Ryzlinkový lékař – degustace Dr. Loosen

Minulý týden do Prahy a Brna díky dovozci Domaine R&W dorazil Michael Stahlmann, bývalý sommelier a nyní zástupce vinařství Dr. Loosen z Mosely. Tenhle tradiční a slavný podnik pod sebe před pár lety převzal ještě Weingut J. L. Wolf, takže jsme si odskočili i do Pfalze. O vinařství Loosen jsem tu psal už několikrát, je to hodně zajímavý středně velký (28ha + nákup hroznů od smluvních partnerů na základní vína) podnik, který těží z několika špičkových poloh, starých keřů a zkušeností několika vinařských generací. Na vinicích drasticky omezují chemii a i ve sklepě se snaží o zajímavější praktiky, například minimalizaci síry, naležení moštu na slupkách třeba i den a podobně. Pracují s nerezem a kontrolovanou teplotou i většími (1000l) starými dřevěnými sudy. Jejich ryzlinky jsou moselská klasika se vším, co k tomu patří.

Zobraz celý článek →

Pivní úspěch s poselstvím pro vinaře

Již několikrát jsem se tu zmiňoval o tématu soutěží, že různé medaile mají jistě významný vliv na podporu prodeje, ale reálné poselství o kvalitě vína dávají o hodně menší (Nad tiskovými zprávami a PR články, Tolik medailí až oči přecházejí), jak stejné lahve dopadají zlatě i bez ocenění na různých soutěžích (Fakta, dojmy, medaile a vypitá láhev rosé). Tak dneska se k tématu trošku vrátíme a srovnáme si to s výsledky světové pivní soutěže, World Beer Cup 2012 z amerického San Diega.

Zobraz celý článek →

Lipovina, Modrý portugal růžový a červený

O vinařství Kikelet jsem se tu zmiňoval už u jejich sladkého kousku a nyní odšpuntoval suché Tokaji Hárslevelű 2008, tedy odrůdu Lipovina, z viniční trati Váti. Prodává (ale na webu nevidím) Vinorum. Malá produkce, nějakých 470 lahví, fermentováno spontánně ve dřevě. Kovová záklopka, celokorek. Barva trochu bledší, aromatika ale vzkazuje spíše pořádnou vyzrálost. Je výrazná, sladší, přezrálé sladké hrozny, medové tóny, kořenitost, broskev, něco dřeva, hutnější. A takové je víno i v chuti. Silnější, hutné (alkohol ale „jen“ 13 %), aromatické, delší. S dostatečnou kyselinou, ale spíše kulatější. Efektní, stále ještě dobře pitelné, zajímavé. Na mne možná až moc obluzující a lehce vlezlé (= běžný konzument a ti, kterým vyhovují aromatická vína, budou spíše nadšeni), ale rozhodně dost dobré.

Zobraz celý článek →

Degustace Kühling-Gillot a BattenfeldSpanier

Před téměř třemi měsíci jsem tu měl report z degustace ryzlinků z Rheinhessen. Dovozce, společnost WeinOrt, tenkrát sliboval, že následovat budou průřezové ochutnávky jednotlivých vinařství a i jejich zástupci že se třeba dostaví. Minulý týden do ČR přijela sympatická Carolin Spanier-Gillot, ochutnával se tedy její domácí podnik Kühling-Gillot a také vína jejího manžela, z vinařství BattenfeldSpanier (Spanier v němčině znamená Španěl, interně tak vtipkují, že jde o jediného Španěla, který rozumí ryzlinku). O obou podnicích jsem základní informace psal už minule, stejně jako některé detaily o vínech, takže se můžeme vrhnout rovnou na vzorky. Většina se opakovala, šlo spíše o takové upřesnění. Alespoň jsem si mohl ověřit, jestli se mé dojmy z minula alespoň trochu shodují a také zda funguje oblíbené „ještě chce čas“. A vy alespoň uvidíte, že degustační poznámky je nutné brát s rezervou :-)

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Modrý Portugal...“

Tak případ Modrého Portugalu, kdysi jedné z nejčastějších červených odrůd na našich vinicích, je uzavřen. V anketě o vztahu k této odrůdě hlasovalo 207 návštěvníků Jižního svahu a nakonec, přes dřívější náznaky, to nedopadlo nějak špatně. Nejčastější odpovědí, s téměř 33 % hlasů, bylo „Modrý Portugal si dám moc rád”. Osobně jsem, společně s necelými 29 % dalších, volil druhou nejčastější odpověď – tedy že portugal ano, ale jen od několika vybraných vinařů. Čtyřiadvacet procent z vás Modrý Portugal spíše nemusí. Do extrémů, tedy označení odrůdy za srdcovou či „vyloženě nerad“, šlo čtrnáct procent hlasujících. Potěšující je, že většina z nich portugal miluje. Všechna čísla hezky dole v tabulce. Proč jste hlasovali tak jak jste hlasovali? Váš oblíbený portugal, respektive jeho producent?

Zobraz celý článek →

Bez předsudků s Pinotem Noir z Boudes

Strašně mne baví lahve, od kterých vůbec nevím co očekávat. Kupříkladu nedávno se mi dostal do rukou Pinot Noir 2008, na jehož přední vinětě se vyskytoval jen jeden další nápis, Boudes. Dobrovolně přiznávám, že ze začátku jsem netušil, jestli je to jméno producenta, oblasti či co vlastně. Francie je obrovská. Pohled do chytrých knih prozradil, že Boudes je jedna z obcí v Côtes d'Auvergne (spadající pod Vallée de la Loire), donedávna byla tato oblast zařazena jako VDQS (Vin Délimité de Qualité Supérieure) a Boudes považováno za jedno z jejích lepších „cru“, které mohlo být uvedeno právě takto prominentně přímo na vinětě. Od konce roku 2011 se zatřídění VDQS už nepoužívá a různá místa byla buď povýšena na klasické AOC (resp. nyní již AOP, aby evropský zákazník neměl v těch zkratkách zmatek…) či degradována na VDP (resp. IGP). Z Côtes d'Auvergne se stalo zhruba 400 hektarů AOPu, tedy povýšilo. Tohle jsem ale, při otevírání lahve od menšího bioproducenta Le Clos des Monts (web), netušil. A zase jednou si vzpomněl na dobu, kdy jsem takhle tápal u leckterých vinět vín z Německa či Burgundska. Svým způsobem to bylo zábavnější než teď, kdy ještě před otevřením vína už naskočí „typický projev bývá…“ a sbírka předsudků a očekávání. No nic. Jaký byl tenhle pinot?

Zobraz celý článek →

Merlot od Iliase, Karmazín od Korábů

Dostal se mi do rukou, ze sortimentu Fajnšmekra, Merlot 2009 pozdní sběr z vinařství Georgios Ilias, hrozny původem z pavlovské viniční trati  Slunný vrch. Ilias je od ročníku 2011 certifikovaný bio, hrozny na toto víno už pocházejí z vinice takto obhospodařovávané (v přechodném režimu). Víno je v bordó lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Barva moc pěkná tmavší rudá, spíše mladistvá. Moc krásně voní, mladě a svěže ovocitě, peckoviny do višní a švestek, trochu bylinné tóny, mírně živočišnost. Je to poměrně seriózní, propracovanější červené, objevují se různé jemnější vrstvy, jde si s tím hrát, baví hodně. V chuti suché, čisté, peckovinové ovoce, šťavnaté a velmi pěkně postavené, alkohol vysokých 14% je tam umně skryt. Výborná práce se dřevem, tak akorát třísloviny, slušná délka. Postupem večera a při různých teplotách se hodně mění, někdy se objevují až tóny zeleného pepře, jindy se zdůrazní živočišnost. Možná ne „velké víno“, ale zatraceně příjemné červené. Hodně potěšilo.

Zobraz celý článek →

Veltlín in Karlín s Hansem Czerným

Tak tu máme nový vinný bar. Jmenuje se Veltlín, najdete ho v Karlíně (safra, tam to teď fakt začíná žít) a navazuje na menší žižkovský podnik stejného jména. Opět za ním stojí Bogdan Trojak a jeho obchod s autentickými, přirozenými a prostě vůbec dobrými víny z oblastí bývalého Rakousko-Uherska. Podnik oficiálně otevírá dnes, ale už včera zahájil provoz degustačním večírkem s Weingut Wimmer-Czerny (web). Již potřetí dorazil do Prahy sympatický Hans Czerny představit aktuální ročník svých vín z Wagramu, tentokrát poměrně velkému (ale ještě zvladatelnému) davu natěšenému nejen na jeho vína, ale i na nové degustační prostory. Očekávání byla velká a zklamání se nekonalo :-)

Zobraz celý článek →

Mrazivě smutná zpráva z domácích vinic

Tak nakonec nemrzlo jen v Champagne. Na pátek 18. května nebudou vinaři z Čech a Moravy vzpomínat zrovna v dobrém. Mrazivé ranní teploty, až -4°C, jsou zodpovědné za spálení pořádné části vinic. Podle prvních informací to vypadá, že úroda letos spadne zhruba o čtvrtinu dlouhodobého průměru. Na Slovácku a Hustopečsku jsou vinice zasaženy nejvíce, jsou i vinaři co mluví o zničení většiny potenciální úrody některých odrůd (často jde o mladé výsadby), ale mráz se nevyhnul prakticky žádné z vinařských oblastí. A pořádně prověřil kvalitu viniční tratí nejen na Moravě, ale řádil bohužel i v Čechách, což po dost problematickém ročníku 2010 a mrazovém masakru z května loňského roku není vůbec dobré. Nic moc, teda. Vinaři, jak to vypadá u vás?

Zobraz celý článek →

Nákladný koníček a vinná Supernova

Včera jsem přesypával pytel. Pytel korků. Si je takhle doma hromadím, občas z nich udělám nějakou blbost, časem by z nich mohla být celá podlaha :o) Pár desítek jsem jich rozdal, do hodin výtvarné výchovy ve škole a tak. Plasťáky jsem většinou vyhazoval, stejně jako všechny šroubové uzávěry. Ale ten pohled na dva prakticky plné šedesátilitrové pytle mne trochu vyděsil. Úplně jsem najednou viděl, kolik práce má játra měla. A taky si zkusil odhadnout, jakou částku každý korek v průměru představuje. V kontextu hypotéky a dokončování a vybavování bytu je to celé trochu děsivé :-) Ale nelituju! Teda… jak jsem se těmi korky přehraboval a vzpomínal, tak některé lahve jsem snad ani pít nemusel, ale k podstatné části bych se klidně rád vrátil.

Zobraz celý článek →