pondělí 14. dubna 2008

Tramín za šest pětek

Když jsem nedávno přemýšlel, jaké víno bych asi tak označil za „nejoblíbenější“ mezi kamarády a známými ze skupiny „normálních lidí“ (= ne vyloženě nadšenců do vína), skoro jistě by zvítězil základní jakostní Tramín Červený od Znovínu. Když jsem se s tímhle vínem poprvé setkal na večírku, trochu jsem ohrnoval nos a snažil se na stůl nejdříve protlačit některou ze mnou dovezených lahví. Dnes se již tak necukám, toto víno snažím mít doma vždy k dispozici a svých způsobem mne baví.

Má totiž hned několik výhod. Na prvním místě je to cena a dostupnost, za nějakých šedesát korun se dá sehnat všude možně, vyrábí se ve velkých šaržích (skoro jistě jde o směs hroznů z různých poloh) a překvapivě si v letech udržuje stále stejný styl. Jistě, udržovat podobu výrazně aromatického, kytičkového a kořenitého vína, s pěknou kyselinkou a spíše lehkého, je určitě jednodušší, než vyrábět stále stejně dobré velké víno. Ale právě i tyto typy vín, které vždy chutnají v podstatě stejně, víte přesně co od nich očekávat, nic vám nekomplikují a publikum je velmi vděčně přijímá, i taková jsou třeba. Konzistence v čase, i v případě jednodušších vín z Moravy, není zas tak častá. A to nejen v nějakých jemnějších nuancích, ale jedno a to samé víno je někdy suché, jindy skoro do sladka… jako by sám vinař nevěděl, co vlastně chce vytvořit a testoval, co bude nejvíc chutnat spotřebitelům. Tímhle stylem se to ve vinně civilizovaných zemích moc nedělá. Z kvalitních poloh se obvykle pěstují takové odrůdy a vyrábí ten styl vína, který předpokladům „terroir“ nejvíce odpovídá. Ale ono to sem taktéž přijde :o) Tolik malá odbočka…

Co se konzistence kvality tohoto Tramínu týče, tak výše popsaný styl je vždy stejný, občas má víno trochu výrazněji kořenitější štych, jindy více táhne do muškátových tónů, ale základ zůstává. Celé se to moc pěkně pije, v pohodě zvládne kombinaci nejen s doporučenou čínou, ale i s hromadou všemožných (i pikantnějších) chlebíčků, jednohubek a dalších chuťovek. Moc fajn je s mou oblíbenou lepenicí (bramborová kaše s kysaným zelím) s vinnou klobásou. Tohle víno nemá s nějakým sofistikovaným pitím nic společného, ale veskrze příjemně doplní mnohá jídla, je hitem na večírcích (obzvláště ženská část osazenstva se po něm může utlouct, i přes jeho suchost, kterou třeba jinak nepreferují). A navíc má tu obrovskou výhodu, že se na něm velmi snadno dají dělat „kurzy kvality vína“. Sem tam přinesete i ročníkový tramín z nějaké pěkné polohy, klidně i od stejného výrobce, a na všem dobře známém víně demonstrujete posun v kvalitě. Ale to už je jiné téma. V podstatě jsem chtěl jen říct, že levných a „obyčejných“ vín se občas není třeba bát a když máte své oblíbence, není žádný trapas šedesátikorunové víno na večeři otevřít.

Zobraz celý článek →

pátek 11. dubna 2008

Nepijte, zblbnete…

Dneska jen krátce, delšího povídání si to nezaslouží. Včera jsem si absolvoval moc příjemnou degustaci u Domaine R&W. Skoro samá pěkná vína tam byla. A navíc, krom úvodního šampaňského, jen samé Burgundsko. Slavné polohy, jako Puligny-Montrachet či Meursault, obluzovaly smysly. Fenomenální Clos de Corvées z Domaine Prieure-Roch se snažilo přesvědčit, že dát za něj přes sedm tisíc má smysl. Tuhle vinnou ligu už fakt hrát nehodlám, u podobných vín ovšem moc rád investuji do ochutnávek, alespoň mám pak srovnání u těch dvacetkrát levnějších kousků, co konzumuji častěji. Podobně se snažilo omámit i Domaine Comte Georges de Vogüe se svým Chambolle-Musigny, ovšem tak zoufale mladým, že by to mělo zkusit znovu za nejméně pět let. Pierre Damoy a jeho Gevrey-Chambertin úspěšně odstřelil poslední zbytky odporu proti dalším nákupům, neuvěřitelné víno! Ale jelikož vzorků bylo třináct, do sklenek se lila více než degustační dávka a plivat by byl hřích, domů jsem dorazil velmi příjemně ovíněn. A protože nadměrné degustování vína poškozuje (minimálně krátkodobou) paměť, tak jsem veškeré své poznámky nechal v restauraci, kde se ochutnávka konala. Takže teď zoufale smolím záznamy z posledních zbytků vzpomínek. Po telefonátu mi naštěstí restaurace potvrdila, že poznámky našla a dodá. Snad si nepřečtou ne úplně kladná slova u vína pana Leflaiva %-)

To jen tak na okraj degustačních poznámek z jižního svahu. Byl to náročný týden, vlastně spíše několik za sebou. Plné příjemných překvapení i různých lehkých i větších rozčarování (vertikální degustace Château Malescot Saint-Exupéry, vína Leroy 1998, Bordeaux 2007, a mimo vinný svět ročník 2007 u daní a pojištění a kupa dalších pitomostí), ale o tom zase třeba někdy příště. Tak ještě pár lehce depkoidních (nevinných) fotografií a hurá do práce. To je zase den. Přeji příjemný pátek a víkend, já si ho hodlám užít jak jen to půjde…

Zobraz celý článek →

čtvrtek 10. dubna 2008

Gourmet Guide po vlakových nádrážích

Když jsem tak přemýšlel, čím začít malého průvodce po gurmánských zážitcích z Japonska, inspirovala mne nedávná cesta domů vlakem. Na následujících řádcích vám popíši, jak to jednou bude u nás vypadat. Představte si, že na všech jen trochu větších nádražích v České republice dostáváte zdarma brožurku „průvodce gurmeta po vlakových stanicích“, ve které jsou podrobně vypsány desítky podniků všeho druhu, jež se nacházejí v přepravním prostoru jednotlivých nádraží Českých drah. Hnedka vidíte otevírací dobu, typický sortiment a přesnou polohu v nádražním komplexu.

Těmto podnikům pak asistují stovky dalších, již za turnikety, ale stále v prostoru nádražních budov. A tak je v podstatě možné se jídelně libovolně vyřádit, aniž by člověk vůbec musel opustit nádraží. Bez strachu z nějaké choroby, obludností na přepáleném tuku z divných stánků a bez bezdomovců a dalších individuí, které se svým dotazem „nemáte nějaké drobné“ čekají, až vám prodavačka vrátí na stovku. Všichni se na vás usmívají, jídlo je dokonale čerstvé a za ceny místně obvyklé, žádné speciální přirážky. Vítejte v ČR roku 2150 (když to dobře půjde) a Japonsku současnosti…

Pekárny, suši bary, nudle, kavárny, prodejny boxíků s jídlem na cesty, stovky malých stánků s občerstvením, ale i pizza, McDonald a další internacionální podniky. Všeho dostatek. I na malých nádražíčkách vždy najdete alespoň něco, minimálně jeden funkční obchůdek. A v případě největší krize alespoň automat, ze kterého lze vymámit třeba horkou polévku (odzkoušena jedna docela fajn s kukuřicí). Na fotkách jsou občas vidět plastové modely jídla, vyráběny částečně asi na zakázku a u základních jídel dostupné ve speciálních obchodech. Finální produkty vypadají o trochu lépe a lákavě voní, přesto je plastová iluze skoro dokonalá :o)

A teď něco o balení vína a saké, nejen na cestu vlakem. Tetrapaky už jsou dneska standart pro různé stolní humusy, bag-in-box občas obsahuje docela fajn vína a na nějakou párty se vyplatí, o vínech v plechovkách už jsem tu (rozčileně) psal. V Japonsku mne příjemně potěšilo balení „one cup“, které se objevuje u saké. Sklenička s kovovým víčkem, stačí odtrhnout a hezky vypít, třeba v tradiční horké koupeli (ta mi strašně moc chybí, sedět v jezírku s horkým pramenem a nechat si na hlavu bubnovat déšť a koukat na hory… to bych zvládl každý víkend :o). I když víno si v tom úplně představit nedovedu. Ovšem balení vína, které taktéž můžete vidět na fotce níže, to bych si klidně i odpustil. To je skoro větší hrůza, než ty plechovky.

No a na závěr, již mimo nádraží (byť vstup na tohle místo je skoro přímo od vlaku a celá oblast se táhne podél tratě), kratičký videozáznam z jedné takové pěkné tržnice v Tokiu. Bylo tu, tedy alespoň z ryb a sortimentu na tradiční jídla Japonska, prakticky všechno :o) A navíc tolik stánečků s různými chuťovkami, minimálně tu pod videem (taková sofistikovanější plněná „omeleta“) se pokusím zopakovat doma.


P.S. Pokud by měl někdo pocit, že mi v nedávné době hnula žlučí vlaková doprava v ČR, tak má pravdu. Vlakem jezdím často a upřímně si myslím, že bez nějakého čistého vzduchu a konkurence pro ČD to bude stále takový humus, jaký je to chvílemi dnes. Ale to sem nepatří. Jen by mne zajímalo, zda ČD vyřeší mou reklamaci na téma „na minulou reklamaci jste se vykašlali a nikdo se mi po více než tři měsíce neozval.“ Tož asi tak…

Zobraz celý článek →

středa 9. dubna 2008

Ochutnávka „sudových“ Bordeaux 2007

Sedím si tak doma u počítače, unavený a na rozpacích, z reproduktorů zní Johnny Cash, baštím knäckebröd potřený husím sádlem s kusy jatýrek a bez snahy o „snoubení“ to zapíjím osmdesátikorunovým jakostním Neuburským 2004 z Dobšic (z vinařství Lahofer, moc zajímavé víno). Snažím se dopsat článek, než zahájím výplach mozku u druhého dílu Deníku Bridget Jonesové. A při této (přiznejme-si poněkud dekadentní) konstelaci se snažím přijít na to, jak popsat dojem z mladých vzorků Bordeaux 2007 a nepapouškovat vinné celebrity, jejichž výroky jsem tu v předchozích dnech překládal. Nebude to snadné. Takže preventivně opět zahájím překladem…

Berry Bros. & Rudd totiž říkají, že ročník 2007 není „pravobřežní či levobřežní“, ale dobrá či skvělá vína pocházejí prostě a jednoduše z těch vinařství, která mají špičkové polohy, zároveň dost peněz na drastickou selekci ve vinicích a disponují i nákladnější technologií (= ta drahá château). Zároveň však, tak trochu pod čarou a mimo zápis, přiznávají, že na pravém břehu se dařilo přeci jen o trochu lépe. Má dnešní zkušenost to v podstatě potvrzuje. Jak nemám nějak velké zkušenosti s degustací těchto mladých a vlastně nehotových vín, tak ze sortimentu zhruba čtyř desítek vzorků, které na ochutnávce nabídla firma Dominec & Spol., bych se jasně klonil k pravému břehu. A z levého spíše k takovým těm dražším vínům. No a vlastně bych si vybral především u vín bílých, třebas i sladkých.

Začnu tím, co mne příjemně překvapilo, neřkuli nadchlo. Bílé víno z Domaine de Chevalier musí být nutně na prvním místě. Komplexní, nabušené, již nyní harmonické a neuvěřitelné zajímavé. Jeden z nejpovedenějších Sauvignonů Blanc co jsem kdy pil (pravda, podpořený Semillonem), u kterého by mne hodně zajímalo, co s ním udělá dalších mnoho měsíců v barikovém sudu. Mám ale obavu, že za očekávaných zhruba patnáct stovek bez daně si nakonec nechám zajít chuť a budu čekat na nějakou ochutnávku. Vyloženě roztomilé bylo přímé srovnání s naopak dvoustovkovým Château Marjosse (soukromý podnik Pierra Lurtona, který jinak stojí za legendami Château Cheval Blanc a Château d’Yquem), které ze všeho nejvíc připomínalo kvalitní Sauvignon z Moravy v trochu chladnějším ročníku :o) Už se těším na podobu tohoto vína po prohnání sudem. Potěšilo neuvěřitelně svěží, ovocité a již nyní docela harmonické a zajímavé Château Malartic-Lagraviere blanc. Opravu báječné je Château Guiraud, klasické botrytické sladké Sauternes. Již nyní překvapivě složitá a zajímavá vůně, kořenité, mohutné a sladké avšak s dostatkem kyseliny. Fantastické. O znatelný kus méně zajímavé, především kvůli přebytku cukru a nedostatku kyseliny, mi přišlo Château La Tour Blanche, byť v hodnocení Wine Spectatoru je za Guiraudem jen kousíček. A co dál? Jako někdo, kdo drtivě preferuje červené nad bílým, tu zatím žádný rudý kousek není. Ono, po pravdě, jak to jen říct…

U Château Bahans Haut-Brion 1999 (druhého vína legendy Château Haut-Brion), jednoho ze starších vzorků nabízených na této degustaci, jsem koukal na vyskládané lahve a říkal si, které z těch vín asi dozraje alespoň do této, byť nijak komplikované, elegantní a zábavné podoby. Moc jich nebude. Už proto, že většinu prezentovaných vín půjde vypít tři roky po nalahvování a další archivace nebude mít smysl. Celkem jsem se pobavil u některých Pomerolů (Château Le Gay je parádní, Ch. La Pointe, Ch. Bouregard a vlastně i Ch. l’Enclos fajn), potěšil jednoduchý ale veskrze příjemný černorybízový Croix-Mouton. Určitě bych rád viděl finální podobu Ch. Chasse-Spleen a Ch. Poujeaux, především pro to srovnání „před měsíci v sudu a po nich“… ale že bych z nich byl nějak úplně nadšen, to se říct nedá. Takový klasický d’Issan bude jednoduchá, svěží ovocitá záležitost na „jen tak pití“, ale koupíte si podobné víno za osm stovek bez daně? O kus lepší je třeba Rauzan-Ségla, byť i to je poněkud řidší a ani zde necítím prostor pro cenu loňského ročníku, tedy na hranici čtrnácti stovek (a vlastně ani nevidím důvod devadesátibodové hranice u Wine Spectatoru). Vůbec nechápu, co si mám myslet o svém jinak veskrze oblíbeném Ch. Cantemerle… řídké, nepěkné tříslo, poněkud hořké v dochuti… co se to stalo? Něco mi něco uniká a další zrání v sudu a několik let tomuhle vínu přidají na kráse? No nevím…

Někde jinde bylo Château Smith-Haut-Lafite, o poznání výraznější, zajímavější a s dávkou příslibu elegance, jestli spadne znatelně pod tisíc korun, určitě bude stát za pozornost. Zajímavě strukturované a příjemné, říznuté holandským kakaem, mi přišlo Les Carmes Haut-Brion, které ve Wine Spectatoru vychází hůře než Cantemerle, ale na této ochutnávce bych ho jasně preferoval. Láhev ve finální podobě, při ceně do sedmi stovek, by mne mohla zlákat k jednomu experimentálnímu nákupu. Ovšem podobné slevy oproti loňsku očekávají asi jen ti největší optimisté…

Objevují se názory, že ročník 2007 je takový ten „klasický“, kterých je mezi špičkovými úlety typu 2005, 2003 či 2000 potřeba. A v seznamech báječných ročníků se najednou zjevují i 2001, 2004 a dokonce 2006, donedávna ještě označované právě za ty „klasické“ (rozuměj průměrná, typická podoba Bordeaux). Tak já vám nevím. 2007 je dle všeho ročník, alespoň v moderní podobě Bordeaux, spíše pod hranicí možného průměru (byť samozřejmě úplný průšvih to není a vyloženě špatná vína už asi nikdy čekat nemůžeme; pokud započítáme i doby opravdu jetých ročníků před nástupem moderních postupů, asi to skutečně minimálně průměrný ročník bude). Tedy v červených, v bílých je asi nadprůměrný, ale chutnal jsem jich jen velmi málo. Vína jsou na rychlé pití, takhle na sudové ochutnávce vlastně docela přístupná a „pitelná“ skoro již teď (žádná rána mezi oči jako u 2005 a mnohých lepších 2006), ale ve výsledku na hony daleko tomu, do jakých výšin se mohou dostat v roce opravdu dobrém. Pokud radikálně nezlevní, tak koupit jen málo, pouze osvědčené kousky, a vypít brzy. A dostupné finance vrazit do ročníku 2004 a 2001, než definitivně podraží. A nechat Čínu, ať skoupí zbytek. Když jim nakonec nebudou chutnat, ať je prodávají na letištích místo padělků Pétrusu…

Další články o ročníku 2007 v Bordeaux: En Primeur Bordeaux 2007 – bez velkého nadšení | Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007? | Začíná kampaň En Primeur 2007 | Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux?

Zobraz celý článek →

úterý 8. dubna 2008

Večeře s Jean-Philippem Janoueixem a jeho víny

Firma Dominec & spol. uspořádala před dvěma týdny zajímavou degustaci spojenou s večeří. V restauraci Tvrz v Průhonicích prezentoval svá vína Jean-Philippe Janoueix, nejmladší ze slavné vinařské rodiny a jeden z oslavovaných vinařů současného Bordeaux. Večerem provázel, překládal a poutavě doplňoval Tomáš Dominec. Vína byla spárována s pokrmy šéfkuchaře Václava Friče a celek rozhodně stál za pozornost. Celý večer jsem pojal jako rozloučení s Evropskou kuchyní a víny před odletem na dovolenou a zároveň akce výborně posloužila jako dárek k svátku přítelkyni :o) V restauraci Tvrz jsem byl předtím jen jednou, na podobné akci s Château Cantemerle (vrcholem bylo jejich víno ročníku 1983 z lahve magnum), a na zážitek vzpomínal více než v dobrém. I tentokrát jsem se rozhodně nenudil, zapadl do příjemného křesla a celý večer si pořádně užil.

Jean-Philippe Janoueix působil trochu plaše. Někdy jakoby se vyhýbal odpovědi na otázky, respektive místo jasné odpovědi promluvil dlouze o všem možném okolo. Krásně to bylo vidět především u dotazů na potenciál zrání, kdy konkrétní čísla (ale dost logicky, u těchto vín prostě není historická zkušenost) odmítal sdělit. Zároveň však prozradil spoustu zajímavých detailů a podrobností z přípravy vína a výrobní filozofie. Ovšem těm se budu věnovat u jednotlivých vzorků. Chutnala se pouze vína vyloženě „jeho“, nová mladá vinařství, kdy nejstarší dostupný ročník je 1999. Ve všech případech se jednalo o vína z pravého břehu, především Pomerolu, s drtivou převahou či stoprocentním obsahem Merlotu, případně s lehkou příměsí Cabernetu Franc. Šlo o vína moderní, spíše „garážové“ koncentrované záležitosti. Co že se tedy chutnalo?

Úvodní aperitiv hned u vchodu v podobě sektu Opéra byl asi nejslabším článkem akce, protože víno bylo úplně vybublané a jen těžko pitelné. A mám obavu, že i v ideální kondici by nebylo úplně důstojným předchůdcem dalších částí programu. Ale což, naštěstí šlo o asi jediný problém celého večera.

Jako Amouse bouche, ještě nepárován s vínem, posloužil salát z husích žaludků. Asi budu za blbce, ale v chuti mi celá kompozice nejvíc připomněla vařené hovězí s tymiánem. Každopádně zajímavé.

Réserve du Château Croix Mouton 2005
Dle jména by se mohlo zdát, že jde o „druhé víno“ Château Croix Mouton, ve skutečnosti se jedná spíše o stejné hrozno zpracované trochu jiným způsobem. Na jílovité půdě s vápencovým podložím se pěstuje především Merlot, který v tomto víně tvoří 70% směsi a prakticky nebyl v dubovém sudu, doplněn je 30% Cabernetu Franc, který si zhruba 9 měsíců v dubu poležel, ale šlo o sudy použité. Víno není čiřeno, prošlo si však lehkou filtrací (vína s větším poměrem sudu filtrována nejsou). Barva velmi vysoká, mladičká fialka. I vůně mládí nezapře, je masivně ovocitá, hutnější, s trochou griotkových tónů. V chuti překvapivě elegantnější ovocitost, ale víno je velmi mladé, ještě rozhárané, což se projevuje především v dost obludných tříslovinách. Proč ne, byť varianta se sudem mi vyhovovala více.
Víno odvážně kombinováno s grilovanou makrelou na zeleninovém ratatouille. Ryba doplněna mořskou řasou, pěkně opepřeno a celkově velmi chutné. Víno jako doprovod nerušilo, nijak zásadně však nedoplňovalo.

Château Croix Mouton 2004
Do roku 2003 se toto víno jmenovalo jen Château Mouton, ovšem po soudu s Rothschildy došlo k této „drobné“ změně. Toto víno si již poleželo v sudech trochu déle, včetně Merlotu, 10% jich navíc bylo nových. I malolaktická fermentace proběhla ve dřevě. Barva je až obludně vysoká, tmavě mladě fialová. Vůně výrazná, ovocitý barik s živočišnějšími tóny, velmi pěkné! Dominuje švestka v podobě až kvasících plodů. Chuť plnější, překvapivě hladší a sladší měkké tříslo, opět se švestkou a nějakým tím živočichem, s pěknou dlouhou teplou dochutí. Hodně povedené víno! Již nyní pěkně pitelné, ale s potenciálem k dalším vývoji do krásy. Vzhledem k tomu, že se Réserve i Château Croix Mouton pohybují cenově někde mezi 300 – 450 Kč, jedná se o až překvapivě kvalitní vína.
Víno bylo párováno s hovězími (býčími) líčky á la cassoulet. Báječné fazole a selský projev se vhodně zasnoubil s trochu živočišnějším vínem, jídlo navíc podtrhlo ovocitost nápoje. Povedené.

Le Conseiller 2004
Zajímavé srovnání s Croix Mouton poskytl Le Conseiller stejného ročníku. Pozemek jen kousek od předchozího vína, ovšem s větší koncentrací keřů na hektar, stoprocentní merlot prohnaný kompletně silně vypálenými barikovými sudy. Barva opět velmi vysoká, až taková ta téměř neprůhledná mladá. Vůně velmi výrazná, primárně ovocitá, s notnou dávkou elegance, opět živočišnými tóny, perfektně zakomponovaným dřevem. V chuti plnější, ovocité (všudypřítomná švestka), výraznější tříslo, šťavnaté, živočišné, dlouhé a již nyní krásně pitelné, přesto především tříslo volá po další archivaci. Cena něco přes pět stovek.

La Croix St. Georges 2002
Stoprocentní Merlot ze čtyř hektarů vinic, které toto víno předurčují k velikosti. Prakticky totožný terroir jako legendární garážovka Le Pin a kousek od Pétrusu… co víc si přát? Vinifikace v trochu burgundském stylu v otevřených kádích, následně zrání komplet v sudech (2/3 nové, 1/3 rok staré). Sudy jsou speciální „cigárově“ protažené, údajně to pomáhá tříslu do „přístupnější“ podoby. Velmi vysoká barva, výrazný depot a již lehce nazrálý okraj. Ve vůni jemnější ovocité tóny a ovoce v takové trochu „candy“ podobě (která mi po pravdě není dvakrát milá). Ovšem navíc spousta bylinek, nejvýrazněji asi tymián, koření a omáčka na divočinu (kořenová zelenina), sofistikovanější, komplikovanější, zábavné. V chuti překvapivě spíše středně plné, jemné, sladce ovocité, s měkkým tříslem a s delší dochutí, v jejímž závěru se vyhoupne bazalka. Klasický klaret z Bordeaux, chtělo by se mi říct. Čekal jsem nabušenou modernu a dostal tohle, příjemné překvapení. (Ale po pravdě v ročníku 2002, který byl spíše (jemně řečeno) podprůměrný, se mi to stalo už víckrát. Vína moderní v něm mají mnohem „klasičtější“ a pro mne zábavnější podobu). Obě vína byla servírována více méně současně, jako doprovod k jídlu. Zajímavý byl skok od La Croix zpět ke Le Conseiller, kdy jinak naprosto skvělé víno působilo najednou poněkud „jednoduše“. Trochu mi to připomnělo nedávné služební cesty, kdy jsem si jako spolujezdec absolvoval stejné trasy ve Volkswagenu Caddy a pětkovém BMW. Oboje vás relativně pohodlně dopraví do cíle, ale… :o) Stejně jsem si nakonec koupil Le Conseiller, protože mne bavil a za cenu tohoto velkého vína jsou hned tři :) A tři pěkné a docela prostorné VW místo jednoho BMW, to už se vyplatí :o)

Vína byla párována s hřbetem divočáka s restovanými hříbky, zdobeným glazírovanými kaštany a s bramborovo-celerovým pyré. Velmi pomalu pečený hřbet byl dokonalý, doprovozen vinnou redukcí naprosto špičkový senzorický zážitek. A víno neuvěřitelně rozkvetlo v kombinaci se sladkými kaštany. Tuhle kombinaci musím ještě vyzkoušet.

Vingt Mille 2005
„Dvacet tisíc od Janoueixe“ je jakýsi experimentální projekt Jean-Philippa, jeho první úplně vlastní vinice osázená v roce 2000 kompletně Merlotem ve sponu až 60x60 cm. Toto víno je výsledkem prvního použitého sběru, je to vlastně jakési „panenské víno“. Réva v takto vysoké koncentraci, protože 20 tisíc hlav na hektar je opravdu hodně, musí velmi bojovat o životní prostor. Zátěž je tedy přirozeně malá a hrozny, přestože réva je takto mladá, hodně koncentrované. Víno si prošlo 22 měsíců novými sudy, lahvováno je bez čiření a filtrace. Barva vína je neuvěřitelně vysoká, inkoustově neprůhledná. Vůně mladičká, koncentrovaně likérově ovocitá, taková dost „nefrancouzská“. V poznámkách mám „klokaní“. Drtí nozdry a ze všeho nejvíc připomíná moderní a módní merloty z Nového světa, byť tedy výrazně vyšší třídu než je ta běžně konzumní. V chuti obludné tříslo, drsná mladá chuť, koncentrovaně ovocná a opět klokan. Já vám nevím… možná se tohle víno za pár let uhladí, ale to, co ve velkých vínech Francie hledám, není podobný styl. Tak alespoň ušetřím, v tomto případě šestnáct stovek. Jestli je podobně připravován třeba ten nechutně drahý Le Pin, tak i desítky tisíc :o)

Párováno s kravími sýry Cantal a Comté a následně i dezertem v podobě čokoládově pěny s teplými višněmi. Nad obojím víno jasně dominovalo, dezert jsem si raději vychutnal bez vinného doprovodu. A pak se v klidu vrátil k Le Conseiller a Château Croix Mouton, mým dvěma vítězům večera. Vzhledem k cenám v En Primeur (loni stálo těsně pod dvě stovky bez daně) vím, co příště nakupovat.

Celkově šlo o zajímavé setkání a pohled na odrůdu Merlot, v kombinaci se skvělou kuchyní (upřímně mi přišla o kus lepší, než loňský set přímo od majitele restaurace, Jana Pýchy) o jeden z nejpříjemnější gastronomických zážitků za hodně dlouhou dobu. Je vlastně docela fajn, že podobné večeře si bez nějakých výčitek můžeme dovolit spíš jen jednou za čas a ne pravidelně, alespoň si to pokaždé užijeme pořádně a nebereme jako něco běžného. Byť tedy 70€ na osobu (píšu to v eurech, je to takové snesitelnější, když si člověk uvědomí, co by to asi stálo v zahraničí) mi nepřijde jako zas tak děsivá investice. Tak opět příště, až dorazí nějaký zajímavý vinař :o)

Zobraz celý článek →

pondělí 7. dubna 2008

Bořetice, Terasy a výběrové Rulandské modré

Bořetice jsou nejčastěji skloňovány ve spojení se jménem Springer, ať je vám to milé či ne. Hospodaří zde ale i mnoho dalších, v dnešním článku to bude vinařství Jedlička & Novák a jejich Rulandské Modré výběr z hroznů ročníku 2006 z trati Terasy. Odrůda, viniční trať, přívlastek… to všechno způsobilo, že jsem se na víno hodně těšil. Při ceně 220,- Kč by případné špičkové víno značně ulehčilo mému rozpočtu. Jak už to tak bývá, po napití jsem poněkud ochladl…

S vinařstvím (www.vinoboretice.cz) jsem se setkal poprvé na degustaci v září 2006, kdy u mne hodně propadla vína bílá, u červených se situace poněkud zlepšila. Opravdu povedený mi přišel Cabernet Moravia 2005 odrůdové jakostní s krásně hroznovou vůní, nádechem kvasících hroznů a višní a středně plnou ovocnou chutí. Překvapivě zajímavý byl Cabernet Sauvignon 2004 pozdní sběr, hezky ovocný s nádechem rybízového listí ve vůni a kávovou dochutí z barikových sudů. Ještě chtěl ležet, ale stál za pozornost. Odrůdová a velmi povedená byla i Frankovka 2005 pozdní sběr prohnaná barikovým sudem po šest měsíců. Od té doby jsem jejich vína nepil a čekal zase na nějakou průřezovou degustaci, ale nakonec neodolal u dnes hodnoceného pinotu. Zafungovalo trochu i zaklínadlo známé trati, byť tedy zrovna Terasy jsou všeobjímajícím jménem pro hromadu různých tratí s poetickými názvy (Bratáčky, Krokve, Haltýřky, …), zterasovaných a sloučených do jedné. Nu což, minimálně marketingově to asi funguje.

Víno je v klasické zelené lahvi bordeaux tvaru, viněta mi přijde tak nějak inspirována Znovínem, ale proč ne. Když jde do detailů a přináší i analytické hodnoty, tak vlastně nevadí. Barva vína je nižší (což u pinotu rozhodně velký problém není), ale víno při zatočení ve sklence působí i „řidším“ dojmem, což mne poněkud vyděsí, při vysokém obsahu alkoholu 14% a podobném přívlastku bych čekal něco jiného. Vůně je především peckovinové ovoce, nejznatelněji švestky, ale nijak zýsadně výrazně, spíše je to celé přímočaré a jednodušší. Pinot to je, ale nadšením neskáču. Objevuje se snad trochu brusinek, později švestky v sušené podobě a trocha mandlí. Chuť je s vůní v harmonii co se týče těch švestiček, je ovocitá, ale s hrubším alkoholem a nějakým tím tříslem. Víno je tak normálně dlouhé, nic zásadního. Není to tragédie, ale čekal jsem mnohem víc.

A tak si říkám, jestli je projev tohoto vína opravdu spíš takhle jednoduchý, přívlastku (až na ten alkohol) spíše neodpovídající, nebo jsem někde udělal chybu já. Nechat dýchat půl dne? Otevřít za tři roky? Nemyslím si. Mám druhou láhev, dám jí rok času a dopřeji pořádné velké sklenky a péči a pak se ozvu znovu, jak to dopadlo. Když to ale srovnám třeba se stejným ročníkem a přívlastkem od výše zmiňovaného Znovínu, tak jasně sahám po levnějším a při tom (alespoň pro mne) znatelně lepším vzorku ze Strachotic. A klidně si klepejte na čelo, že třeba nepoznám pořádné víno a preferuji velkoproducenty :o)

Pro zájemce nějaké analytiky degustovaného vína: bezcukerný extrakt 24.1g/l, alkohol 14 %, zbytkový cukr 2g/l a kyseliny 4.4g/l. Fotomapka převzata ze sekce o viničních tratích na O Víně.

Zobraz celý článek →

pátek 4. dubna 2008

En Primeur Bordeaux 2007 – bez velkého nadšení

Wine Spectator a jeho zástupce James Suckling dokončil putování po Bordeaux a přinesl kompletní „ortel“ nad ročníkem, načež celé zpravodajství (které viselo jako hlavní zpráva na úvodní stránce webu hodně dlouho i třeba loni) přestal nějak zásadně exponovat. Nové informace přináší ve svém blogu a na skvělém novém webu Berry Bros. & Rudd, slavný obchodník s vínem z Velké Británie. Dle nich celou letošní kampaň ovlivní nejvíce tři faktory (seřazeny dle důležitosti) – ceny, ceny, ceny. A jednodušší ovocná vína, pokud výrazně zlevní, bude fajn užívat si do doby, než dozrají ročníky 2005 a 2006. Takže jak? Jsou Bordeaux ročníku 2007 obyčejná vína, dobrá ale nijak speciální, která by měla být „levná“ (ať to v dnešním světě a cenové hladině nastavené úspěchy let minulých a poptávkou z Asie znamená cokoliv), nebo to není tak jednoduché? Inu dost záleží i na barvě vína…

Část informací už jsem psal v minulém článku „Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007?“, který doporučuji na úvod. Zde si neodpustím doslovný překlad úvodního odstavce z Wine Spectatoru, který asi dost vystihuje situaci (pravda, stále zatím stavím jen na názorech ostatních a ochutnám až příští týden). „Bordeaux představuje ročník 2007 světu, ale místo nadšení působí letošek poněkud monotónně. Tolik lidí prostě a jen dělá naučené pohyby: nalít víno, říct jak dobré je vzhledem k ročníku … usmát se … další. Nikoho neobviňuji. Ochutnávat v řadě dvatisícesedmičky může být pěkně nudné“.

Ročník 2007 je na pití, ne na dlouhé uskladnění a spekulace. Je „přátelský“ (měkký a primárně ovocitý, tedy u slušnějších značek) a takové musí být i ceny. Obzvláště v kontextu brutálně padajícího kurzu dolaru (= USA nakoupí skoro jistě mnohem méně, zbylé peníze vrazí do moderní legendy v podobě ročníku 2005) i proti euru oslabující libry. Ozývají se ale i hlasy (například Anthony Barton z Léoville-Barton a další), že ročník je sice na rychlejší vypití, ale přesto dobrý a ceny snižovat nehodlají. Což může vést v obdobu stavu v roce 1997, kdy úvodní cena vín byla (vzhledem k jejich nižší kvalitě) příliš vysoká a ve výsledku je šlo po nalahvování koupit levněji, než v En Primeur. Berry Bros. & Rudd, byť v En Primeur každý rok protočí statisíce lahví a je to jeden z jejich důležitých zdrojů příjmu, jasně dávají najevo, že pokud ceny výrazně neklesnou, nebude v ročníku 2007 příliš mnoho vín, u kterých by bylo vhodné doporučit nákup. Navíc, i při dost výrazném poklesu ceny, bude (kvůli výše zmíněnému posílení eura) pro mnoho trhů víno stále stejně drahé jako ročník 2006, označený za výrazně lepší (a ani ten nebyl nějaká zásadní bomba). Steven Spurrier i James Lawther z Decanteru v podstatě jen přizvukují, všude se ozývá „vína na rychlé vypití a musí být o hodně levnější než minulé ročníky“. Robert Parker to shrnul do „spousta průměrných, zelených vegetativních vín, ale špičková château zvládla vyrobit vína ovocná, měkká, snadno pitelná a přitažlivá; bílá jsou špičková a ta sladká velmi slibná; ceny za ročník 2007 by určitě měly být nízké, ale obávám se, že tomu tak nebude“, celý report s hodnocením konkrétních vín však uveřejní až na konci dubna.

U Wine Spectatoru se dle očekávání (minulý článek) do špičky červených dostala mnohá vína z pravého břehu, byť žádné nepřekročilo maximální udělené skóre 90-93 bodů. Právě v tomto rozmezí se pohybuje Château Ausone, Château Lafleur a Château Le Pin. V rozmezí 89-92 pak Château Certan De May, Château Cheval-Blanc, Château l'Église Clinet, Château Pavie, Château Pétrus a dodatečně z levého břehu i Château Haut-Brion. V 88-91 se ještě pohybují další legendy typu Château Angélus, Château La Conseillante, Château Trotanoy, Vieux-Château-Certan a další.

Úplně jiná situace je letos ovšem letos u vín bílých, jak suchých tak sladkých. Bílé Château Haut-Brion dostalo maximálních 97-100 a další se pohybují vysoko okolo pětadevadesáti. Berry Bros. zase na špičku umisťují Domaine De Chevalier. Plný počet dostal i legendární slaďák Château d'Yquem a ve vysokých pozicích devadesátek se pohybuje Château Rieussec, Château Sigalas-Rabaud, Château Doisy-Daëne, Château Suduiraut a další. Vypadá to, že slaďákofilové a milovníci výrazně barikovaných Sauvignonů Blanc a Semillonů budou mít letos žeň.

Co je na tom všem blbé (pokud prodáváte En Primeur) je fakt, že taková ta cenově ještě rozumná vína (i kdyby zlevnila o hodně) asi nejsou žádný zázrak a kupovat si víno špičkového producenta z podprůměrného ročníku, když jej překoná jejich vlastní druhé víno z ročníku lepšího (staršího a dnes již vyzrálého) mi přijde jako velká kravina. Obávám se ale toho, že právě různá vína z ročníků jako 2001 či již pomalu pitelného 2004, začnou pod tlakem nepříliš povedené nulasedmičky zdražovat a mizet z trhu. Už dnes začínají být starší vyzrálá vína paradoxně stejně drahá či levnější, než jejich en primeur nabízené mladé varianty. Je to divný byznys…

Autorem fotografie Château d'Yquem je Benjamin Zingg, foto degustujícího Roberta Parkera Jr. pochází z webu Berry Bros. & Rudd.

Zobraz celý článek →

čtvrtek 3. dubna 2008

Svatovavřinecký Koráb ročníku 2006

Během loňského podzimu vzbudilo malé pozdvižení „náhlé zjevení“ vinařství Koráb z Boleradic. Nově vzniklý podnik bratrů Petra a Marka Korábových se specializuje na vína ze starých a velmi starých výsadeb, tedy něco, co zde nemá (z velkoprodukčních totalitních let) velkou tradici. Spíše než „staré keře“, tedy jedno z nejsilnějších zaklínadel vinařů ve Francii či Německu, zde můžeme na vinětách vidět (trochu nelogicky) obrovské oslavné nápisy „panenské víno“. Nu což. Staré keře také nejsou všespásné. Jaké je tedy kabinetní Svatovavřinecké ročníku 2006 z 27 let starých výsadeb?

Láhev typu bordó, zelená a trochu vyšší. Záklopka plastová, korek kratší lepená dvojploška. Viněta docela pěkná, s obrovskou spoustou informací a detailů, designem na mne však (nevím proč) působí trochu smutně. Barva mladá fialka, nijak extrémně intenzivní, ale přesto dostatečně vysoká. Překvapivě silně barví jazyk a rty. Vůně je jemná a přitažlivá. Nejvýraznější je ovocitá linka, švestky a třešně, trocha sušených lesních plodů, mírně kořenitý a chvílemi snad i lékarenský tón, sušená tráva… žádná nuda! Ve sklence se navíc rozvíjí, někdy trochu „potemní a zhutní“ (do švestek), jindy zase zavoní více čerstvě třešňově. Víno je spíše lehčí, chuť je trochu tenčí, složkami ale ve skvělé harmonii s vůní a s pěkně zakomponovanou kyselinou. Ovocité, svěží a příjemné víno. Tříslo je vyhlazené, chuť je jemná a kulatá. Snad jen dochuť je poněkud krátká.

První vyplutí s Korábem se mi moc líbilo. Nešlo o nějak složité neřkuli meditační víno, spíše o veskrze příjemné a nekomplikované pití, ale neuvěřitelně milé, takové pohodové. V současné době je ve skvělé formě a nejspíše v ní ještě alespoň rok vydrží. Z dalších hodnocení jsem narazil už jen na dva různé názory. Jeden z degustace ve Viničním Altánu, kde dopadlo spíš hůře z prezentovaných červených. A ten druhý, naopak veskrze kladný, od P.J. na O Víně, kde najdete i kupu dalších zajímavostí o vinařství a další degustační poznámky. Za sebe musím říct, že se na další vzorky více než těším. A nejspíš zkusím nakoupit pár dalších lahví tohohle tekutého potěšení, jestli tedy budou. Každopádně si (trochu opožděně) zapisuji další zásadní objev na domácí vinařské mapě.

Technické detaily od vinaře:
Svatovavřinecké kabinet 2006 má původ v oblasti Velkopavlovické, obci Boleradice a nejpřesněji pak 27 let staré vinici Víckov. Cukernatost při sběru (21.10.2006) byla 20,6° ČNM, víno prokvasilo na 11 % alkoholu při zbytkovém cukru 2g/l. Bezcukerný extrakt 24,6g/l, kyseliny 5,6g/l a doporučená lahvová zralost 2007–2010, lahvováno bez filtrace. Cena loni přímo ve vinařství 117,- Kč. Pro další informace o vinařství šup na jejich povedený web.

Zobraz celý článek →

středa 2. dubna 2008

Odhánět splín ročníkem 2004

Kampaň En Primeur 2007 je v plném proudu, ale já měl v posledních týdnech naopak možnost pít (či alespoň chutnat) hned několik Bordeaux ročníku 2004. Moderní vína jsou připravována tak, aby je šlo bez úhony konzumovat co nejdříve, ale zároveň zvládla kvalitně vyzrávat do krásy. Na nulačtyřce je to vidět opravdu dobře, mladičká vína jsou již nyní zajímavá (krom těch opravdu velkých, která nemá moc smysl otevírat) a pokud máte více než jednu láhev, určitě není hřích je v této podobě ochutnat. A rozhodnout se, jak dlouho má smysl (pro vás) je archivovat. Nedávný večer zpestřilo srovnání Chasse-Spleen s bratříčkem, druhým vínem téhož vinařství, L´Heritage de Chasse-Spleen. Jedno z nejlepších vín klasifikace Cru Bourgeois předvedlo, čím si svou proslulost vysloužilo. Jeho styl mi navíc perfektně sedí.

Trocha historie (převzata ze staršího článku, pouze trochu poupravena a doplněna)
C
hâteau Chasse-Spleen, jak jsem již naznačil výše, se umístilo do elitní kategorie Cru Bourgeois Exceptionnel (pravda, tahle klasifikace byla tak trochu anulována), kde je společně s jmény jako Ch. Labegorce Zédé, Ch. Les Ormes-de-Pez, Ch. Phélan Ségur, Ch. Potensac či Ch. Poujeaux. Někteří z vinných žurnalistů (i těch, kteří se jinak navzájem moc neshodnou), jako například Robert Parker či Clive Coates, se domnívají, že Château Chasse-Spleen svými výsledky zapadá mezi 3e Grand Cru Classée. „Papírově“ je to tedy víno rozhodně hodné pozornosti. Historie château sahá až do středověku, první důkazy o osázení pozemků vinicemi jsou ze 16. století. Vína z Chasse-Spleen byla na počátku 19. století prodávána jako Château Grand-Poujeaux. To se v roce 1822 rozdělilo na dvě části, Gressier-Grand-Poujeaux a druhá část přešla pod vládu rodiny Castaing, která tak získala velké pozemky a vína produkovala pod Poujeaux-Theil a Ch. Maucaillou. Chasse-Spleen se osamostatnilo až v roce 1860, tedy příliš pozdě na klasifikaci Grand Cru Classée. Rodina Castaing château prodává v roce 1909, následuje bouřlivé období, kdy jej vlastnil německý obchodník, tomu bylo v roce 1914 zabaveno státem, během války si prožilo četné útoky místních, protiněmecky naladěných, občanů. Následně pozemky přecházejí v dražbě roku 1922 rodině Lahary, ale vzhledem k obchodní neschopnosti dědice celého majetku následuje další prodej a celková ekonomická krize vinařství. Až v sedmdesátých letech château přebírá Jacques Merlaut a především pod vedením jeho dcery, Bernadette Villars, začíná vinařství opět vzkvétat. Bernadette vystudovala enologii u profesora Emile Peynauda, kterého v roce 1976 najala jako konzultanta. V osmdesátých letech přichází rozvoj v podobě nerezových tanků, drenáže vinic a dalších moderních postupů. Bernadette zároveň zakoupila další dvě château, La Gurgue v roce 1978 a 5e Grand Cru Classée Haut-Bages-Liberal v roce 1983. I se svým manželem tragicky zahynula v roce 1992 a vinařství převzala její dcera, Claire Villars. Ta v jeho čele stojí dodnes.

Existují dvě teorie o nezvyklém jméně tohoto château. V roce 1821 prý pozemky navštívil Lord Byron a poznamenal `Quel remède pour chasser le spleen` (v mém velmi volném poetickém překladu ‘Toť lék, jenž odežene splín‘). Druhou teorií je pak pojmenování po Boudelairově básní Spleen, jelikož i tento literát strávil poblíž nějaký ten inspirativní pobyt u přítele Redona, ilustrátora „Spleen et Ideal“. Zde již mezi zdroji informací vznikají mnohé nesoulady. Navíc nově je na vinětě prvního vína uveden úryvek z básně Paula Verlaina. Tak kdo ví. Vzhledem ke vztahu Boudelaira s Verlainem je možné, že onen inspirativní pobyt poblíž Chasse-Spleen byl jejich společný :o) A navíc citáty na lahvi se různě mění. Prostě je to bordel, u Palmerů či Rothschildů je to jasné :o)

Vinice, technologie
Myslím, že už je nějakou dobu načase přesunout se k vinicím, technologii a vlastnímu vínu. 85 hektarů vinic těží ze skvělého odvodu vody a perfektní expozice vůči letnímu slunci. Půda je tvořena 80 % štěrkem z Garonny na vápencovém podkladu a 20 % vápencovým jílem. Deštivé jaro vytvoří rezervy vody a během horkého léta se musí keře hodně snažit a jít s kořeny velmi hluboko, aby získaly dostatek živin. Kruté počasí a nehostinná půda jsou přesně to, co průměrně 30 let staré keře odrůd Cabernet Sauvignon (73 %), Merlot (20 %) a Petit Verdot (7 %) potřebují k perfektním hroznům. Jejich sběr je prováděn ručně, následně 3 až 4 týdny hrozny fermentují a macerují na slupkách za kontrolované teploty v nerezu a v epoxidovou pryskyřicí potažených betonových nádržích. Víno následně zraje 12 až 14 měsíců v barikových sudech, 40 % z nich každým rokem nových. Po čiření vaječnými bílky je víno bez filtrace lahvováno. Prvního vína, Château Chasse-Spleen, se vyrobí zhruba 340 tisíc lahví. Druhého, L'Heritage de Chasse-Spleen (až do roku 2000 pod jménem L'Ermitage de Chasse-Spleen) pak 150 tisíc lahví. Produkuje se ještě víno třetí, L'Oratoire de Chasse-Spleen, opět zhruba v počtu 150 tisíc lahví.

L'Heritage de Chasse-Spleen 2004
Víno má vysokou, fialkovou barvu, mladou a prakticky beze stop nazrávání. Vůně je hutná, koncentrovaně tmavě ovocná. Objevují se náznaky živočišných tónů, vůně grafitu (tuha rozemnutá mezi prsty), pár zeleninových směrů, celé je to zatím ještě lehce rozházené, ale to se spraví. V chuti opět výrazné, středně plného těla, mladě ovocité, delší, s dřevitými tóny a výrazným ale poměrně měkkým a nerušivým tříslem. Pěkné, odhadoval bych slušný podíl Merlotu ve složení. Při otestovaní ze správné sklenky (Riedel Sommelier na Bordeaux) je především vůně jemnější a působí trochu komplexnějším dojmem, zajímavé. Celek působí trochu dekadentě, vybočuje z někdy trochu líbivého stylu vín této kategorie. Baví mne a to hodně!

Château Chasse-Spleen 2004
Složení 50 % Cabernet Sauvignon, 46 % Merlot, 4 % Petit Verdot. Po otevření voní hrdlo lahve a korek jako můj oblíbený „starý vlakový vagón“, extrémně výrazně po různých kovově-dřevitých tónech s oleji, fermeží atp. Hutná, temně fialková (o poznání vyšší než u L’Heritage) barva. Vůně je výrazně ovocitá, se znatelným projevem zrání v sudu v podobě kávy, komplikovanější, širší a zajímavá. Po vlakovém vagonu (bohužel) ani památky :o) Sem tam se vyloupnou až květinově parfémové tóny, švestky a dokonce živočišnější aroma trochu evokující „zpocenou ponožku“. Víno má shodnou linku s L’Heritage, podobně trochu dekadentní projev. V chuti dost plné, hutně až nasládle ovocité, s výrazným ale opět měkkým tříslem, dlouhé, pěkné! Taková vína mne baví. A za pár let to bude malý zázrak.

Nákupní cena L'Heritage byla lehce přes 300,- Kč v pozdější fázi kampaně En Primeur, u Château Chasse-Spleen pak necelých 600,- Kč na jejím počátku. Už to není taková sláva jako před pár lety, kdy byla požadovaná částka znatelně nižší. Hvězda tohoto château stoupá a ceny taktéž. Obě vína mají své zvláštní a trochu netypické kouzlo, které možná neosloví každého, ale své nadšené fanoušky si najde. Doporučuji vyzkoušet! Za stejné peníze, jako jsem dal za L'Heritage, se dneska běžně ve vinotékách prodávají zajímavější vína z Moravy. Takže argument, že Bordeaux proti dobrým domácím vínům drahé, už dost rychle mizí. Morava zdražuje rychleji než Francie :o)

Autorem fotografie Château Chasse-Spleen je Benjamin Zingg a byla převzata z Wikipedie.

Zobraz celý článek →

úterý 1. dubna 2008

K nedělnímu obědu… višňák!

Stále častěji vídám ve vinotékách i vína ovocná. Tentokrát ne v podobě „poblijónových“ jablečňáků v litrovce, která si tak dobře pamatuji z ranného mládí, ale jako sofistikovanější produkty z různých jiných plodů. Dost často narážím na víno višňové, jedno takové mne přítelkyně přesvědčila zakoupit. Konkrétně šlo o višňák z odrůdy Újfehértoi Fürtös ročníku 2007 od Štěpána Maňáka ze Žádovic. Nakonec jsem považoval 79,- Kč za docela dobře investované peníze :o)

Víno je vyrobeno stoprocentně z višňové šťávy pocházející z vlastního sadu, který nevíc není chemicky ošetřován. Šťáva byla pouze trochu docukřena, asi aby se dosáhlo obsahu alkoholu typickému pro běžná révová vína (u některých starších ročníků byl alkohol třeba jen 10%, zde je to již solidních 11.5%), višňák je však pěkně suchý. Barva vína je vysoká, taková… hutně višňová. I vůně původ nezapře, je intenzivně višňová, připomíná višně v jejich přezrálé podobě a v čokoládě. Ani chuť neodporuje původu, výrazná višňová šťáva s alkoholem, suchá, s jemným zaperlením na jazyku (co ale po nějaké době vyprchá), s hezkou kyselinkou v závěru a docela fajn dochutí. Víno má pouze jeden, odrůdově višňový, rozměr. Je jednoduché, ale chutné. Lehká čokoláda ve vůni je vlastně to jediné, co je tam trochu navíc. Ale zároveň je to celé velmi čisté, vlastně docela harmonicky sladěné a moc příjemně se pije. Kdybych si měl vybrat, jestli tohle ovocné víno, nebo ve stejné ceně různé umělé cabernety a merloty v supermarketu, jasně sahám po višních.

Zobraz celý článek →