Etna, burgery a nemocniční strava

Nejdřív něco k pití. Tenuta delle Terre Nere Etna Rosso 2011 (web) je základní červené skvělého producenta, bude o něm řeč ještě později, z jedné nejzajímavějších vinařských lokalit v Evropě, severních svahů sopky Etny. Vinařství má k dispozici velmi staré výsadby, některé dokonce předfyloxerové, jedna parcela dosahuje věku 130-140 let. Tohle jejich víno pochází ale i z novějších mladých výsadeb, odrůdově je to Nerello Mascalese s trochou Nerello Cappuccio, školeno zhruba rok ve dřevě. Nijak temná, rubínová barva. Poměrně intenzivní expresivní vůně, sladší ovocná, peckovinová, trochu výrazněji se projevuje alkohol, efektní „marihuana“ linka (kterou jsem nejčastěji zaregistroval u Pinotu Noir z Chile či Nového Zélandu a po pravdě i u některých hodně mladých Vosne-Romanée). Suché, plnější, slušná kyselina, docela dost třísla, dobrá délka, zajímavé. Čerstvé červené peckoviny, fajn struktura, delší. Povedený kousek, který by ještě potřeboval zrát, ale ke kusu masa posloužil dobře.

Zobraz celý článek →

Povedená bio(dynamická) vína ze Španělska

Den před svátkem Svatého Václava, tedy uplynulá sobota, byl již druhým rokem označen coby Den českého piva. Vzhledem k tomu, že v neděli jsem běžel svůj první závod v životě (Běchovice-Praha, 10 km s nezábavným stoupáním na závěr, údajně nejstarší nepřerušený běžecký závod v Evropě), nechtěl jsem riskovat, že propadnu euforii, strávím den putováním po pražských pivnicích a pivovarech, a v neděli potom nevstanu. A tak si dal jen jedno dobré pěnivé k obědu :-) A pak vyrazil na degustaci především bio(dynamických) španělských vín do vinotéky U Lachtana, před závody by člověk prý neměl nějak měnit zaběhlé stravovací a další návyky, že jo… :-) Udělal jsem dobře. Cíl doběhnout pod padesát minut jsem si splnil, byť osobní rekord na 10 km nepadl, a vína byla fajn.

Zobraz celý článek →

Otevírání staré lahve nádherného červeného

Když jsem se ve středu vracel domů z podvečera plného především burgundských degustačních radostí, dovolil jsem si na sociálních sítích tento příspěvek: „Burgundsko! Nebejt vína k***a drahá, tak nic jinýho nepiju. Drunk příspěvek, sorry...“. Podroušená (a bez hvězdiček) upřímnost nadevše. O ochutnaných burgundách, která za výrokem stojí, se samozřejmě zmíním i podrobněji. Když jsem o výroku ale víc přemýšlel, vyprovokován i následnou diskusí, dospěl jsem k závěru, že bych na pustý ostrov a s neomezeným rozpočtem zvolil spíše Champagne než Burgundsko :-) Jako na potvoru ale dost možná nejlepší ochutnané víno toho dne bylo z oblasti, která mne v posledních měsících a vlastně i letech nechávala, až na čestné výjimky, spíše chladnou. Jasně, Bordeaux. Když je povedené a dostatečně zralé, tak jde furt o jedna z nejlepších vín světa, což říkám jako pinotofil srdcem i duší :-)

Zobraz celý článek →

Degustace vín z Jury od Labeta

V úterý jsem si nemohl nechat ujít degustaci Domaine Labet, kterou si ve sklepení vinného baru Veltlín připravil dovozce Antonín Suchánek aka Champagnier. Společně s Bogdanem Trojakem promluvili o regionu Jura, co je na něm tak specifického, přidali pár historek a zajímavostí. Hlavní ovšem byla vína, celkem devět vzorků různých stylů. Vína nebyla ani tak vybrána, ale spíše „co vinař pustil“. Jura je maličká, Labet čím dál populárnější (ostatně to tamní biodynamici a jim příbuzní obecně, trend ve špičkových světových restauracích a vinných barech je nepřehlédnutelný) a dovozce zdaleka nebyl schopen nakoupit vše, co by si třeba přál. O oblasti Jura jsem tu psal opakovaně, pokud o ní nevíte vůbec nic, můžete začít třeba článkem Kdopak by se Jury bál. Popisoval jsem i vinařství Juliana Labeta, takže dnes se mohu vrhnout rovnou na vzorky. Chutnané, jak je v Juře ale leckdy i Burgundsku normální, od červených po bílá a ne naopak. Bylo to fajn!

Zobraz celý článek →

Tři postarší vína z Francie

Dneska při troše štěstí vyrazím na degustaci několika archivních vzorků u Rare Wine, což mi připomnělo, že bych se mohl zmínit o třech postarších lahvích, které jsem v poslední době chutnal. Nejsem na podobná vína žádný odborník, jsou pro mne spíše sváteční záležitostí, a mnohdy v nich krásu spatřenou jinými prostě nedokážu objevit. Ale jiná dokáží nadchnout dost nekriticky, holt to chce chutnat :-) Taky psát o nich je trochu složitější, protože (snad s výjimkou Bordeaux) koupit stejné víno jde jen komplikovaně a navíc je dost pravděpodobné, že lahve se mezi sebou budou již poměrně výrazně lišit. Ale co už. Na nedávné slepé ochutnávce se na závěr vyskytla láhev Château Beychevelle 1986, slavného producenta s lodičkou na vinětě z Bordeaux, Saint-Julienu. Jde o zajímavé vinařství s bohatou historií, momentálně ve vlastnictví japonské skupiny Suntory a francouzské vinné a pivní korporace Castel, ale vína jsou fajn. A navíc se snaží o bio ve vinicích, to je v Bordeaux vždycky malý svátek :-)

Zobraz celý článek →

Osičkovic kalné Chardonnay a dobroty od Hagera

První podzimní den! Dneska se mrkneme do Rakouska a taky do Velkých Bílovic. Vína biodynamika Matthiase Hagera (web) z Kamptalu, ač jde o jednu z rakouských hvězd mého oblíbeného Veltlínu, nesleduji úplně systematicky, mám tam trochu jiné favority (Hans Czerny, Herbert Zillinger a Sepp Moser především na bílá, Franz Weninger na červená). Ale mnohá jeho vína jsou dost fajn a navíc je to neuvěřitelně sympatický člověk. Před degustací saké jsem si jako aperitiv dal jeho Riesling Terrassen Kamptal DAC 2013 ze základní modré řady, trošku jako připomenutí nedávné degustace na kterou se z časových důvodů nedostal, a chutnal mi tedy moc. Čerstvá, mladistvá ovocná vůně, žluté ovoce, meruňka, mineralita. Suché jen s jemným dotykem cukru a výraznou kyselinou, živé šťavnaté bílé, delší, dokonale pitelné. Mňam. Ryzí a přirozené, poctivě fajn.

Zobraz celý článek →

Nádherná mladá frankovka od Wetzera

Sice jsem si říkal, že je na tohle víno asi moc brzo, ale prostě neodolal. O víkendu padl Spern Steiner 2011, klasická nefiltrovaná ve dřevě školená frankovka vinařství Peter Wetzer. O tomhle týpkovi jsem se zmiňoval už dříve, jde o vycházející hvězdu rakousko-maďarského pomezí sídlící v městě Sopron. Čistě (výluhy, síra a trochu mědi) ve vinicích a stejně tak ve sklepě. Produkce jednotlivých vín se počítá spíše ve stovkách než v tisících lahví, vyloženě butiková záležitost, což bude brzy trochu komplikace – prodávají ho už docela ve světě a nebude snadné se k jeho vínům dostat. Což by byla škoda.

Zobraz celý článek →

Autentická saké, brett piva a trochu čaje

Včera se v báječném čajovém obchodě Tea Mountain uskutečnil dýchánek věnovaný saké. Primárně jsme se sešli nad produkcí sakévarny Terada Honke (寺田本家, web), podniku založeného v roce 1673, který se v posledních letech vrátil ke kořenům a tradičním technikám a jde o takového japonského saké autentistu :-) Vzorky dovezli dva nadšenci z návštěvy Japonska a něco se, při troše štěstí, nakonec objeví právě v sortimentu Tea Mountain. Ale jak už to u podobných setkání bývá, tak se objevilo i pár dalších vzorků odjinud, ochutnali jsme speciální čaj, na závěr se věnovali pivu a celkově to byla dobrá párty. Mrkneme se hlavně na vzorky od Terada Honke, tam dává největší smysl si k nim říct něco víc, když třeba budou i k dispozici…

Zobraz celý článek →

Dva pinoty & sous-vide řepa

Na jedné bezva degustaci toto úterý, určitě se ještě zmíním časem, jsem si projížděl i sérii burgundských pinotů a leckteré si opravdu užíval, ale… nesměl jsem se dívat na ceny. Je to děs. I běžnější apelace od slušných vinařů se začínají dostávat na úroveň, kterou prostě nejsem ochoten zaplatit, a vina mnohdy není na straně dovozců. Levnější běžnější burgundy mohou být opravdu příjemná červená, typická, skvěle pitelná, nádherná do gastronomie a vůbec, ale vyloženě za srdce mne chytí spíše málokdy a poměr ceny a zážitku je tam dost komplikovaný. Ale on ostatně jakýkoliv ambiciózní pinot odjinud ze světa má cenu napálenou, konzument si zvykl za odrůdu připlácet. Dneska se mrkneme na dva pinoty, které jsem doma v poslední době popíjel. Zda jde i o tip na nákup posuďte sami.

Zobraz celý článek →

Průvodní doklady, sklizeň v Itálii & kufřík na stobodové sklenky

Pokud sledujete problematiku boje proti pančovaným vínům, tak jedním z opravdu zavedených kroků (a nejen keců okolo) jsou průvodní doklady. Leckdo o nich možná ani neví a jak se ukazuje, je zrovna tento krok poněkud… komplikovaný. Zajímavý text k němu sepsal Jiří Maděřič (a na webu najdete i online petici), kompletní si ho můžete stáhnout zde. Cituji: „Důsledky postihující obchodníky a samozřejmě i všechny obyvatele naší země, kteří si víno kupují, vozí na chatu nebo třeba nakupují vánoční dárky do firem. Vždyť každý převoz vína nad 100 litrů musí mít průvodní doklad. Každý obchodník, který rozváží zboží a na dodávce veze více jak 100 litrů musí mít průvodní doklady na všechno zboží sebou a v pořádku. Každý vinotékař musí mít průvodní doklady na všechno víno v místě uskladnění, byť se jedná o stará nebo raritní vína. Klidně to můžou být vína z celé zeměkoule i více jak 10 let stará, přesto musí doklady mít v místě prodeje. Inspekce neumožnila žádnou časovou čáru a vyžaduje průvodní doklady i zpětně. Velkoobchody držící skladem 2000 položek při svých rozvozech musí mít na dokladech taky všechny náležitosti a nikoho nezajímá, že to můžou být stovky tisíc znaků „nacvakaných“ v účetních programech. Důsledkem je, že drtivá část obchodníků doklady v pořádku nemá a tím ani jejich odběratelé.“

Zobraz celý článek →