Vinotéky, otevírací doby a další strasti dovolené

Hned za hranicemi ČR a v tom prý civilizovaném světě je tráva zelenější, kafe v Itálii na benzínce lepší než to z kaváren u nás (pěkný kec a neplatí to ani o italských kavárnách), vodu tu dostáváte na stůl automaticky (výjimečně) a vína jsou tu levná a výborná (jsou tu vína levná i výborná, obvykle ale ne tyto dva parametry zároveň). Abyste mi nezáviděli výlet za teplem, tak dneska dvě věci, co mne tu štvou. Už opakovaně jsem se vytočil u otevírací doby. Naprosto kašlou na časy a data, kdy má být otevřeno. Jasně, je po sezóně, ale něco napsaného mají a bylo by fajn dodržovat. Fakt ne. Jako bonus tyhle otřesné tabulky s časy viz titulní foto, které ale ke všemu nevidíte, protože když je zavřeno tak je přes ně roleta. Takže musíte na obchod/restauraci narazit v otevřené fázi a nastudovat si. Což, pokud otevírají v půl osmé a zhruba do té doby ani neberou telefon, není ideální. Jedna místní top zmrzlinárna má od půl páté odpoledne do půlnoci, ale nově, jak jsme zjistili, to platí od čtvrtka do neděle :-)

Zobraz celý článek →

Na sudovce v Toskánsku

Tak jsem taky jednou vyrazil do teplých krajů. Hezky mimo sezónu, já ta vedra a davy nemusím, na toskánském pobřeží je teplo a dá se koupat i teď. Žádné velké reportáže zatím nechystám, pro dnešek jen něco málo fotek, které jsem házel na Instagram. Vše z mobilu, nějak jsem zapomněl čtečku paměťových karet a mám se zrcadlovkou smůlu. Jen pro zajímavost sudovku tu mají všude, krom vinoték a na trhu třeba i pekárně. Hezky v nerezových tancích stáčeno samospádem. Místní berou do PET barelů po třech nebo pěti litrech a tanky se očividně točí docela rychle. Ozkoušel jsem bílé Vermentino (zoxidovaný hnus), růžovou směsku se Sangiovese jako základem (dost slušné) a „barricato“ červené směs Sangiovese a internacionálních odrůd (trochu falešné jednoduché ale čisté pití), zůstávám tedy raději u produkce lahvované. Dnes hurá nakoupit ryby a maso a večer asi zase gril a kupa pití. Taky běhám po pobřeží, v písku to docela jde naboso. Každopádně pokud by se náhodou neobjevil pravidelný každodenní příspěvek, tak víte proč :-)

Zobraz celý článek →

Sangría, krvavé osvěžení do parných letních dní

Ne, nezbláznil jsem se. Dobře vím, že ve středu byl první podzimní den, takže nás čeká v lepším případě „babí léto“ nebo slunečný podzim. Ale dneska vyrážím do teplých krajin (je na to ideální doba, v  sezóně bych to asi nedal, nejsem velkým fanouškem tropických teplot), relaxovat a popít trochu tamních vín. A následující článek se mi tak trochu hodil do nálady. Navíc se manželka v úterý vrátila po pár dnech na jihu Francie a v Barceloně, takže se hodí tuplem. Dobrovolně přiznávám, že jsem text původně nepsal pro tenhle blog, ale na zakázku pro jeden web, kam spáchal pár dalších článků. Nakonec tam nevyšel a celkově už nějak nespolupracujeme, nejsem úplně kompatibilní s typem textů, co pro své čtenáře potřebují, a ten styl byl prostě mimo moji komfortní zónu (= se mi to blbě píše a nejsem s výsledkem úplně spokojený, holt žádnej profi novinář) :-) Tak článek využiju alespoň takhle, aby nezůstal jen na disku. A teď už směr letiště…

Zobraz celý článek →

Velký lok a malý srk, alkohol a zdraví, nový oxfordský průvodce

Správná doba k otevření, ideální teplota, tvar sklenky, nechat víno nadechnout třebas dokonce dekantací… takových komplikací, když se chcete trochu napít! ;-) A teď po vás ještě budou chtít, abyste pro co nejlepší výsledek přizpůsobovali velikost doušku konkrétním odrůdám! Alespoň to vyplývá z titulku „Chardonnay je lepší vychutnávat po malých doušcích, ryzlinky velkým lokem“ článku na Novinkách. Protože, to je přeci jasné, u ryzlinku „velké doušky podpoří kerosen“ :-) Výrazně detailněji a smysluplněji se o celém experimentu můžete dozvědět na stránkách deníku The Telegraph. Jako musím se přiznat, že dneska večer budu asi víno srkat i pít po velkých doušcích a hluboce se zamýšlet nad výsledky. Vy také?

Zobraz celý článek →

Lehounká Frankovka a „extrémní“ Chardonnay

V pondělí jsme se po dlouhé době zase sešli s pár lidmi u nás doma trochu popít dobrého vína, na degustaci formou „co kdo zajímavého přinese + se složíme na jednu či dvě špičková vína“. Vypilo se toho dost a něco jsem ještě přechutnával (rozuměj dopíjel) včera a budu ještě dnes, alespoň si hezky ověřím, jak se vína chovají v čase. Pro dnešek bych si dovolil vypíchnout zatím dva vzorky. Frankovka 2010, moravské zemské víno ze Staré hory v Hostěrádkách-Rešově, od Zdeňka Vykoukala (web, report z jedné degustace). Desítka byl ročník… inu… komplikovaný, u červených dvojnásob. Jaké příjemné přikvapení v lahvi! Tmavší, nafialovělá barva, nic hutného ale. Ovocná, zralá, pikantnější peckovinová a trochu kořenitá vůně, zralé čerstvé fíky, aromaticky vlastně poměrně bohaté a velmi příjemné. Suché, lehčí, šťavnatě ovocné, naprosto dokonale pitelné. Za tohle by mu v New Yorku nebo Londýně, kde teď naturální bary ve velkém sjíždí lehčí Trousseau z Jury a podobná vína, urvali ruce :-) Druhý den už šlo trochu dolů, takže na nějaká další velké zrání to není, ale bavilo velmi.

Zobraz celý článek →

Několik tipů z degustace RWC

Minulý týden pořádal Royal Wine Club (aka dovozce ALIFEA) velkou volnou průřezovou degustaci sortimentem. Trochu riskantně v prostorách restaurace Aureole a především její venkovní terasy. Při nepřízni počasí nebo jen o něco silnějším větru by to býval byl asi dost masakr :-) Risk jim naštěstí vyšel, takže to byla degustace s parádním výhledem (detaily šlo zkoumat dalekohledem), obzvlášť povedeným se sklenkou skvělého vína v ruce. K dispozici bylo přes devadesát různých vín, podrobněji nebo jen pro hrubý dojem jsem projel zhruba půlku. Dovolím si pár rychlých tipů, co mne zaujalo asi nejvíce z jednotlivých kategorií vína a zastoupených regionů.

Zobraz celý článek →

Fajn chlastací frankovka a výtečný vlašák

O víkendu jsem otevřel Frankovku 2013 od Tomáše Čačíka (web) z Kobylí a zase jednou si připomněl, proč mne tahle odrůda od něj tak baví a v minulostí jí vypil tolik lahví. Šlo o „nižší model“ z ročníku 2013, ještě měl jeden kousek výrazněji školený ve dřevě a z o něco vyzrálejší hroznů. Barva spíše trochu světlejší, ve vůně peckoviny, švestky hlavně, trochu zemitost, mírně kořenité, dotyk kmínu, docela se mění ve sklence. Spíše jemnější projev. Suché, lehčí v chuti, bezva kyseliny a šťavnaté, peckovinové, trochu kořenité, přímočaré sympatické, čisté a dokonale „chlastací“, poctivé. To bych zvládl po litrech. Lehčí červená, ale přitom ne nějak primitivní a nudná, ty já rád. Mimochodem vinař letos konečně oficiálně najel do přechodného období na bio, skoro jsem už přestal doufat, ale je to vzhledem k produkci naprosto logický krok a držím palce!

Zobraz celý článek →

Parádní mohutná býčí krev

Před nedávnem jsem se tu rozplýval nad býčí krví Hangács od egerského vinařství St. Andrea, pak tu psal o jejich pinotech, v mezičase ochutnal i základnější bikavér Áldás (frankovkově peckovinný, poměrně šťavnatý, kořenitý, s „tamášovskou tufovinou“) a nakonec se pustil i do jejich vrcholného červeného, Merengő Egri Bikavér Superior 2009. Dle dovozce původ vinice Paptag a Hangács-Messzelátó tető, odrůdové složení Cabernet Franc 32 %, Merlot 27 %, Frankovka (Kékfrankos) 25 %, Cabernet Sauvignon 9 % a Syrah 5 %, spontánní fermentace v otevřených kádích a šestnáct měsíců zrání v dřevěných sudech, skoro patnáct alkoholu. Těžší burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek, vyzývavě rudá viněta. Čekám masivní vinnou obludu :-)

Zobraz celý článek →

Letem vinným světem

Letem vinným světem aneb co mne zaujalo ze zpráv v poslední době. Vypadá to, že letošní ročník bude v některých vinných oblastech Francie velmi povedený, určitě to platí i o severu Rhôny. Ve slavné Maison Etienne Guigal se dokonce rozhodli, že teprve potřetí připraví své špičkové Condrieu (tj. bílé z odrůdy Viognier) pojmenované Luminescence. V den sklizně je pak poněkud překvapilo, že někdo už třetinu hroznů sklidil za ně. Odhadovaná ztráta je okolo čtyřiceti tisíc euro, plus mínus. Víno se nakonec rozhodli připravit i přes tuto nepřízeň osudu, jen ho holt bude ještě o něco méně.

Zobraz celý článek →

Burgundský Sauvignon a šardonky ze Chablis

Minulý týden pořádal Jiří Hron v sýrárně na Jiřáku další ze svých degustací spíše menších rodinných vinařství z Francie, tentokrát byla tématem vinařská oblast Chablis a tedy archetypální suchá Chardonnay. Docela jsem si to tentokrát užil a narazil na pár vín, která bych s chutí znovu popíjel doma. Vůbec Chablis mne docela baví, hlavně když je na stole nějaká ryba nebo tak. Ale začneme na Burgundsko trochu netradičně, klasickým Sauvignonem. Domaine Céline & Frédéric Gueguen (web) je docela nový podnik, fungují od ročníku 2013, ale majitelé mají s Chablis a okolními apelacemi více než dostatečné zkušenosti. Oba jsou narozeni v oblasti, vystudovaný vinohradník a vinař Frédéric pracoval patnáct let na různých pozicích pro Domaine Jean Durup (což je jeho strejda) a Domaine Jean-Marc Brocard. Céline měla třináct let na starosti marketing, péči o turisty a tak podobně v Domaine Jean-Marc Brocard, podniku jejího otce. Ve vlastní doméně nyní spravují 35 různých poloh na 22 hektarech vinic v Chablis a okolí.

Zobraz celý článek →