Předzvěst věcí příštích s akvizicemi v Juře

Jste-li burgundským vinařem z Côte d'Or a máte choutky trochu rozšířit svou produkci, hezky z vlastních vinic, máte problém. I ty úplně základní polohy, pokud vůbec najdete něco na prodej, jsou pekelně drahé. O velkých terroirech nemluvě. Výsledná vína z nich by musela stát tolik, že investice úplně nedává smysl. A ani s dědictvím či sňatkem to není nejsnazší. Pokud vám nejde jen o kvantitu, kterou si zajistíte investicí do dostupných vinic v Gaskoňsku nebo Languedocu (ovšem i odtamtud někteří burgundští vinaři produkují fantastické věci, ovšem ti od začátku vybírali top polohy), a chcete zůstat vyloženě v Burgundsku, tak se můžete poohlédnout v jeho „okrajových“ částech. V Côte Chalonnaise i Mâconnais jde najít skvělé terroiry za (čím dál méně) dostupnější ceny, zde probíhá a proběhne spousta investic i od velkých jmen. Dalším oblíbeným cílem je a bude Beaujolais. A pak je tu samozřejmě místo, které je Burgundsku blízké odrůdami, není daleko, umí dělat velká charakterní vína, vinice i se starými keři stojí zlomek toho co ty burgundské…

Zobraz celý článek →

Dva německé ryzlinkové jazykolamy

Minulý týden jsem se účastnil průřezové degustace jednoho skvělého německého vinaře, o které tu ještě bude řeč v detailním článku, a provozovatel vinotéky Flavours na závěr přihodil další dvě vína, z toho jedno spontánně soutěžně naslepo. Cenou bylo libovolné víno ze sortimentu. Asi mu nestačilo, že nedlouho předtím prohrál v tipovací soutěži (v dalším kole, na kterém jsem bohužel nebyl) láhev Petrusu :-) Zde ovšem bylo nutné přesně určit odrůdu, místo původu a ročník, takže hodně složité. Nakonec jsem nebyl zas tak daleko, tipoval jsem Riesling z nějaké klasické moselské polohy a z přelomu osmdesátých a devadesátých let, upřesnil na rok 1989. Jednalo se o Piesporter Goldtröpfchen Riesling Spätlese 1992 z vinařství Reichsgraf von Kesselstatt.

Zobraz celý článek →

Ryby, vejce a další alergeny ve víně

Býval jsem neduživé obtloustlé dítě, věčně doma s nějakou chorobou. A do mého portfolia patřila i sbírka několika alergií. Očkování úplně nepomohlo, v závěru vlny vakcinace jsem dostal záchvat a pak už jsme to nezkoušeli. Nakonec to přešlo až po osmnáctém roce života, když jsem se přestěhoval do Prahy. Asi místní ovzduší. Ale vsadil bych si spíš na naprosto neuklizený byt, kdy si tělo muselo zvolit, zda prachu a roztočům definitivně podlehne či ne. A učinilo správné rozhodnutí :-) Sympatizuji ovšem s každým, kdo alergiemi trpí. Obzvláště pak těmi na některé složky jídel, záchvat po troše oříšků není nic zábavného. Proč tenhle úvod? Asi vás neminulo, že tuto sobotu přichází v účinnost novinka v označování potravin a vztahuje se i na restaurace.

Zobraz celý článek →

Bedýnky ne aneb o sponzoringu Jižního svahu

Drazí čtenáři Jižního svahu, možná si pamatujete průzkum na téma „bedýnek“, výběru z vín, která mne opravdu bavila v poslední době. Dotazník celkem jasně ukázal, že zájem je natolik velký, aby to celé mohlo fungovat a bylo ekonomicky zajímavé (i kdybych uvažoval, že podstatná část si objedná jen některá vína a ne vše). Přinesl také kvanta zajímavých komentářů a tipů, za které a čas investovaný do nich děkuji, a také nabídek od zavedených distributorů a vinoték. Ale nakonec jsem se rozhodl, že se do ničeho takového zatím nepustím. Nebudu se snažit víno dovážet ani skrze spolupráci se stávajícími dovozci prodávat. Některé tím asi zklamu, ale po zralé úvaze mi vyšlo, že by to napáchalo více škody než užitku. Už teď si mnozí myslí, že mám na dovozce či vinaře ekonomické vazby a ty ovlivňují o čem a jak píšu. Což je samozřejmě nesmysl. S bedýnkováním by bylo mnohem těžší se podobným obviněním bránit. Takže holt si budete muset vína nějak zaopatřit sami. Myslím, že o víně a dění okolo něj umím celkem kvalitně psát, to vám musí stačit. Každopádně bedýnky nejsou hlavním sdělením dnešního zápisku.

Zobraz celý článek →

Osmnáct obvykle výtečných Beaujolais

V poslední době je pro mne přeci jen trochu komplikovanější sezvat domácí ochutnávku, natož na něco jako Beaujolais. Takže se není čemu divit, že když už se konečně zadařilo, byla to docela jízda :-) Z původního nápadu srovnat si pár vzorků vinařství Terres Dorées (Jean-Paul Brun) se stalo osmnáct vín od různých producentů, výběr osvědčených klasik, zajímavostí i vzorků, které jsem si užil v minulých týdnech na jiných degustacích. Nakoupil jsem hlavně top Cru Beaujolais a navíc to byla ochutnávka mírně vertikální (různé ročníky téhož) i horizontální (stejný terroir a ročník v různých podobách či různá vína jednoho producenta a ročníku z odlišných poloh). Všechna vína jsem otevíral několik hodin před degustací a také je stále ještě dopíjím, už skoro týden vyloženě jedu na Gamay, i v jen zašpuntovaných lahvích ta vína drží skvěle a v některých případech se dále rozvinula do krásy. Prostě dobré Beaujolais stojí za pozornost, ostatně obecné informace o regionu jsem tu měl už před lety a tvrdím to pravidelně. Takže hurá na popisky, snad vás to úplně neunaví a zbude vám energie něco z regionu, který si zoufale poškodil jméno mladým listopadovým vínem, naskladnit na svátky :-)

Zobraz celý článek →

Kalichy s vlaječkou, dovozy, kontroly, pančeři…

Od příštího roku budeme kališníky. Vinařský fond / Svaz vinařů přichází s opatřením, které má zajistit, že spotřebitel na první pohled pozná, zda kupuje domácí víno či ne. Ostatně přečtěte si celý článek. Jak pravil Tibor Nyitray: „Za nejdůležitější považuji označování lahví v obchodech vlaječkou se symbolem kalichu bez stopky. Dostanou ho jen vína českého či moravského původu.“ Vlaječka s kalichem tedy vyřeší, že vedle sebe v regálu stojí několik lahví s prakticky totožnou vinětou s velkým názvem moravské vinařské obce, až na vinětě zadní se pak dozvíme, zda jde o víno ze Slovenska, Itálie či Moldávie. Mám trochu obavu, že vlaječka už úplně neřeší běžně zatříděná vína, prý z Moravy, ve kterých je nejspíše nemalá složka „tajemna“. Neřeší všechny ty šarže, které (leckdy jen fingovaně) putují mezi vinaři, a ve výsledku vlastně netušíte, co a od koho kupujete. Neřeší fiktivní vysoké hektarové výnosy, kde ve skutečnosti hezkých hektolitrů pochází z dovozu. Na tohle třeba taky dojde řada. Nebo je fakt vlaječka úplně geniálně koncipovaná, přesná pravidla jejího udílení jsem ještě neviděl. Kalich/vlaječka ale určitě bude na flaškách vypadat moc hezky a nějak zásadně ani těm obřím hráčům neublíží. A určitě usnadní práci personálu supermarketů, který bude vědět, že do polic s vlajkou a nápisem „Česká kvalita“ patří jedině lahve, které taky mají vlaječku, to pochopí každý!

Zobraz celý článek →

Jurská bílá od Domaine Courbet

Na tradičních ochutnávkách sortimentu Jiřího Hrona v Sýrárně na Jiřáku (teď bude Burgundsko a biodynamické Alsasko, vypadá to lákavě) přišla konečně řada na vína z Jury. Zatím bez klasických žlutých vín, ta se objeví v lednu, začali jsme bezva průřezem základem produkce od Domaine Courbet z Nevy-sur-Seille, tedy hned pod Château-Chalon. O jurských vínech jsem tu psal opakovaně, mám pro ně slabost. Pokud netušíte, jaká jsou jejich specifika, tak obecný úvodní článek tu mám taky :-) Od Courbeta jsem v minulosti vypil docela dost crémantu, nic složitého ale bavil mne hodně, a sliboval jsem sepsat více informací. Ale nějak k tomu nedošlo. Včerejší srovnání čtyř vín v různých ročnících, aktuálně prodávaného 2011 a trochy archivních zásob, ovšem bylo vyloženě bezva a článek si zaslouží.

Zobraz celý článek →

Nepravděpodobné staré mladé víno

„Pro zachování veškerého šarmu mládí bylo víno lahvováno velmi brzy. Při ochutnávání můžete narazit na jemné perlení, jeden z půvabů nových čerstvých vín.“ Tak praví zadní viněta na Beaujolais-Villages Primeur, tedy mladém v listopadu prodávaném víně (dnes je častější označení Beaujolais Nouveau, byť někteří z těch nejlepších producentů stále používají na vinětě spíše Primeur). A během měsíce, kdy mělo být vypito, dost možná skutečně zářilo mladistvou energií. Dnes je všemu jinak, láhev totiž pochází z ročníku 1976. Jaká je pravděpodobnost, že mladé víno určené k okamžitému vypití vydrží v konzumovatelné podobě osmatřicet let? Těžko soudit po jedné lahvi, u které se nejspíše spojilo hned několik důležitých pozitivních faktorů, z nichž zásadním asi bude jméno vinařství, které se pod láhev podepsalo – Leroy.

Zobraz celý článek →

Burgundská biodynamika Bruno Claveliera

Minulé úterý jsem se těžce rozhodoval, zda vyrazit na vinaře ze Strekova nebo jednu ze stoupajících hvězd vinařství v Burgundsku (to jsou problémy, že jo, třeba tuhle středu a čtvrtek člověk taky neví kam skočit dřív). Nakonec zvítězila Domaine Bruno Clavelier z Vosne-Romanée, hlavně proto, že strekovské mám přeci jen trochu napité a dostat se k podobné burgundské degustaci je znatelně složitější, navíc vinař mne v minulosti některými jednotlivými víny dost zaujal. Degustaci pořádal Royal Wine Club a připravil si pro nás celkem deset vzorků, často srovnání ročníků 2012 a 2009 a různých terroir. Bylo to dost fajn.

Zobraz celý článek →

Frankovka, Garganega a pinotová směska

V posledních dnech jsem si doma vinně užíval. Sice neotevíral žádná vyloženě velká vína, určitě ne cenami, ale stejně se dobře bavil. Třeba u Kékfrankos Balf 2012, základní maďarské biodynamické frankovky vinařství Weninger (psal jsem o něm několikrát, třeba tady, a nedávno znovu navštívil). Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně temná barva. Vůně do tmavších peckovin, zralé višně, hutnější, teplejší ale jasně naznačuje i kyseliny, trochu tér, dotyk lékořice. Ze začátku sevřenější a potřebuje čas. Suché, středně plné, šťavnatě ovocné, pěkně postavené a solidně dlouhé, seriózní červené. Jedenáctka mi přišla o něco hutnější, tohle má lepší strukturu, takovou zajímavou kombinaci teplejšího a trochu oxidativního projevu ve vůni a zároveň tvrdší mladé šťavnatosti v chuti. Chci další lahve :-)

Zobraz celý článek →