Dvakrát Macabeu, jedno vadné

Pokračuji v obtěžování španělskými degustačními poznámkami. Ale nebojte, určitě je ve dnech následujícím proložím i něčím dalším. K zásobám bublin jsem přihodil i nějaké to Macabeu (Macabeo nebo také Viura). Tuhle odrůdu mám spojenu především s cavou, v tradiční šumivé směsce je obvykle ještě Xarel·lo a Parellada. Ale samozřejmě vzniká i jako tiché bílé víno, nejsnáze ji lze potkat coby bílou Rioju (a také v podobě sladkých francouzských vín z apelací Banyuls či Maury). Macabeo jsem pil v podobě tuny odlišných bublin, lehkých a florálních bílých, plnějších a někdy až přehnaně nadubovaných vín i výrazně oxidativně postavených oříškových záležitostí. A těch slaďáků koncentrovaných a efektních, samozřejmě. Zatím mne nejvíce oslovila vína jako Viña Gravonia, ale rád sem tam zkusím další, byť vyložené nadšení se nijak často nedostavuje.

Zobraz celý článek →

Pinot z poutní cesty do Santiaga

Pravidelní čtenáři Jižního svahu již mají myslím velmi dobrý přehled o řadě mých úchylek, minimálně tedy těch týkajících se vína (a možná i pár dalších…). Jednou z nich je nutkavá potřeba přihazovat k objednávkám Pinot Noir z všemožných „exotických“ míst, kde třeba ani moc nedává smysl. Ne že bych ještě doufal, že objevím zázračně levný kousek co mne nadchne stejně jako klasické Burgundsko, z toho už jsem vyrostl. Obecně jsou červené pinoty všude tak nějak dražší než jiné odrůdy (ostatně se stačí podívat na Moravu) a málokdy se u levné lahve dostaví nadšení. V momentě, kdy je to víno fakt výborné, už tak nějak stojí stejně jako právě ty pravé burgundy (viz elitní Nový Zéland, Oregon či Ahr v Německu) a je ho úplně stejně málo nebo se jinak blbě shání. Při posledním španělském nákupu jsem přihodil i jeden tamní Pinot Noir, který mne ve starším ročníku velmi překvapil a vyloženě nadchl. Určitě se brzy, jen co ho zbavím korku, podělím o dojmy. A zároveň jsem vyzkoušel i filtr „do deseti €“ + „odrůda Pinot Noir“. Pouze jediný výsledek, na opravdu velkém e-shopu, bylo trochu zklamání. Ale co, šup s ním do košíku!

Zobraz celý článek →

Deliciosa na jaře stočená

Zásilka ze Španělska úspěšně dorazila! I když vím, že bych měl nějakou dobu počkat a nechat vína po téměř dvou tisících kilometrech a několika překládkách trochu si sednout, tak… to bylo silnější než já (a asi vás teď čekají španělské týdny v Casa de Jižní svah) :-) Rovnou jsem nachladil a otevřel Valdespino Manzanilla Deliciosa En Rama Saca de Primavera 2017 Edición limitada. O běžné variantě tohoto vína jsem psal před rokem a půl a věnoval se tu též tématu en rama, lahvováno „přímo ze sudu“ bez všech dnes běžných zásahů. Jarní verze Deliciosy, stočená v dubnu tohoto roku, rozhodně působí jako manzanilla bez úprav, a i v kontextu dnes tak oblíbených en rama lahvování jde o trochu svérázný kousek.

Zobraz celý článek →

Foradori. Nosiola. Radost.

Když tak přemýšlím o nejsilnějších vinařských zážitcích posledních let, tak by na čestném místě určitě byl čas strávený ve společnosti Elisabetty Foradori (web), zásadní vinařky italských Dolomit. Udělal jsem si tenkrát kvanta poznámek. Samozřejmě těch degustačních k vínům, ale především si nadšeně zapisoval všechno to zajímavé, co povídala. O jejích dvou zásadních životních fázích, naprosto odlišných, a veřejné metamorfóze když přešla na biodynamiku. Jak může být příprava naturálních vín prostředkem pro vyváženější a lepší život hlavně vinaře, o důvěře ve vlastníma rukama vypěstované ovoce, o správném a špatném jílu při vaření a na amfory pro vinaření, o zodpovědnosti i samotného konzumenta dát poctivým velkým vínům ty správné podmínky, o maceraci i bílých vín, o zvrhlých vínech a hektolitrech octa, o snadných otázkách na analytické hodnoty místo snahy přemýšlet a vylézt z krabice a věnovat opravdovou pozornost obsahu sklenky. Samozřejmě tohle všechno by nefungovalo a mé leckdy dost cynické já zas tolik neoslovovalo, kdyby obsah sklenek nebyl vyloženě skvělý a nevykazoval tolik z charakteristik samotné vinařky – elegance, poklidná vyváženost, seriózní a zároveň zábavný projev, upřímnost. Energie, důraz, vášeň. To vše bez vad a podivností, jak se na dobrá vína sluší.

Zobraz celý článek →

Ochlazení Vinohradským pivovarem

Prakticky jsem vypil své zásoby šumivých vín na běžnou konzumaci a netrpělivě čekám na zásilky ze Španělska a Francie, byť se trochu obávám, že jestli to povezou v černém autě UPS tak dostanu spíš svařák :-) Aktuální klimatické podmínky každopádně volají po alternativě v podobě chlazené melty, čaje a hlavně piva. Mým „domácím“ podnikem, pokud jde o sortiment posledního ze jmenovaných osvěžení, je Vinohradský pivovar, mám ho nejblíže a chodím tam pravidelně (především na jídlo, slušně tam vaří a děti obvykle zbaští úplně všechno, i věci co doma úplně nefungují), byť za tamního štamgasta bych se nepovažoval. Že je to podnik nekuřácký je dneska samozřejmé, ale byl už od začátku, pro mne šlo o zásadní konkurenční výhodu. V poslední době tam bývá dost plno, ale nějaké místo se obvykle najde a pivo sebou jde vždycky. A co že tam, v neustále rozšiřovaném provozu, vlastně vaří a mají na čepu?

Zobraz celý článek →

Opatský Furmint a pár naturálních zpráv

O víkendu jsem dopíjel několik otevřených lahví z předchozích dní a také připravil o korek Tornai Top Selection Apátsági Furmint 2012. Nedávno jsem se o vinařství zmiňoval v souvislosti s mladým Juhfarkem. Tenhle Furmint je povedená klasická ukázka odrůdy i Somló, z vinice na nejlépe exponované části kopce která původně patřila benediktínskému opatství. Tmavší žlutá barva. Již zralejší vůně a také jasně vyzrálejší hrozny, trochu hutnější, květinové tóny a něco hrušky a žlutého ovoce, dotyk lesní jahody, lehce minerálkově zaprděné a železité, poměrně komplexní. Středně plné, s bezva kyselinami, šťavnaté, zralejší, pěkně zakomponované dřevo, krémová linka, velmi dobrá délka, vybalancované fajn víno. Těžší láhev, kvalitní korek. Cena ve vinařství něco přes tři stovky je adekvátní. Až tam příště pojedu, určitě zase něco nakoupím.

Zobraz celý článek →

Několik povedených Sancerre

V týdnu pořádal Jiří Hron další ze svých pravidelných ochutnávek ve ŠMIKu, tentokrát bylo tématem Sancerre. Minivertikálu Vincert Grall Sancerre 2013 až 2015 narušil korek v nejstarším ze vzorků (a bohužel lehce narušil i jediné červené, Gérard et Pierre Morin Sancerre Rouge Bellechaume 2009), ale zbylá vína byla tradičně fajn, suchá, čistá, s dobrou kyselinou, typická, přímočařejší klasika. Víc mne bavil ročník 2014, oproti o něco teplejší krémovější patnáctce byl živější, říznější. O Roger et Didier Raimbault Sancerre Côteline 2013 jsem se zmiňoval už loni, dřevo v projevu trochu ustoupilo a je to již výrazně zralejší kousek, s toastovými tóny ve vůni, dobře postavený, delší, ovocný, velmi solidní. Ale po pravdě jsem od vývoje čekal trochu víc. Nejvíce mne ale oslovila série tří vín ročníku 2012 a jedno z nich vyloženě nadchlo.

Zobraz celý článek →

Mladé staré keře od Bouscassé

Některá vína prostě jen těžko dokážu posuzovat bez předpojatosti. Patří mezi ně jedno klasické víno z jihozápadu Francie, Madiran od Château Bouscassé. Důvod je prostý. Šlo o jedno z prvních charakterních francouzských vín mimo klasické profláklé apelace, které jsem si „objevil“. A také jedno z prvních vín, společně Château Montus ze stejné stáje vín Alaina Brumonta, které získal a pil i ve výrazně starších ročnících a coby zralejší vína než jsem byl do té doby zvyklý. A také zkoušel koupit na aukcích. V poslední době jsem je ale nějak míjel a vlastně se jen vracel právě k zásobám starších ročníků, nové chutnal velmi sporadicky. Inu teď jsem to trochu napravil s jednou ze špiček Brumontova portfolia, Château Bouscassé Vieilles Vignes 2009.

Zobraz celý článek →

Nejen bubliny na průřezové ochutnávce sortimentu Champagnier

Antonín Suchánek alias Champagnier, spolupořadatel festivalu Praha pije víno a dovozce především charakterních pěstitelských Champagne a dalších francouzských bublin, včera páchal průřezovou ochutnávku svým sortimentem. Vzhledem k tomu, že některá vína jsou alokována ve velmi malých množstvích a prakticky hned vyprodána (za všechny třeba Labet z Jury, ten prostě už vůbec není), šlo o dost unikátní možnost se s některými kousky naposledy potkat před tím, než se rozletí do různých restaurací a barů. Krom Champagne byla představena i stále relativní novinka v podobě vín alsaského naturálního vinařství Domaine Binner, kousků z alsaské bio Domaine Sylvie Spielmann a také dvou vín prvního biodynamika v Burgundsku a jednoho z prvních ve Francii jako takové, Domaine Jean-Claude Rateau. V době, kdy jsem odcházel, bylo k dispozici 33 otevřených lahví. Náročná práce tohle, když chcete poctivě projet vše :-) Poznámek je trochu víc, pokud se vám to nechce číst (chápu), tak stačí sjet na konec textu…

Zobraz celý článek →

Domenico Clerico, zlatá z Co-Opu, Coravin pro screwcap, Nat’Cool

Ve světě vína se furt něco děje. A některé zprávy nejsou zrovna příjemné. Kupříkladu ta, že ve věku 67 let zemřel Domenico Clerico, jedna z italských nejzářivějších hvězd, jehož Barolo patří k tomu nejlepšímu, co lze v apelaci nalézt. Používal malé barrique a 228 litrové burgundské sudy a je považován za modernistu. Ale v případě Barola je moderním přístupem i příprava vína z jediné specifické a výjimečné polohy, spíše než směs více různých poloh. Kdybych sestavoval nějaký žebříček vín, která mne na ochutnávkách nejvíce zasáhla, tak jeho Barolo „Ciabot Mentin Ginestra“ 1989 bych do něj téměř jistě zařadil.

Zobraz celý článek →