Na Horké víno mělnické potřebujete 4 kostky cukru, citronovou kůru, kousek skořice, 1-2 hřebíčky a ¼ litru červeného mělnického vína. Do hrnečku dáme všechny výše uvedené suroviny a směs silně zahřejeme, pak odstavíme a přecedíme do zahřáté sklenice, do které jsme si předem vložili stříbrnou lžičku. Podáváme. Alespoň takto jeden z receptů na svařák představuje Nový brevíř o víně Jindřicha Haufta z roku 1989. A zhruba tento nejprimitivnější postup, ve kterém ovšem víno mělnické nahrazuje „cokoliv základního a levného“ či v tom horším a naprosto nevhodném případě „vadné víno co nechci pít“, často se vynechává i citronová kůra a nikdo neřeší stříbrnou lžičku, je u nás asi nejobvyklejší. Existují ale i sofistikovanější svařáky…
Horké víno, svařené víno, glühwein, glögg, forralt bor, Глинтвейн či mulled wine, svařák je populární všude, kde se jen občas udělá pořádně zima :-) Dokonce i ve Francii není víno natolik posvátným, aby běžnou součástí zimy nebylo vin chaud. Francouz do něj dá určitě méně skořice, pokud vůbec nějakou, než třeba Američan, ale jinak se seznam surovin po světě zas tolik neliší – cukr, hřebíček, skořice a anýz se točí v podstatné části receptů, častý je i muškátový oříšek. Za citrusy se účastní kůra i šťáva z citronu, klementinek či limetek, hořký sevillský pomeranč nebo bergamot či trocha bergamotového oleje. Mnohé recepty pracují i s něčím ze „směsi na divočinu“ – nové koření, bobkový list, černý pepř či jalovec. Výjimkou není kardamom, vanilkový lusk, čerstvý zázvor, místo cukru med či medovina a dochucení a posílení trochou destilátu (neutrální vodka prostě jen nakopne voltáž nápoje, bezva je spíš brandy či rum, pokud chcete výsledek posunout nějakým specifickým chuťovým směrem tak ovocné destiláty jako meruňka či hruška; hodně zajímavý pak gin). V nápoji se pro další chuť macerují se rozinky, sušené ovoce či mandle. Postupy volají hlavně po víně červeném, ale použití sladšího bílého není ničím výjimečným, stejně jako vín ovocných, a bezvadné je pro tyhle účely také levné základní víno fortifikované, portské nejlépe. Takový pořádný švédský glögg, který krom hromady koření ve stejném poměru spojí suché červené, sladké portské a brandy, opravdu zahřeje :-)
Typickým postupem lenochů je všechno hodit do rendlíku, pomalu zahřát někam pod bod varu (abstinenti provaří), nechat nějakou dobu macerovat a následně scedit. Další varianty nejdříve vytváří sladký kořenitý roztok. V rendlíku roztopený až téměř zkaramelizovaný cukr, menší část vína či vody a koření, to vše se pořádně společně provaří a až následně přidá víno a už jen promíchá a zahřeje na příjemnou teplotu (citrus se někdy může přidat tak, že do něj nejdříve uděláte zářezy, nabodáte do nich hřebíček a celé to pořádné opečete na pánvi a výsledek pak macerujete). Určitě lepší varianta, ve které se vám nestane, že z vína vyvaříte všechen ten bezva alkohol, který do něj vinař složitě prokvášel :-) Některá koření, třeba anýz, je lepší přidat až s vínem a neprovářet. Další možností je předem si připravit láhev svařákového sirupu, vlastně výše zmíněnou směs lehce zkaramelizovaného cukru provařeného s vodou a kořením a decentně zredukovanou, kterou pak jenom dávkujete v množství vám vyhovujícím do ohřátého vína. Elegantní řešení pro rychlou sklenku horkého vína kdykoliv na něj máte chuť.
Obzvláště lepší metody, kdy víno nemučíte vařením a vlastně jen ochutíte, přeci jen vyžadují rozumně pitelný základ. Opravdu nevadí obyčejné základní víno, ale mělo by to být něco, co nemáte problém vypít ani neochucené. Vína s divnými pachutěmi, zoxidovaná či jinak přímo vadná opravdu ne (jejich jediné směřování by měla být reklamace nebo výlevka). Supermarketové Chianti či Côtes du Rhône poslouží skvěle, v zahraničí jsou tyhle věci za pár kaček, u nás narazíte spíš na základní průmyslové Bordeaux, ale to poslouží taktéž. Nebo nějaká ovocná obludka z Chile či Austrálie, taky dobrý základ, možná o trochu lepší tenčích moravských jakostek ze stejných obchoďáků, ale i ty samozřejmě poslouží :o) A samozřejmě jakékoliv jiné dobré víno, taková frankovka sama o sobě občas voní jako vánoční koření, pokud vám ho ovšem nebude líto. Nemá smysl předstírat, že čím lepší víno tím i lepší svařák, jsou určité hranice a jemné nuance velkých vín výrazným kořením stejně potlačíte.
Jaký je váš oblíbený svařák? Bílý nebo červený? Jak ho připravujete a která koření v něm nemohou chybět? Hodně skořice nebo raději žádná? Podělíte se o recept po babičce či nějaké rodinné tajemství s ostatními? Berte to jako „crowdsourcing“, třeba se zde časem vytvoří seznam zajímavých receptů, tipů a triků.
P.S. Ne, s tématem dnešního článku nemá skoro nic společného, že mám doma podchlazeno devět jen mírně odpitých lahví Beaujolais Nouveau a přemýšlím, co s nimi dál…
