úterý 25. března 2008

Chybí a chybět nebude z Japonska

Jsem zhruba v polovině letu z Tokia a čeká mne dalších šest hodin. Cesta do Japonska a zpět je jedna z mála věcí, které mi z téhle úžasné země chybět nebudou. Pravda, něco bych tam postrádal, pár „drobností“ naopak přebývalo. Ale celkově šlo o více než zajímavou zkušenost, navíc v mnoha ohledech i v souvislosti s tématem tohoto blogu. Na úvod přihodím pár fotek a v bodech, co mi z Japonska bude asi nejvíc chybět a co bych si tam naopak klidně odpustil.

Co mi určitě chybět nebude:

  • Popotahování v metru, restauracích a vlacích … pořádně se vysmrkat je základ :o) To už i to srkání polévek je snesitelnější.
  • Davy a fronty… čekat hodinu a půl ve frontě na vstup do podniku s výborným suši jim přijde normální. Nechápu a nezvládám, to bych dřív někoho zabil.
  • Občasné na pohled nechutné věci na talíři, ale na to by stačilo trochu času a lehké porozumění jazyku (= vědět co objednávám)
  • Těžký nedostatek nesladkého pečiva typu klasické bagety či chleba. Doma si podobné pečivo nějak často nedávám, v Japonsku jsem dostal skoro absťák. To, co mělo chlebu nejblíž, obsahovalo alespoň rozinky a pár oříšků. Asi bych si musel péct sám.
  • Hovězí maso obludně drahé, dát si obyčejný steak by stálo majlant. A to maso ani nemusí pocházet z legendárních výkrmen v Kóbe.
  • Stejný problém se sýry, sortiment i v jinak špičkově zásobených samoobsluhách minimální a vše (včetně nejzákladnějšího brie) nesmyslně drahé.
  • Neustále děkování, klanění a tak podobně.
  • Krásné japonky v krátkých skládaných sukních, co odvádějí pozornost od důležitých věcí a člověk by pak skoro spadl pod vlak.

  • Obludné balení každé drobnosti do několika vrstev.
  • Japonská obliba betonu, i v národních parcích mají betonová zábradlí odlitá a nabarvená tak, aby vypadala jako dřevo. Je to divné :o)

Co mi chybět bude a to hodně:

  • Čerstvé, dokonalé a cenově krásně dostupné ryby. Na jazyku se rozplývající losos, tučný tuňák, krab…

  • Vlaky, Šinkanseny především. Čisté, pohodlné, jezdící absolutně přesně dle jízdního řádů a navíc často.
  • Záchody skoro na každém rohu, čisté, zdarma.
  • Vending machines. Automaty s nápoji, opět všude a bezvadně fungující. Navíc s nápoji nejen studenými, ale i teplými. A ke všemu i dobrými. Zelený čaj, Oolong (obecně různé dobré čaje a další nesladké nápoje, které chutnají jinak než jako oslazený aromatizovaný odpad z chemičky), hromady druhů zajímavé kávy, piva, chu-hi.
  • Na každé větší vlakové stanici či jiném důležitějším místě kupy různých obchodů, kaváren, výroben čerstvých lokálních specialit (i několik na jednom nádraží, se stroji a davem japonců připravujících dortíky a tak podobně), pekáren, …
  • Neuvěřitelně levná whisky :o) A dostupnost vína, saké i destilátů v lahvích všemožných velikostí, naprosto ideálně i různých malých jen tak na ochutnání nebo na střídání u jednotlivých chodů jídla.
  • Skvělý sortiment vína nejen v každé alkoholové speciálce, ale i ve všech větších obchoďácích (pro Matesolu: i Anakenu tam mají).
  • Onsen… tradiční horká lázeň, ideálně s přírodním pramenem a venku. Fotky bohužel nemám, absolvuje se nahá :o)
  • Čerstvé rybu už jsem říkal, ale ještě jednou je zopakuji jako suši. To prostě nemá chybu. Ani nejmenší.
  • Trojúhelníčky lepivé rýže plněné vším možným (losos, tuňák, jikry atd.) obalené řasou nori, sofistikovaně zabalené tak, aby se řasa nenavlhčila. Na tomhle výrobku jsem se stal závislým. Stál od 15 do 20 korun za kus a je to dokonalý snack. Asi je začnu v ČR vyrábět.

  • Vyhrazené a dodržované boxy a oblasti pro kuřáky na ulicích, nástupištích a podobně. Bohužel v mnoha restauracích se může kouřit úplně normálně.
  • Třídění odpadu jak to jen jde (však ho také tím úchylným balením spoustu vytvoří)
  • Maličké podniky specializované na jeden typ jídla, případně pouze na jeden pokrm (jedna konkrétní polévka, maximálně možnost rozhodnout o velikosti porce) s úžasnou atmosférou.
  • A kupa dalších drobností…

V následujících týdnech se pokusím sepsat články věnované pití v Japonsku, následně i jídlu a pak méně tematicky i vlakové dopravě, která je prostě neuvěřitelná. No a mezitím snad bude i pár normálních zápisků. A doufám i degustačních poznámek k vínům z Japonska. Přímo na místě jsem si toho moc nenapsal, byť tedy dost vín a saké ochutnal. Ale pár vzorků vezu. Tedy zatím v to doufám, stále ještě letíme a kdo ví, co se s lahvemi v zavazadlech stane. Alespoň whisky z nejstarší palírny v Japonsku a Pinot Noir z vinic poblíž Kjóta snad přežijí…

Doplněno již doma: Skok do Evropy byl tvrdý, začalo to už v Kodani na letišti. Zoufalé hledání balené vody a její nalezení za nesmyslně vysokou cenu (v Japonsku je v automatech voda i čaj za stejné peníze všude, na vesnici i letišti), záchody půl kilometru daleko a malé a nijak zvlášť čisté, místo usměvavého a milého úředníka na celní kontrole nějaký zachmuřený, mlčenlivý a nepříjemný zoufalec.… člověk si strašně snadno zvyká na příjemné věci. Ale všechny lahve se nám podařilo dopravit v pořádku, k mému velkému překvapení, když jsem viděl co se zavazadlům na letišti dělo.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails