Jako každý rok jsem i letos popil pár lahví v lesích poblíž Šumavy a při troše štěstí se do přírody ještě na nějakou dobu vrátím. Tentokrát jsem vezl pár autentistů, růžový Chinon, kupu Tomáše Čačíka a tak, něco se objevilo ze zdrojů sámoškových a jim podobných. Takže letem světem nějaké dojmy. Poprvé jsem ochutnal Trio – Trojka 2011 z Dobré vinice, výrazněji ve dřevě školenou směs Pinot noir, Cabernet Sauvignon a Zweigeltrebe původem z Velkých Bílovic. Trochu mi zde přišlo, že porušuje oblíbenou Nejedlíkovu historku, jak odrůdy musí od začátku zrát spolu, protože když dítě adoptujete v patnácti, nikdy už úplně do rodiny nezapadne :-) Jednoduše řečeno to zatím působí lehce roztříštěně (ale nevím, třeba zrálo společně…), jako by každá odrůda hrála za sebe a okolo nich se hlásil o slovo sud. Peckovinový šťavnatý pinot, tvrdší kořenitější cabernet, trochu svérázné a lehce „osičkovsky zemité“ Zweigeltrebe, celek plný a důrazný, ovocný, zajímavý, s tříslem a slušnou strukturou… rozhodně je to zajímavé, ale nechal bych ještě tak dva roky ležet a pak se uvidí.
Padla litrovka Gutswein od vinařství Müller-Catoir, psal jsem tu zhruba před rokem a jen bych se opakoval. Úplně základní lehká směska na bázi ryzlinku, ale od špičky Pfalze. Takhle na léto bezvadná svěží záležitost, trochu bublinky, teď už lehce medový charakter ale stále citrusová svěžest, mírný zbytkový cukr ale dobrá kyselina, dokonalá „chlastací“ pitelnost. Vychlazené z potoka lepší než lahváč :-) Podobně mne bavil i Créme de Pinot Noir z Dobré vinice s jeho naoranžovělou barvou, tentokrát sušší, plnější v chuti, příjemně šumivý, jablíčkově ovocný, úžasně pitelný. Ale setkalo se i s jednou reakcí „to je divný“, možná kdybych to servíroval jako cidre tak projde bez stížnosti :o) A zlikvidoval jsem s velkou chuti nachlazený Modrý portugal 2012 od Jaroslava Osičky, to je taky bezva letní pití (a těším se na verzi ze sudu, která je někde úplně jinde).
Upil jsem něco ze tří různých supermarketovek. Někdo dovezl hned dvě lahve základního „orlicového“ Tramínu červeného ze Znovínu, s klasickou barevnou vinětou, o kterém jsem tu psal v dubnu roku 2008… jak jen to utíká :-) Vzpomínám si, jak mi jeden pokročilý vínomilec, který si projel Francii a chutnal i legendární vína, poté říkal, že hned ten Tramín vyrazil hledat a udělat si vlastní názor. A já se pak bál, že budu za idiota, jak jsem mohl něco podobného doporučit :o) I tentokrát to víno drželo stejný styl, čistý, voňavý, ale ne nějak zmanipulovaně vlezlý, působilo přirozeně, uměřeně, suše snadno pitelně, sympaticky. Naslepo bych hádal spíše nějakého menšího zajímavého vinaře a ne základní spotřebu od velkého podniku. Podobný případ býval třeba levný základní sylván z Vinných sklepů Valtice, ten taky působil, že si tam s ním někdo hraje a dělá na pití „pro sebe“ :-) Alespoň tuhle představu si v sobě hýčkám, romantika k vínu přeci patří…
Ve sklence mi skončilo Vasco da Gama 2005, červené z portugalské oblasti Dão výrobce Caves Arcos do Rei, záležitost maloobchodně za 69,- Kč kterou jsem dostal nedávno jako dárek k nějaké objednávce. Cituji oficiální popis: „Víno rubínové barvy s výrazným aroma zralého ovoce, znamenitá struktura, plné tělo a vyrovnanost.“ Jde o víno nazrálé, tmavě ovocité, nijak plné, poněkud trpčí v chuti, jednoduché ale pitelné. Na osm let věku docela v klidu v kondici, byť o znamenité struktuře mluvit nejde :-) Vlastně další vzorek „zaujal“ o dost více, po dlouhé době jsem se setkal zase s Templářskými sklepy Čejkovice, konkrétně šlo o jejich základní Merlot. Tohle víno byla poměrně pěkně vyzrále ovocité, tóny borůvek, kořenitost, uhlazenější a plnější v chuti, vyvážené, docela dobře pitelné přímočaré čistě udělané červené. Tipnul bych původ někde na jihu Itálie, trochu mi to evokovalo některé spotřební družstevní sicilské směsky s Nero d’Avola. Pro mne čistá solidní supermarketovka za 2-2.5€, pokud se to dá vzít na benzínce cestou na grilovačku třeba za 60-70 korun tak určitě udělá mnohým kupu radosti :o)
