Jedním z určitě nejúspěšnějších naturálních Champagne na našem trhu je biodynamický producent Fleury (viz starší zápisek) z Côte des Bar. S chutí využívám každé vhodné příležitosti typu svátek nebo narozeniny (či hezká slunečná sobota, ehm…) coby výmluvy k otevření trochu dražší lahve. Manželka má dvě křestní jména, což je při tomhle přístupu velká výhoda! Když tak o tom přemýšlím, možná jsem neměl být proti tomu, aby dvě jména měly i naše děti :-) Každopádně na svátek dcery si rodiče pochutnali na Champagne Fleury Millésimé 1999 Brut. Složení 75 % Pinot Noir a 25 % Chardonnay, fermentace v tanku a tedy žádné sudy, bez malolaktické fermentace, zrání na kalech v lahvi nemalých 12 let a navíc, trošku zvláštnost, pod korkem a ne tradičním korunkovým uzávěrem. Vzhledem k ročníku už přes čtyři roky dalšího zrání v lahvi po odstřelu kalů.
Tmavá žlutá barva, mírně naoranžovělá, stále velmi pěkné vytrvalé perlení velmi malých bublinek. Aromatika dost bohatá a hodně vinná. Dotyk medu, nazrálost, mineralita, kouřovost, jablka v různých podobách včetně pečených v županu, další trochu ovoce do ananasu. Suché, šťavnaté, dost výrazné kyseliny, plnější, působí asi sušším dojmem než by dozáž něco přes 8 g/l napovídala, poměrně koncentrované, minerální, docela dlouhé, lehce jadřincový závěr. Mám raději o něco lehčí šampaňská, ale tohle byl fajn zážitek. V běžné nabídce u dovozce Champagnier už moc vidět není, podle všeho toho většinu spolyká Brno, ve velkém jede ve skupině podniků Bar, který neexistuje + Super Panda Circus + 4Pokoje (kde z toho střílí i sirup a koktejly). To se někdo má!
Mírné odlehčení, bubliny se sovou :-) La Fuìta Prosecco Superiore Valdobiadenne Brut Millesimato 2015. V poslední době v Prosekárně projíždím spíše novinky na poli různých naturálních oranžových a kalných kousků, ale sem tam přihodím i něco úplně normálního. Koukal jsem do slovníku a Fuita mi v italštině na sovu nesedělo, ale dovozce praví, že „v dialektu oblasti Valdobbiadene znamená La Fuita sova.“ Takže přeci jen. Víno je stoprocentní Glera, udělaná běžně druhotným kvašením v tanku, s dozáží 7 g/l, uloženo v lehce atypické zdobné lahvi. Světlá citronová barva, výrazné perlení spíše malých bublin, hodně výrazná a vytrvalá pěna. Čerstvé, jarně svěží, zelené jablko, linka bílých květinových tónů, dotyk broskve. Čisté a svěží i v chuti, s fajn kyselinou, poměrně jemné, krásně vyvážené, osvěžující příjemné bubliny. Čišťounké, typické, žádný úlet nikam. I takových vín je třeba :-) Cena okolo tří stovek.
Laurent Clapier alias vinařství Mas Théo a jeho Le P'tit Gaby 2014, červené od Rhôny, konkrétně Grignan-les-Adhémar. Mají přes padesát hektarů, spoustu vína ale nelahvují a prodávají ve velkém v tanku nebo v bag-in-boxu. Odrůdově 40 % Syrah, 40 % Grenache a 20 % Carignan, vinice Demeter certifikovaná biodynamika, připraveno snad čistě v betonu. Granátová nijak tmavá barva. Čerstvě, svěží červeně peckovinově ovocná vůně, mírně vzlínavě těkavá, trochu divočejších tónů a decentní živočišnosti. Suché, svěží, lehkonohé (působí lehčím dojmem než by naznačovalo 13 % alkoholu a svědčí mu trochu nižší teplota), šťavnatě ovocné, výtečně pitelné, zábavné. „Glu glu“ víno, vin de soif, prostě chlastací! Pocitově drobátko Pinot potkává Gamay charakter. Potěšilo. Je to víno, které chcete mít v karafě na stole k obědu nebo kupovat láhev za dvě stovky (nebo úplně ideální mít v pětilitrovém BiB v chladničce), u nás bohužel stojí trochu víc :-) Vozí Brut (www.brutkoncept.cz), flašku jsme pili v Bistrot 104 a k večeři padla nebezpečně rychle.
