Charles Rousseau, pěstitelská Champagne, soutěže a další novinky

V pondělí 9. května zemřel Charles Rousseau, syn Armanda Rousseau, zakladatele jednoho z nejslavnějších vinařství Burgundska a zásadní hvězdy obce Gevrey-Chambertin. Dožil se požehnaného věku 93 let. Doménu již několik desítek let řídí jeho syn Eric a vypadá to, že další generací, která převezme otěže, by mohla být jeho dcera Cyrielle. Mimochodem zásadní součástí úspěchu této domény a vysokých cen, kterých dnes jejich vína dosahují, je krom nesporné kvality také směr, který určil právě Charles Rousseau. Již jeho otec vína aktivně prodával v USA hned po prohibici, angličtinou a němčinou plynně hovořící Charles se na export zaměřil naprosto zásadně a dokázal získat obrovské množství zákazníků ve Velké Británii, Německu a Švýcarsku, ty země jsou jim do dneška velmi věrné a těší se z alokací jinak těžko dostupných vín. Postupem času se ale výrazně exportně prosadil od Austrálie či Japonska po Jižní Ameriku.

Zobraz celý článek →

Fabrizio Iuli – Nebbiolo, Pinot a 3x Barbera

Minulý týden na pozvání dovozce Via Del Vino dorazila do Prahy dvojice energických italských vinařů, Natalino Crognaletti z Marche a Fabrizio Iuli z Piemonte. Byla s nimi dost zábava a věřím, že by se s nimi dobře popíjela i jiná vína než jejich, vypadali na to :-) Natalino z vinařstvi Fattoria San Lorenzo představil zajímavá biodynamická vína starých klonů odrůdy Verdicchio i charakterově hodně odlišná divočejší červená, ale mou pozornost si přeci je znatelně více, a možná trochu překvapivě, získal Fabrizio a produkce Cantina Viticoltori del Monferrato (web), malého družstva specializujícího se na odrůdu Barbera. Ale samozřejmě mají i trochu Nebbiola a, protože Fabrizio je milovník Burgudska, vyzkoušeli v roce 1999 vysadit i nějaký ten Pinot Noir. Skoro všechna vína v sobě měla takovou zvláštní lehkost a báječnou pitelnost, bavila mne velmi.

Zobraz celý článek →

Máte dotaz pro Riedel?

Letos je tomu 260 let od chvíle, kdy se na našem území začala psát historie rodiny Riedel coby sklářů. Od knoflíků, korálků, lahviček na parfémy či bohatě zdobených pivních sklenic ušli k dnešní produkci dlouhou cestu plnou změn, a v rámci oboru stáli za mnoha technologickými inovacemi, úspěšně propluli divokými dobami jako byl rozpad monarchie či velká hospodářská krize. Konec veškerého jejich podnikání na našem území přinesla až Druhá světová válka. Po letech, kdy už to vypadalo beznadějně, přišel nový start v Rakousku. Dnes je Riedel v podstatě synonymem pro špičkové vinné sklenky, firmou už desítky let určující trendy v oboru, jejich některé výrobky lze označit za ikony moderního designu a bezvadně plní svou funkci na stolech restaurací i u vínomilců doma. O jejich současné přehršli sklenek určených na konkrétní odrůdy či vinařské oblasti si lze myslet leccos, vnímat to už jen jako chytrý marketing (společně s extravagantními dekantéry velmi úspěšný, Riedel vyváží do celého světa, spolknul v posledních letech několik dalších skláren a je extrémně úspěšný a čím dál úspěšnější i ve věkové skupině 25-34 let, což pozitivně nahrává dalšímu vývoji), ale jen si přiznejme… stejně si i mnozí ti, co nakonec koupí sklo od konkurence, nejdříve ověří, jaký tvar na konkrétní vína prodává Ridel ;-)

Zobraz celý článek →

Neustále se zlepšující Petr Koráb

Na konci dubna dorazil z Boleradic do pražské vinotéky Fajnšmekr představit svou produkci Petr Koráb s manželkou. Dovezl pár teprve připravovaných a dosud nelahvovaných vín i již hotové a aktuálně nabízené kousky, k tomu i nějakou pochutinu (mají kozy a ovce, snaží se nabízet k vínům i jídlo stejného místa původu). Naposledy jsem jejich vína nějak více chutnal v roce 2014 a nabyl dojmu, že kvalita šla oproti dřívějšku nahoru, respektive byla vyváženější v rámci celé produkce. Dříve mi to přišlo trochu jako na houpačce, něco výborné ale leccos poněkud nedotažené. Tato ochutnávka dojem o pozitivním vývoji jen potvrdila a hodně mne potěšila. Příjemná, poctivá, dobře udělaná vína, která jsem pil s chutí. Pěkně zvládnuté kousky jak v „tradičním“ stylu, tak i macerované bílé, karbonická macerace či zajímavý fortifikát.

Zobraz celý článek →

Maraton s bublinami na závěr

Poctivě jsem se připravoval. Dobu před závodem odpočíval, správně jedl (více méně, víno jsem úplně neosekal, měnit náhle životosprávu by se nevyplatilo ;-) a dostatečně pil, vše důležité jsem měl načteno a teoreticky byl myslím dobře připraven, prakticky pak běhal přes 200km měsíčně a cítil se dobře. Dokonce i celou distanci jsem jednou zkusmo zaběhl a šlo to vlastně lépe než bych čekal. A tak jsem na start Pražského maratonu nastupoval docela optimisticky. Přes 42km v tréninku jsem běžel bez snahy o nějaký zásadní čas, v poklidu a s kamarádem jsme si i povídat stihli, v těžších botách než budu mít na závod, s výrazně větším převýšením, s několika desítkami kilometru naběhanými v týdnu předtím. Teď to přeci muselo jít ještě o hodně lépe, to dá rozum! No nešlo. Nepřítelem se stalo hlavně sluníčko, teplé počasí mi nedělá dobře, a sem tam i docela silný vítr. Když jsem už téměř v závěru zaběhl do Husákova ticha, měl jsem sto chutí si tam někde ve stínu sednout, zvenku by na mne nikdo neviděl a ostatní běžci pochopí, a litovat se. Ale nakonec ještě trochu zrychlil, hlava je silnější než unavené tělo, stále byla totiž šance dostat se pod čas, který jsem si stanovil jako hranici „budu opravdu spokojen“. A povedlo se, výsledný čas 3:44:30 na první opravdový maraton není vlastně blbý. Navíc se dneska cítím úplně v pohodě, byť mistrovství v dřepech bych asi nevyhrál, tenhle pohyb (a cesta za schodů dolů) drobátko bolí…

Zobraz celý článek →

6x Champagne Henriot

Šampaňský dům Henriot je jednou z opravdu tradičních značek, rodina se do Champagne přistěhovala již v 17. století a ve spojení s vínem oficiální začínají v roce 1808. A do dnešních dnů je vinařství v majetku rodiny, což je u značek této velikosti (~ 1.5 milionu lahví) spíše výjimkou. Původně se Henriot významně zaměřoval na odrůdu Chardonnay, v současnosti je podíl odrůd zhruba půl na půl Chardonnay a Pinot Noir. Vinic mají paradoxně méně než dříve, z dřívějších více než stovky hektarů v top obcích je to dnes něco přes třicet, takže nákupu se samozřejmě nevyhnou. Většina vín má dozáž někde v zóně 8-10 g/l, ale působí možná o chlup sušším dojmem. Možná i díky vlivu nového sklepmistra, Laurent Fresnet se jmenuje, zájem o jejich vína docela stoupá a kvalita šla ještě o něco nahoru. Na náš trh je dováží Gourmet Services, ale prvním „dovozcem“ do našich zemí byl František Josef I., který učinil z domu Henriot oficiálního dodavatele Champagne pro rakouský dvůr. Včera jsem měl po delší době možnost ochutnat si průřez produkcí (krom demi-sec, to mi nějak nechybí, a nejnovějšího Cuve 38, na ně trochu atypického Grand Cru Blanc de Blancs v podstatě z neustále doplňované solery, ten snad někdy příště) a bylo to fajn.

Zobraz celý článek →

Dva značně odlišné biodynamické ryzlinky

Vypadá to, že dnes se zase vrátí teplé jarní dny, čas nalít si trochu ryzlinku. Kupříkladu úplně základní ze slavného biodynamického vinařství Dr. Bürklin-Wolf z Pfalze, mix různých vinic okolo obcí Forst, Wachenheim, Ruppertsberg a Deidesheim, jakostní Riesling trocken 2014. Bürklin-Wolf je jednou z německých ryzlinkových špiček se specializací na suchá vína, pionýři biodynamiky, už od roku 2001 navíc označující svá vína především dle původu, konkrétních vinic, spíše než přívlastkovým systémem dle cukernatosti. Tenhle základ je uložen v klasické protáhlé lahvi a pod šroubovým uzávěrem, ale používají ho i na některé vyšší řady. Má světlejší citronovou barvu a bezva čerstvou vůni jen s náznaky zrání, trochu reduktivně zaprděnou a vyžadující rozdýchání. Meruňka, dotyk citrusů, herbální linka, minerální tóny. Suché, středně plné, s parádní kyselinou a šťavnatostí, řízné, dobře postavené, skvěle pitelné. Prospěje tomu ještě nějaký čas na lahvi, teprve teď to začíná být přístupné, před pár měsíci to byla dost nepřístupné. Každopádně fajn chlastací osvěžující ryzlink s něčím navíc. Bohužel běžně stojí u 1er Wines přes tři stovky a to je docela dost. Ale Bürklin-Wolf se s tím obecně dvakrát nemaže a z cen jejich top poloh Kirchenstück či Pechstein je mi do pláče. Teda není to záplava slz jako u špičkového Burgundska (nebo když v závěru filmu odlétá E.T., třeba), ale furt nic moc.

Zobraz celý článek →

Čtvery bubliny – Anglie, Itálie a Morava

V neděli jsem pil dvoje různé bubliny z Anglie, nedám na ně dopustit a už jsem to tu psal několikrát, v názoru na jejich kvality už rozhodně nejsem sám (teda pokud dáte na soutěže a různá slepá srovnání) :-) Pokud jde o špičková šumivá vína, tak ta nejlepší jsem stále měl z Champagne, ale nejblíže k nim má právě Anglie, následně top crémanty a cava, Franciacorta a potom všichni ostatní. Pokud jde o dostupnost, tak s tou je to u Anglie dost špatné. A ani nějak zvlášť neušetříte, svých vín si cení vysoko. S přáteli padla láhev Nyetimber Classic Cuvée 2008 ze Sussexu, klasická směs Chardonnay + Pinot Noir + Pinot Meunier, od většího a známého producenta, kterými mi ale kvalitativně přijde hodně vysoko a skoro nikdy mne nezklamal, psal jsem o jejich vínech už několikrát. A Nyetimber nezklamal ani tentokrát. Víno potřebovalo docela dost nadechnout a pak se odměnilo výraznější, efektní nazrálejší vůní, pečené malvice, toastovost, dotyk citrusové ovocnosti, poměrně komplexní projev. V chuti důrazné, s parádní kyselinou, citrusy, bezva struktura, mineralita, délka, vyvážené, klasické krásně udělané bubliny.

Zobraz celý článek →

EP 2015, oregonská marihuana, hustopečská výzva, Manolo Lozano

V uplynulých letech jsem se sem tam zabýval kampaní En Primeur v Bordeaux, ale po pravdě můj zájem trochu opadl, ostatně určité „ochlazení“ zaznamenal trh jako celek. Letos mi přišlo pár dotazů, zda bych neměl nějaké tipy na výhodný nákup, a docela pěkně to ilustruje současný stav – díky skvělému ročníku (byť ne kvalitou úplně konzistentnímu jak v rámci jednotlivých apelací tak mezi nimi, především na levém břehu) se očekává oživení zájmu, Bordeaux doufá především o návrat větších nákupů z USA, prý se přidává také zájem mladších konzumentů. Po pravdě jsem nezvládl žádné ochutnávky a ohledně kvality vín kompiluji názory světové i místní kritiky. Po několika téměř úplně vynechaných ročnících mám v plánu, i přes spíše zdražení oproti loňsku, pár desítek lahví do zásoby koupit, obvykle cenově dostupné kousky ale takového toho typu, co ze zkušenosti už později nejde (tak) snadno najít v běžné nabídce, nebo stojí znatelně víc (což je vlastně ten hlavní důvod pro nákup En Primeur, že jo…). Pokud někoho mé tipy zajímají, tak se samozřejmě mohu podělit, ale ve výsledku je asi zábavnější sledovat třeba nabídkové maily Tomáše Domince a nechat se zlákat jeho zábavnými popisy a historkami.

Zobraz celý článek →

Minivertikála Cabernetu od Errazuriz

Mám moc rád vertikální degustace, srovnávačky téhož vína ve více ročnících. Před pár dny, když se manželka konečně vyhrabala z nemoci, poprosila mne o nějaké „obludnější“ (= silné, plné, koncentrované) červené. A tak jsem využil příležitost a vytáhl Cabernet Sauvignon Max Reserva od chilského vinařství Viña Errazuriz, o kterém jsem tu psal už mnohokrát a mám je rád. Víno se v mých zásobách shodou okolností vyskytovalo ve třech různých ročnících, takže ve sklence nakonec skončila nejmladší aktuálně prodávaná varianta z ročníku 2014, již trochu uleželejší 2012 a postarší ročník 2009. Max Reserva je u Errazuriz „střední třída“ vín, po základní ale nadprůměrně kvalitní Estate a před prémiovými víny označovanými Icons (psal jsem report z degustace, opravdu povedené kousky). Ještě mají řadu specialit, kvalitativně obvykle někde mezi ikonami a Max Reservou, ale zároveň vína něčím zvláštní oproti typické produkci (jediná specifická vinice, spontánní fermentace, netypická směs odrůd nebo třeba sladký pozdní sběr).

Zobraz celý článek →