pondělí 14. dubna 2008

Tramín za šest pětek

Když jsem nedávno přemýšlel, jaké víno bych asi tak označil za „nejoblíbenější“ mezi kamarády a známými ze skupiny „normálních lidí“ (= ne vyloženě nadšenců do vína), skoro jistě by zvítězil základní jakostní Tramín Červený od Znovínu. Když jsem se s tímhle vínem poprvé setkal na večírku, trochu jsem ohrnoval nos a snažil se na stůl nejdříve protlačit některou ze mnou dovezených lahví. Dnes se již tak necukám, toto víno snažím mít doma vždy k dispozici a svých způsobem mne baví.

Má totiž hned několik výhod. Na prvním místě je to cena a dostupnost, za nějakých šedesát korun se dá sehnat všude možně, vyrábí se ve velkých šaržích (skoro jistě jde o směs hroznů z různých poloh) a překvapivě si v letech udržuje stále stejný styl. Jistě, udržovat podobu výrazně aromatického, kytičkového a kořenitého vína, s pěknou kyselinkou a spíše lehkého, je určitě jednodušší, než vyrábět stále stejně dobré velké víno. Ale právě i tyto typy vín, které vždy chutnají v podstatě stejně, víte přesně co od nich očekávat, nic vám nekomplikují a publikum je velmi vděčně přijímá, i taková jsou třeba. Konzistence v čase, i v případě jednodušších vín z Moravy, není zas tak častá. A to nejen v nějakých jemnějších nuancích, ale jedno a to samé víno je někdy suché, jindy skoro do sladka… jako by sám vinař nevěděl, co vlastně chce vytvořit a testoval, co bude nejvíc chutnat spotřebitelům. Tímhle stylem se to ve vinně civilizovaných zemích moc nedělá. Z kvalitních poloh se obvykle pěstují takové odrůdy a vyrábí ten styl vína, který předpokladům „terroir“ nejvíce odpovídá. Ale ono to sem taktéž přijde :o) Tolik malá odbočka…

Co se konzistence kvality tohoto Tramínu týče, tak výše popsaný styl je vždy stejný, občas má víno trochu výrazněji kořenitější štych, jindy více táhne do muškátových tónů, ale základ zůstává. Celé se to moc pěkně pije, v pohodě zvládne kombinaci nejen s doporučenou čínou, ale i s hromadou všemožných (i pikantnějších) chlebíčků, jednohubek a dalších chuťovek. Moc fajn je s mou oblíbenou lepenicí (bramborová kaše s kysaným zelím) s vinnou klobásou. Tohle víno nemá s nějakým sofistikovaným pitím nic společného, ale veskrze příjemně doplní mnohá jídla, je hitem na večírcích (obzvláště ženská část osazenstva se po něm může utlouct, i přes jeho suchost, kterou třeba jinak nepreferují). A navíc má tu obrovskou výhodu, že se na něm velmi snadno dají dělat „kurzy kvality vína“. Sem tam přinesete i ročníkový tramín z nějaké pěkné polohy, klidně i od stejného výrobce, a na všem dobře známém víně demonstrujete posun v kvalitě. Ale to už je jiné téma. V podstatě jsem chtěl jen říct, že levných a „obyčejných“ vín se občas není třeba bát a když máte své oblíbence, není žádný trapas šedesátikorunové víno na večeři otevřít.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails