Před několika dny byla publikována velmi zajímavá studie týkající se jednoho z historicky nejvýznamnějších a nejtradičnějších vinařských regionů, (skoro) všemi milovaného Burgundska. Zabývá se vývojem teploty na základě termínů sklizní a oproti dříve známému „Dijonskému“ souboru dat, ve kterém viděli několik různých problémů (hlavně nekritické přebírání chybami zatížených souhrnů z 19. století místo přímých archivních podkladů a navíc změna ve zdrojových vinicích v důsledku postupující urbanizace u Dijonu), přichází s úplně novou sadu postavenou na vinicích z okolí Beaune. Veškeré údaje pocházejí ze všemožných a různě propojených archivních záznamů jdoucích zpět až do roku 1354. Spojují informace z knih městské rady, kde se uvádělo datum počátku dohodnuté mezi pěstiteli a administrativou Beaune, z novinových článků, výplatních listin sběračům hroznů i církevních dokumentů. Teplota byla následně kalibrována podle měření v Paříži, kde existuje souvislý záznam od roku 1659, a také srovnána s dalšími podobnými soubory teplot (mimo jiné i tím z českých zemí z let 1499 až 2015 postaveným taktéž na údajích o sklizni hroznů). Výsledkem je, a není to překvapení, že oteplení posledních třech dekád je v celém 664 let dlouhém přehledu bezprecedentní.
středa 4. září 2019
Jak se v burgundských vinicích oteplilo
úterý 3. září 2019
Parádní šumivá oranžáda
Na včerejším Družstvu, ze kterého se ještě trochu vzpamatovávám, se pilo a dost mne nadchlo Campedello 2017 vinařství Massimiliano Croci. Jsme v Itálii, Emilia Romagna, u dobře známé postavy tamní naturální scény. Na polovině ze svých 16 ha pěstuje révu, na druhéobilí a ledasco dalšího, pasou se tam krávy a tak. Zaměřuje se hlavně na v oblasti tradiční šumivky, v jeho případě rozkvašené v lahvi a nefiltrované, neodstřelené. Ročně toho udělá tak 25 tisíc lahví. V minulosti mne dost zaujalo jejich červené Gutturnio a zmiňoval jsem se tu o víně Lubigo. Campedello je dominantně Malvasia di Candia Aromatica a k tomu Ortrugo a nějaké to Trebbiano (a malým dílem třeba ještě Sauvignon a Marsanne). Fermentace samozřejmě spontánní, je tam zhruba týden až deset dní macerace slupek, a pak nějakou dobu leží víno na kalech než jde do lahví (s malým zasířením), kde se na jaře znovu rozjede. Dalších zhruba 10 měsíců nechávají lahve pracovat než víno začnou prodávat, s korunkou a neodstřelené.
Víno je to v barvě do měděné, opalizující a jasně perlí. Voní dost výrazně, efektně, macerace je okamžitě jasná. Sušené ovoce a bylinky, seno, trochu mandarinky, lehce zemité, divočejší, zábavné. V chuti krásně čerstvé, perlivé, energické, výraznější, úplně suché a s docela výraznou linkou tříslovin, bezvadná délka a pitelnost. Rustikálnější ale vybalancované extrémně zábavné pití. Výtečná čistá oranžáda navíc s přidaným bonusem svěžesti a pitelnosti díky bublinám. Vozí Via del Vino a baví mne to fakt hodně. V podstatě mi k tomu chybělo jen kus špeku nebo nějakého hodně mastného salámu, příště :-)
pondělí 2. září 2019
Hudební cava od Jané Ventura
V uplynulých dvou letech jsem popil několik lahví bílé i růžové cavy Reserva de la Música z vinařství Jané Ventura, nakupuji je ve Španělsku pravidelně. Vlastně mne překvapuje, že jsem o nich nic nepsal, jde o pěkně udělané vyvážené příjemné veskrze chutné pití, jako bonus s docela efektní vinětou, na kalech dva a půl roku nebo déle. Viděl jsem je i v ČR, na lístku je měla třeba oblíbená restaurace Medité Tapas v Mariánských Lázních, dováží je Petrus. Rodinný podnik má už téměř stoletou historii a u žezla je nyní čtvrtá generace, Gerard Jané. Sami pracují asi na 20 hektarech, které vedou v ekologickém režimu, ale zároveň mají hrozny od několika spolupracujících vinohradníků v různých částech Penedès. Preferují starší keře a vyšší nadmořské výšky. Dělají i dost zajímavá tichá vína. Vinětami a názvy odkazují k další vášni rodiny, hudbě, jsou poctou violoncellistu Pablu Casalsovi (Pau Casals Defilló), který pocházel z El Vendrell kde vinařství sídlí.
Zobraz celý článek →
pátek 30. srpna 2019
Družstvo u vody
Dneska to bude jenom ve zkratce pozvánka na pondělí. Po delší době zase pácháme Družstvo večírek, tentokrát na „pláži“ a uvnitř odstavené lodi v Holešovicích. Původně to vypadalo hlavně na lehčí svěží letní vína a nenáročné pití, ale nakonec se ve výběru objevilo nemalé množství specialit i pár vín, která se sem zatím běžně nedovážejí. Takže vás čekají nejen evropská naturální vína, ale třeba i ko-ferment od Christiana Binnera z Alsaska nebo různé varianty březové vody z Euforie. Bude tam lehké efektní červené z jihofrancouzské vinařské legendy Matassa, Gemischter Satz z Burgenlandu od Anderta, parádní amforové bílé cuvée od Valenice z Celler del Roure, ale i seriózní bubliny od Marady či oranžový italský pet nat vinařství Massimiliano Croci. Takže se rozhodně nudit nebudeme. Po počtem účastníků hodně limitované a na nás trochu netypické akci ve Vile Tugendhat to bude zase klasika se vším všudy. Přijďte!
čtvrtek 29. srpna 2019
Sympatické Verdejo a fajn Riesling
Není to tak dlouho, co jsem v jednom článku pro Forbes psal: „Jestli nemáte čas a potřebujete víno nachladit rychle, rozhodně ho nedávejte do mrazáku. Ne že by nefungoval (vychlazení z pokojové na požadovanou teplotu zabere zhruba půl hodiny), ale riziko, že v něm lahev zapomenete, je příliš velké.“ Platí to obzvláště při ochutnávkách či vinných večírcích s přáteli, kdy donesené lahve nemají ideální teplotu či ve víru noci vytáhnete ze zásob něco, s čím jste původně nepočítali. Takhle jsem chtěl nedávno s ostatními ochutnat Sapientia Rueda Verdejo 2018 z mladého vinařství El Lagar de Moha a výsledkem byla prasklá láhev a vinný sorbet. Část jsme rozmrazili a ochutnali, ale na poctivé hodnocení to rozhodně nebylo. Včera jsem ovšem zkusil náhradní láhev :-) Je to spontánně kvašené bílé z certifikované bio produkce, na zterasovaných vinicích ve vyšší nadmořské výšce jedou převážně různé výluhy, zrálo nějakou dobu na kalech v nerezu ale je lahvováno čerstvé, už na počátku nového roku. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný DIAM korek. Citronová barva. Čistá, čerstvá, trochu sladší žlutě-ovocně-krémová vůně se pojí s herbálním „sauvignonovým“ projevem, trocha bylinek, fenyklu. Suché, čisté, vyvážené, středně plně s fajn kyselinou, opět ono kombo ovocnosti a herbálnosti, lehká nahořklost v závěru. Povedené Verdejo, u nás po lahvi za tři stovky u BioSueño. Mimochodem pro zajímavost poznámky z rozmražené varianty nejsou nakonec o moc odlišné, pouze výrazněji akcentují onu (pro odrůdu vlastně docela typickou) nahořklost, samotná „zmrzlina“ taková byla fakt hodně :-) Takže… pít jen nachlazené!
středa 28. srpna 2019
Efektní Riesling a košer Rulandské modré
Na tohle víno by bývalo asi lepší ještě počkat, ale… znáte to. A fajn zážitek vlastně poskytlo už teď. Weingut Toni Jost Hahnenhof (aka „kohoutí dvůr“) 2017 Bacharacher Hahn Riesling trocken. Jsme v oblasti Mittelrhein, obci Bacharach, a ve skvělé viniční trati obdělávané monopolně právě tímto vinařstvím. Jsou členy VDP a Hahn mohou produkovat i coby Grosses Gewächs vína. Tenhle kousek je v klasické protáhlé lahvi, uzávěr šroub. Barva tmavší, do zlaté. Expresivní, výraznější aromatika, efektní ovocnost až do tropických plodů, medová linka a mineralita, koncentrované. V chuti šťavnaté, s jasným nějakým tím zbytkem cukru, opět dost koncentrované i přes alkohol 12.5 % působí docela mohutně. Mladistvé, ovocné, v pozitivním smyslu líbivé. Preferuji trochu uměřenější ryzlinky, ale tohle je teda taky výborné. „Bohužel“ taky šampion Prague Wine Trophy a rychle se vyprodalo. Nedávno jsem psal o dalším jejich mlaďochovi, St. Jost 2017, ten mne bavil myslím ještě víc a zatím je k dispozici. Josta vozí Vinonaut.
úterý 27. srpna 2019
Mladičký Bobal a charakterní bílé od Ponce
O odrůdě Bobal i Bodegas y Viñedos Ponce už jsem tu měl samostatný článek a s jejich víny byl více než spokojen. I proto si teď pořídil a při čekání na zralost dalších vín otevřel mladičké základní Clos Lojen 2018 (D.O. Manchuela). Informace ke staršímu ročníku platí, jen bych snad upřesnil spontánní kvašení celých hroznů a zrání šest měsíců v dubových sudech o kapacitě 10 a 15 tisíc litrů, minimální síření (do 40 mg/l celkové). Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá rubínová barva. Ve vůni na pomezí tmavého a červeného ovoce, višně, něco lesních plodů, s kamenitě minerální linkou, svěží, voňavé, přístupné ale má to i hloubku. V chuti středně plné, s bezva kyselinou a šťavnatostí, tmavě ovocné, tříslo spíše uhlazené, lehce svíravé, kamenité, slušně dlouhé. Vybalancované, skvěle pitelné, docela strukturované zábavné pití trochu evokující dobré cru Beaujolais. K nám Ponce vozí BioSueño (byť ne nutně tohle jejich víno, ale třeba časem), já kupoval v zahraničí. Každopádně poměr cena/kvalita skvělý. Kritikům se taky líbí, Suckling 92, RP 91, Peñín 92.
pondělí 26. srpna 2019
Z nákupů v sámošce
Minulý týden zde byl bez příspěvků (byť tedy příběhy na Instagramu jsem občas něčím zásobil), protože jsem jako už tradičně vyrazil tábořit na Šumavu. A krom vlastních zásob vhodných vín se i tentokrát jal prozkoumat nabídku místní sámošky a otestoval především moravská vína okolo stovky. S potěšením lze říct, že jsou v pohodě. Na zadek jsem si z nich nesedl, ale šlo o technicky čistě udělané věci bez problémů, vlastně slušně pitelné kousky. Samoobsluha nabídla i nečekanou vertikálu, opět mne naštvala praktika jednoho našeho jinak dost fajn vinařství a otestoval jsem supermarketovou podobu mé oblíbené Španělské odrůdy…
pátek 16. srpna 2019
Biodynamický Cabernet od burgundské legendy
Hned několik významných burgundských vinařů si rozjelo bokem projekt i na jihu Francie, vinice jsou tam výrazně levnější a potenciál velký. Hodně známá (a výborná!) jsou třeba Minervois vína od Anne Gros. Ovšem zásadním jménem je další žena, Anne-Claude Leflaive (bohužel nedávno zemřela, nečekaně a v pouhých 59 let). Do té doby ale vedla Domaine Leflaive, jednu z absolutních špiček v burgundských bílých vínech. Doménu převedla do biodynamiky a byla velkou advokátkou tohoto přístupu k hospodaření, mimo jiné se svým manželem založila společnost, jejímž cílem bylo pomáhat francouzským biodynamickým vinařstvím prosadit se na trhu za užití zavedených distribučních kanálů její vlastní domény. To ji přivedlo i ke Clau de Nell (pojmenováno po původních majitelích taktéž z Burgundska, Claudovi a Nelly Pichard), vinařství z Ambillou-Château v Anjou a v biodynamice od roku 2000, ale s velkými finančními i dalšími problémy. Ve výsledku tři roky nepřipravilo žádné víno, o vinice nebylo postaráno a tak se v roce 2008 Anne s manželem rozhodli, že vinařství zakoupí.
čtvrtek 15. srpna 2019
Chardonnay a Veltlín v Esce
Nedávno jsem si s manželkou absolvoval moc pěkný průřez aktuálním menu v restauraci Eska a byl nadšen, za pozornost stojí nejen klasika v podobě brambor v popelu, ale pecka je květákové rizoto, polévka ze zelí, všechny jejich chleby a vůbec. V lístku je navíc spousta bezvadných vín z naturální/autentické/bio scény a ta chodí i k párování, ke každému z chodů jsme tak testovali dvě různé someliérem zvolené varianty a řešili, co nám sedí víc. Ne vždy jsme se shodli, prostě klasická zábava „foodies“ :-) Ač jsem v poslední době na večeřích a při posezeních s přáteli na poznámky k vínu rezignoval, tak tentokrát jsem si je psal poctivě a určitě se budu ještě pár lahvím věnovat. Dnes alespoň dvě…
