Vyrazili jsme na prodloužený víkend do Harrachova (děti možná i lyžovat budou, já jako exot běhat po okolí v břečce na silnicích), v jedné z místních vyhlášenějších restaurací Terassa jsem si včera dal růžové bubliny. Docela příjemně mne překvapilo, že zde prodávají zrovna Masia Can Mayol Loxarel "999" Rosat Reserva 2014. Navíc je to Brut Nature, z biodynamické produkce, postavený na odrůdách Pinot Noir a raritnějším červeném Xarel·lo Vermell. Samozřejmě v lístku značeno jako cava, byť jde o Clàssic Penedès, ale to bych jim odpustil. Blbě to má totiž i dovozce a chyba jde za ním :-) O vinařství jsem se zmiňoval opakovaně už dříve. Tohle víno je čistě nerez, barvu kompotovaných jahod má z několikahodinové macerace celých hroznů. Na kalech v lahvi není papírově školeno dlouho, obvykle jen 15 měsíců nebo o kousek víc. Ovšem zde datum degoržování praví až rok 2018, takže znatelně delší zrání. Ve vůni navinule ovocné, jahody, zřetelně zralejší, trochu toastové. V chuti dost výrazné kyseliny, naprosto suché, trpčí červená ovocnost, slušná délka, dotyk minerality. Přísnější kousek. Ale jsem moc rád, že současný stav na lístcích už zdaleka není jen nasládlá bohémka a obligátní Moët :-)
pátek 15. března 2019
Suché růžové bubliny a klasické Bordeaux
čtvrtek 14. března 2019
Vendémiaire od Doyarda s pozvánkou na stadion
V poslední době jsem narazil na několik základních (ve smyslu produkce konkrétního vinaře) neročníkových Champagne, která nabízela zážitek obvykle vyhrazený spíše výrazně vyšším řadám běžných vinařů a chutnala mi víc, než lecjaká ročníkovka. Jedním z takových vín bylo Cuvée Vendémiaire Premier Cru Brut z Champagne Doyard ze stáje Terroir Champagne, dnešní zápisek k němu zároveň využiju jako pozvánku na akci, na kterou se už fakt moc těším. O vinařství jsem tu měl celý článek a později se zmiňoval i o dalších vínech. A také o tom, že extrémně nadaný pracovitý vinař Charles Doyard zemřel roce 2017 na infarkt, v pouhých třiceti letech. Tohle víno je ještě jeho práce. Čisté Chardonnay z 80 % z Vertus a zbytek z Grand Cru obcí v Côte des Blancs, výsadby ke 40 letům staré a v organice vedené. Použito pouze cuvée, víno školeno ze 2/5 v burgundských dubových sudech nejméně pětkrát použitých, malolaktika jen z asi dvaceti procent, celkově na jemných kalech 8 měsíců než šlo na druhotnou fermentaci a zrání do lahve. Tam si poleželo přes čtyři roky, odstřeleno a dozáž 4 g/l. Jde o neročníkovku, v tomto případě je víno postaveno z poloviny na ročníku 2012 a poté rezervách dvou předchozích let.
středa 13. března 2019
Someliér: Prolog
Ležel v posteli a neklidně se převaloval. Nemohl usnout, přestože bylo skoro půl čtvrté ráno, jak prozradil rychlý pohled na digitální budík na nočním stolku. Vždycky hůř spal, když předchozí den strávil v tlakové komoře simulující pobyt v dopravním letadle. Ale i tohle prostě neodmyslitelně patří k tréninku špičkového someliéra. Někteří jeho soupeři ze světových klání trénovali raději ve vysokohorských střediscích s nadmořskou výškou okolo 3352 metrů, on ale moc dobře věděl, že bez simulace specifické vlhkosti vzduchu a dalších faktorů nikdy nebudou připraveni dostatečně. Jeho komora samozřejmě všechno tohle uměla. Už nikdy nedopustí, aby ho znovu dostali jako na slepé degustaci při letu z Aspenu do New Yorku, kdy nepoznal zkurvené italské Pinot Grigio, protože kvůli tlaku skoro nevonělo a chutnalo jak alkoholická voda. Teda… ne že by to obvykle bylo jinak, že jo. Kurva. PG mělo bejt to první co ho napadlo!
úterý 12. března 2019
Bořetické Svatovavřinecké, runy z Valenice a chilské Carménère
O víkendu jsem otevřel Tři čtvrtě Svatovavřinecké 2017 (Bořetice, Čtvrtě), o vinařství jsem se tu rozepisoval už před nějakou dobou u jejich frankovky. Barva slušně tmavá, lehce mladistvý nafialovělý tón. Ve vůni kombinace krásně čisté milé peckovinové ovocnosti, spíše zralé červené plody, s výraznější zemitější linkou. Suché, čisté, lehkonohé, peckovinové, šťavnaté, vyvážené, skvěle pitelné. Mizelo to ve mně úplně samo, víno které láka k dalším douškům, s přímočarou přístupností ale ne nudné. A vlastně mne dost překvapuje, že tohle vinařství není (alespoň v bublině nadšenců do rukodělných poctivých domácích vín) známější.
pondělí 11. března 2019
Parádní Mencía a svěží Albariño
Dnes to bude zase Španělsko, dvakrát vinař Eulogio Pomares. Ten si nejprve udělal jméno v rodinném a dost populárním Bodegas Zárate v Rías Baixas, konkrétně Val do Salnés, kde po studiích v Bordeaux a Německu v roce 2000 navázal na rodinnou tradici a specializuje se na odrůdu Albariño. Zárate by určitě šlo považovat za jednoho z referenčních producentů, pokud projevíte zájem Albariño zkoumat (což lze vřele doporučit). Vinařství i přes dost vlhké klima a neustálé problémy s plísněmi posunul do organiky a zavedl pár zajímavých postupů (místo minerálních hnojiv aplikuje drcené skořápky z pobřeží, coby kompost používá řasy). Mají část starých pravokořenných keřů, která používají pro nové výsadby. V roce 2012 pak Eulogio rozšířil záběr a založil Fento Wines, menší projekt pracující s vinicemi jeho manželky Rebecy a hrozny od několika menších pěstitelů, opět s důrazem na čistou práci a typické lokální odrůdy. Stále jsme v Galicii, původ je především v Rías Baixas, Condado de Tea, ale pro jedno červené také na terasách v Ríbeira Sacra (podoblast Quiroga-Bibei).
pátek 8. března 2019
Miliardářský sklepmistr, ukradená voda, královna a Krug, večeře z Titanicu
čtvrtek 7. března 2019
Červená burgundská základka a chutné prosecco
V pondělí jsem tu psal o špičkovém Burgundsku, dnes se mrkneme apelačně na opačný konec :-) Velký producent Louis Jadot a jejich základní Coteaux Bourguignons Rouge 2016. Jde vlastně o docela novou apelaci, teprve od roku 2011, a zjednodušeně „zahrnuje vše“. Celé Burgundsko od Auxerrois až po Beaujolais a v podstatě všechny pěstované odrůdy. Tedy jak zásadní Pinot Noir, Gamay a Chardonnay, tak důležité typu Aligoté po okrajové jako Pinot Gris, Pinot Blanc, César a další. A umožňuje i různé směsi, dovoluje bílá, červená i růžová a celkově dává vinařům relativně velkou volnost. Apelace má celkem dobré jméno a oficiálně nahrazuje levně znějící Bourgogne (Grand) Ordinaire a svým způsobem i Bourgogne Passe-Tout-Grains, zároveň zachovává „lesk“ burgundského původu (a krásně do něj skrývá i hrozny méně prestižního Beaujolais). Tohle konkrétní víno, s na Jadota o trochu modernější vinětou (a na některých trzích i šroubovým uzávěrem, k nám ale jde s DIAM korkem), je právě směsí Pinot Noir z Côte-d'Or a Gamay z Beaujolais. Školeno čistě v nerezu. Lehce nafialovělá rubínová barva. Ve vůni přímočařejší ale milá ovocnost, jahody a maliny a dotyk kořenitosti. Suché, čisté, lehkonohé, s fajn kyselinami, šťavnatostí a pitelností. Příjemné, přístupné nekomplikované víno, které jsem ale vyzunkl s chutí. Jadota vozí Kupmeto. Bohužel ani Coteaux Bourguignons nejsou zadarmo a běžná cena je tři stovky. Holt Burgundsko :-)
středa 6. března 2019
Výtečný Pinot a nejlepší červené Itálie
V neutuchajícím hledání skvělých pinotů jsem nedávno pokračoval lahví Pinot Noir 2015 z Burgenlandu, kousek od Neziderského jezera, od tamní výtečné biodynamické vinařky Judith Beck (viz starší zápisky). Tahle místa si mnozí spojí hlavně s Frankovkou nebo Zweigeltem, ale od Judith Beck mi vždycky nejlepší přišlo Svatovavřinecké a právě Pinot Noir. Jde o selekci ze třech různých vinic s důležitým dílem polohy Schafleiten, víno kvasí spontánně v dřevěných kádích (ponechává asi pětinu celých hroznů) a zraje něco přes rok v barrique sudech, ovšem žádné nové. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, uzavřeno celokorkem (v mém případě hodně vlhkým a víno proteklo pod záklopku, ale kvalita neutrpěla). Tmavě rubínová barva, lehce nafialovělá. Krásně peckovinově ovocné, tmavší zralejší višně, jemně dřevo, trochu kouřových tónů a květinovo-bylinková linka. Suché, šťavnaté, výborná kyselina, středně plné, pěkně postavené, delší, vyvážené, seriózní. Tradiční pinot burgundského střihu a výborné víno v kondici připravené k pití. Dobrovolně přiznávám, že mi od vinařky tato klasická vína sedí o chlup více, než její plně naturální řada Bambule!. Vozí VPV, cena už úplně v kategorii „levná náhrada Burgundska“ bohužel není :-)
úterý 5. března 2019
Grenache a Sumoll ze stoletých výsadeb
Staré keře. Tohle označení má sakra dobrý zvuk. Přestože v různých vinařských oblastech znamená klidně o desítky let rozdílný věk a typicky vlastně ani není regulováno. Když jsou keře více než stoleté, začíná to vínu dodávat až lehce mystický rozměr. Pro vinné nadšence ještě můžete dodat, že keře jsou předfyloxerové. A svrbění ruky s vývrtkou se stane nezvladatelným :-) Víno z extrémně starých keřů samozřejmě nemusí být o nic lepší než víno z výsadeb běžného „středního věku“, záleží na mnoha dalších okolnostech, ale přiznejte si to… stejně si do něj určitá očekávání začnete projektovat. V uplynulých dnech jsem ochutnal a pil hned dvě vína ze 100+ let starých výsadeb, obě ze Španělska. Jednou šlo o stoprocentní Grenache z provincie Zaragoza, apelace Cariñena, podruhé o starou odrůdu Sumoll původem v katalánském regionu Penedès.
pondělí 4. března 2019
Bílý Vougeot a šťavnaté Puligny-Montrachet
Minulý týden jsem měl zase jednou to štěstí ochutnat a pít několik výborných vín z Burgundska, podobných příležitostí je bohužel pomálu a každou je třeba využít :-) Vertikále jednoho z tamních slavných téměř monopolů se budu věnovat časem, zpracování si vyžádá dost času, dnes se mrkneme na dvě výtečná bílá. Na narozeninové ochutnávce Vinného sklepa Újezd se vždy nachází „VIP stánek“, který nabízí klasická vína z Burgundska, Bordeaux či Rhôny. Dostupná, stejně jako všechny ostatní otevřené lahve, za víněnky či coby součást vyššího paušálu. Jedním z letos nabízených vín byl Vougeot 1er Cru „Le Clos Blanc de Vougeot“ 2008, monopolní bílé z Domaine de la Vougeraie (viz zápisek k jednomu vínu dříve). Tahle výrazně vápenitá poloha, oficiálně vedená též jako La Vigne Blanche (či v minulosti Petit Clos Blanc de Cîteaux), je od počátku zasvěcena bílým odrůdám, výjimečně v okolní záplavě těch modrých. Navíc, přes Velkou francouzskou revoluci i několikerou změnu majitelů, šlo vždy o monopol, vinici s jediným vlastníkem.
