Mám Chablis rád. Jde o jednu z archetypálních podob Chardonnay, typicky vína minerální, s bezvadnou kyselinou a dokonale fungující k různým mořským obludám a taky rybám. Ale nepíšu tu o nich moc často (výjimkou, i s nějakými základními informacemi k oblasti, je Burgundský rok začal v Chablis, nedávno jsem tu měl degustaci vinařství Patrick Piuze, byl tu průřez sortimentem vinařství Christian Moreau a pár jednotlivých lahví). Důvodem jsou ceny. Prostě mi, v poměru k projevu vína, přijdou běžná Chablis poněkud drahá, a to především na našem trhu. Asi je to tím jménem. Za stejné prachy prostě raději sáhnu po zajímavějším ryzlinku. Ale občas se objeví někdo, kdo má výtečné kousky za normální peníze. Kupříkladu před pár týdny jsem za nějakých 250,- láhev koupil krabici základního Chablis 2009 ze zajímavé rodinné Domaine Denis Race. Dovozce Martin Nejedlý na webu píše, že „Austin Biss ve své respektované knize Průvodce víny Chablis řadí tuto doménu spolu s několika dalšími mezi špičku v Chablis (3 hvězdy ze 3).“ Nevím, jestli si vinařství s mechanickou sklizní a práci čistě jen v termoregulovaném nerezu (i pro Grand Cru) z principu zaslouží maximální hodnocení, ale to jsou možná jen předsudky. I tohle jejich základní (když nepočítám Petit Chablis) víno bylo totiž dost přesvědčivé.
Zelená burgundská láhev, kovová záklopka, moderní typ lepeného korku (styl DIAM). Jiskřivá citronově žlutá barva. Čistá, výraznější vůně, citrusy a žluté ovoce s krémovější linkou, mineralita evokující vlhký kámen z potoka, znát ležení na kalech. Svěží ale též znatelný teplejší ročník. Již trochu uleželé v lahvi, ale stále dost čerstvé a na vrcholu sil. Suché, čisté, šťavnaté v chuti. Výborná kyselina, opět žluté ovoce v chuti, dobře postavené, trochu kulatější a ne tak řízné („ocelové“, bývá oblíbený termín) jak základní Chablis často bývají, příjemná delší ovocitá dochuť, vyvážení, skvěle pitelné. Tak nějak si říkám, co by s vínem třeba udělalo nějaké ležení třebas ve starých sudech, ale i tohle bylo bezva, jedna z typických poloh odrůdy ani by z toho měl člověk pocit, že je to něco vyrobeného přes kopírák. Skvěle to jelo k těstovinám s mořskými plody a zbytek druhý den i k suši (take-away ze Sushi Tam Da, v kontextu těhle „levných“ restaurací s roztodivným asijským mixem myslím docela kvalitní, k Japonsku to má daleko ale neuráží, byť třeba syrový tuňák je tam obvykle dost nuda… jako, až na čestné výjimky, skoro všude v ČR). Jen kdyby takhle sem tam vypadala nějaká domácí šardonka, místo těch všemožných tropickovocných bonbónově falešných záležitostí, často s až drze napálenými cenami :-)
