čtvrtek 31. prosince 2015

Pití, běhání a tři lahve bublinek

Silvestrovský večer a oslavy příchodu nového roku jsou jednou z typických příležitostí, kdy i umírnění konzumenti alkoholu trochu přitlačí a dovolí si nějakou tu skleničku navíc. Novoroční předsevzetí jsou pak plná závazků méně pít, méně se cpát, více sportovat… :) Na Wine Spectatoru se nedávno objevil zajímavý článek, který shrnuje dvě nedávné studie týkající se právě alkoholu a sportování, které podle všeho jdou ruku v ruce. Osoby pravidelně sportující jsou zároveň mnohem častěji umírněnými konzumenty alkoholu a dokonce je pravděpodobné, že ve dni s výraznější fyzickou aktivitou bude i větší konzumace alkoholu. U vyloženě pravidelných konzumentů je pak pravděpodobnější, že se věnují s větší vervou i nějakému sportovnímu výkonu. Důvodů je vícero, ostatně si počtěte sami, nejde jen o snadno odhadnutelné vazby odměny sklenkou něčeho dobrého za sportovní výkon, případně z opačné strany vysportovat pocit viny za nenasytnou konzumaci.

Nemám detailní záznamy, kolik jsem toho vypil který den a celkově v průběhu roku, ale zato vlastním přesné záznamy o letošních aktivitách běžeckých. A jestli tvrzení o korelaci platí, tak jsem letos dal alkoholem tělu zabrat více než kdykoliv dříve :-) Po pomalejším startu způsobeném zraněním jsem se nakonec dostal „do tempa“ a šlo to krásně (celková naběhaná vzdálenost 1636 kilometrů, pozitivní převýšení něco přes 21km, celkem přímo během stráveno přes 143 hodin). Nesnažil jsem se moc o rekordy, byť čas na půlmaraton i deset kilometrů si zase o trochu zlepšil. Splnil jsem si ale všechna letošní běžecká předsevzetí, což mne dost těší, ještě v březnu to vypadalo spíš nepravděpodobně. Na rok příští mám vlastně cíl jediný, úspěšně dokončit maraton. Tak uvidíme :-) Třeba se s někým na startu či při tréninku (v Praze typicky okolí Vítkova, kolečko podél Olšanských hřbitovů s otočkou u Malešického mikropivovaru, ale čím dál častěji směr Hrdlořezy, podél Rokytky, ke Kyjskému rybníku…) potkám, nejbližší příležitost je hned 1. ledna úplně mimo Prahu, na Thirově novoroční pětce v Táboře. Při tempu do 4:30 min/km jsem i ochoten si při běhu povídat o víně :o) Každopádně ať už kombinujete pití se sportem nebo ne přeji co nejlepší vstup do nového roku!

A aby se neřeklo, tak poznámky ke třem lahvím bublin z posledních dní. Ve sklence mám momentálně Stanley Brut 2013, čistě ryzlinkový sekt z Gotbergu (víno jejich, kdo ho zpracovává dál netuším) kvašený v lahvi a tam na kalech 17 měsíců. Nazlátlá barva, pěkné perlení menších bublin. Voní poměrně vyzrálou vstupní surovinou, jsou tam květinové tóny, sušená meruňka a něco medu, působí hutněji. A v chuti také trochu plnější je, zakulacený, ale s velmi slušnou kyselinou a dobrou délkou s mírnou hořčinou. Není to úplně můj styl, ale jde o solidní „teplejší“ bubliny. Vypili jsme s manželkou neročníkové základní Champagne Pierre Pinard Brut Rosé, od menšího rodinného producenta ze Sézanne. Je to směs zhruba po třetinách Pinot Noir a Pinot Meunier v podobě bílé, trochy Chardonnay a až čtvrtiny Pinot Noir coby vína červeného. Což se na dost vinném ovocném projevu hodně odráží. Aromaticky jahody, maliny, třešně a kouřová mineralita. Parádně suché v chuti, tvrdší, výtečná kyselina, peckovinová ovocnost, dobrá délka, mineralita, skvělá pitelnost. Nic složitého, ale moc hezké růžové bubliny. A na závěr Profili Extra Dry Valdobbiadene Prosecco Superiore od Marchiori, „běžné“ bubliny od přírodnějšího zajímavého terroirového producenta, od kterého mne v minulosti docela bavilo „metodo ancestrale“ Fondamentale (obě nadmořské výšky). Odrůdově z většiny Glera ale také trocha odrůd Verdiso, Perera a Bianchetta, ze zterasovaných svahů se sklonem až 60 %, částečný kontakt se slupkami, něco studené macerace, fermentace spontánní. Druhotná v tanku 50 dní. Světla žlutá barva, výrazná pěna, vytrvalé pěkné perlení menších až středních bublinek. Moc fajn ovocitá vůně, zelené jablko, bělomasá broskev, jemně květinová, zajímavé jemnější odbočky do bylinek, šalvěj. Čisté, pocitově relativně suché (analyticky má více cukru a méně kyselin než Gotberg, ale ten působí vlastně sladším dojmem), lehčí až středně plné s moc fajn kyselinou, vyvážené, živé, výtečně pitelné, s decentní mandlovou hořčinou v závěru. Brut je prý ještě lepší, ale i tohle fajn, klasické prosecco v podobě nadprůměrné.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails