Rok se sešel s rokem a Vinorum naskladnilo nové ročníky základních vín od Ráspiho (jmenuje se vlastně Horváth József), oblíbeného vinaře z maďarské obce Fertőrákos v oblasti Sopron, vlastně hned u hranic s Rakouskem a kousek od Neziderského jezera. Už jsem toho o něm napsal vícero a k jednomu z vín, základní frankovce, se pravidelně vracím ročník za ročníkem. Teď bylo dlouho vyprodané a ač mám stále zásoby ročníku 2009 a 2011, stejně jsem se na novinku moc těšil. A rovnou si projel i aktuální roséčko a bílou směs Tündér. Ráspi stále upravuje ambaláž, viněty se myslím postupně lepší a celá řada vín začíná dostávat nějaký řád. Pro základy používá šroubový uzávěr v barvě ladící s vínem/vinětou.
čtvrtek 31. března 2016
Ráspiho Frankovka a další nová vína
středa 30. března 2016
2x Cimarosa, privátní značka Lidlu
Dneska to bude o vínech z Lidlu. Není to sice můj obvyklý nákupní zdroj, ale když se sem tam vyskytnu poblíž jejich prodejny, do „vinotékové“ sekce celkem rád nehlédnu. Občas se tam objeví zajímavá vína za dost slušné ceny, výprodej Bordeaux a tak, obvyklá nabídka mne ale příliš neoslovuje. Byť třebas některá vína Cimarosa zaujmout dokážou. Oproti řadám v Tescu, Marks & Spencer a dalších na nich není na první pohled patrné, že se jedná o privátní značku Lidlu, pod jménem Cimarosa si tento řetězec nechává lahvovat novosvětská vína z Chile, Austrálie, Jižní Afriky, Kalifornie a tak, typicky jde o základní „technicky čistou a bezvadnou“ průmyslovou produkci. Občas tahle vína i vyhrají i nějakou soutěž (celou produkcí soutěže dost obesílají a nezapomenout pochlubit i bronzem), třeba jejich základní Cabernet z Chile má zlatou na Decanter world wine awards a ocenění jednoho z top vín poměru cena/kvalita tamtéž :-) No nic, jak je to s medailemi všichni dobře víme. Každopádně tu úplně základní řadu Lidl obohatil i o dražší výběrovou, i viněty vypadají o dost lépe. Já zkusmo sáhl po Sauvignonu z Nového Zélandu a Pinot Noir z Chile.
úterý 29. března 2016
Château Poujeaux a další bordeauxské plky
Během svátečních dnů jsem vylovil ze zásob několik lahví Bordeaux. Château de Fonbel 2008 Saint-Emilion Grand Cru byl ukázkový korek, zamrzelo. O Les Fiefs de Lagrange 2006, druhém vínu Château Lagrange ze St. Julienu, jsem tu psal před dvěma roky. I tentokrát mi přišlo hodně tmavě ovocné, zralejší až do černorybízového a švestkového džemu, suché, ovocné, s výraznou fajn kyselinou, slušně postavené, fajn pití. Na devět let v příjemné kondici. Padla láhev Vieux Robin Bois de Lunier 2007 (málokteré Bordeaux má takhle příšernou vinětu), o tom jsem zde psal před pěti lety a dost mne nebavilo. Ale teď mi nevadilo, spíše jednodušší přímočaré nazrálejší červené, suché, čisté, dobře pitelné. Proč ne. Ale celkem dle očekávání mne nejvíce oslovilo Château Poujeaux 2008, Cru Bourgeois z oblasti Moulis-en-Médoc, ovšem typicky kvalitativně spíše na úrovni Grand Cru Classé vín. V oblasti jde, společně s mým oblíbeným Château Chasse-Spleen, určitě o špičku.
čtvrtek 24. března 2016
Výtečná cava a dvakrát Somló
Z vinařství Bohigas už jsem se tu zmiňoval o dvou různých bublinách, Cava Brut Reserva a Cava Brut Gran Reserva, tentokrát vyzkoušel i jejich ročníkové cuvée Cava Noa Brut Nature 2010. Zde jde o spojení odrůd Pinot noir a Xarel·lo ve stejném poměru, zraní na kalech v lahvi rok a půl (většina zdrojů uvádí 15-18 měsíců, ale osobně bych si tipoval o nejméně rok více a na úrovni nebo déle než u Gran Reservy). Je to jejich nejdražší víno, cenově zhruba 17 – 20€. Holt menší produkce (tři tisíce lahví) a asi příplatek za ten pinot ve směsi :o) Citronová žlutá barva, pěkné perlení menších bublinek. Čerstvá, trochu toastová vůně, jablíčkově ovocné s citrusovými tóny, seriózní, slinosbíhavá, minerální. Velmi suché, klasické, výrazná kyselina, šťavnatá ovocnost, živost, mineralita, krémovost, dobrá délka a stavba, moc pěkné. Téměř paralelně jsem otevíral, abych si udržel přehled o mainstreamu, Champagne Veuve Clicquot Ponsardin Brut (které považuji za slušné pití a oproti Imperiálu od Moetu s ním nemám problém). A upřímně „na body“ si ta cava v ničem nezadá. Což mi připomíná, že právě vyšla zajímavá publikace 50 Great Cavas 2016, pokud vás tematika zajímá. Zdarma se můžete podívat třeba na verzi z roku 2014 (18 MB PDF), aktuální vydání je ovšem obsáhlejší.
středa 23. března 2016
Druhé nejlevnější víno
Možná si vzpomínáte na nedávný zápisek Cenové excesy restauračních vinných lístků. Při pobytu v Londýně jsem zoufale hleděl na nabídku restaurací a hledal „dobrý nákup“, cokoliv s rozumnějším poměrem cena/kvalita, a trpěl jak zvíře. V jedné z restaurací jsem nakonec pil (nic moc) Fleurie a v další se jakž takž objev zadařil, skrývalo se tam krásné Cerasuolo di Vittoria z Cantine COS. Sommeliérku ta volba očividně potěšila a na závěr oběda mi přinesla sundanou vinětu. Ty zoufalci u stolu vedle, co trapně utratili £750 za Charmes-Chambertin 2006 z vinařství Claude Dugat, vinětu nedostali :-) Celá ta situace a hledání mi připomněla oblíbenou problematiku známou coby „druhého nejlevnější víno“.
úterý 22. března 2016
Nejen burgundské sauvignony vinařství Goisot
Burgundsko je možná komplexní systémem apelací, ale pokud jde o odrůdy, tak tam se s oblibou říká, jak to mají jednoduché. Chardonnay v bílé a Pinot Noir v červené. Hotovo. S dodatkem sem tam bílé Aligoté, které na některých místech ovšem funguje skvěle a krom jednoduchých chlastacích vín dokáže dát i charakternější pití, a staré dobré Gamay v Beaujolais. A pak pár těch drobných výjimek, tuhle Pinot Blanc, támhle Pinot Gris, znáte to... A sem tam i výjimka větší, jako relativně nová stotřicetihektarová apelace Saint-Bris v oblasti Auxerrois (okolo obcí Saint-Bris-le-Vineux, Chitry, Irancy, Vincelottes a Quenne), uznána je teprve od roku 2003, která patří odrůdě Sauvignon Blanc a méně časté Sauvignon Gris (Fié Gris). Saint Bris bývalo součástí Chablis, a ostatně s ním sdílí i kimeridžský vápenec, ale po fyloxerové katastrofě se stalo podregionem „jen“ Côte d’Auxerre, vína odtamtud už coby Chablis značena být nemohou. Což ale dovolilo sázet i jiné odrůdy a objevit, že Sauvignon tam funguje velmi pěkně. A to mne přivádí k Domaine Guilhem & Jean-Hugues Goisot ze Saint-Bris-le-Vineux. Goisot je jedním ze zásadních producentů oblasti, s významným podílem na vzniku samostatné apelace Saint Bris, jehož kvality oceňují i vinaři z prestižnějších částí Burgundska. Právě Guilhem nedávno dorazil do Prahy, na pozvání dovozce AdVivum, aby produkci rodinného vinařství (on, manželka, rodiče a sedm zaměstnanců) představil.
pondělí 21. března 2016
Mišelínská fotohádanka
Jak už jistě víte, média se tomu věnovala až překvapivě hodně, tak ČR má novou restauraci s hvězdou Michelin. Zatím opět jen v Praze, zbytek republiky si bude muset počkat. Získala ji restaurace Field Radka Kašpárka (rozhovor s ním najdete na DVTV). Předchozích několik dní jsem strávil v Anglii, především v Londýně, výlet bez dětí byl vlastně hlavním dárkem pro manželku ke kulatinám. Program byl docela bohatý a gastronomicky se, krom hospodského a pouličního jídla, zaměřil na ověření, jak to teda s těmi hvězdičkami vypadá v zahraničí. Takže jsme dali podnik s jednou, dvěma i výjimečnými třemi hvězdami. Názor, kterým jsem měl dříve, přetrval. ČR už dávno měla mít jednu dvouhvězdu a pár dalších podniků má na jednu (obzvláště v přímém srovnání s úrovní některých * ve Francii nebo Švýcarsku). Komisaři gumárenského giganta to vidí jinak a samozřejmě mají řádově větší zkušenosti než já, ale nesouhlasit s nimi mohu, že jo :-)
pátek 18. března 2016
Londýn! Jídlo! Sherry!
Zásadním dárkem k významným manželčiným narozeninám se stala cesta do Anglie. Děti má na starosti babička a teta a my si můžeme užívat naplno. Do volných pár dní je třeba toho vměstnat co nejvíce, myslím že nějaké ty dojmy a podklady na článek tu nasbírám snadno. Dnes třeba prý nejlepší bar na světě (kterému ovšem odešel letos celý zásadní tým a krátce před naším příchodem i nový hlavní barman), pár vyhlášených restaurací i něco sherry. A samozřejmě pivo, v hospodách je tu živo vždycky a den svatého Patrika možná ještě o chlup více. Londýn mne baví! Ale dneska vyrážíme za zážitkem mimo něj. Po prvním náročném dni jsme trochu unavení, ale to nějak… přechlastáme :-)
čtvrtek 17. března 2016
Bio Xinomavro a velmi suchý Sylván
V rámci průzkumu odrůdy Xinomavro jsem tentokrát sáhl, opět v obchodě Olympia v Radhošťské, po lahvi Filiria 2003 z regionu Goumenissa, vína od známého většího vinařství Boutari z jejich vlastních výsadeb v bio režimu. Ale výborná vína umí, ostatně jsem tu o jednom už psal. S touto lahví jsem mírně riskoval, cena už nebyla nejnižší (něco okolo čtyř stovek) a navíc šlo o postarší ročník, samotné vinařství uvádí archivační potenciál „jen“ 10 let. Ale co už. Víno z poloviny tvoří autochtonní odrůda Negoska, měkčí a s nižší kyselinou, takže schopná „zpřístupnit“ drsnější Xinomavro. Školeno rok ve francouzských dubových sudech. Víno má tmavší rubínovou barvu se znatelně nazrálým okrajem do terakoty. I aromatika je již očividně vyzrálá, klasická starosvětská, trochu teplejší do marmeládových peckovin, sušené rajče. Suché, poměrně silné, páteř kyseliny a stále ještě docela výrazné tříslo, strukturované, seriózní, klasické pěkné červené. Líbilo.
středa 16. března 2016
Fiorano, příjemné bio z Marche
V předchozích pár týdnech jsem projížděl hromadu vzorků ze sortimentu VinArte, něco chutnalo a další vína už tolik ne (o novém domácím vinařství Starý Vrch se zmíním později). Každopádně už podruhé (napoprvé jsem se k článku bohužel nedostal, alespoň teď mám i ročníkové srovnání) mne dost zaujala Azienda Agricola Fiorano (web), vinařství z regionu Marche, provincie Ascoli Piceno. Projekt „na důchod“ zubaře z Milána, která sekl se zavedenou praxí a vrátil se s manželkou do jejího rodného kraje. Certifikované bio ve vinicích, pouze lokální odrůdy. Sběr ruční, zpracování jednotlivých viničních poloh odděleně. Fermentace buď za řízené teploty v nerezu nebo v dřevěných tancích. Nekvasí spontánně, používají kvasinky které u nich zajistila zemědělská škola z Ascoli Piceno (= použít neutrální kultury by za mne bylo na zhruba stejné úrovni, tohle selektování kmenů z vlastních vinic/sklepa považuji spíše za marketingový trik), ale nejsem v tomhle ohledu úplný kvasinkový fašista a nezavrhuji je kvůli tomu :-) Čistění přirozenou sedimentací a přetáčením, sem tam hrubá filtrace, nepoužívají žádné živočišné produkty pro čiření (kasein, vyzina, albumin a podobně, viz článek o alergenech ve víně) a vína jsou tedy veganská :o) Síření až před lahvování, celková se ve vínech pohybuje od 60 u červených do 80 mg/l u bílých (= spíše v horním spektru těch, co síří méně než by mohli, a na limitu Associazione Italiana per l'Agricoltura Biologica; ale stále zhruba na polovině povolených limitů pro bio vína v EU). Konec technikálií, jdeme na vína. Ročně připraví zhruba 35 tisíc lahví rozdělených mezi šest různých vín.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
