Výsledky ankety „Z mladých vín jsem si dal či chystám dát...“

Se slušnými 223 hlasy jsem uzavřel další anketu, tématem byla tentokrát letošní mladá vína, která z nich jste ochutnali či se ochutnat chystáte. S Poměrně velkým přehledem zvítězilo Svatomartinské, které letos ochutná nadpoloviční většina hlasujících. Holt tahle marketingová aktivita vyšla, letos zaujala i plakáty s párem milenců v sudu. Na druhém místě se umístilo „jiné mladé víno“, teda všichni ti mlaďoši nezatřídění jako Svatomartinské, mladá vína z Rakouska a tak. Co to bylo u vás? Nejznámější mladé víno světa, Beaujolais nouveau, na místě třetím. Ochutnala ho skoro čtvrtina hlasujících. Jen těsně zatím mladé sudové vzorky přímo u vinařů a případně možnost „nic“. Italské Vino novello tu nějak velký ohlas nemá, hlasovalo pro něj jen pět lidí. Kompletní tabulka níže.

Zobraz celý článek →

Pinot Nero aneb hledání pinotového grálu

Hledání skvělých, charakterních představitelů odrůdy Pinot Noir, pokud možno za báječně nízkou cenu, nikdy nekončí! Zrovna za pár dní se chystám otevřít lahve z asi devíti různých zemí. Ale začínám mít pocit, že všechny cesty stejně nakonec vedou do Burgundska a podmínku nízké ceny musím zahodit prakticky všude :-) Nejde o to, že jinde by nešel najít špičkový pinot. Jde to docela snadno, po pravdě. Jenže… ty nejlepší jsou tak trochu „ve stylu Burgundska“ a přitom stojí stejně nebo více než odpovídající originál. Svébytné špičkové pinoty bývají prohibičně drahé či vyloženě nedostupné, praktickým příkladem jsou některé kousky z Oregonu či zajímavějších části Kalifornie, odkud jde většinou koupit jen základní věci a hodně předraženou „střední třídu“, špičky se na běžném trhu objevují naprosto minimálně nebo vůbec, mizí na alokace přímo z vinařství a dostat se na seznam nejde, už čekací listiny mají kvanta záznamů. A pak si dělejte závěr, čeho je ta oblast schopna. No nic. Pojďme na nějakou láhev…

Zobraz celý článek →

Co by měl vědět správný milovník vín

Dostala se mi do rukou kniha Wese Marshalla, texaského vinného žurnalisty a školitele, Co by měl vědět správný milovník vín (nakladatelství Ikar, brožovaná, 384 stran, 15,5 × 20 cm, doporučená cena 349,- Kč, v originále se kniha jmenuje What's a Wine Lover to Do?). Podobné záležitosti už nekupuji, doma mi končí spíše různé specializovanější kousky (v míře větší než kdy dříve, je to taková lehká úchylka), ale zaslání výtisku zdarma na zhodnocení jsem bral jako dobrou příležitost prozkoumat, na jaké úrovni jsou dnes u nás vydávány obecné vinné knihy pro čím dál větší dav těch, co se o víno začínají zajímat. Výsledkem je poněkud ambivalentní pocit z dobře strukturované a pro naprosté začátečníky i obsahově zajímavé knížky, v kontextu publikací o víně v ČR i relativně dobře přeložené (hlavně pokud jde o převod odborných termínů a různých zavedených názvů, což dříve často končilo slušným fiaskem), které se ale nevyhnulo několik více či méně (záleží, kdo to bude číst a proč) závad.

Zobraz celý článek →

Crémant s uměním a kusem vinice

Blížící se Vánoce jsou v televizi naznačeny zvýšeným počtem reklam na parfémy, společenské hry a spotřební elektroniku. Jo a taky se znovu vrátila „Nené, já nemusim, já už ho vidim!“ reklama na Kofolu, v rámci žánru geniální nadčasové dílo :-) V obchodech se zase množí všemožná speciální balení alkoholu, různé krabice s lahví pálenky doplněné sklenkami a tak. I dárková balení vín a různé speciální efektní lahve je vidět častěji. Tak nějak mám pocit, že čím efektnější obal, tím větší pravděpodobnost, že obsah lahve… nebude stát za požadované peníze. Špičkou v oboru jsou hlavně velké šampaňské domy, které jsou schopny pro svá základní cuvée vymyslet neuvěřitelné věci (i pro top vína, ale ta jsou i sama o sobě zajímavá), ale samotné víno stále zůstává tím čím je. Od jednoho našeho vinařství se zase už roky drží kameninové karafy, zatím vše bílé co jsem chutnal z menší sedmičkové varianty bylo více či méně naoxidované (ale nutno uznat, že lidé možná mají tendenci je „archivovat“ jelikož jde o dárky k různým výročím a tak, nevím jak dlouho objekt doma měli, „čerstvé“ rovnou z obchodu jsem neměl). Před pár týdny jsem ovšem i já podlehl marketingu a jedno speciální balení vína zakoupil. A nelitoval, protože krom skvělé ambaláže je i víno bezvadné.

Zobraz celý článek →

Rebula kontra Jakot

V zápisku s fotoreportem z degustace oranžád jsem se zmiňoval hned o několika degustacích vína primárně ze Slovinska a přilehlé části Itálie, kterých jsem se v nedávné době účastnil. Dnes odhrnu poznámky k jedné z nich. Sešli jsme se nad srovnávačkou dvou tamních tradičních odrůd – Rebula a Jakot. O Rebule už jsem se tu rozepisoval. Jakot je taková slovní hříčka, stačí jméno přečíst pozpátku a máte… Tokaj :-) Jenže tohle jméno už tak nějak nemohou používat, důvod si jistě domyslíte sami. Tocai Friulano, Tokaj či Točaj, ač má označení mnohasetletou tradici (dříve se totiž dle všeho používala odrůda Furmint), se tedy na vinětách už neobjeví, byť vinaři odrůdě stejně jinak neřeknou. Označení Jakot se docela ujmulo (prý s ním přišla paní Radikonová), oficiálně se odrůda jmenuje Sauvignonasse (nepoužije prakticky nikdo, to už spíš  Zeleni sauvignon, Sauvignon vert) či Friulano. Odrůda byla jednu dobu velmi rozšířená v Chile, kam přišla z Francie a byla vysazována jako Sauvignon blanc, byť projev vín tomu neodpovídá (na Nový Zéland se zase dostala kvanta Gamay, prodána frantíky jako Pinot Noir, nejspíš to dělali schválně :o). Sauvignonasse má sice podobné hrozny, podobně dozrává a je podobně náchylný na botrytidu, čímž lze vysvětlit dřívější smíšené výsadby se Sauvignonem blanc v Bordeaux, ale není nijak příbuzný a i projev výsledných vín je méně expresivní, uměřenější, florálnější, s nižšími kyselinami. Při nižší zralosti bývá až poněkud neutrální, což trochu vysvětluje příklon k hutným, velmi vyzrálým až přezrálým, vínům. Nejvíce ho najdete hned v několika částech italského Friuli a ve slovinských oblastech Goriška Brda a Vipavské dolině. Ale teď už na vína.

Zobraz celý článek →

Kouzlo starých ročníků

Nejsem nějak zvlášť starej, ale být víno, už jsem dost archivní. Na jednom bezva večírku včera měli v baru také Armagnac mého věku, neodolal jsem a sklenku zakoupil. Ono je u těchhle destilátů skoro jisté, že bude v pohodě. U vína je to horší, opakovaně jsem přemýšlel o pořízení vína toho mého ročníku, ale… červené z Burgundska bylo ten rok spíš hrozné, Bordeaux tak nějak průměr ale většina už by také raději měla být vypita, údajně skvěle tenkrát vyšla Rioja či Châteauneuf-du-Pape (ale tam mne to nějak netáhne), snad ještě ryzlinky z Rheingau se prý povedly. A čím víc váhám, tím víc stárnu. A ta vína taky, riziko lahve úplně nanic rapidně stoupá :-)

Zobraz celý článek →

Vínomilci pivem nepohrdnou

V uplynulých měsících jsem narazil na kupu výtečných piv, ale nějak nemám síly o nich psát, na to jsou zde specialisté :-) Každopádně chvil, kdy mi přijde, že párovat k nějakému jídlu víno je skoro zbytečné, není málo. Na trhu je tolik fantastických piv, nejen speciálů, že je vyloženě škoda je nevyužít. A docela se neshodnu s tvrzením autora článku na Vitalii, že „vinaři pijí pivo na žízeň“, ostatně jako s další jeho argumentací. Jsou konzumenti a konzumenti, masa které je jedno co jí a pije a ti, kteří se zajímají o kvalitu. A pokud v něčem hledám kvalitu, tak obvykle alespoň trochu i v dalších příbuzných věcech. Obzvláště mezi vínomilci, ale ostatně i v případě vinařů a dalších lidí od vína, vidím poslední dva roky obrovský zájem o kvalitní a zajímavá piva, různé speciály, snahu o hlubší pochopení tohoto nápoje. Žádné „je to jen pivo na žízeň“, ale spíše zapisování použitých chmelů :o) Ale jasně, ti co propadli výtečným vínům nemají tendenci nějak zvlášť zkoumat běžnou průmyslovou pivní produkci a moc se nad ní zamýšlet, protože celkem bez problémů odhalí její „kvality“. Pokud někdo kupuje pravidelně pivo na žízeň a je mu jedno jaké (dle autora „Stačí, aby bylo světlé a hořké a jsou spokojeni.“), pak bych úplně nevěřil, že bude mít dvakrát sofistikované nároky u vína. Nezávisle na tom, jak zuřivě točí sklenkou :-) Ale možná žiju jen v nějakém uzavřeném vesmíru nenormálních lidí.

Zobraz celý článek →

Naposledy mlaďoši a jedno starší Španělsko

Ještě jednou se vrátím k aktuálním mladým vínům, ono psát o nich za měsíc už by nemělo smysl… mladé archivní víno, to se nenosí :o) V článku o Beaujolais nouveau (kde je i rozcestník na vše důležité, co jsem zde o Beaujolais psal) jsem se zmiňoval, že se ještě chystám na vína z Domaine du Vissoux (Martine & Pierre-Marie Chermette). A hned ve čtvrtek večer patnáctého je ochutnal. Beaujolais Les Griottes 2012 Primeur (nepoužívají nouveau, jde v podstatě o jejich normální víno nalahvované „na zkoušku“ o něco dříve, vybrané sudy co jsou nejovocnější a nejlépe přístupné v tu dobu, nic speciálního právě pro tento svátek) je v burgundské lahvi a uzavřeno plastovým špuntem, ty já moc nerad ale u vína na vypití do pár dní snesu. Poměrně jiskřivá barva, spíše rudá než do fialové. Mladá, čerstvá sympatická ovocitost, třešně, náznak minerality a květinový fialkový tón. Suché, živé, s bezva kyselinou, mladičké, lehce svíravě natrpklé, spíše lehčí a bezva pitelné, ale s dobrou délkou, přirozeně fajn, lehce evokující červenou burgundu.

Zobraz celý článek →

Fotoprůlet světem žlutých a oranžových vín

V uplynulých třech týdnech jsem každé pondělí ochutnával a pil vína ze Slovinska (a také trochu přilehlé italské oblasti Collio). Jak poněkud „úlety“, alespoň dle současného pohledu na víno (ale tam třebas dost tradiční), tak i vína normálnějšího střihu. Pokusím se ze všeho připravit nějaké logické souhrny, prozatím jen pár fotek ze završení celé téhle degustační série, velké Slovinsko-Italsko-Chorvatsko-Rakouské párty včera ve Vídni, akce pořádané pod záminkou ochutnávání tzv. oranžových vín. Bylo bezva koukat na všechny ty sklenky s víny hodně roztodivných výraznějších barev, a přitom i vín mladých a prakticky vždy úplně suchých, žádné bledé vodnaté záležitosti. Každé Rulandské šedé dostávat do sklenky sympaticky růžové a objevovat všemožné zajímavé polohy vína, i odrůdy (a celé oblasti) dosud pro mne prakticky neznámé. Strašně mne bavilo, že těch několik málo vín červených, na akci tak trochu jako doplněk, mělo vždycky méně tříslovin než většina bílých okolo. To vše v atmosféře, která nebyla nijak spiklenecká, nedělala z těch vín záležitost pro úchyly, ale běžné profesionální akce v prostředí velkého sálu hotelu Radisson. K těm vínům by se možná víc hodila nějaká poloopuštěná tovární hala na hranicích Slovinska, tohle je ovšem definitivně posouvalo do záležitosti na (vzdáleném) okraji středního proudu :-) A když alkohol zapracoval a krev Slovinců a Chorvátů se pořádně rozproudila, získalo to celé pořádný švih… a rakušáci jen čuměli :o)

Zobraz celý článek →

Špigle podzimní s pár fotkami

Venku je podzim. O víkendu jsem cvaknul pár fotek a dostal chuť na nějaké podzimní víno. Ne mlaďochy, Beaujolais a podobných jsem si užil do sytosti, spíš něco co nenabízí takovou tu přímočarou ovocitost, ale spíše trochu zachmuřenější projev. Na Čechy jsem zrovna chuť neměl a už už sahal po starém Madiranu, ale nakonec z chladničky vylovil Špigle 2008, směs odrůd Ryzlink vlašský, Neuburské a Veltlínské červené rané (aka Malvasier) od Richarda Stávka. A pamatoval jsem si ho dobře, podzimní zadání splnilo. Víno má výraznější, medovo-zlatavou barvu. Ve sklence rozhodně není jiskrně čiré, plavou v něm drobné částečky a trochu opalizuje. Vůně s v průběhu dne měnila a otevírala, svědčila jí teplota trošku vyšší, spíše už směrem k servisu červeného. Bylinkovo-herbální tóny, trochu jako čajový výluh, příjemné, podzimní, trochu zemitější. Ovoce, hlavně jablka, uskladněná na zimu ve sklepě v nové dřevěné lísce. Kdoule. Aroma lehce naznačuje třapinovou svíravost a ta v chuti opravdu je. Víno je suché, krásně živé až stále ještě s mírným náznakem perličky na jazyku, s báječnou kyselinou, podzimní jablka, svíravost, mineralita, v rukou drcené listí. Slušně dlouhé, ale spíše velmi lehké (uvedeno 12 % alkoholu, ale klidně bych si tipnul i o chlup méně), skvěle pitelné, trochu zasmušilejší, strašně příjemné. Mám pocit, že jsem tu láhev vypil celou sám. Čisté, zajímavé, svérázné bílé. Pokud ale obvykle pijete nízkoteplotní nerezové ovocné koktejly, tak tohle je úplně jiný vinný svět.

Zobraz celý článek →