Pořádejte domácí ochutnávky!

Již několikrát jsem tu psal malý report z domácích ochutnávek. Co tak mohu sledovat, tak zájem o podobné „domácí“ ochutnávání vína má stále více lidí, z části asi těch, kteří se na nějakou „oficiální“ akci moc necítí. Už se mi to domů ani nevejde :o) Pro mne má tenhle typ akcí význam především v tom, že kamarádům a známým mohu prezentovat zajímavá vína (obvykle) z kategorií „v supermarketech nehledejte“ a sledovat, jakým způsobem reagují. Najde si poctivé ale poněkud netypické bio víno své obdivovatele? Co řekne běžný spotřebitel na takovou suchou sherry? Celkem mi to pomáhá zjistit, jaké tak dotazy u podobných nápojů mohou padnout a co lidi zajímá. Nevím, jestli díky tomu bude „lepší“ tenhle blog, každopádně mi to prozradilo docela hodně. A podobná akce má pro pořádajícího i hromadu dalších výhod…

Například mne obviňují, že je pořádám jen proto, abych si udělal v chladničce místo na jiné lahve :o) Trochu pravdy na tom vlastně je, mnohá vína otevírám mimo jiné proto, že je nechci pít sám, je to nějaká zajímavost a přijde mi lepší podělit se s více lidmi. Podobně mizí i vína, která mne dříve nějak zaujala, ale jen tak večer jsem neměl sílu otevřít poslední lahev co mám. Takhle ve společnosti je to snazší a navíc se dozvím, jestli zaujala i někoho dalšího, nebo šlo o nějakou mou další úchylku. A samozřejmě tu jsou všechny ty klasické výhody degustací, tedy přechutnání více vín najednou ve společnosti, příjemné povídání i sdílení znalostí a zkušeností a tak vůbec všeho okolo. Jediné, co fakt nesnáším, je následné umývání a leštění té hromady skleniček :o)Poslední ochutnávka z této domácí série proběhla za hojné účasti v pondělí a tentokrát neměla nějaké přesně určené téma, šlo spíše o sadu vín sestavených do červenobílého (polo)letního mixu. Po zavíňovacím vlašáku (lehce anonymní nulasedmička z Hrušovan) přišel první pokus na lidech, slušnější představitel Saké dovezený z Japonska. Podobně jako výše zmíněná suchá sherry se tento nápoj s velkým nadšením nesetkal, ale já tu určitě časem článek s popisem výroby a pár vzorků spáchám. Pokračovalo se s Château Radyně Extra Brut od Bohemia Sektu a pro mne největším překvapením večera, Le "G" de Guiraud 2007. K oběma nápojům jsem spáchal samostatný text.

Dost velkým zklamáním byl Ryzlink Rýnský 2005 pozdní sběr z Vinařství Salabka. O vinařství tu byl celý článek, tenhle ryzlink ve vůni odrůdu moc neprozrazuje, dominují v něm takové zvláštní „candy“ tóny, je tenký a dost krátký, surovina nejspíš dost bojovala se sudem a výsledek pro mne není přijatelný. Jediné, co se více odlévalo a nedopíjelo. Alsaský Gewurztraminer 2005 od Léona Beyera odrůdu naopak prezentovat hodně intenzivně. Velmi výrazné víno, aromaticky do růžových plátků a obecně květin až v takové té „odkvétající“ podobě, v chuti hutnější a květinové, ale na mne tak nějak hrubé, s lehce hořčími tóny.A především jednotlivé složky mi nepřijdou úplně sladěné a vyčuhují tak nějak samy o sobě. Ale tenhle problém mám s dost tramíny a myslím, že mnozí účastníci ochutnávky mají názor značně odlišný. Já prostě stejné peníze vždy raději vydám za Beyerův špičkový ryzlink.

Předěl mezi bílou a červenou částí zajistilo rosé z Cabernetu Sauvignon ročníku 2007 od chilského vinařství Anakena, opět tu o něm už pár řádků bylo. Tentokrát mi přeci jen přišlo stále o něco hutnější, než od rosé pro pití někde v horku na zahradě čekám, ale mám v plánu ho vyzkoušet i na ledu nebo nacpat do ovocné bowle :o) Hodně jsem se bál reakcí na dvě ne úplně tradiční vína. Nejdříve zemské Rulandské modré 2005 z Kutné Hory a poté Cuvée Špigle 2006 od Richarda Stávka. U obou tu opět najdete starší články. Zde mne neuvěřitelně potěšilo, že především Cuvée Špigle se setkalo s velice kladnou odezvou. Kdyby se mne někdo zeptal předem, které z vín zaujme nejvíce, tak bych skoro sázel na Anakenu, jejichž roséčko a nabušené Carmenére moc rád nalévám návštěvám, protože „běžné konzumenty“ skoro vždy nadchne. Tentokrát domácí (a navíc netypická) produkce zvítězila na celé čáře. Poslední dvojice vín uskutečnila plán, který se zformoval u dřívější recenze na jedno z nich, Zweigeltrebe 2005 barrique od Františka Mádla. Plánem bylo srovnat ho s nějakým Bordeaux v podobné cenové relaci, k tomuto účelu posloužilo Château Sénéjac 2004, Cru Bourgeois Superieur z Haut-Médocu, o kterém určitě napíšu obsáhlejší článek co nejdříve. Docela komplexní, intenzivní a ovocný barik od Františka Mádla se s klasickým Bordeaux a jeho mladou šťavnatou ovocitostí, karamelkami a trochou živočišnosti ve vůni a docela hezky postaveným tělem s dostatkem ovoce, kyselin a zatím i třísla, popasoval víc než dobře. Myslím, že při nějakém hlasování by to možná bylo i nerozhodně. Já bych bral spíše Sénéjac, už pro další (předpokládaný) vývoj do krásy a o šedesát korun nižší cenu :o) František Mádl má zase velké plus v tom, že po pár týdnech objevil tu mou recenzi a jako reakci poslal informace o vinici i detaily přípravy vína jako takového. Sem tam se (spíše u článku v komentářích) objeví nějaká uražená reakce, podobný informacemi narvaný e-mail byl skoro zjevením a velice potěšil. Mimo jiné z něj vyplynulo, že víno je naprosto minimálně sířeno (volná síra 7 mg/l, celková 25 mg/l) a jde o první sběr z čtyřleté vinice, takže doporučuji sledovat ji dál. Pokud totiž podobně vypadá (skoro) panenský sběr, je na co se těšit…

A teď už přeji příjemný letní víkend. Nějakou ochutnávku během něj už asi uspořádat nestihnete, ale otevřít nějaké dvě pěkné lahvinky by neměl být problém :o) A pokud časem ochutnávku spácháte, tak dejte vědět, jak to dopadlo. Co za problémy vzniká, co vás na tom naopak baví. Dotazy na tohle téma padají docela často a zkušenosti vícero osob se vždycky hodí! Zobraz celý článek →

Báječné suché víno z ráje sladkých

Pít především „staré známé“, tedy vína, od kterých víte co můžete čekat a potěší vás, nebo riskovat zklamání a vyhozené peníze při pokusech s různorodými zajímavostmi či přímo podivnostmi? Já v tom mám celkem jasno, a byť tím své zájmy hodně tříštím a možnost nějaký typ oblíbených vín poznat opravdu dobře znesnadňuji, stejně si raději (krom nějakých výjimečných momentů, kdy chci konkrétní víno) otevřu něco, co zatím neznám. Nedávno to bylo suché bílé víno z oblasti, kde o jejich produkci encyklopedie zarytě mlčí. Přímo z „botrytického srdce Francie“, Sauternes. Ochutnejte Le "G" de Guiraud 2007…

Se suchým vínem ze Sauternes, které opravdu upoutalo pozornost, přišlo legendární Château d´ Yquem. Poprvé to bylo v roce 1959, pojmenovali jej „Y“ a osobně si myslím, že šlo o reakci na sníženou poptávku po vínech sladkých v té době, ale kdo ví. Od té doby vyprodukovali jen něco málo přes dvacet ročníků, jde spíše o výjimečnou záležitost (když počasí a rozhodnutí vinaře dovolí) za odpovídající peníze. Příkladu „Y“ následovala další vinařství a (jak napsal Tomáš Dominec ve své en primeur nabídce) doplnila „sauterneskou abecedu“ o písmena „R“ (Rieussec) a dnes chutnané „G“ (neplést s géčkem, tedy dnes již skoro nepitelným Gambrinusem, jde o Château Guiraud). Technologicky jsou si všechna tato vína velmi podobná, liší se spíše v detailech, samozřejmě místě původu, určitě výsledném projevu a ceně. Následující údaje se týkají konkrétně písmene G…Hrozny na toto víno se pěstují na stejných polohách jako pro sladké víno (na jejich webu je přesný popis půdy, ale v těch geologických termínech dost plavu a momentálně sháním nějaký odborný slovník na toto téma… pokud si nějaký vínomilec-geolog třeba sestavil nějaký svůj, ať se určitě ozve :o), ale ruční sběr hroznů probíhá v době, kdy jsou plně vyzrálé (v případě Sémillonu někdy i přezrálé), avšak ještě nenapadené botrytickou plísní. Odrůdové složení vína je obvykle 70% Sauvignon Blanc a 30% Sémillon, průměrné stáří keřů pak okolo 15 let. Fermentace probíhá přímo v dubových sudech původně užitých pro velké sladké víno vinařství a trvá zhruba 14 dní, následně leží víno v sudech dalších 6 – 9 měsíců za pravidelného promíchávání kalů. Po lahvování si ve vinařství ještě chvilku poleží, ale na trh jde velmi brzo, vlastně hned v létě dalšího roku. Vyrobí se obvykle okolo 30.000 lahví a vzhledem k tomu, že v Sauternes neexistuje A.O.C. pro suchá vína, nese obecné zatřídění „Bordeaux Blanc Sec“.

Le "G" de Guiraud 2007 se nachází v klasické bordó lahvi, kde kvalitní plný korek zakrývá pevná kovová záklopka. Viněta je jednoduchá, nějak zásadně mne neoslovuje, ale ani nijak neuráží. Posuďte sami na fotce. Barva vína je hlubší, intenzivní, a předznamenává zážitek z vůně. Ta exploduje mixem všeho možného, průvodních znaků obou použitých odrůd s jasnou dominancí Sauvignonu, vše lehce podtrženo sudem. A nechá vás trochu „perplex“, tedy mne určitě. Mohutností vjemu víno připomíná koncentrovaná vína této odrůdy z míst jako Nový Zéland, ale zároveň má jistý šarm staré Francie (což je samozřejmě výrok, který pronáším díku tomu, že vím, co jsem pil… na slepé degustaci bych v tom dost plaval a měl jen minimální šanci správně trefit místo původu). Víno bylo otevřeno na malé domácí ochutnávce a fantastické je, že díky expresivnosti těch jednotlivých vůní i lidé, kteří se normálně neodvažují vůně co cítí nahlas identifikovat, najednou začali ty jasné objevy přednášet ostatním. Takže tu máte sauvignonově zelený angrešt a rybíz, mátu, broskve, zralé sladké bílé ovoce… každou minutou a změnou teplot se víno mění, něco mizí a jiný vjem se přidá, je skvělé v takhle neuvěřitelně mladé podobě, ale má potenciál i zrát a rozvíjet se v lahvi. Vůně trochu mate a svou koncentrovaností lehce vyvolává dojem, že víno bude spíše sladké. Ale není. Chuť nezaostává v nastoupené cestě, je hutná a plná, přitom ale krásně suchá a svěží. A aby toho nebylo málo, tak i překvapivě dlouhá. Nic alkoholově utahaného a až „falešně“ tropicky ovocného bez dostatečné kyseliny, jako jsou často v této cenové relaci Sauvignony z Chile či Kalifornie, vše tu má své místo, alkohol 13.5% ani trochu nevyčuhuje a pije se to prakticky samo.Sauvignon Blanc a další voňavky obecně moc nemusím. Běžná prachově suchá varianta z Bordeaux, kdy se víno navíc výrazně barikuje, mi vyhovuje o něco víc než jiné verze, ale přesto má daleko k mému ideálu. Ale tohle mne vyloženě dostalo. To víno možná nemá (a asi ani ležením v lahvi nezíská) nějakou eleganci či komplexitu vín, u kterých bych chtěl večer „meditovat“, ale tou přehlídkou explozivních aromat dodává úplně jiné kvality, které své místo v mé chladničce mají. Lituji jen jediné věci. Že jsem pro své první setkání s tímto typem vín trapně koupil jen dvě lahve místo celého kartonu, cena 236,- Kč se mi nyní zdá až překvapivě nízká, obzvláště v ročníku 2007, který byl na bílá vína v Bordeaux špičkový. No ještě že je na cestě i to „R“ od Château Rieussec, snad bude stejně skvělé :o) Zobraz celý článek →

Supermarketový tip v chmurném dni

Na dnešní den jsem si původně připravoval úplně jiný článek, vyloženě optimistický, s objevem nového fantastického vína za velmi přijatelný peníz. Následně jej byl nucen nahradit článkem mnohem méně zábavným, ale jen proto, abych si ho po sobě několikrát přečetl a zase odstranil. Takže alespoň mám témata na dni následující a dnes přináším jen jeden tip „výhodného nákupu“ v regálech supermarketů, v tomhle případě šlo o Tesco. Za příjemných 149,- Kč jsem tam totiž pořídil láhev Château Radyně Extra Brut…

Dle výrobce se jedná o „nejstarší nepřetržitě vyráběný sekt v České republice. První láhve se pod tímto názvem objevily již v roce 1945“. Na Mělníce mají vinětu Prince Georges de Lobkowicz Château Mělník brut z roku 1896, ale zde nejspíše došlo k více než krátkému přerušení výroby. Château Radyně je postaveno na odrůdách Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené „původem z vrchů Pálavy“, je kvašeno klasickou metodou v lahvi, před uvedením na trh vyzrává dva roky a v podstatě není dozážním likérem doslazeno, takže je skutečně „extra brut“, pro mnohé doslova brutálně suché, jak jsem si i ověřil při ochutnávce ve větší společnosti.

Jak vypadá láhev a viněta můžete posoudit na fotce, pro suché víno bych asi měl k tomu stylu výhrady, ale k šumivce mi docela sedí. Konkrétně v současnosti v Tescu prodávaná šarže (jedna dřívější byla i v Salonu Vín, něco málo s hromadou „přírodních fotek lahve“ místo té sterilně domácí zde v úvodu můžete najít ve starším článku) se prezentuje hlubší zlatavou barvou a jemným ale výrazným perlením. Ve vůni se mísí svěžest s medovými a kořenitými tóny, víno má znatelně naleželou vůni, ale stále s příjemnou ovocností a bez nějakých „technických a umělých“ tónů, v této cenové třídě šumivek až překvapivě. Potěšila. V chuti opravdu hodně suché, kyselina je velmi výrazná a pro mne v této kategorii a na letní pití příjemná, ale dovedu si představit, že kdo je zvyklý na různá „demíčka“ od stejného výrobce (Bohemia Sekt), bude křivit pusu :o) I přes 13% alkoholu působí sekt spíše lehčím dojmem, chuť je jednodušší a méně zábavná než vůně, v dochuti se objeví i trocha peckové hořčiny. Nejsou to špatné bublinky, skok od základních sektů v cenách okolo stovky je až neuvěřitelně velký a za tyhle peníze asi ještě nějaký kousek naskladním. Pro srpnová vedra bych se odvážil doporučit jednu lahvinku vyzkoušet i ostatním, tedy pokud tohle víno neznáte a šumivky pijete rádi. Zobraz celý článek →

Jedno méně proslulé burgundské

Láhev vychlazeného bílého vína je v tomhle počasí něco úžasného. A když navíc perfektně zafunguje se zvoleným (a ke všemu ještě zdravým a chutným) jídlem… co víc si přát? Vylovil jsem víno, ke kterému měl hodně kladné (avšak ne vyloženě nadšené) poznámky z jedné degustace, ale celá láhev v klidu domova předčila mé očekávání. Šlo o bílé burgundské, tedy čisté Chardonnay, ročníku 2004 z Côte Chalonnaise, konkrétně Rully 1er Cru „Grésigny“ z produkce Domaine de Chévremont, spíše známé pod jménem Paul Jacqueson. Rully je oblast, která nemá takový zvuk jako slavnější obce v severnějších částech Burgundska, díky tomu se může chlubit trochu nižšími cenami (= i špičková vína odsud budou často levnější než kvalitativně třeba i méně zajímavá vína z poloh slavnějších) a pochází odsud podstatná část produkce šumivého vína, Crémant de Bourgogne, které zde ostatně vzniklo. Dnešní víno však bude úplně tiché :o)

O Domaine de Chévremont jsem něco málo psal v dřívějším článku z degustace, kde se chutnalo jejich Rully 1er Cru „Les Margotés“ 2005. V odborných knihách, kupříkladu The Wines of Burgundy od Clivea Coatese, se o Paulu Jacquesonovi mluví jako o špičce Côte Chalonnaise. Poloha „Grésigny“ je pak jednou z nejlepších v Rully, má výrazně křídové podloží a je pokryta malými oblázky, keře jsou hodně staré a na ploše něco málo přes tři hektary se pěstuje jen Chardonnay. Toliko obecná fakta. Jaké že je to víno?
Hnědozelená těžká burgundská láhev, kovová záklopka, velmi kvalitní plný korek. Efektní viněta, která na zadní části obsahuje kupu doplňujících informací. V tomto směru výrazný nadprůměr. Barva jiskřivě zlatavá, hlubší, pěkná. Vůně je pak hodně intenzivní, především ovoce ve spojení s ušlechtilým dřevem. Působí trochu „krémově“ (smetanově), ale je svěží s až citrusovým aroma (ztepláním falešné jako u JARu, udržujte chladné!), je tu bílé ovoce a zároveň oříšky. Silně připomíná máslové/sladové bonbóny, bývaly takové kulaté karamelově hnědé a trochu promáčklé uprostřed, na jméno si nemohu vzpomenout (v anglických recenzích se používá pro tento typ vůně, tedy alespoň tak tipuji, „butterscotch“ - směs karamelu, smetany, másla a vanilky). Krásné! V chuti středně plné ale krásně strukturované, velmi suché s živou kyselinkou, šťavnaté a dlouhé (s lehkým dotykem pecičkové hořčiny). Řízné, ale kyselina je v harmonii se všemi dalšími složkami. Bílé ovoce, sud a alkohol, vše tu má své místo. Konec je přeci jen ještě trochu hrubší, klidně bych víno nechal další rok ležet, co to udělá. Prostě tohle víno mi sedlo perfektně a především máslových bonbónů ve vůni jsem se nemohl nabažit :o)
Dovedu si představit, že výrazný part hrající kyselinka, která mne hodně baví, nebude některým vyhovovat. V tom případě doporučuji vhodné snoubení s jídlem. V našem případě to bylo s rychlovečerním suši (po dlouhé době, vlastně poprvé od návštěvy Japonska, mne nadchl ve zdejším obchodě koupený losos; už jsem přestával doufat). Kombinace syrové ryby a okyselené rýže s vínem zafungovala na jedničku. Víno nejenže jídlo krásně spláchlo, ale spojením nepůsobila kyselinka tak znatelně a celkový dojem byl vyloženě „krémový“. Málokdy to vyjde takhle pěkně. Zkuste a uvidíte :o) Tahle láhev se dá pořídit za nějakých pět stovek (a dost by mne zajímalo, kolik tak € by stála přímo ve vinařství), suši je hotové za hodinku a půl (a to většinu času čekáte na uvaření nebo zchladnutí rýže) a porce na večer pro dvě osoby se dá spáchat okolo tří stovek (s dostatečným množstvím 2 – 3 druhů ryb). Není to na každý večer, ale umět si dělat radost je třeba :o) Zobraz celý článek →

Dvě příjemná letní překvapení

Po víkendu v mém rodném městečku, které bohužel leží ve vyloženě nevinorodém kraji (tuším nejblíže jsou vinice na Kuksu, pil jsem i cosi z Hořic v Podkrkonoší ze zdejších červených půd, ale byla to dost tragédie), přesto přináším dvě vyloženě kladné vinné zprávy. V jednom místním restaurantu mají konečně více než přijatelný (a to i cenově) vinný lístek a prakticky každou láhev nabízejí i po sklence. Takže slušná nabídka (ovšem bez tradičního tragického předražení) už se dostává i mimo Prahu a další největší města v ČR. Konečně! :o) Snad to nebyla jen nějaká úplná náhoda a podobný trend lze pozorovat i jinde. No a druhou zprávou je, že jsem si trochu poopravil negativní mínění o dvou našich vinařstvích…

Je zajímavé, že od obou jsem dříve pil jen jejich spíše vyšší řady nebo vysoké přívlastky, a obě příjemná překvapení naopak reprezentují vína základní. Prvním je zemské Chardonnay ročníku 2005 od vinařství Krist. Z jeho elitních vín jsem měl vždy „ulepený“ dojem a hlavně mi vadila jakási falešnost, pouťovost, přetechnizované natlačení do nějaké podoby. Prostě na mne nepůsobila poctivě. Tahle šardonka je naopak velmi čistě udělané víno, aromaticky výrazné a odrůdu prozrazující, byť místo původu bych si neodvážil ani tipoval (působí skutečně „internacionálně“). Ovocité, svěží, s vlastně dost pěkně strukturovaným tělem, příjemně dlouhé, harmonické, skvěle pitelné. Za stovku je to víno, které bych si dovedl skvěle představit do gastronomie a dá se pít i jen tak, v tomhle horku na osvěžení. Nic, z čeho bych lezl po zdi, ale dost dobře udělané víno.
Dvě špatné restaurační zkušenosti jsem měl před dvěma lety s víny z „vinařského domu“ VINOHRAD CZ a od té doby je nechutnal. Opět v restauraci se mi dostala do rukou a sklenky jejich Frankovka 2007 ze základní řady „Flora Pálava“, u červeného vína v raritně viděném přívlastku „kabinet“. V hezké lahvi, se sice hodně barevnou, ale moderní a pěknou vinětou (obtáčí celou láhev, obsahuje hromadu informací ale zamlčuje vinici, byť jinak původ hroznů na Pálavě akcentuje hodně; naštěstí lze vinici dohledat na webu – jedná se o hornověstickou Pod Martinkou). Víno jiskřivě rubínové barvy, s ovocitou vůni především peckovin (švestky) a výraznými květinovými tóny, v chuti šťavnaté, vyvážené, hebké s vyhlazeným tříslem a překvapivě plnější, kabinet bych určitě netipoval. Krásně pitelné víno, které sice nemá žádné komplexní sofistikované vůně či chutě navíc nad ten primární základ, ale opět nejen do gastronomie výborné. A v restauraci bylo navíc cenově pod dvě stovky (na webu vinařství za 142,- Kč), být takovéhle mile nízké navýšení cen běžné i jinde, chodím do restaurací na víno mnohem častěji…

Tolik k dnešnímu dni uprostřed prázdnin a dovolených, trochu více pocitově a vlastně bez pořádných poznámek a spíše co jsem si tak pamatoval, ta vína jsem si jen tak užil a netrápil se škrábáním do notýsku. Stejně mám pocit, že v tyhle dny bude zápisek číst málokdo a vlastně to píšu spíš pro sebe, jako takový deníček :o) Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Jak uchováváte nedopitá vína?“

Další anketa je u konce, týkala se nejčastějších variant uchovávání nedopitého vína. Samozřejmě jsem myslel ta, která se pít dají. Vína hnusná neuchováváme, leda jako pomstu pro nějakou hodně nepříjemnou návštěvu :o) Z nabízených variant bylo prakticky použito jen pár hlavních. Dvacet procent z vás (15 z celkových 74 hlasujících) víno zásadně dopíjí a problém s nějakým dalším uskladněním tedy neřeší. A ti ostatní volí následující metody…

Největší část, 33 hlasujících (44%), zvolilo variantu „zastrčím zpět korek“. Inu proč ne, láhev takhle v ledničce do druhého dne v pohodě vydrží. Opravdu dobrým vínům to někdy i pomůže se rozvinout dál a na vyloženě technologických záležitostech se zase nemá za den co pokazit :o) Ale týden v kuse už bych to nezkoušel. Při druhé nejčastější variantě, tedy vypumpování vzduchu (20 hlasujících, 27%), víno vydrží ve formě přeci jen o něco déle. Pumpička a špuntíky nestojí moc, doporučuji pořídit :o) Dva hlasující použijí nedopité víno na vaření, dva nalijí zpět do sudu a opět dva použijí jinou metodu (že by měl někdo doma stroj na uchovávání vína pod ochranou atmosférou?). Nikdo nezamražuje ani nenosí víno na dopití kolegům do práce :o)
A teď už můžete hlasovat v nové anketě a tom, jaká nejstarší vína jste pili! Jen prosím zkuste dodržet to období „za poslední dva roky“, aby mi tam někdo, kdo začal s vínem v padesátých letech, automaticky nezaškrtnul ročník „starší než 1950“ :o) Zobraz celý článek →

La Cuvée 2005 od Léona Beyera

Čeká mne menší zásilka vín z Alsaska a tak pomalu odpíjím dříve naskladněné zásoby. Včera padl los na La Cuvée od Léona Beyera, směs několika odrůd Alsaska, o které jsem tu psal už dříve, ovšem v souvislosti s velmi horkým ročníkem 2003. Ale nějaké další detaily v článku najdete. Ročník 2005 je přeci jen mnohem klasičtější, ale detaily z Beyerova webu přeložím až u některého jejich čistého ryzlinku :o) Cuvée pochází z vápencovo-jílovitých vinic v okolí Eguisheimu, z méně prestižních poloh či mladších keřů, a uváděné složení je 20-30% Muscat, 30-50% Riesling, Pinot Blanc a Sylvaner. Na webu se lze dále dozvědět, že produkce ročníku 2005 byla 35.600 lahví, doporučená teplota konzumace je okolo 10°C a potenciál zrání někde kolem čtyř let, takže víno by mělo být více méně na svém vrcholu.

Zelená alsaská láhev, kovová záklopka a plný kvalitnější korek, u Beyerů na tomhle nešetří ani pro svá nejzákladnější vína. Viněta mi stylově moc nesedí, vám třeba bude, fotku tu máte. Barva vína hodně „neutrální“ žlutá, ne zlatavá, ne se zelenkavým nádechem. Očekávat, jak je v Alsasku zvykem, jednoodrůdové víno a ne směs, tak ve vůni hodně tápu, jakou odrůdu tipnout. Vůně se dost mění v závislosti na teplotě, dominují květinové tóny, po dlouhé době cítím „ryzlinkový“ lipový květ (v čistém ryzlinku jsem ho nenašel ani nepamatuji), nacházím tam vůni máty a mandarinkového kompotu. Prostě nacpěte mátu do kompotu, zalijte lipovým čajem a tak nějak to voní :o) Ale velmi jemně, čistě, svěže. Taková je i chuť, spíše lehčí, s pikantní kyselinou a kořenitými tóny, na svou lehkost překvapivě dlouhá a se závěrečnou linkou snad jablečné slupky či i pecičky. Ani nevím proč, ale chuťově mi to připomínalo (ale jsou to hodně staré vzpomínky) bílá vína z Vinařství rodiny Cíchovy v Blatnici. Ale žádné doma na přímý srovnávací test jsem neměl.

Lehké, svěží víno, výborné na dnešní horké dny a zároveň poměrně univerzální doprovod k mnoha jídlům, kterému u mne pomáhá snaha „najít v něm něco víc, protože je to Beyer“. Na slepé degustaci by u mne skončilo jako lehký nadprůměr v bílých na běžné pití. Zaplatil jsem za něj 280,- Kč a za tyhle peníze je to sice zajímavá zkušenost se směsí z Alsaska, ale pro nákup dalších lahví strašně moc. Zobraz celý článek →

Voda ve vašem víně

Skoro jako součást reklamní kampaně na film Bottle Shock, který jde do kin již za pár dní, působí aktuální zpráva, že slavné 2^éme Cru Classé z Bordeaux, Château Cos d'Estournel, kupuje za blíže nespecifikovanou částku (mluví se o 110 milionech dolarů) Château Montelena v údolí Napa. Právě Chardonnay z Monteleny zvítězilo v roce 1976 v „Judgement of Paris“, slepém srovnání vín Francie a Kalifornie, o kterém pojednává film Bottle Shock. Ostatně ukázky z něj najdete v jednom starším článku. Jean-Guillaume Prats (manažer Cos d'Estournel) bude nyní moct do Wine Spectatoru ve svých blogových zápiscích psát nejen o vývoji vín v Bordeaux, ale začne jim fušovat i do Napa Valley :o) Vtipný na tom je i fakt, že jedno z prvních promítání Bottle Shocku proběhle venku před zdmi Château Montelena. Inu co, investoři z USA nakupují vinařství ve Francii a naopak ti z Francie si vybírají špičkové usedlosti z USA a dosahují na nich hodně pěkných výsledků. Ovšem tahle zpráva o nákupu château mne přivedla na zajímavou diskusi ohledně jednoho „veřejného tajemství“ vinařství v Kalifornii…

Běžnou praxí především v Evropě, pokud počasí či kvalita vinice nedovolí hroznům dozrát do ideálního stavu, je přidání nějakého toho kila cukru (či moštového koncentrátu) nebo naopak kyselin. Cukr se přeci jen do výsledného vína zapracuje asi o něco lépe než ty přidané kyseliny, ale obě metody jsou tu už hodně dlouho a nevyhýbají se žádné z vinařských oblastí. V USA je zase „oblíbeným sportem“ (případně diktátem horkého roku) nechávat hrozny vyzrát do takové podoby, že při kvašení je nutné ředit mošt vodou, aby se výsledek vůbec dal pít a kvasinky přežily tak dlouho, že víno prokvasí do sucha. Jeden z bodů „California Administrative Code“ (protože vinařské zákony v USA jsou dost… benevolentní) říká, že je povoleno přidávat vodu právě a jen do takového množství, aby se zabránilo zastavení fermentace. Ale realitou je spíše „ředění“ vína na snesitelné množství alkoholu. A není to případ jen supermarketovek, k této technologii se přiznávají i významná vinařství s dost drahými víny.

Jak se na to dívají odborníci z našich krajů (kteří, pravda, zatím asi ředit nemusí…)? Je přidaná voda větší zlo než cukr či kyseliny? Nebo pro vás vína připravená za použití těchto technologií a postupů, včetně záležitostí jako reverzní osmóza, spadají vyloženě do kategorie „technologická“ a smysl pro vás mají jen ta „přírodní“, kdy nic podobného nebylo nutné použít? Kde je hranice „příliš velkého zásahu“ při přípravě vína, aby se změnilo z přírodního produktu na něco jiného? Zobraz celý článek →

Ryzlink Rýnský 2004 od Mikrosu

Vinařství Mikrosvín Mikulov bylo po dlouhou dobu považováno (alespoň jsem tento silný pocit získal třeba na O Víně) za jednoho z vůbec nejlepších producentů bílých vín na Moravě a špičku ve Vlašském ryzlinku. Přiznám se, že jejich vlašákům jsem podléhal a podléhám stále rád, když narazím na nějaké suché kousky. Lehké vymizení Mikrosu z mých pravidelných konzumací bylo způsobeno změnou sklepmistra, pohlcením firmy velkovýrobcem Moravské vinařské závody Bzenec (byť i ti dělají někdy dost zajímavá vína) a především trvalým a vzestupem zbytkových cukrů, doprovázených výrazným vzestupem cen. Dnes jejich vína vlastně chutnám spíše na degustacích a doma otevírám různě se objevující archivy. Posledním z nich byl Ryzlink Rýnský 2004 výběr z hroznů z mikulovské trati „Za cihelnou“. Víno jsem zakoupil tuším právě po nadšených ovacích na webu (spíše než po ochutnávce, to by padlo dříve; bylo i v Salonu vín 2005/2006, ale v tehdejších na web přepsaných poznámkách ho nemám a ty papírové nenašel), ale pak okolo něj chodil skoro dva roky, pravidelně na něj narážel mezi jinými ryzlinky a nikdy neotevřel. Důvodem byl nápis „polosladké“, prostě se mi k jídlům nic tohoto typu nehodilo. Padnul až nedávno, bez snahy o snoubení jen tak k jakýmsi zapečeným těstovinám. A tak jsem zjistil, že polosladkosti se v tomto případě nebylo nutné bát a docela lituji, že nemám další láhev…

Na úvod několik technických informací o vinici, posbíraných různě po netu. Jižní expozice se sklonem až 15 %, částečně vytrasovaná. Půda hlinitá obsahující hodně vápníku. Výsadba je z větší části z počátku 90. let, nachází se zde odrůdy Sauvignon Blanc, Svatovavřinecké, Ryzlink Rýnský, Pinot Noir a trochu též Veltlínské zelené. Na mapce si můžete vinici najít ZDE.

O ambaláži se nebudu moc rozepisovat, Mikros ji měl vždy zvládnutou dost dobře, jejich viněty se mi líbí a ostatně tu máte fotku. Láhev je lehce zkosený zelený typ bordeaux, záklopka plastová a korek kratší plný. Dost zajímavý je ovšem popis analytických hodnot vína – 9,1 g/l kyselin, 26,2 g/l bezcukerného extraktu a 19,8 g/l cukru, společně s 13,9 % alkoholu. Papírově to vypadá to na pořádně nadupané víno. Barva je hlubší, nazlátlá a jiskrná, velmi pěkná. Vůně doslova exploduje, jde o medově nazrálou podobu ryzlinku s výrazným projevem kořenitosti. Objevuje se bohatá záplava delikátních květinových vůní, přezrálých hroznů a bylinek. Ne úplně ten styl co preferuji, ale skvělé. Chuť je plná, v úvodu vyšší cukr zaznamenáte, ale pak si s ním pikantní až citrusová kyselinka krásně poradí. Víno má pevnou strukturu, všechny složky působí harmonicky, vysoký alkohol nevylézá, přeslazený lepkavý dojem se nekoná. Delší dochuť jen vše podtrhne. Tak trochu typ ryzlinku, jaký umí vyrobit třeba v Německu (ani ne tak aromatickým profilem, jako spíš kombinací kyselin a cukru), ale zde se to obvykle nedaří (= víno je buď suché, nebo ulepené). Tentokrát to vyšlo. A pokud správně koukám, tak před dvěma a půl roky mne stála láhev něco přes 250,- Kč. Za tyhle peníze bych si dnes asi ještě nějakou koupil… Zobraz celý článek →

Nahradí mělnické vinice domky?

Zhruba pod tímhle titulkem informovala o současné žádosti o změnu územního plánu TV Prima a následně se mi podařilo vyzískat několik dalších informací z regionálního vydání MF Dnes. V zásadě se jedná o to, že z vinice přímo uvnitř města známé pod historickým jménem „Na Svini“ (toto jméno je používáno v článku MF Dnes a bylo i v televizi, ale oficiálním současným jménem je myslím „Městská“, pokud správně hledám v mapách; vinice leží ZDE) by se měla změnit na smíšené obytné území a park. Celé to bohužel vypadá jako nepříjemný boj právě se rozvádějících Jiřího a Bettiny Lobkowiczových. A i když má žádost spíše malou šanci na úspěch, vrhá dost nepříjemné světlo na případnou budoucnost vín ze zámeckého vinařství, pokud budou podobné spory pokračovat. Jdu vylovit nějakou jejich láhev, snad tu ještě něco mám. A přikládám přepis toho textu z MF Dnes, společně s jednou starší fotkou soutoku Labe a Vltavy v době povodní, foceno z místa nad vinicí Sv. Ludmila (dnes taktéž označeno jako Městská).

Mělník - Z historických a unikátních vinic Na Svini v Mělníku možná budou stavební parcely, na kterých vyrostou nové rodinné domy. Vlastníci vinic, rodina Lobkowiczů, požádala město o změnu územního plánu. Z funkční vinice, která má v Mělníku nejméně dvousetletou historii, by mělo být smíšené obytné území a park. Proti jsou památkáři i komise životního prostředí města. Nyní o ní budou rozhodovat mělničtí zastupitelé.

O změnu územního plánu požádala rodina Lobkowiczů už letos na jaře. Z vinice Na Svini by chtěla mít park a zejména byty s obchůdky či kancelářemi, stejně jako z nedalekého parku mezi ulicemi Legionářů a Zádušní. Vinice Na Svini patří Bettině Lobkowicz, je zapsána jako majitelka v katastru nemovitostí, park jejímu manželovi Jiřímu. O změnu územního plánu požádal s největší pravděpodobností jen Jiří Lobkowicz. „O nic jsem nežádala, o ničem nevím,“ uvedla Bettina Lobkowicz, která se s manželem rozvádí. Zmínila se, že napadl smlouvy, podle kterých jí vinice náleží. „Chtěl po mně ty vinice zpátky, tak z nich asi chce udělat stavební parcely,“ poznamenala. Co přesně Jiří Lobkowicz s vinicemi zamýšlí, není jasné. Už dva týdny ho není možné zastihnout. Na otázky, které si nechal zaslat e-mailem, neodpověděl.

Likvidací vinice Na Svini, která je zanesená v historických mapách stejně jako soutok řek nebo zámek, by podle památkářů znamenala kulturně - historickou škodu. Vinice je totiž součástí jedinečného obrazu středočeské krajiny. Navíc dotvářejí výjimečný charakter města.

„Poloha vinice je jedním z posledních dokladů podoby periferie města,“ uvedl vedoucí oddělení památkové péče Jiří Dohnal. Doplnil, že vinice existují v Mělníku od raného středověku a jejich likvidací by se zničila mělnická kulturní dominanta. „Vinice lze považovat za nejstarší a nejcharakterističtější doklady lidské činnosti,“ doplnil šéf mělnických památkářů. Vinice je podle něj nutné zachovat. „Se změnou územního plánu v tomto případě nesouhlasíme,“ uzavřel Dohnal.

Zastupitelům změnu vinice a parku na stavební parcelu nedoporučila ani komise životního prostředí. „Stávající park je plně funkční, využívaný, se vzrostlou zelení a dobře přístupný,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí mělnické radnice a člen komise Ctirad Mikeš. I podle něj by změna části vinice na park změnila charakter jedné části města. „Vzrostlé stromy by v budoucnu ovlivnily i charakteristickou siluetu města při pohledu ze severního a západního směru,“ vysvětlil úředník.

Lidé se přesto obávají, zda i přes nesouhlas památkářů zastupitelé změnu územního plánu neodhlasují. „Baráky by se mi v tom místě rozhodně nelíbily. Chápu ale, že jestli je park soukromý pozemek, že s ním chce vlastník taky tak nakládat,“ uvedl Jan Novák, který ve městě žije padesát let.

Šance, že návrh projde, je mizivá. Potvrdil to zastupitel Radim Vajchr. „I kdyby město sebevíce chtělo změnu udělat, nemůže. Jestliže je stanovisko památkářů negativní, nelze hlasovat proti orgánu státní správy,“ zdůraznil Vajchr. Podle něj je nemyslitelné likvidovat historickou vinici. „Navíc je chráněný i horizont pohledu na město. Kdyby tam vyrostlo cokoli, tak to siluetu města naruší,“ poznamenal Radim Vajchr.

„Vinice lze považovat za nejstarší a nejcharakterističtější doklady lidské činnosti.“ šéf mělnických památkářů Jiří Dohnal

Regionální mutace | Mladá fronta DNES - střední čechy (střed)
Autor: LUCIE ZIKMUNDOVÁ

Zobraz celý článek →