3x Antonio Sasa

Měl jsem teď možnost díky VPV Praha zdegustovat několik vín ze stáje Antonio „Tony“ Sasa. Tony podniká v restauračním byznysu, mimo jiné je majitelem podniku ve Florencii, a s tím samozřejmě souvisí víno. Postupem let rozjel i vlastní vinařské podnikání, víno prodává na italském trhu a má i distribuční společnost, vyhledával zajímavé producenty a také místa, kde by sám mohl něco stvořit. Dnes je to vlastně vinař, négociant, dovozce do USA, vinotékař a mnoho dalšího v jednom. Má pronajaté vinice nebo spolupracuje s jinými vinařstvími na konkrétních projektech, konzultace typický provádí enolog Paolo Caciorgna. Brunello di Montalcino PURO 2009 je Sangiovese připravené „tradičně“ školením tři roky ve velkých dřevěných sudech. Temná, na okrajích již znatelně nazrávající barva. Výrazná, nazrálejší tmavší lesně ovocná vůně, kořenitá, trochu teplejší, klasická pěkná starosvětská s hezky zapracovaným dřevem. Suché, plnější v chuti, dost kyselin i stále dost výrazné třísloviny, delší, zralejší tmavě ovocné, výrazné ale nerušivé teplo alkoholu. Seriózní, pěkně postavené, strukturované červené.

Zobraz celý článek →

Lehounký ryzlink a komplexní bílá směska

Než budu pokračovat v deníčku z návštěvy Somló, vyčerpávajícího víkendu následovaného taktéž hodně náročnou třetí vinnou párty Družstva, odhrnu zase pár jednotlivých lahví. A musím začít ryzlinkem. Maximin Grünhauser Riesling Maxim 2015. Což je jakostka od slavného vinařství u řeky Ruwer, měl jsem tu o nich celý článek. Jejich lahve mají hodně tradiční vinětu a nečekal bych žádné změny, náhlý skok u tohoto vína mne překvapil a vlastně trochu vyděsil, jako revoluce mi přišlo že zrovna dobrým směrem nejde. Nakonec se ale ukázalo, že to vlastně není jejich typický základní suchý ryzlink, ale nová spolupráce otec a syn a stylově řekněme feinherb. Carl von Schubert je stále zodpovědný za víno a jeho nezbedný syn Maximin navrhl tuto „mladistvou“ vinětu. No nevím. Každopádně to víno je skvělé! Zelená pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Čerstvá, svěží energická vůně, ovocnost směrem jablko a trocha citrusových tónů, minerální linka, nekomplikovaně sympatické. Lehké (10.5 %) s dotykem cukru ale skvělou kyselinou, ovocnost kopíruje vůni, je to krásně svěží, živé a naprosto dokonale pitelné, v podstatě to mizí jak voda v horkém letním dni. Je to přímočaré pití, ale tak nějak poctivě perfektně udělané. Baví velmi! Zakoupeno ve vinotéce Flavours, na e-shopu zatím vidím od vinařství jen jiná vína. Cena byla okolo tří stovek.

Zobraz celý článek →

Cesta do Brna a směr Somló…

Vyrazil jsem na další výpravu do Maďarska, první úsek cesty vlakem z Prahy do Brna. Ti, kteří raději trpí v autě v zácpách na D1, přichází o mnohé krásy cestování hromadnou dopravou. Třeba takový ten moment, kdy se usadíte na svém místě, protože místenky jsou dneska při nákupu online zdarma, a zakrátko dorazí výprava důchodců z Anglie, z nichž jeden má úplně totožnou místenku. Následuje dlouhé ověřování, sada dotazů zda sedím na správném místě, nespletl jsem si vagon či dokonce vlak. „Are you sure?“, ptají se, mnohokrát. Dorazí organizátorka zájezdu a je „terribly sorry“ a chce mne vyhodit, ale pohled na mou místenku ji uzemní. Po pár minutách dorazí paní, co má sedět na mém místě, a také „very sorry“ se ptá, zda jsem si nespletl den cesty. Nespletl. Ale už na svůj lístek koukám dost nervózně a začínám mírně pochybovat, zda mi něco neuniká. Nakonec zahraniční návštěvníky úspěšně někde usadí, za mnou v průběhu cesty dorazí průvodčí a ofotí si z displeje telefonu mou elektronickou jízdenku, pro další vyšetřování jak se ČD povedl overbooking.

Zobraz celý článek →

108 a družstvo, víno dětem, mapa vinohradů, seriál o vinných podvodech

Na webu Jídlo a radost (jeden z projektů restaurační sítě Ambiente) vyšel dvoudílní rozhovor (část 1, část 2) s Riccardem Marconem, sommelierem restaurace Noma a její nové neformální odnože 108. Zajímavé čtení, ze kterého budou milovníci klasických vinných lístků a odpůrci všech těch moderních a na naturálních (a někdy docela divokých) vínech postavených skřípat zuby. Mimochodem 108 má nyní po sklence Sauvignon blanc 2014 Klasika od Milana Nestarce, je to pro něj myslím dost úspěch. Riccardo byl před pár měsíci v Praze, má totiž částečně české kořeny, i když česky umí jen kus „ovčáci, čtveráci“. A mohli jste ho potkat, jak rozlévá vína na prvním vinném pop-upu Družstva. Což mi připomíná, že pokud nemáte co dělat v pondělí, tak doražte na třetí družstevní akci, bude to zase zábava a navíc na lodi! Sommeliéra z jedné z nejlepších restaurací světa slíbit nemohu, ale pár bezva hostů a fermentovaných hroznů určitě ano. Pít se budou vína Aleše Svatoše, Miroslava Říhy, bude nějaké to nesířené prosecco a růžovka od Jaroslava Osičky, seznámíte se s novým moravským vinařstvím 7Řádků, bude Ota Ševčík a taky frankovka od Ráspiho a ryzlink od Dr. Kauera. Nevím, jestli by vše bez keců prošlo na lístek 108, ale většina jo :o)

Zobraz celý článek →

Ryzlink v litrovce a nadprůměrná cava

Další z povedených cava „objevů“ je Mont-Ferrant Berta-Bouzy 2010 Extra Brut. Mont-Ferrant vznikl jako projekt Agustí Vilareta v roce 1865. Tento muž zbohatl v Jižní Americe a vrátil se do Katalánska, svého rodné města Blanes, s mnoha různými plány, včetně jednoho na vinařství připravující „šampaňské“. Je to vlastně jeden z vůbec nejstarších (nejstarší?) producentů bublin ve Španělsku. Pod touto značkou najdete dnes pouhá tři vína, celková produkce je 120 až 130 tisíc lahví, ve srovnání s giganty ze Sant Sadurní d'Anoia a okolí plivnutí do oceánu :-) Dnes popisované bubliny jsou směs 24 % Macabeu, 36% Xarel·lo, 25 % Parellada a 15 % tři měsíce ve francouzských barrique sudech školené Chardonnay. Menší dozáž do 6 g/l, na kalech v lahvi zhruba dva roky. Tmavší citronová barva, výrazné perlení malých bublinek. Hodně výrazné, efektní aroma, vyzrálejší, sladší a zajímavá exotičtější ovocnost, něco bylinek, hodně toastové. Suché se sladším ovocným dozvukem, vyvážené, uhlazenější ovocnost, toastové tóny, minerální linka, dobrá délka. Serióznější, pěkné bubliny. Taky už trochu vyšší cenová kategorie přes čtyři stovky.

Zobraz celý článek →

Weißburgunder, Pannobile a Pink od Judith Beck

V uplynulých týdnech jsem postupně upil pár dalších vín od Judith Beck, o nadšení z Pinot Noir, skvělém svatovavřineckém i výtečném muškátu jsem tu už ostatně psal. A dnes odhrnu pár dalších vín a dám pokoj, slibuju. Tedy do doby, než začnu odpíjet zásoby báječné Blaufränkisch Alte Lagen :-) Prostě o věcech, které mi chutnají a opravdu stylově sedí, se píše tak snadno. Od Judith se mi líbil i „základní“ Weissburgunder 2015. Připraveno je to v 1500l sudu, kvasí spontánně a zraje pět měsíců na kalech. Citronová žlutá barva. Čerstvá vůně, trochu krémová, žluté ovoce, hruška, trochu citrusových tónů. V chuti středně plné, suché, hezky postavené, opět krémovost a ovocnost kopíruje vůni, fajn délka. Nic složitého, ale v teple venku ke grilování (ne k jídlu, ale k tomu procesu, výsledku už se nedočkalo…) paráda. Přiznám se, že mne to bavilo více než bílé Pannobile Weiss 2013 (název sdružení několika vinařství oblasti a zároveň typicky jejich top směsky z místních odrůd a špičkových poloh), taktéž čistý Weissburgunder ale školený 17 měsíců v menším dřevě. Což je víno těžší, koncentrované, krémové, s hodně výrazným vlivem dřeva, medovostí a jasnou lahvovou zralostí. Ale takové… nevím, na mne snad až poněkud utahané, únavné, nepil jsem ho s radostí. Když o tom tak přemýšlím, je to za poslední roky jediné její víno, které mne moc neoslovilo.

Zobraz celý článek →

Sladké Somló a výtečná serióznější Cava

O víkendu se chystám do Maďarska, opět směr mé milované vulkanické Somló. Abych se trochu naladil, otevřel jsem v sobotu láhev z Somlói Apátsági Pince (vozí Vinorum). V tomhle vinařství jsem byl, vede ho sympatický Zoltan Balogh (na fotce vidět s rodinou), který svými třemi dcerami naprosto nabourává legendu, že pití vína z Somló napomáhá početí syna. Ve sklence skončilo Hilla Cuvée ze skvělého (pro ně určitě, nadprůměrný pro ně byl kvalitou u množstvín, celých 7 tisíc lahví!) ročníku 2013, tohle víno nedělá každý rok. Směs 60 % Hárslevelű, 30 % Juhfark a 10 % Furmint, výběr top hroznů s jasným vlivem botrytidy, ze čtyř postupných sběrů, zbytkový cukr už ve sladké zóně a nějakých 60 g/l. SAP se obecně ve svých vínech nebojí trochu vyšších cukrů a nasládlejších projevů, ne vždy mi to vyhovuje, preferuji spíše vína vyhraněná jako suchá nebo coby sladká a věci mezi tím, s čestnou výjimkou třeba ryzlinků nebo tak, zas tolik nemusím. Hilla je každopádně víno aromaticky intenzivní, z jasně vyzrálých hroznů a již i se zráním v lahvi, těžší, medové, sušené hrozny a k tomu pěkná až železitost, minerální linka Somló. Sladší, kulaté, sušené meruňky, uhlazené ale s dobrou kyselinou, delší, fajn pitelné. Inu proč ne! Má to něco navíc a ani sladkost charakter hory nezakryla.

Zobraz celý článek →

Osmiletý Lagavulin

Už v minulosti jsem se tu vyzpovídal ze své lásky ke kouřovým whisky z ostrova Islay, mezi naprosto zásadní patří Lagavulin. Tahle palírna nemá úplně ve zvyku chrlit na trh všemožné speciální edice a netradiční lahvování, jádrem její produkce je právě její šestnáctiletá whisky, kterou nekriticky miluju. K té přidává Distillers Edition v sudech po PX sherry a sem tam dvanáctileté neředěné lahvování nebo pálenku ve stáří 25 let. Palírna letos slaví 200 let fungování, tedy alespoň toho oficiálního, protože načerno fungovala už dříve. A k tomuto výročí si dovolila pustit na trh osmiletou variantu. Na první pohled způsob jak si přijít k penězům za polovinu času, navíc za láhev chtějí více než za šestnáctiletou! Důvodem je prý přestavení Lagavulinu „tak jak mohl vypadat v dávných letech“, připomínají jím návštěvu slavného britského historika pivovarnictví a lihovarnictví, Alfreda Barnarda, autora jedné z nejdůležitějších knih o whisky vůbec. Ten v osmdesátých letech devatenáctého století popsal sídlo palírny jako „nejkrásnější a nejromantičtější místo, které šlo vybrat“ a ochutnal v ní právě osmiletou variantu, kterou označil za „výjimečně kvalitní“. Znáte to, produkt „s příběhem“ :-) Ale když máte takovou historii jako oni, je v marketingovém oddělení asi přeci jen snazší přijít s něčím smysluplně znějícím. A zákazník si rád připlatí :-)

Zobraz celý článek →

Vinař roku 2016 a něco čtení na víkend

Včera večer byl na Žofíně vyhlášen Makro Vinař roku 2016 (web). Šampiona červených vín získal Štěpán Maňák za opravdu povedené Rulandské modré 2012. Šampiona bílých vín Vinařství Spielberg za výběrový Ryzlink rýnský 2011 (nádherná aromatika, na mne přeci jen trochu nevyváženě moc cukru, ale nejsem MW a ti to viděli jinak ;-). Cenu za celoživotní přínos českému a moravskému vinařství obdržel in memoriam Ing. Doc. Eduard Postbiegel. Cenu za tradiční a ekologické postupy ve vinařství převzal Bogdan Trojak za projekt Autentisté. No a v hlavní soutěži mají bronz Vinné sklepy Valtice, přebrali jej trošku zklamáni, že to nebylo výše a musí ještě zamakat. Všichni ostatní jim to pak dali na pódiu sežrat, že už účast ve finále je v podobné konkurenci a s hromadou Masters of Wine jako hodnotiteli úspěch. Stříbrné je Vinařství Volařík, zde si tým účast na pódiu užil, zlíbal Lenku Sedláčkovou MW a vyloženě hýřil dobrou náladou, bylo zřejmé že už nějakou dobu slaví, ač bez znalosti definitivních výsledků. Zlato si odneslo a ocenění distingovaně uvítalo Zámecké vinařství Bzenec. Jejich vítězství jsem tipoval už dlouho a nepřekvapilo. Anketa „Můj Vinař roku“ s hlasováním prostého vinného lidu zvolila na špici ZD Němčičky. U těch jsem shodou okolností včera ještě před vyhlašováním chutnal šestici vín z ročníku 2015 a kvalita, ač stylově to jde trochu mimo mne, šla radikálně nahoru a že se budou líbit je ze stylu jasné. Měl jsem v plánu projet si na galavečeru co nejvíce vín která mne v poslední době míjela, ale záhy po ukončení slavnostního předávání cen se mi udělalo tak špatně (a to jsem, prosím, nevypil prakticky nic), že jsem musel utéct domů. Na žádný konkrétní vzorek to ale svést nemohu a nebudu svádět ani na slabost z vítěze soutěže, který pravda zrovna nepatří mezi mé oblíbence :-)

Zobraz celý článek →

Velké modré z Egeru

Dokončuji právě větší text o vinném Maďarsku pro BarLife a chtělo to trochu inspirace. A jelikož jsou teď oblíbená modrá vína (jedno teď propaguje i Makro, je to trochu šílené, celé), rozhodl jsem se otevřít i já víno modré, byť trochu jiné kategorie… Grand Bleu 2011 je jedním ze tří „sběratelských“ špičkových vín egerského vinařství Kovács Nimród (web). Středně velký podnik, vlastní zhruba třicet hektarů a pro základní vína i něco dokupují, sídlí přímo v Egeru nad sedmi spojenými sklepy. Kovács Nimród emigroval za komunismu do USA, za byznysem (telekomunikace a média, účastnil se třeba startu UPC) procestoval svět, vydělal nějaké ty peníze a popíjel špičková vína. Po pádu režimu trávil stále více času i v Maďarsku, kde je dnes už natrvalo, a rozhodl se, že zde založí i vinařství, potenciál uviděl v chladnějším Egeru. Kde se mu podařilo zakoupit i deset hektarů na špičkové poloze Nagy Eged, na vinětách ji bez skrupulí označuje jako Grand Cru. Vinice jsou vedeny v „udržitelném“ režimu, ale bio to není. Ve sklepě minimální zásahy, včetně až nečekaně nízkého síření, zrání až na základné nerezové bílé a růžové vždy ve dřevě. Díky kontaktům v USA má na tamním trhu dobré zastoupení, u svých vyšších řad se nebojí říct si nemalé peníze a přesto vše prodá. Hodně mne tedy zajímalo, jak tato z cenových špiček Egeru (a když nepočítáme top sladké tokajské tak Maďarska jako celku) vlastně chutná.

Zobraz celý článek →