Ryzlinky! Nakoupil jsem teď zase jednu fajn degustační sadu z Německa a navíc, narychlo na nečekané posezení s přáteli, ulovil i něco domácího. Tak vás zas mohu oblažovat poznámkami :-) Třeba k Riesling 2017 VOC ze Sonberku (web), který svého času posbíral kvanta zlatých medailí a špičkových hodnocení, třeba 95 bodů na Decanter World Wine Awards nebo Premium Gold na Prague Wine Trophy 2018 a 2019. Já ho naposledy chutnal v říjnu 2019 a to mi přišel, vzhledem k věku určitě, až překvapivě přístupný a nazrálejší, ale opravdu výborný, šťavnatý a prostě skvěle udělaná klasika. Aktuálně zakoupená láhev má výraznější, tmavší žlutou nazlátlou barvou. Původní meruňková ovocnost už je spíše pryč a zůstává něco sušeného ovoce a bylinek, hodně výrazná toastovost a nazrálost. Suché, čisté, s výraznější kyselinou, minerální linka, pečené ovoce a toast, dobrá délka… stále má co nabídnout, ale na mne působí už trochu unaveně. Po těch letech ale nelze garantovat, při nákupu z regálu běžné vinotéky, že bylo dlouhodobě ideálně skladováno a třeba z chladného sklepa nebude živější. To je obecně riziko a zábava u starších vín. A taky otázka vkusu, někomu by tenhle projev přesně vyhovoval a určitě existuje skupina, která by horovala pro dalších pět let ležení :-)
úterý 6. září 2022
Ryzlinky! Žernosecký a VOCčko ze Sonberku
pondělí 5. září 2022
Krupobití, národní sommelier ČR, ISBN pro vína
V Evropě zuří sklizeň hroznů, vzhledem k suchu a vlně brutálních veder začala v některých regionech (třeba španělská Rueda) historicky vůbec nejdříve a v mnoha dalších jde pak o jednu z nejčasnějších vůbec. Což je něco, co v poslední dekádě slyšíte každé (v lepším případě) druhé vinobraní, takže žádná novinka, vlastně. V části Katalánska za vinaře sklízelo, a bohužel mělo i oběti na životech, krátké ale intenzivní krupobití, v některých místech s kroupami až deseticentimetrovými. Na video ho zachytil třeba jeden z mých oblíbených producentů bublin, Celler Mas Candí. Kruté. Další regiony a vinaři snad budou mít více štěstí. Na jednom z míst na Krétě sklizeň ale ani nezačala, požár zde zničil přes sto hektarů starobylých unikátních předfyloxerových vinic a také staleté olivovníky.
pátek 2. září 2022
3/4 Cabernet Moravia a fajn Blaufränkisch
Jsou vína, která vzniknou tak trochu omylem. U dnešního kousku je to poznat už z viněty, písmenko F na ní očividně původně být nemělo! V ročníku 2020 vinařství Tři čtvrtě (web) nevycházel Cabernet Moravia na celý sud a naopak zbylo trochu Frankovky. A tak vznikla tahle směs, CmF 2020, přídavku mé odrůdy z jejich portfolia nejoblíbenější je tam zhruba do pětiny. Obě odrůdy jsou z ještě relativně mladých výsadeb, z roku 2004. Morávka je sbírána na výročí vzniku Československa, Frankovka o týden dřív, obě odrůdy macerace po dobu fermentace a sud francouzský dubový. Korek byl proteklý a na venkovní straně už se usadila plíseň, ale na víně se nijak nepodepsalo :-) Pěkná rubínová barva. Čerstvá, zábavná ovocná poměrně expresivní aromatika. Florální a červené ovoce, kořenitost lehce „studený svařák“, makový závin. Středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, čisté, příjemné kyseliny a červená ovocnost, slušná délka, takové… milé. Moc pěkně se to pije, není to složité ale zároveň je zábavné a láká k dalším douškům a zkoumání. Tohle červená od ¾ umí a je to jeden z důvodů, proč je tak rád piju.
čtvrtek 1. září 2022
Valpolicella od Scriani
S odstupem zhruba jednoho roku jsem měl možnost projet si několik úrovní Valpolicelly (a také Luganu a další bílá, ale o tom třeba někdy příště) od vinařství Scriani (web). Vinařství rodiny Cottini, produkci má nyní pod palcem především třetí generace v podobně Stefana Cottini, sídlí v městečku Fumane, nějaký patnáct kilometrů na sever od Verony a podobně daleko to je ke břehu Lago di Garda. Osmihektarový podnik jede na vinicích v udržitelnějším režimu ale bio nejsou, disponují mladými výsadbami i vinicemi přes padesát let starými, povětšinou na zterasovaných svazích. Ve sklepě pracují s nerezem, velkými sudy ze slavonského dubu i menšími a barrique sudy. Jádro produkce tvoří právě Valpolicella v různých úrovních – Classico, Classico Superiore, Ripasso i vrcholné Amarone a Amarone Riserva. A samozřejmě i sladké Recioto. Ale my se dneska mrkneme na suchá červená.
středa 31. srpna 2022
Riesling z Pfalze a fajn Charta z Rheingau
Otevřel jsem další ze sbírky / průřezu produkcí od Weingut von Winning (web) z Deidesheimu, další Erste Lage a tentokrát to byl Riesling Rupperstberger Reiterpfad 2020. Jde o dalších ze skvělých poloh v oblasti Pfalz, u Rupperstbergu na úpatí pohoří Haardt, poloha výrazně vápenitá v kombinaci s pískem a pískovcem různých barev. Dost zajímavá a velmi charakterní vína odtud dělá třeba Acham-Magin nebo Christmann. Poprvé byla zmíněna už v roce 1673 jako Rutterpfad, jméno dost možná vychází z cest či jejich křižovatky, kterou zde měly roty římských vojsk. Poloha je to dost velká a kvalita se v jejím rámci liší, nejlepších části mají potenciál dávat jedna z nejlepších vín oblasti na úroveň Großes Gewächs, ale většina samozřejmě. Von Winning disponuje vinicemi v různých částech, ty „slabší“ upotřebí ve vesnických vínech a směsích, top hrozny jdou do tohoto Erste Lage. Z jedné z nejzajímavějších částí také dělají pozoruhodný Pinot Noir. Ryzlink kompletně připravují, včetně kvašení, v dubových sudech jednou a více použitých a nechávají rok ležet na jemných kalech. Láhev těžší pistole, kovová záklopka a celokorek. Spíše světlejší citronová barva. Tohle víno je praktickou ukázkou uměřenosti a elegance. Mladistvá, zajímavá, jemnější florálně-žlutě ovocně-krémová vůně s dotykem kořenitosti, až lehce exotické ovoce ale nic expresivního. Suché, velmi pěkná kyselina a decentní ohlazujícídotyk cukru, středně plné, jemné ale postupem času se hlásí o slovo citrusová svěžest a křídová mineralita, slušně dlouhé, dokonale vyvážené. Tak nějak… správné. Na první dojem jasně špičkové bílé, které se nesnaží nějak vnucovat, ale prostě to v něm vidíte. U nás stojí pětikilo, vozí WineGeek.
úterý 30. srpna 2022
Dvě šumivá vína ze Sussexu
Postupně jsem se propil degustačními sety několika moravských a slovenských vinařství (Dog in Dock, Mühlberger, Jurečka, Vilavin, Zlatý roh…) a nějak se z toho snažím zpracovat výstupy na blog. Snad se mnou budou mít ještě trpělivost, když se dneska budu věnovat… anglickým bublinám :-) Mám je rád a velkou budoucnost jsem jim věštil už více než před dekádou, měl jsem tu zápisky ze srovnávacích degustací i o jednotlivých lahvích. Mezi značky nejznámější a nejslavnější určitě patří Nyetimber (web) ze Sussexu, nově dokonce mají pro své bubliny apelaci (PDO Sussex Sparkling Wine, psal jsem). Jejich portfolio se postupně proměnilo a dnes už evokuje klasické šampaňské domy – přes vstupní suché neročníkové („víceročníkové“, zní to lépe a spousta vinařství na tom teď trvá) bílé a růžové a demi-sec (nějak se teď vrací) k ročníkovému dlouho na kalech vyzrávanému Blanc de Blancs, specifickému vínu z jediné vinice Tillington a také prestižním cuvée opět v bílé a růžové a naceněných na úrovní špiček z Champagne. Já otevřel vlajkovou loď v podobě základu Classic Cuvee Brut (dříve bývalo ročníkové, poslední byl 2010). Podobně jako jiní kvalitní producenti uvádějí na lahvi kód, díky kterému si můžete o své lahvi zjistit spoustu detailů, aniž by „mátli“ běžného zákazníka několika různými datumy a dalšími technikáliemi přímo na vinětě.
pondělí 29. srpna 2022
Dvakrát Riesling ze střední Mosely
Plnil jsem kalendář aktuálními ochutnávkami (pište pokud něco pořádáte či o zajímavé degustaci víte!) a narazil také na vinařství Weingut Bastgen (web) z Monzelu, s většinou vinic okolo obce Kesten, střední Mosela. Necelých pět hektarů, z většiny Riesling (ale experimentují třeba s odolnými jurskými červenými hybridy) a starší keře na terasách strmých břidlicových svahů, už přes deset let v certifikovaném bio a také členy Bernkasteler Ring. A čistě jedou i ve sklepě. Rozepíšu se o nich určitě víc časem, degustace mi vlastně jen připomněla, že jsem od nich nedávno měl jedno víno. Nešlo, jak je u mne obvyklé při oťukávání producenta, o jejich základ, ale naopak o vrcholné suché přivezené návštěvou. Konkrétně mladý Kestener Paulinshofberger Riesling Trocken Grosses Gewächs 2019. Jde o jejich top selekci z vinice, kvasí spontánně a dlouho do jara, školeno v tradičních foudres. Paulinshofberg je jakési východní prodloužení Braunebergu a jeho špičkových vinic, i tato poloha (hlavně její střední část) byla dříve považována za výjimečnou a díky novým aktivitám vinařům jako Fritz Haag se o ní asi zase bude mluvit více. Víno je aromaticky dost výrazné, s efektním žlutým ovocem do zralých meruněk a až tropika, mučenka a tak, s citrusovou a kouřovou linkou. A také krémovo-kořenito-vanilkovou, skoro jsem měl až dojem, že muselo být školeno v menších/novějších dubových sudech. Suché, s bezva kyselinou a intenzitou a koncentrancí, mladičké ale vlastně docela přístupné, se zralou žlutou sladší ovocností, slanou minerální linkou a fajn délkou. Výrazný, hodně až nečekaně líbivě efektní Riesling, jen co je pravda. Dováží Vinospol. Těším se na další kousky.
čtvrtek 25. srpna 2022
Dvakrát moravský bio Pinot Noir
Před dvěma lety jsem se tu v článku zmiňoval, jak moc mi chutnal (a v té době ještě nenalahvovaný) Pinot Noir 2019 z vinařství Krásná Hora (web). Zakoupil jsem potom dva, tři kartony domů a spoustu lahví už vypil, ale mám dojem, že o víně vlastně už pak nikdy nepsal. Další láhev padla včera s přáteli na večeru s deskovkami (pokud je někdo fanouškem, tak rozšíření Vzestup Iksu ke hře Duna: Impérium z toho dělá mnohem komplexnější a zábavnější záležitost bez které to za mne už ani nemá cenu hrát a upřímně mám dojem, že původní verze byla o tohle úmyslně osekána, aby rozšíření prodali co nejvíc %-)) a furt je to moc dobrý. Světlejší opalizující jahodově červená barva. Docela voňavé, do červeného ovoce jako třešně a jahody, v aktuální nazrálejší podobně také sušeně-květinová a bylinková linka, dřevo krásně zakomponované. Čisté, suché, středně plné, šťavnaté, třešňovo-jahodové a lehce zemité, se spíše uhlazenými tříslovinami, výborně pitelné, zábavné. Stále mne dost oslovuje! :-)
středa 24. srpna 2022
Čtyřikrát z Krasu od Castello di Rubbia
Ke konci července dorazila do Prahy, spíš tak trochu na výlet/dovolenou s dcerou, Nataša Černic z vinařství Castello di Rubbia (web) ze San Michele del Carso. Tedy provincie Gorizia, oblast Friuli-Venezia Giulia. Ale když už tu byla, zúčastnila se s dcerou dost zajímavé degustace u dovozce Alifea. Několik jejích vín bylo doplněno dalšími „naturálkami“ a v přátelské atmosféře a mnoha různých jazycích jsme si popovídali o jednotlivých vínech, co nás na nich (ne)baví a tak podobně. Vinařka tedy byla zároveň středem pozornosti i dalším degustujícím u vín co sama neznala, podnětné. K ochutnání bylo vícero povedených kousků a k některým se ještě asi vrátím, ale dnes bych se chtěl věnovat právě těm od Nataši. Vlastně jsem o vinařství psal už před sedmi lety a tolik se nezměnilo. Renovace hradu pokročila, vinice mají stále stejné a vedené ekologicky, odrůdově stále především Vitovska, Terran and Malvasia Istriana, vína nedělají příliš (20 tisíc lahví z 13 hektarů vinic s hustotou i k 10 tisíci keřům; s vedením jim pomohli Simonit & Sirch) ale věnují mu spoustu času a na trh nepouští žádné mlaďochy. Fermentace spontánní, macerace krátké i velmi dlouhé (3+ měsíce), zrání hlavně v sudech ze slavonského dubu, aditiva žádná krom trochy síření, lahvování bez filtrace. Normálka ;-)
úterý 23. srpna 2022
Mirco Mariotti a písečné bubliny
Člověk míní, žízeň jiných mění. Na včerejší Družstvo jsem za sebe zařadil moc fajn šumivé víno a z vinařství si na degustaci domů zakoupil další mixovaný karton. Nakonec ale dorazilo tolik lidí, že jsem chtě nechtě musel nachladit i své vzorky. Sice se mi při servisu samozřejmě podařilo ochutnat, ale poznámky z toho úplně nemám. Co naděláte. Zmíněné vinařství je Azienda Agricola Mirco Mariotti, jeho viněty s terčíkem jsou celkem instagramovým miláčkem, s podtitulem I Vini delle Sabbie, tedy vína z písků. A to je přesné. Jsme v oblasti Emilia-Romagna, konkrétně v DOC Bosco Eliceo, což je apelace kterou významně pomohl prosadit právě otec současného vinaře. Někdy jen zhruba 300 metrů od Jaderského moře, jedna z jejich nejzásadnější vinic se nachází dokonce přímo v Natura 2000 chráněné oblasti zvané Duna di San Giuseppe. Staré keře, včetně staletých, rostoucích opravdu v písku. A díky tomu pravokořenných, před révokazem v bezpečí, výpadku keřů dělá hřížením těch původních.
