Nejen v Praze mizí z regálů především trvanlivé potraviny a vypadá to jak přípravy na válku, služby typu Rohlík sotva zvládají naskladňovat. Dobrovolně přiznávám, že krom běžných „kdyby byl nějaký problém“ zásob, které jsou tu vždy, zatím doma nekřečkuji a v nejhorším se pokusím měnit za zásoby vína ;-) Každopádně se podělím o válečné Národní listy z 18.10.1914 a inzerát, který se tak nějak hodí i do dnešních dnů. Pijte s mírou vína z Mělníka a okolí, třeba to pomůže! Mimochodem Covid-19 narušil i nákupy vína v Asii, někteří producenti hlásí propad o desítky procent, a zrušeno bylo několik vinařských výstav (např. ProWine Asia se přesouvá na červenec). Obecně ale asijská spotřeba vína rapidně stoupá, viz graf níže.
čtvrtek 27. února 2020
Epidemie, vykradená restaurace, sudy na Eiffelovce
středa 26. února 2020
Svatováclavské z Čejkovic a fajn Plan de Dieu
Petr Kočařík (web) z Čejkovic je specialistou na Pinot Noir, ty jeho bezesporu (klidně se budu hádat, ideálně na slepé degustaci s dalšími zástupci a lahvemi ve věku okolo pěti let ;-)) patří mezi domácí špičku. Umí naprosto fantastický ulítle expresivní Hibernal, který má spoustu oddaných konzumentů a tak trochu kultovní statut. Ale má i další vína, která zůstávají tak trochu v pozadí jeho zásadních kousků, třeba báječný macerovaný tramín a další vína. Nebo dnešní červená směs Svatováclavské 2016. Tu tvoří Svatovavřinecké a Modrý portugal, školeno rok v použitých dubových sudech a pak ještě nějaký měsíc smíšené sudy v nerezu. V projevu již trochu nazrálejší, spíše tmavší a hlubší ovocnost, kořenité, pepřová linka, trocha dřeva. V chuti suché, středně plné a lehkonohé, s bezva kyselinou a pitelností, stále trochu sladší tmavší ovocností a trochou lesního podrostu. Krásně pitelné, poctivé, příjemné červené. Asi bych neřešil nějakou archivaci a pil teď. Bavilo dost, šlo o další úlovek v Roubence.
úterý 25. února 2020
Skvělé bubliny od Champagne Jacques Lassaigne
Staronovým přírůstkem na domácím trhu je vinařství Jacques Lassaigne z Montgueux. Sice tu už bylo dříve, ale teď má nového zástupce v podobě Terroir Champagne aka Miloše Danihelky a k dispozici je úplné portfolio (zatím krom omezených každoročních experimentů značených a číslovaných „Acte“ a „Scène“, kde si vinař hraje s různými technikami a přístupy, které se mohou ale nemusí objevit u hlavních vín). Lassaigne je jedním ze současných zásadních jmen Champagne a zájem o unikátní terroir Montgueux nakopla hlavně jeho vína. Obec se nachází kousek na západ od Troyes a vinice jsou vlastně na jednom nečekaném kopci, široko daleko nikde žádné další nenajdete. Sice technicky spadá do Aube, ale jde o vlastně čistou křídu a vlastně mnohem jižnější pokračování masivu Côte des Blancs. Na kopci najdete z 9/10 Chardonnay, které zde dozrává hodně dobře a projevem se sune do až exoticky ovocných projevů, ale vždy s hromadou minerality a kyselin. Vinař Emmanuel Lassaigne, jehož otec byl jedním z prvních kdo v obci vinice po teprve v šedesátých letech minulého století vysázel, převzal podnik v roce 1999. A začal se zaměřovat na výrobu vína a „umístění oblasti na mapu“, do té doby prakticky všeho hrozno odsud šlo négociantům.
pondělí 24. února 2020
Pár ryzlinků od Markuse Molitora
Včerejší návštěva preferovala trochu sladší víno a tak jsem pro ni otevřel Markus Molitor Riesling Ürziger Würzgarten Kabinett 2016 se zlatou záklopkou. A dobrovolně přiznávám, že sám pak dost upil, tohle prostě můžu. Moselská protáhlá láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. A sedm a půl alkoholu. Světlejší citronová žlutá. Parádní, čerstvá, výraznější a vyloženě slinosbíhavá vůně. Nektarinky a meruňky, trocha kořenitosti, vlhký šutr, mineralita. Sladké, lehkonohé ale koncentrované, s parádní výraznou kyselinou, úžasně šťavnaté, ovocné, delší. Jakmile víno začne doznívat, tak máte chuť hned se napít znova. Mizí úplně samo. Tenhle styl „cukříku“ prostě mohu. Měl jsem tu ze stejné vinice a ročníku i kabinet s bílou kapslí a také „suché“ spätlese, vše výborné.
čtvrtek 20. února 2020
Báječný veltlín a chlastací rýňák
Další z úlovků v Harrachově v Roubence (a víno ze sortimentu Veltlínu) byla rakouská biodynamická legenda z Wachau Nikolaihof a konkrétně jejich Grüner Veltliner Federspiel „Im Weingebirge“ 2010, skoro sedm let ve starých sudech a lahvováno v dubnu 2017. Klasická pistole, šroubový uzávěr. Ve vůni báječná kombinace jemnosti a bohatšího projevu, zralejší hruškové ovocnosti s bylinkami, podběl, lehce toastově kouřové, mineralita, nazrálost. V chuti suché, čisté, moc pěkná kyselina, nazrálé ale stále s čerstvostí a svěžestí, lehce slané, delší, elegantní. Lehké, komplexní, zajímavé výtečné bílé, které hraje na úplně jinou notu než je intenzita a koncentrace, tak obvyklá u současného Wachau, ale spíše sofistikovanou uměřenost. Fakt krásný.
středa 19. února 2020
Parádní frankovka a charakterní suchá Tokaj
Po delší době mi doma skončil Peter Wetzer. Vinař z rakousko-maďarského pomezí sídlí v městě Sopron, jede čistě ve vinicích i sklepě, zaměřuje se na staré vinice a zajímavé unikátní polohy. Produkce malá, kvalita vysoká :-) Otevřel jsem Blumenthal Kékfrankos 2017, tedy čistou frankovku z jedné z jeho novějších viničních akvizic. Malá vinice v Soproni, 50-60 let staré keře namnožené z původních výsadeb v oblasti, na spraši se štěrkem a vápenci. Většina hroznů odstopkována, fermentace a macerace v otevřené kádi asi tři týdny s občasným potápěním matolinového klobouku, pak přetočeno do starších 300 až 1000l dubových sudů, lahvování bez filtrace a čiření a jen s decentním zasířením. Zavoskovaná burgundská láhev s DIAM korkem. Tmavá rubínová barva, fialový tón. Čerstvé, mladistvé a ještě úplně nepřipravené, ale i tak zábavné. Kořenitost, šťavnaté od vůně, švestka, minerální linka, kouřovost, hlubší a zábavné. Středně plné, výraznější, šťavnaté se super kyselinou a s každým douškem vyvolávajícím chuť na dalších. Strukturované, mladistvé, kamenité, delší. Výborná klasická frankovka co bude dál krásně zrát.
úterý 18. února 2020
Nové sklenky a chutné slovinské červené
Aktivně pokračuji v pobytu v Harrachově. Počasí nic moc. Včera jsem poprvé stál na sjezdovkách, dnes podruhé. Primárně kvůli dětem, které to baví. Mne tenhle „sport“ vždycky děsil a… nic se nezměnilo. Nechápu vás, které to baví, ale budiž, nemusím rozumět všemu. Zítra se na to vykašlu a půjdu běhat :-) Navštívili jsme místní sklárny Novosad a syn. Založeno 1712 a tvrdí, že jsou (minimálně v Čechách) nejstarší stále fungující sklárnou. Mají i vinné sklo, kvalitní poctivá ruční práce. Sem tam najdete něco jen s barevnou nožičkou a ty jsou bezva, už je tu pár let používám, ale jinak má vše vhodného tvaru bohužel i zabarvení kalichu. Vypadá to pěkně, ale praktické to není, byť jsem dneska jedněm málem podlehl. Čisté „moderní“ vinné sklo aby u nich člověk pohledal, jejich zaměření je trochu jiné. Teda našel jsem tam jednu nádhernou velkou burgundskou sklenici, která z jejich běžné produkce velmi vybočuje a jsem si skoro jistý (přeci jen jsem na vinné sklo trošku úchylák, ale nikomu tím nezpůsobuji škodu a tak se snese…), že jde o zakázkovou výrobu pro někoho jiného co neprošla kvalitativní kontrolou (tj. drobné odchylky tvaru, druhá jakost prostě, ale objektivní problém jsem neodhalil). Super tvar a nádherný kus skla, byť trochu těžší a žádné pírko to není. On taky objem nemalý, zhruba litr, slabší vína to zabije. Už z toho piju třetí víno a jsem nadšen. Stojí to 450 Kč, což je tak polovina až třetina ceny za obdobně kvalitní ručně foukané sklo jinde. Jenže je to cena za krabici šesti kusů. Mám nutkavou potřebu jít vykoupit úplně vše :-)
pondělí 17. února 2020
Vulcanica a tip v Harrachově
Pivnica Čajkov je jedním z mých oblíbených slovenských producentů a jejich perlivá Vulcanica, postupně v několika různých verzích, mne opakovaně dost bavila. Včera jsme vypili láhev Vulcanica #3, což je opět „methode untraditional“, protože to není typická druhotná ani obyčejný pét nat. Jde o směs Pesecká leánka 2017 a Pinot gris 2016, vinice Stará hora a Sádowie, kterou znovu přirozeně v lahvi rozkvasil mošt ročníku 2018. Pod korunkou, neodstřelené a s kaly. Před servisem otočeno dnem vzhůru, výsledkem výraznější kalná žlutá barva. Voňavé, lehce nasládle až jakoby muškátově květinové, minerální linka. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny a skvělá pitelnost, decentní perlení, slušná délka, ovocnost. Naturální, zábavná záležitost, která se pije jak limonáda a mizí s chutí.
pátek 14. února 2020
Tři různorodá šampaňská
Dnes odhrnu poznámky ke třem lahvím tří různých šampaňských producentů, od báječného vína po poněkud zklamání, takových náhodných úlovků v rámci zkoumání domácí nabídky mimo degustace. Určitě největší úspěch slavil pěstitel J.M. Tissier (web) a jeho Champagne Brut Millesimè Ancestrale 2012. Jsme v Chavot-Courcourt, tedy kousek pod Épernay, v rodinném podniku s historií pěstování hroznů od roku 1931 ale s vinařstvím fungujícím od roku 1998. Výsadby, celkem téměř šest hektarů, mají u obcí Chavot, Moussy, Pierry, Épernay, Cuis, Cramant a Damery. Jedou v udržitelnějším režimu a na cestě k vyložené ekologickému pěstování. Tohle víno je polovina Chardonnay z Pierry, Moussy a Cuis z asi třicetiletých keřů a pak po čtvrtinách Pinot Noir a Meunier z keřů 40+ let u Chavot-Courcourt. Tiché víno školeno ze čtvrtiny na kalech sedm měsíců v dubových sudech, částečně malolaktika, druhotná a zrání na kalech v lahvi pět let do ledna 2019, degorzáž ruční „à la volée“ a dozáž 6 g/l. Nazlátlá citronová, fajn perlení spíš menších bublinek. Čerstvá vůně, především malvice, kdoule, trochu sušené ovoce a hlubší tóny, dotyk dřeva, lehce kořenité a máslové, povedené. Suché, čisté, středně plné, trochu výraznější, pěkně minerální, bezva kyseliny, delší, vyvážené, seriózní, hodně solidní Champagne. Potěšilo. Úlovek při procházce na Štědrý den v Chez Greg, stálo něco okolo dvanácti stovek mám dojem.
čtvrtek 13. února 2020
Tři úrovně cabernetu od Errazuriz
Především základní červená od chilského vinařství Errazuriz patří mezi jedny z nejčastějších lahví, které sebou vozím na grilovačky, večírky, víkendové chaty a další setkání, na kterých se schází lidé s hodně odlišným vztahem k vínu a vkusem. Samozřejmě nabalím i různé zajímavosti, exotické kousky a „naturálno“, ale upřímně tohle beru pro jistotu, funguje prakticky vždycky. A vyšší řadu mám doma coby rezervu, když chce někdo něco výraznějšího, efektního, jako dárek. Teď jsem doma udělal takový malý pokus. Otevřel vedle sebe najednou tři úrovně Cabernetu Sauvignon, resp. směsí na něm postavených, od základního kousku po jejich ikonické víno. A snažil se dopátrat, nakolik je rozdíl v ceně a kvalitě vidět. Sice mají ještě něco mezi „střední třídou“ a řadou ikon (Aconcagua Alto či Single Vineyard Cabernet Cabernet Sauvignon), ale tím se teď trápit nebudeme, následující tři vína představují hlavní část jejich cabernetové image :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
