Na židli sedí terroir z jedné zajímavé obce, téměř maďarské ale oficiálně slovenské, Strekov se jmenuje. Toto jméno má teprve krátce a nikdo vlastně neví proč, původně se jmenovala Kürt a v historických materiálech je o ní zmínka poprvé v roce 1075. Nové a staré ve jméně spojuje vinařství Strekov 1075, které se v úterý představilo v karlínském baru Veltlín. Vína prezentoval jeden ze dvou vinařů, Zsolt Sütő (Tibor Melecsky zůstal tentokrát doma), a účastníky večera si naprosto podmanil. Dobře, mluvím hlavně za sebe, ale určitě jsem v tom nebyl sám. Skvěle se to poslouchalo a dokonale rezonovalo s tím, jak víno vnímám já (mám vše nahrané, možná udělám nějaký sestřih). Když k tomu přihodíte ještě výtečná vína, je skvělý večer zajištěn. Zsolt popisoval dnes tak módní degustování vína jako petting, který je sice moc fajn, ale… pití vína je přeci jen o krok dál. A tak jsme s ním po degustaci ještě dlouho do noci seděli a jeho vína i pili. Prokázalo se, že i pro tento pokročilý úkon, na který jako by se v poslední době u vína zapomínalo, se hodí dokonale. Navíc vinař, který ve velkém a rád pije vlastní vína, jim dodává na důvěryhodnosti :-) A možná i díky minimálnímu síření těch vín jsem byl ráno, po velmi krátkém spánku, dokonale fit. Můj corpus nezaznamenal žádné významnější poškození :-)
O vínech ze Strekova 1075 jsem se tu zmiňoval už dříve, například v článcích Južnoslovenská vinohradnícka oblasť aneb nejen Strekov 1075 a krátce též při popisu jedné příjemné akce v článku Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic. O vinařství píše i dovozce a podstatnou „teorii“ se dozvíte na webu www.strekov1075.sk. Pro dnešek takové ty obecné informace spíše vynechám a doplním nějaké zajímavosti u konkrétních vín. Ta byla chutnána z části v nehotové „sudové“ podobě z ročníku 2011, jde tedy o jeden z prvních pohledů na ně.
Corpus Veltlínské zelené/ Ryzlink rýnský 2011 je jejich bílým základem, vínem na popíjení, základní vinnou surovinou pro tělo. Víno svěží, mladičké, čisté, zatím trochu sevřené. To vše se opakuje v chuti, kde je (na ročník a oblast až překvapivě) výborná kyselina, víno je velmi suché, osvěžující, příjemné, dobře dlouhé. Hrozny ryzlinku (ve Strekově říkají ryzlink Ryzlinku vlašskému, u nás je to automaticky Ryzlink rýnský, způsobovalo to lehce chaos) jsou z vlastních mladých výsadeb, Veltlín byl nakoupen od místního družstva (vinice alespoň v integrované produkci), mají s ním dobrou zkušenost. Jinak toto víno je vlastně první z novinek za delší dobu, v problematickém ročníku 2010 se rozhodli produkci neprodávat, byť jim to ekonomicky téměř zlomilo krk. Sice něco na lahvích mají, ale řeší co s tím (vytahat relativně drahé korky a nechat vypálit, prodat levně někam do hospod na rozlévání bez jejich jména na vinětě, …).
Sudový vzorek Chardonnay 2011 ze sudu v řadě Classic jsme na ochutnávce přeskočili, ale později, byť v trochu teplejší podobě, jsme se k němu stejně dostali. Víno je to šťavnaté, s pěknou kyselinou a mineralitou, působilo takovým nejkonvenčnějším dojmem ze všeho co jsme chutnali. Ryzlink vlašský 2011 Classic z vinice Středný vrch vedené na hlavu. Efektní vůně, sladší ovocitá, bohatší a hutnější, mladá ale již nyní příjemně rozvinutá. Silnější, výraznější styl vlašáku, suchý, pěkně postavený, zvláštně syrově mladý a přitom již pitelný, s decentní mandlovou/peckovou hořčinou v doznívání. Inu proč ne.
Ryzlink vlašský 2009 Classic z trati Kalvária, jediné se sopečným podložím z těch co mají, byl úplně někde jinde. Nazrálý, efektní, aromatický do citrusů, pečených jablek, minerální. Suché, minerální, čisté, naleželé vyvážené suché bílé, delší, s dozníváním minerálně-karamelovým. Po pravdě mi hodně připomínalo, ve vůni i chuti, delší dobu degoržované neročníkové šampaňské bez bublinek :-) Bavilo!
Ryzlink vlašský 2009 Special připravený na slupkách (14 dní v otevřené kádi, jako červené) ze stejné suroviny jako klasika výše nadchnul. Tmavší zlatá barva. Naleželá, bohatá vůně, komplexní, stále poměrně mladistvá. Svěží, do bylinných výluhů a směsí z lékárny. Svěží, suché, silné, koncentrované, ovoce i bylinky, hodně dlouhé s decentní hořčinou, velmi povedený představitel stylu. Jen tedy cenu, která se blíží tisícovce, jsem viděl jako problém (protože třeba věci od Strohmeira mi přeci jen přijdou promakanější a stojí méně). Vinař to vysvětloval tím, že za cenou není nějak zásadní obchodní uvažování či vyšší náklady, jen si vína na tyhle peníze prostě a jednoduše cení. A když ho někde chce, tak prodají. Pokud jim zůstane, tak ho s radostí vypijí sami a rozhodně trpět nebudou :-) S vinifikací na slupkách a omezením (úplným odstraněním) síry teď docela experimentují.
Veltlínské zelené 2011 Terroir z vinice Goré, zatím ještě sudový vzorek který bude lahvován nejdříve někdy na podzim, je úžasný. Podobný styl veltlínu jsem od téhle oblasti a ročníku vůbec nečekal. Svěží, minerální, pepřový, ještě trochu mladě kvasničný (vlhké chlebové těsto), vápenitá zeď. Suché, s parádní kyselinou, strukturované, minerální, plnější a delší, komplexní špičkové bílé. Vyrovnané, harmonické, dokonale pitelné s prostorem zkoumat to celý večer. Třicetiletý vinohrad, asi deset různých klonů veltlínu dohromady. A jejich prestižní Terroir řada a tedy už šest stovek. Ale stejně si alespoň jeden domů koupím :-)
Modrý Portugal 2011 Corpus z trati Stredný vrch je opět základka na pití, již nyní na lahvi. Poměrně tmavá barva, švestková. Sympatická vůně peckovin, tmavší, kořenitější a divočejší, lehce až takové ty tóny drcených pecek (v poznámkách si to zkracuju na „kyanid“, byť ten voní o hodně ostřeji mandlově). Čisté, přirozené, snadno pitelné, nekomplikovaně příjemné, šťavnaté, dostatečně zajímavé aby nenudilo a přitom rozhodně nevolá po větším zkoumání, spíše do sebe jen naklopit skleničku. Docela mi to připomnělo některá vína od Tomáše Čačíka.
Frankovka 2011 Classic sudový vzorek, respektive nyní již sudy smíchány do finální podoby v nerezu, z mladého pětiletého vinohradu Údolí Márie, odrůda v její bujné mladé podobě, jako „mladá krev“. Mladé, hutné až do takové té moštové ovocitosti, s pěknou kořenitostí a zemitým tónem. Objevovala se tam vůně, která mi velmi připomínala černý ceylonský čaj a případně zauzené varianty černého čaje. Šťavnaté, čisté, pěkně udělané v chuti, dobré doznívání, bezchybná pitelnost. Povedené.
Frankovka 2011 z trati Goré, sudový vzorek co bude nejspíše zařazen do řady Terroir, krásně prezentovala téma stáří keřů a míst původu, protože oproti té předchozí nebyla připravena nějak zvlášť odlišně. Víno mladé, se sevřenou ovocitostí, minerální až do vápenité zdi, nehotové a teprve na cestě. S kořenitými a lehce likérovými/fortifikátovými tóny (portské), ale svěží. Suché, silné, úžasně strukturované v chuti, třísloviny a kyseliny, borůvky, voňavý les. Komplexní, mladé velké víno. Stavba, když se napijete, prostě dokazuje, že z Frankovky může vzniknout rival pro všechny ty cabernety a další světové superstar :-)
Svatovavřinecké 2011 Classic z trati Goré, sudový vzorek, byl sice trochu skok dolů pokud jde o „vážnost“ vína a jeho potenciál, ale leckoho mohl oslovit i víc. Víno voňavé, trošku smrádkovitě mladé a ještě neodvětrané, ale s výraznou tmavší ovocitostí a takové milejší. Vinař označil projev „dekadencí v harmonii“. Suché, čisté, tmavě ovocité, šťavnaté, moc pěkně udělané červené. Taková výtečná střední třída, nic vyloženě složitého, ale přitom si ho fakt užijete.
Poslední dvě vína sice nebyla špatná, ale míjela se mým vkusem. A když jsem tak sledoval, co se okamžitě dopilo a co ještě nějakou dobu zbylo, tak se ve veltlínu scházejí spíše „píči“ (od slova pít) a příznivci svěžesti než milovníci superhutných vín :-) Dunaj 2011 Classic z trati Stredný vrch měl extrémně tmavou, až neprůhlednou barvu. Sladká, přezrálejší až likérová vůně, takový trochu projev „víno z Chile“ (ovšem varianty před lety, teď se také kloní k jisté uměřenosti). Suché, se slušným tříslem, plné, intenzivní, alkohol dost znát, likérové, evokuje až fortifikát.
Dunaj 2011 Special je z téže vinice, jen si tam visel asi ještě o tři týdny déle. Temná až černá barva a vůně mladého fortifikovaného vína, kořenitější, efektní. Také to trochu připomíná i Crème de cassis. V té své hutnosti a přezrálosti je v chuti překvapivě docela dost kyselin a jistá svérázná „svěžest“, ale je to především plné, alkoholické, silné, intenzivní víno, až vinný koncentrát. I přesto, že je suché, si ho dovedu představit spíše jako malou skleničku k nějakému dezertu. I podobná vína mají právo na život :-)
Strekovská vína jsou čistá, parádně udělaná, sympatická. A to vše při nevelkém množství kompromisů při jejich přípravě, při spontánní fermentaci, bez enzymů, bez filtrací. Tahle se mi to líbí. Mimochodem vinařství se snaží nepoužívat čerpadla, připomnělo mi to nedávnou ostrou reakci jednoho komentátora v článku o degustaci Dvou dubů. Jejich aktuální plánovaný investiční projekt je výtah, který umožní snáze lahvovat a přetáčet vína jen gravitací.
Ano, bavilo mne to a moc. A jsem si vědom toho, že celý článek vypadá trochu jako reklama :-) Ale co naděláte. Sympatický vinař, výtečná vína, okolo bezva lidé co se schází nejčastěji nad autentickými víny a mají mnoho společného… jen těžko nepropadnout lehké euforii :-) Až budu mít pár hodin, tak fakt udělám sestřih ze záznamu, bude to výborný rozhlasový pořad na chmurný večer. K němu láhev dobrého poctivého víno a hned bude lépe. A už pomalu plánuju výlet přímo k nim, nejde jinak. U obce projíždí vlak z Nových zámků na Štúrovo, stačí zatáhnout za bezpečností brzdu. Podobně tu udělalo vinařství při změně přístupu k vínu někdy v roce 2005 a minimálně v kvalitě vína se to vyplatilo.
Zsolt Sütő mluvil o tom, jak je třeba dětem i vínům poskytnout kořeny, zázemí, a také křídla, volnost. Tahle fotka od dlouhana pro mne ochutnávku, projev vinaře i vína strašně pěkně vyjadřuje. Cvaknul ji jen na mobilu, na facebooku má krásné fotky ze zrcadlovky, ale tenhle záběr výše mi nějak atmosférou sedí i víc…
