Víkend s petrolejem

Dnes trochu navážu na páteční krátkou recenzi knihy Erica Asimova, téma úzkosti z vína. Jedním z původců jsou totiž degustační poznámky plné nezvyklých termínů, specifických druhů tabáku či konkrétních neobvyklých citrusových plodů. A jsem vinen jako každý druhý vínopsavec. K tématu jsem se rozepisoval například v článku K degustačním poznámkám románového rozsahu a dalších z něj linkovaných. Nejvíc perplex bývají lidi z minerality, ani se jim nedivím. Oblíbený je francouzsky napsaný obrat „sous bois“ (představte si, že upadnete v lese a zaryjete se nosem do lehce tlejících listů, podhoubí a tak), stejně jako mnozí pro světovost svých recenzí napíší cassis místo černý rybíz. O těžko uchopitelných komplexnostech, vrstevnatých vůních a delikátních dochutích ani nemluvě. Evergreenem recenzí, především u starších ryzlinků, je pak označení jedné z vůní jako petrolej.

Zobraz celý článek →

Čtení na léto – Jak mít rád víno Erica Asimova

Léto, prázdniny, dovolené… sice jsem v uplynulých měsících četl i lepší vinné knihy, ale zrovna tahle se myslím hodí na odpočinkové období a nenáročnou jednu kapitolu se sklenkou vychlazeného vína na terase :o) How to Love Wine: A Memoir and Manifesto (Amazon) hlavního vinného kritika The New York Times (byť v knize sám přiznává, že vrchní je poněkud zavádějící… je na to sám a nemá žádné podřízené) Erica Asimova se na memoáry věnuje jeho životu příliš málo a hlavní poselství, onen manifest, by šlo zase vyjádřit o hodně rychleji než na 288 stranách, takže se autor sem tam trochu opakuje. Což nic nemění na faktu, že jdou o fajn sbírku docela svěžích názorů na svět vína, alespoň z pera uznávaného profesionála, a knihu kde jsem si zaškrtl poměrně dost různých větiček a odstavců.

Zobraz celý článek →

Festival slovenských vinařství v Praze

Včerejší podvečer jsem strávil na Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze. Ne, i přes poněkud bizarní politickou situaci v naší zemi jsem nešel vyjednávat podmínky azylu, ale zúčastnil se koštovačky, prvého festivalu slovenských vinárstiev v Prahe. Nešlo o oficiální akci ze strany SR či nějakého tamního vinařského sdružení, pokud to správně chápu, ale vzešla od dovozce a velvyslanectví poskytlo své prostory. Jednalo se o oficiální akci ambasády za spolupráce Gourmet Plus Group a Drink Eat & Fly, v plánu je pokračovat dalšími ročníky otevřenými nejen pro odbornou veřejnost. Seznámit jsme se mohli s devíti podniky, typicky za účasti přímo vinaře/majitele. Prezentovalo se hned několik vinařství z oblasti Malokarpatské – Vinárstvo Janoušek, Karpatská perla, Vinkor, Vins Winery (Malokarpatská ale i Nitrianská a Južnoslovenská), Skovajsa, Mavín a Repa Winery. A s nimi další z oblasti Nitranské, vinařství Nichta. Nechyběla Tokajská spoločnosť Viničky. Samozřejmě si z téhle ochutnávky, byť jsem projel všech 55+ vín, nelze udělat nějaký zásadní obrázek o slovenském vinařství (stejně jako by to nešlo, kdyby jeli takhle na Slovensko ČR zastupovat někteří oblíbení sběratelé medailí jako Vinařství u Kapličky, Čech, Skoupil, Dufek, Maděřič či Baloun). Přesto zkusím celkový dojem z vín shrnout do jednoho odstavce.

Zobraz celý článek →

Dvě vinařství z Jury u Fajnšmekra

Na konci června spáchal vršovický obchod víny a lahůdkami Fajnšmekr další přechutnávku francouzských objevů z přehlídky Salon des vins des Vignerons Indépendants ve Štrasburku, tentokrát byla tématem má oblíbená Jura (viz úvod k oblasti). Projeli jsme celkem 10 vín od dvou různých vinařství. Domaine de la Pinte již není vinařství úplně malé, mají 34ha a připravují prakticky kompletní sadu jurských vín od tichých bílých, přes červená, šumivky, slámovky, macvin a tak. Patří mezi ty zajímavější jurské producenty, nejen tím že od roku 2009 pracují v biodynamickém režimu. Domaine Sylvie et Luc Boilley je rodinný podnik s vinicemi v různých částech Jury a také docela široce rozkročeným sortimentem, ale stále spíše menší záležitost, na vinicích v podstatě bio ale certifikováni nejsou, ve sklepě poměrně tradiční přístup se starými velkými dřevěnými sudy, byť i nerez pro fermentaci tam samozřejmě najdete.

Zobraz celý článek →

Tokajský Furmint & výtečný alsaský Riesling

Dostal se mi do rukou, v rámci testování novinek u Vinorum, také Battonage Furmint 2011 z tokajského vinařství Gizella. Vzniklo docela zajímavě, je složena z hroznů dvou různých vinic (78 % Kastély, 22 % Szil-völgy) a sběry dělí čtrnáct dní. Částečně lisovány celé hrozny, částečně odstopkováno. Něco kvašeno spontánně, něco selektované kvasinky. Část malolaktická fermentace, nové i staré sudy, vše ale celou dobu na kalech. Burgundská láhev, kvalitní celokorek, trochu divoká viněta. Výrazná ovocná vůně, žluté ovoce, hrušky, tropické ovoce, poměrně dost znát i dřevo, máslovost. Suché, dotyk cukru spíše jen přispívá poměrně plné chuti, dobrá kyselina vše udržuje živé a neutahané. Krémově kulatější, sladce ovocné, dřevo evokuje styl přímo kvašení v něm a hraje docela velkou roli, dobrá délka. Na mne to je až drobátko vlezlé, což jinými slovy znamená, že má šanci nadchnout davy :-) Dost mi to připomnělo některé Viogniery dělané komplet ve dřevě na kalech.

Zobraz celý článek →

Od pár lahví z lesa

Jako každý rok jsem i letos popil pár lahví v lesích poblíž Šumavy a při troše štěstí se do přírody ještě na nějakou dobu vrátím. Tentokrát jsem vezl pár autentistů, růžový Chinon, kupu Tomáše Čačíka a tak, něco se objevilo ze zdrojů sámoškových a jim podobných. Takže letem světem nějaké dojmy. Poprvé jsem ochutnal Trio – Trojka 2011 z Dobré vinice, výrazněji ve dřevě školenou směs Pinot noir, Cabernet Sauvignon a Zweigeltrebe původem z Velkých Bílovic. Trochu mi zde přišlo, že porušuje oblíbenou Nejedlíkovu historku, jak odrůdy musí od začátku zrát spolu, protože když dítě adoptujete v patnácti, nikdy už úplně do rodiny nezapadne :-) Jednoduše řečeno to zatím působí lehce roztříštěně (ale nevím, třeba zrálo společně…), jako by každá odrůda hrála za sebe a okolo nich se hlásil o slovo sud. Peckovinový šťavnatý pinot, tvrdší kořenitější cabernet, trochu svérázné a lehce „osičkovsky zemité“ Zweigeltrebe, celek plný a důrazný, ovocný, zajímavý, s tříslem a slušnou strukturou… rozhodně je to zajímavé, ale nechal bych ještě tak dva roky ležet a pak se uvidí.

Zobraz celý článek →

Frankovka od Korába a Zweigelt Jakuba Nováka

Sáhl jsem takhle nedávno do archivu (rozuměj „nečekaně jsem narazil na láhev vzadu v chladničce při hledání něčeho jiného“) a vylovil z něj Frankovku 2009 pozdní sběr z Vinařství Koráb, viniční trať Dukejský. Jejich frankovky já rád, osmička byla parádní a devítka navázala v trochu lehčím ale sympatickém duchu. S novějšími víny trochu… bojuju. Ale uvidíme. O devítce jsem ještě v roce 2009 psal, že je tak akorát pitelná, ale má potenciál vyzrávat. Takže? To víno je stále velmi pěkně peckovinově ovocité s dotykem vánoční kořenitosti, tak nějak přirozené a nikam netlačené, příjemné. V chuti docela uhlazené, hladší, s dobrou kyselinou, stopami minerality a příjemnou delší dochutí, vyvážené a v bezvadné kondici. Když ho trochu podchladíte, tak opravdu rozkvete, je z něj šťavnaté nádherné pití na celý večer, i díky nižšímu alkoholu (aniž by působilo tence či řídce, byť lehčího střihu určitě je). Potěšilo.

Zobraz celý článek →

Champagne Krug část I. – O co vlastně jde

Když jsem začátkem dubna konečně znovu dorazil do Champagne, přivítalo mne počasí spíše podzimní než jarní. Réva byla po dlouhé zimě očividně opožděná v růstu, vše bylo šedivé a pošmourné. Povznesenou náladu v očekávání věcí příštích však počasí nedokázalo pokazit. Čekala mne návštěva šampaňského domu Krug, jedné z naprostých špiček regionu. Na jejich vrata v Remeši jsem smutně zíral minule a předpokládal, že se za ně hned tak nepodívám. Dobrovolně přiznávám, že pohledem na pozvánku (velmi jednoduchá, s emblematickými hodinami z budovy jejich vinařství a dny, které si mám rezervovat volné), pro letošek jediné vyhrazené pro Českou republiku, zúčastnit se Krug Celebration, se mi splnil jeden z velkých vinných snů.

Zobraz celý článek →

Klasické Beaujolais v moderním hávu

Beaujolais mám rád, to už víte, cru obzvláště. Do rukou se mi dostala láhev Moulin-à-Vent 2010 od klasického producenta Château du Moulin-à-Vent, v těžké burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a kvalitním korkem, elegantní vinětou… draze to vypadalo, prostě. Však o château jsou první zmínky už na počátku osmnáctého století a fungovalo zde nejspíše již dříve, jde o prestižní značku. Vína významně nakopl prodej domény v roce 2009, kdy se začalo utrácet za nové špičkové sudy, sklepmistra a tak. Pro nový start šlo o dobrou dobu, devítka byl velký ročník a znamenal tak trochu renesanci zájmu o Beaujolais. Ale po pravdě desítka také vůbec není marná. Popisované víno je základem vinařství, ještě mají vína z jednotlivých vyhlášených vinic.

Zobraz celý článek →

Důrazná červená vinařství Pietro Zardini

Již jsem si zvykl na to, že z ochutnávek, které bych si přál navštívit, stihnu jen malý zlomek (a jen o části zvládám napsat, což mne dost štve). V poslední době ale přestávám nějak stíhat i teoretický přehled o sortimentu na našem trhu, přibývá malých i větších dovozců, různých „one man show“ s úzce profilovaným ale zajímavým sortimentem, o všech těch (polo)šedivých nabídkách ani nemluvě. I když se Itálii nevěnuji tolik kolik bych měl, trochu mne překvapilo, že jsem míjel zajímavého dovozce VinoStrada. A vynahradil si to účastí hned na dvou degustacích s vinařem, které se tu postupně pokusím odhrnout, však jsem slíbil více italských odskoků. Nejdříve to bylo nejen Amarone della Valpolicella od Pietro Zardini (web). Valpolicella Ripasso byla před lety jedno z mých prvních charakternějších italských vín a mám k němu trochu hlubší vztah, nemohl jsem vynechat.

Zobraz celý článek →