salátem se syrovým marinovaným lososem (první domácí pokus) a klasickým medovo-hořčično-koprovým dresinkem :-) Musím zkusit i další jejich vína, hlavně tedy různé suché ryzlinky, crémant a směs Gyotaku, jakousi jejich verzi Gentil d'Alsace, určenou speciálně k suši a sašimi. Prostě jeden z letošních objevů.

Zobraz celý článek →

Košer pinot z Chrámců a Chasse-Spleen

Počasí venku je spíše sympatické babí léto a důvody pro podzimní splín, pokud nezačneme debatovat o povolebním stavu či projevu a aktivitách našeho prezidenta během významného státního svátku, se nedostavují. Přesto jsem v neděli vylovil z archivu dvě lahve, jejichž obsah vždy považoval za takový zasmušilý, melancholický. A vlastně ani u jedné z nich očekávání nebyla naplněna. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo.

Zobraz celý článek →

Den šampaňského, popisky na vinných lístcích, víno v různých jazycích

25. říjen. Slaví se národní den Baskicka, proběhla bitva u Agincourtu, Jiří III. se stává králem Velké Británie, narodil se Pablo Picasso a zemřel Giovanni Girolamo Saccheri. Jo a taky je to Champagne Day (web), v dnešní sociálně zesítěné době možná ještě spíše #ChampagneDay. Já vám nevím, ale zrovna šampaňské, jako jedna z vůbec nejsilnějších regionálních a marketingových značek světa, snad ani speciální den k propagaci nepotřebuje. A vůbec nevidím důvod, proč bych měl potřeboval vyhrazený den, aby mne přesvědčil nějakou láhev otevřít :o) Vlastně jsem den oslavil předčasně, včerejším článkem o Champagne Bollinger. A pak odpolední degustací Champagne Deutz, o které napíšu později. A večerní lahví báječného crémantu z Jury… :-) Ale pokud potřebujete nějaký důvod pro otevření bublinek, tak tady ho máte, a bude ho s vámi sdílet kupa lidí po celém světě.

Zobraz celý článek →

Champagne Bollinger aka Bublanžér

S výslovností jmen některých šampaňských domů je trochu problém, případ jedné z vůbec nejslavnějších a nejtradičnějších značek, Champagne Bollinger (web), je ideální ukázka. Dům založili Hennequin de Villermont, Paul Levieux Renaudin a společníkem jim byl Jacques Joseph Placide Bollinger. Ten se narodil ve Württembersku, vína mají tedy i německé kořeny, dnes je právě Bollinger jediné jméno na vinětě. Zároveň jsou ale samozřejmě niterně spjati s regionem a Francií jako takovou, zásadní součástí tamní kultury a tradic. Slavný citát Lilly Bollinger na téma, kdy pije Champagne, asi netřeba opakovat, najdete ho všude. Ovšem asi nejslavnějším ambasadorem značky je Brit jako poleno, Agent 007, James Bond. A pro samotný Bollinger je britský trh asi vůbec nejdůležitější, ostatně jsou už nějaký ten pátek oficiálními dodavateli na tamní královský dvůr, štempl jim udělila již v roce 1884 královna Viktorie. Inu zeptal jsem se zástupce domu během degustace, kterou pořádala jen pár dní po startu letošní sklizně v Champagne firma Domaine R&W (nový dovozce na náš trh), jak že se tedy jméno správně vyslovuje. Odpověď byla vpravdě šalamounská. Ve Francii, a je to tak oblíbeno i u zahraničních sommeliérů, je samozřejmostí výslovnost francouzská – bolanžé. V Německu nemají problém přejít na něco jako bolin(g)ar, ovšem nejčastější je vlastně výslovnost jako od Jamese Bonda, tedy ta anglická, bolindžr (víno je v UK familiárně nazýváno Bolly). Abychom zabránili zmatkům, tak navrhuji českou výslovnost ustálit na bublanžér :o) A nyní pokročíme k nějakým dalším faktům o producentovi.

Zobraz celý článek →

Co vás baví na svatomartinském?

O víkendu jsem znovu sáhnul do demižonů, ono to láká, zatím stále bez vad to vypadá. Doplnil jsem ještě jeden, s efektně vypadající barvou, ale na oranžádu se netěšte. Jsou to podkrkonošská jablka, odrůdy neznámé :-) Vypadalo to, že kvasí pěkně, ale zatím je to ještě kupa cukru a tak vyčkávám. Je toho sotva tři litry, takže na nějaké velké skladování to nevidím, vypije se hnedka. Do babího léta, které se rozzuřilo venku, se bude hodit (někteří vinaři musí docela trpět, když teď vidí tu nádheru venku a vzpomenou si, v čem sklízeli). Každopádně mne to přivedlo k jednomu tématu, které zrovna zpracovávám pro článek. Mladá vína. Letos nás zase čeká záplava Svatomartinského, některé obchody prý dokonce kvůli tomu omezují či ruší Beaujolais Nouveau, protože se neprodává. Davy se na více než dva miliony lahví vrhnou jak kobylky! Letos to nově budou i růžovky z odrůdy Zweigeltrebe a vína pro zařazení prý budou hodnocena přísněji než dříve :-) Proč to všechno nadšení?

Zobraz celý článek →

Prosekárna s lahví slušných bublin

Netušíte, zda asociace producentů Prosecca nezaháhajila nějakou zásadní kampaň na podporu exportu? V poslední době tyhle italské bubliny vidím na každém rohu a díky tomu se mi i doma objevují výrazně častěji než bývalo zvykem. Nedávno jsem psal o obchodu specializovaném jen na Prosecco (byť tam teď mají i tichá vína) a teď otevřel nedaleko, ve Slezské 48, další. Jmenuje se Prosekárna (web), což by jistě vyniklo o trochu lépe na Proseku (jen by se pletlo s bezva restaurací), a je to takový mix malé kavárny s vinotékou a možností dát si sklenku bublin na baru. Dole je další prostor pro degustace a podobné akce, mohlo by to být fajn. Nabídka není nějak extra široká, ale bude se ještě rozšiřovat (vína si vozí sami) a už takhle na úvod je z čeho vybírat, cenově se to pohybuje někde mezi 150 až 300 korun za flašku, na horní hranici jsou docela lákavé kousky. Včera byl první den ostrého provozu a já podle všeho prvním zákazníkem, chodím pravidelně okolo s dítětem na hřiště a povedlo se mi to vychytat :-) Domů jsem si odnesl takový průřez a jednu láhev rovnou otevřel k večeři a na zpříjemnění večera.

Zobraz celý článek →

Autentický víkendový veltlín, ryzlink a vavřinec

V pátek a během víkendu jsem, mimo jiných lahví, otevřel hned tři „autentická“ z Moravy. Od Zdeňka Vykoukala to bylo Veltlínské zelené 2011 (Stará hora, Hostěrádky – Rešov). Tmavší zlatá barva, od první zatočení ve sklence hutnější víno. Intenzivní, vrstevnatá vůně, vyzrálá, sladší, ovocná, k tomu mineralita a sušené plody, dotyk oříšků a akátový sud. Hutné v chuti, plné, ovocné s lehce nahořklou kořenitou dochutí. Ale především v té chuti je toho až jakoby moc, působí to přestřeleně, o slovo se hlásí alkohol a celé to je takové hrubší a ne úplně vyvážené. A vlastně se příliš nehnulo ani po dni na vzduchu. Tohle víno mne provokuje, protože podobně připravené Neuburské stejného roku je výjimečná fascinující a vyváženější záležitost, zatímco s tímhle tak trochu bojuji, a nejde ani tak o trochu netypický výraz odrůdy, podobné věci mne příliš netrápí. Prostě stále přemýšlím, co s chutí udělá zrání, jestli se to usadí nebo ne.

Zobraz celý článek →

Pod sto, pod devadesát…

I když by nadpis mohl evokovat mé oblíbené téma bodování vín, není tomu tak. Dnešní zápisek je jak na normálním blogu či blogísku, takový osobně vychloubačný :-) Rozhodl jsem se zhubnout. Štvalo mne, jak funím do schodů. Vytáčela mne problematika oblečení (mé oblíbené mi „najednou“ nebylo a co se mi líbilo v obchodě, to neměli v pořádné velikosti…), na fotkách a videích z degustací a vinných školení jsem měl tři brady a takhle byl zvěčněn i do jedné knížky. Sedavé zaměstnání u počítače, melouchy spočívající taktéž v pobytu u počítače a psaní. Hlavní koníček sestávající z konzumace vína a baštění dobrého jídla, sem tam jako několikachodové degustační menu, to vše nejčastěji večer až v noci. Sport nula, jiný pohyb jen v minimální nutné míře. Prostě ideální základ na pořádnou tloušťku. Váha šla nahoru sice jen velmi pomalu, ale zato stabilně, metrák jsem o hezkých pár kilo překročil už ani nevím kdy.

Zobraz celý článek →

Hedonistická Apůlie a Bordeaux okolo 200 Kč

Jedním z oblíbených slov slavného vinného kritika Roberta Parkera je „hedonistický“. Používá ho především pro různé ovocné, extrémně vyzrálé záležitosti, vína s hromadou alkoholu a typicky i docela dost dřevem. Vína, která jemu přinášejí obrovský požitek už v mladé podobě a podle něj by takto měla fungovat i na ostatní. Oproti tomu různé naturální kousky zavrhuje právě proto, že hedonistická typicky nejsou, nepřinášejí to správné potěšení. Inu každý jsme nějaký. Vzpomněl jsem si na to včera večer, kdy otevřel a pil dvě vína, se kterými by RP snad problém neměl. Občas je prostě na červené nabušence chuť, a nemusí být zrovna kus polosyrového masa, speciálně pro manželku mám vždy nějakou připravenu :-) Pokud nesaháte po věcech z nového světa, tak podobné kousky parádně zvládá hlavně Itálie a potažmo Španělsko, navíc za hodně rozumné prachy.

Zobraz celý článek →