pondělí 13. října 2014

Bramborový terroir & pivní novinky

bramboryO víkendu jsem zase jednou dorazil k rodičům a prarodičům do Podkrkonoší, rovnou si tam i odskočil zaběhnout Benešovský půlmaratón Pojizeřím, můj první oficiální v životě. Nějak jídlo a kvanta vína kompenzovat musím :-) Při doplňování energie poctivou babiččinou stravou jsem byl vyslán do sklepa pro kompot a tam si nemohl si odpustit vyfotit zásoby brambor. Hezky setříděné podle dodavatele či místa pěstování, je to zásadní údaj! Jak jsou brambory špatné, má děda blbou náladu. A kdo jednou dodá bramboru, která neprojde zkouškou časem a ukáže se, že nesplňuje dědova přísná měřítka, ocitne se okamžitě v nemilosti. Víno nebo brambory, máte to jedno. Na původu záleží! A někdy mám pocit, že normální konzument dneska míň řeší to víno než česnek nebo jogurt…

Zobraz celý článek →

pátek 10. října 2014

Parádní bílé od Loiry

Domaine-Philippe-Tessier-Cheverny-La-Charbonnerie-2007Vždycky si říkám, jak moc tomu či onomu vínu pomůže, že o něm něco vím. Znám skvělou pověst vinaře, že je to třeba biodynamik, když vím že je víno připraveno způsoby, které jsou mi blízké. Nakolik mám tendenci podobným vínům třeba dát větší šanci, pokud mi na první napití nesednou. Ale je jisté, že někdy je všechno důležité už v lahvi a vůbec žádné informace nepotřebujete. Ve středu v sýrárně na Jiřáku otevřel Jiří Hron opět sadu vín z Loiry, především ze Sancerre. Právě odtamtud už jsme postupně přechutnali ani nevím kolik desítek lahví, padesátka to bude nejméně, skoro bych o nich měl něco napsat %-) Každopádně jeden ze vzorků naprosto vyčníval. Ne že by ostatní byla špatná vína, tentokrát byla kvalita dost vysoko (bezva klasika Domaine Serge Laporte Sancerre Millésia 2011, poměrně efektní Balland-Chapuis Sancerre Le Vaillon 2010, bohaté a s výraznějším dřevem Gitton Père & Fils Sancerre Les Herses Silex 2010 a další), ale tohle víno mi sedlo perfektně, dokonale se strefilo do vkusu. Až zpětně jsem si dohledal ty podstatné informace a co myslíte… bylo to tam! :-)

Zobraz celý článek →

čtvrtek 9. října 2014

Timotheus, Atanasius, Josephine a Joschuari

oggau_foceniV rámci pravidelných „ulítlých úterků“, kdy je ve vinotéce Fajnšmekr vždy celé odpoledne otevřena sada zajímavých a obvykle trochu netradičních vín, byla tentokrát představena čtyři vína slavného vinařství Gut Oggau (Eduard Tscheppe s manželkou Stephanie Tscheppe-Eselböck, web), podniku hospodařícího biodynamicky (certifikace Demeter) v Burgenlandu, u Neziderského jezera. Mají 13 hektarů, ze kterých ročně připraví jen do dvaceti tisíc lahví. A ty jsou v regálech obchodů nezaměnitelné. Každé víno nese vinětu s obličejem a jménem jednoho ze členů tří generací rodiny, víno je vždy popisováno jako charakter příslušného člověka. Má to nápad a je výborně provedeno, k úplnému štěstí pak chybí jen to, aby šlo o skutečnou vinařskou rodinu (není tomu tak, za projektem stojí německá reklamní agentura Jung von Matt). Pokud jste vlastníkem moderního kompaktu nebo telefonu, tak se navíc jejich lahve moc dobře fotí, tyhle chytré strojky na obličeje na vinětách ostří samy od sebe :o)

Zobraz celý článek →

středa 8. října 2014

Rosa Inferni a elitní domácí pinot

dva-duby-rosa-inferni-2009O víkendu jsem otevřel láhev Rosa Inferni 2009, výtečné směsi svatovavřineckého a frankovky z kounického vinařství Dva duby (web), od Jiřího Šebely. Bavilo mne to opravdu hodně a ač terroir, odrůdy, obsah alkoholu i techniky zpracování jsou dost odlišné, tak mi v mnohém připomnělo a nejvíce evokovalo některé projevy vín Franka Cornelissena z Etny, hlavně jeho Munjebel Rosso. Vím ale, že Šebela ve vínech od Cornelissena trochu postrádá rafinovanost a vrstevnatost (s čímž já tedy nemohu souhlasit), takže srovnávat nebudu ;-) Každopádně i přemýšlím, zda se pouštět do nějakého delšího popisu Rosa Inferni. Důvodem je jedna z odpovědí, kterou mi Jiří Šebela dal v dotazníku ke článku o mladých vinařích, na otázku o tom, co považuje ve svém vinaření se za úspěch a co za neúspěch: „Úspěchem je, když lidé pijí naše víno, přemýšlí či baví se u toho o všem možném krom vína samotného, je jim dobře a po dopití vína pak, při pohledu na prázdnou skleničku, najednou dostanou neodolatelnou chuť zajet se podívat do Dolních Kounic. A neúspěchem, když u našeho vína lidé řeší, zda jsou ve vůni lesní jahody nebo spíš ostružiny. Pak Kounicím a jejich mocnému kouzlu nepodlehli.“ Takže si nechám pikantnější ovocitost do třešní, mineralitu, jistou zábavnou divokost, šťavnatost, lehkost při zároveň pěkné stavbě a docela bohaté chuti, poctivou pitelnost, zábavnost i všechna ostatní adjektiva od cesty, že jo :o) Nebudu se zmiňovat ani o tom, jak dokonale víno drželo charakter v otevřené lahvi několik dní bez větších známek úpadku. Prostě jeďte do Kounic a ochutnejte sami.

Zobraz celý článek →

úterý 7. října 2014

Rekordní aukce & dosycená šlechtitelka

aukcePravidelně tu narážím na problematické (alespoň pro mne jakožto osoby s dětmi, hypotékou a omezeným rozpočtem) ceny i celkem normálních burgundských vín, které je posouvají z kategorie něčeho, co bych pravidelně a rád pil pro radost, do záležitostí poněkud výjimečnějších. Ale vlastně je to furt ještě dobrý, existuje také další cenová kategorie, jak opět ukázala nedávna aukce Sotheby’s v Hong Kongu, kde padl rekord v utržených penězích za jeden lot. Sada 114 lahví Romanée-Conti, ročníky 1992 až 2010 po šesti lahvích každý, utržila dvanáct a půl milionu hongkongských dolarů, tedy zhruba 35 milionů korun. To je něco přes tři sta tisíc za flašku, což v kontextu běžných tržních cen vlastně relativně ujde :o) Mimochodem v prodeji byla i obvyklá cenová dvojka na podobných akcích, vína od legendárního Henri Jayera, zde konkrétně kolekce 66 magnum lahví Cros Parantoux a Echézeaux z pozdních osmdesátých a raných devadesátých let, dohromady prodána za 8.2 milionu hongkongských dolarů (tj. necelých 350 tisíc korun za magnumku). V tomhle kontextu se ve svém burgundském koníčku pohybuji vyloženě v nízkonákladové kategorii :o)

Zobraz celý článek →

pondělí 6. října 2014

Čtyři červená a čtyři bílá z Burgundska

korky_burgundskoNejsem si jist, kolik čtenářů Jižního svahu to zajímá a má pro ně alespoň malou hodnotu, ale dneska to budou zase vína z Burgundska. Nedávno se totiž uskutečnila fajn ochutnávka u Domaine R&W. A ti mají v nabídce několik opravdových hvězd (byť některých vín získávají, jako všichni ostatní, v alokacích spíše homeopatické množství). Začali jsme sadou vín červených, hezky ve všech kategoriích základní burgundské hierarchie, a pak si dali i stejný počet bílých. Byla to poměrně silná osmička vín a bezva podvečer.

Zobraz celý článek →

sobota 4. října 2014

A takhle my tu žijeme…

templari_pinot_serial_vinariZaskočil jsem odpoledne na nákup do sámošky a samozřejmě absolvoval i průchod uličkou s víny… nikdy nevíte, kdy se objeví něco použitelného, že jo :o) Třeba teďka Billa, po vzorku jejich obchodů v Rakousku, zařadila veltlíny a další vína od jmen jako Willi Bründlmayer nebo Jamek, což je rozhodně fajn pití. Nejprve jsem se pobavil u moravského pinotu (prý, platí pro odrůdu i původ, jiné šarže třeba budou z Itálie, soudě dle Pinot Nero na štítku s cenou a původu jejich dalších vín jako Pinot Gris; má důvěra vůči Templářským sklepům je v tomto dost na bodu mrazu) se speciálním označením doprovodu k otřesnému seriálu Vinaři, jak jinak než ve slevě. Doufám, že to víno bude mít charakteristickému projevu odrůdy blíže, než má seriál ke skutečnému životu a práci vinařů, ale z předchozích zkušenosti bych si na to nevsadil. A pak se naštval o pár metrů vedle. Kvalita z Česka!

Zobraz celý článek →

pátek 3. října 2014

Pětkrát Fixin od bratrů Berthautových

Berthaut_fixin_les_arveletsBurgundská apelace Fixin se nachází vedle Gevrey-Chambertin, směrem na Dijon, a se svým určitě prestižnějším kolegou sdílí část geologických podmínek, pravda je tam větší podíl jílovitých půd. Možná i to se podepisuje na faktu, že Pinot Noir z Fixinu (ač je apelační pravidla povolují, tak bílá z Chardonnay a potažmo Pinot Blanc, do roku 2011 dokonce i Pinot Gris, jsou tu velmi výjimečná; ale pravidla povolují přidat jich trochu k červenému na zjemnění, dříve to nebylo nic nebvyklého) rozhodně není proslaven nějakou zvláštní jemností a elegancí, ale má pověst urostlejších robustnějších vín, drsných v mládí, spíše strohého stylu, tak trochu neotesanějšího bratříčka Gevrey. Místní vína se dobře prodávala právě v blízkém Dijonu a byla méně exportována, což budování pověsti ve světě také nepomohlo. Ale Fixin, ať již z některé z 1er Cru vinic nebo i vesnický, může být výborné charakterní víno s opravdovým šarmem, od jmen jako Pierre Gelin či z Domaine Joliet určitě, navíc sympatickým způsobem vyzrávající. Mezi jména, která se ve Fixinu vyplatí zkusit, patří též Domaine Vincent et Denis Berthaut.

Zobraz celý článek →

čtvrtek 2. října 2014

Hledání básně se sylvánem

clement_weck_sylvanerVčera večer jsem dodělával sylvánský článek a v jeden moment se děsně zasekl. Hlavou mi blesklo, že před lety jsem četl nějakou báseň, kde byla o Sylvánu řeč, ale naprosto si nemohl vybavit její jméno ani autora. Matně si vybavuji takovou zasmušilejší, „matně zelenou“ podvečerní atmosféru, ale to je asi tak všechno. „Podezřelým“ z autorství je Jan Skácel, ale zdaleka to není jisté a úspěšný v hledání jsem nebyl. Netušíte někdo? Text už je dokončen a odevzdán, takže báseň se do něj stejně nedostane, ale alespoň mi to přestane vrtat hlavou :-) K přemýšlení jsem popíjel alsaský Sylvaner 2012 vinařství Clément Weck & Fils (web, vozí Jiří Hron a prodává po lahvi za 299 Kč) z Gueberschwihru. Chutnal jsem ho už dříve a od posledně přeci jen trochu nazrál, zmizela zaprděnost ve vůni, projev se začal trochu ohlazovat a změkčovat, ale stále je to jemnější bílé, trochu listnaté, spíše lehčího střihu, nepodbízivě sympatické. Víno na celý večer ke čtení, třeba.

Zobraz celý článek →

středa 1. října 2014

Biodynamické Champagne, Sylvaner starých keřů a Riesling v litrovce

Champagne-David-Léclapart-L’Amateur-Blanc-de-Blancs-Extra-BrutPřed nějakou dobou jsem pořídil průřez víny Champagne David Léclapart z Trépail, odkud má i všechny hrozny z vlastních tří hektarů vinic, svérázného Demeter certifikovaného biodynamického pěstitele a vinaře (zkušenosti získával a přiklonit se k biodynamice ho přesvědčila práce u Leclerc-Briant, ze začátku bral preparáty od Fleuryho), až proběhne ochutnávka budu o něm psát detailněji. Na úvod třeba to, že v knihách o Champagne je buď jako naprostá špička, nebo jako „spíše zajímavost“, dost polarizuje dle vkusu autora. Někdy je řazen vedle Selosse, ale to přístupem ke školení vín příliš nesedí. Jediné víno, kde jsem měl dvě lahve, byl jeho základ L’Amateur Blanc de Blancs Extra Brut ročníku 2006, ač oficiálně o ročníkové víno nejde. Ale jiná nedělá (což je mírně v rozporu s apelačními předpisy) a ročník jde vyčíst z čísla šarže. A to jsem taky otevřel u příležitosti výročí svatby.

Zobraz celý článek →