Suché i sladké perlení z Piemontu

Z piemontského vinařství Boeri Alfonso zde pravidelně chutnám jejich Barberu a vlastně i fajn Moscato d’Asti Ribota, tentokrát jsem měl možnost vyzkoušet vůbec první ročník běžných šumivých vín. Mají dvě různá, každého pár set lahví. Spumante Brut vzniká druhotnou fermentací v tanku, mělo by jít čistě o odrůdu Chardonnay. Světlejší barva, velmi fajn perlení. Čistá, svěží, lehce navinule ovocná vůně. Suché, lehčí, šťavnaté a výborně pitelné. Dozáže tak akorát, vybalancovaná příjemná osvěžující čistá šumivka a více než dobrá alternativa suchého prosecca, vypili jsme s velkou chutí. Rosé Metodo Classico Brut je čisté Nebbiolo s krátkou (několikahodinovou) macerací a klasickou druhotnou fermentací přímo v lahvi, na kalech asi osm měsíců. Naoranžovělá růžová barva a pěkné perlení. Aromatika drobných červených plodů a trocha jablečné navinulosti. Suché, dobré kyseliny, červená ovocnost, svěžest, trochu pecková nahořklost. Proč ne. Ale dobrovolně přiznávám, že po příjemné zkušenosti s jejich charmat bublinami jsem, obzvláště při dvojnásobné ceně a prestižnější klasického metodě, u těchto očekával znatelně víc.

Zobraz celý článek →

Alzheimer, Furmint, černé Chardonnay, podvod na Rhôně a donuty s Proseccem

Pravidelný páteční přísun více či méně zajímavých zpráv ze světa vína. A začneme u vína (resp. alkoholu) a zdraví. V poslední době se různých studií, pro nás pravidelné konzumenty určitě důležitých, objevuje čím dál více. A naznačují, že umřeme dřív a dementní. Nebo později a s lepší pamětí než je průměr. Bez cukrovky. Ale s rakovinou. V depresích. Nebo znatelně šťastnější. Ale určitě na něco jiného než na infarkt! Znáte to. Aktuálně jedna studie naznačuje pozitivní vliv na riziko cukrovky druhého typu. Další se nás snaží přesvědčit, že umírněné pití vína je prevencí proti demenci, ale druhá z jiné univerzity to vyvrací a riziko Alzheimera je podle ní vyšší. Tak nevím… možná někdo přijde s nějakou pěknou tabulkou, kolik a čeho mám vypít, abych skončil s co nejmírnějšími poruchami. Což mi připomíná text o alkoholismu ve vinném byznysu, rozhovor s držitelem titulu Master of Wine.

Zobraz celý článek →

Riesling Neuberg, novinka u Zusslinů

Alsaská Domaine Valentin Zusslin z Orschwihru (web), rodinný producent už po 13 generací a dvacet let jedoucí v biodynamice, mi v minulosti přinesla spoustu více než příjemných vinných zážitků. A jejich základní Riesling Orschwihr, víno kvalitou překračující mnohá top vína jiných producentů, jsem (společně s prestige crémantem 2001 v magnum lahvi) pil docela ve velkém. Od těch dob nejen Orschwihr výrazně podražil, časy podobných famózních kousků za dvě stovky už jsou bohužel pryč, ale i současná cena kvalitě odpovídá. Nedávno jsem neodolal a od Zusslina koupil jak základku tak ryzlinky ze specifických terroirů. A jako první otevřel novinku Riesling Neuberg 2014. Tuhle polohu má vinařství jen chvilku a sice už na ní jede též biodynamicky, ale čtrnáctka je víno z přechodného období a jako biodynamické značeno není. Neuberg je východně orientovaná poloha na vrcholu Bollenbergu, už tak dost suchého a teplého místa s kombinací jílu a vápence, jsou tam i spraše a oxidy železa. Pro dost unikátní faunu a flóru je zařazeno jako celek do Natura 2000. Samotný Neuberg má vápencové podloží hodně blízko povrchu a je tam asi nejtepleji. Ve víně je to rozhodně vidět.

Zobraz celý článek →

Blanc de Blancs s degustací

Blanc de Blancs aneb bílé z bílých. Styl především šumivých vín vyrobený pouze z bílých hroznů, v případě Champagne se tím obvykle rozumí čisté Chardonnay (ale stále snadněji narazíte i na Pinot Blanc a v menší míře i další tamní tradiční odrůdy), v jiných oblastech může jít třeba o Riesling či Chenin Blanc. Z nějakého důvodu jsou Blanc de Blancs (BdB) mnohými vnímána jako „něco víc“ než tradiční směs bílých a modrých hroznů či Blanc de Noirs, bíla z čistě modrých hroznů. Je ale fakt, alespoň pokud je řeč o Champagne, že na počátku cesty někdy trochu strohá a nepřístupná BdB bývají zároveň víny s největším potenciálem zrání a dokáží nabídnout až neuvěřitelnou eleganci. A BdB také nejčastěji fungují i mimo Champagne a Francii obecně, alespoň z mého pohledu výrazně snadněji narazíte na opravdu výtečné bubliny v tomto stylu než na ty s příměsí modrých hroznů.

Zobraz celý článek →

Teplota, tlak, rosný bod a láhev Champagne

Crossmodal interactions. Opakovaně jsem tu publikoval odkazy na studie, které dokládají, jak moc naše vnímání chutí a vůní ovlivňují další smysly. Jednoduše řečeno chuť jídla či vína může být značně posunuta tím co slyšíme, třeba hudbou která hraje, či specifickou barvou prostor ve kterých konzumaci provádíme. Nebo barvou talíře či příboru. Náš dojem z vína může být snadno ovlivněn sklenkou. Nejen tvarem a velikostí kalicha, ale i prostou váhou celé sklenky a tloušťkou stopky, křehké je pak leccos. Jo a brambůrek sníme více v prostoru, kde se dobře rozlehne jejich křupnutí :-) Vychází o tom články, studie, dokonce celé knihy. Pracují s tím restaurace, krom pionýrů jako Heston Blumenthal dnes i kupa dalších.

Zobraz celý článek →

Dvakrát Macabeu, jedno vadné

Pokračuji v obtěžování španělskými degustačními poznámkami. Ale nebojte, určitě je ve dnech následujícím proložím i něčím dalším. K zásobám bublin jsem přihodil i nějaké to Macabeu (Macabeo nebo také Viura). Tuhle odrůdu mám spojenu především s cavou, v tradiční šumivé směsce je obvykle ještě Xarel·lo a Parellada. Ale samozřejmě vzniká i jako tiché bílé víno, nejsnáze ji lze potkat coby bílou Rioju (a také v podobě sladkých francouzských vín z apelací Banyuls či Maury). Macabeo jsem pil v podobě tuny odlišných bublin, lehkých a florálních bílých, plnějších a někdy až přehnaně nadubovaných vín i výrazně oxidativně postavených oříškových záležitostí. A těch slaďáků koncentrovaných a efektních, samozřejmě. Zatím mne nejvíce oslovila vína jako Viña Gravonia, ale rád sem tam zkusím další, byť vyložené nadšení se nijak často nedostavuje.

Zobraz celý článek →

Pinot z poutní cesty do Santiaga

Pravidelní čtenáři Jižního svahu již mají myslím velmi dobrý přehled o řadě mých úchylek, minimálně tedy těch týkajících se vína (a možná i pár dalších…). Jednou z nich je nutkavá potřeba přihazovat k objednávkám Pinot Noir z všemožných „exotických“ míst, kde třeba ani moc nedává smysl. Ne že bych ještě doufal, že objevím zázračně levný kousek co mne nadchne stejně jako klasické Burgundsko, z toho už jsem vyrostl. Obecně jsou červené pinoty všude tak nějak dražší než jiné odrůdy (ostatně se stačí podívat na Moravu) a málokdy se u levné lahve dostaví nadšení. V momentě, kdy je to víno fakt výborné, už tak nějak stojí stejně jako právě ty pravé burgundy (viz elitní Nový Zéland, Oregon či Ahr v Německu) a je ho úplně stejně málo nebo se jinak blbě shání. Při posledním španělském nákupu jsem přihodil i jeden tamní Pinot Noir, který mne ve starším ročníku velmi překvapil a vyloženě nadchl. Určitě se brzy, jen co ho zbavím korku, podělím o dojmy. A zároveň jsem vyzkoušel i filtr „do deseti €“ + „odrůda Pinot Noir“. Pouze jediný výsledek, na opravdu velkém e-shopu, bylo trochu zklamání. Ale co, šup s ním do košíku!

Zobraz celý článek →

Deliciosa na jaře stočená

Zásilka ze Španělska úspěšně dorazila! I když vím, že bych měl nějakou dobu počkat a nechat vína po téměř dvou tisících kilometrech a několika překládkách trochu si sednout, tak… to bylo silnější než já (a asi vás teď čekají španělské týdny v Casa de Jižní svah) :-) Rovnou jsem nachladil a otevřel Valdespino Manzanilla Deliciosa En Rama Saca de Primavera 2017 Edición limitada. O běžné variantě tohoto vína jsem psal před rokem a půl a věnoval se tu též tématu en rama, lahvováno „přímo ze sudu“ bez všech dnes běžných zásahů. Jarní verze Deliciosy, stočená v dubnu tohoto roku, rozhodně působí jako manzanilla bez úprav, a i v kontextu dnes tak oblíbených en rama lahvování jde o trochu svérázný kousek.

Zobraz celý článek →

Foradori. Nosiola. Radost.

Když tak přemýšlím o nejsilnějších vinařských zážitcích posledních let, tak by na čestném místě určitě byl čas strávený ve společnosti Elisabetty Foradori (web), zásadní vinařky italských Dolomit. Udělal jsem si tenkrát kvanta poznámek. Samozřejmě těch degustačních k vínům, ale především si nadšeně zapisoval všechno to zajímavé, co povídala. O jejích dvou zásadních životních fázích, naprosto odlišných, a veřejné metamorfóze když přešla na biodynamiku. Jak může být příprava naturálních vín prostředkem pro vyváženější a lepší život hlavně vinaře, o důvěře ve vlastníma rukama vypěstované ovoce, o správném a špatném jílu při vaření a na amfory pro vinaření, o zodpovědnosti i samotného konzumenta dát poctivým velkým vínům ty správné podmínky, o maceraci i bílých vín, o zvrhlých vínech a hektolitrech octa, o snadných otázkách na analytické hodnoty místo snahy přemýšlet a vylézt z krabice a věnovat opravdovou pozornost obsahu sklenky. Samozřejmě tohle všechno by nefungovalo a mé leckdy dost cynické já zas tolik neoslovovalo, kdyby obsah sklenek nebyl vyloženě skvělý a nevykazoval tolik z charakteristik samotné vinařky – elegance, poklidná vyváženost, seriózní a zároveň zábavný projev, upřímnost. Energie, důraz, vášeň. To vše bez vad a podivností, jak se na dobrá vína sluší.

Zobraz celý článek →

Ochlazení Vinohradským pivovarem

Prakticky jsem vypil své zásoby šumivých vín na běžnou konzumaci a netrpělivě čekám na zásilky ze Španělska a Francie, byť se trochu obávám, že jestli to povezou v černém autě UPS tak dostanu spíš svařák :-) Aktuální klimatické podmínky každopádně volají po alternativě v podobě chlazené melty, čaje a hlavně piva. Mým „domácím“ podnikem, pokud jde o sortiment posledního ze jmenovaných osvěžení, je Vinohradský pivovar, mám ho nejblíže a chodím tam pravidelně (především na jídlo, slušně tam vaří a děti obvykle zbaští úplně všechno, i věci co doma úplně nefungují), byť za tamního štamgasta bych se nepovažoval. Že je to podnik nekuřácký je dneska samozřejmé, ale byl už od začátku, pro mne šlo o zásadní konkurenční výhodu. V poslední době tam bývá dost plno, ale nějaké místo se obvykle najde a pivo sebou jde vždycky. A co že tam, v neustále rozšiřovaném provozu, vlastně vaří a mají na čepu?

Zobraz celý článek →