Vylovil jsem zapomenutou láhev Álvaro Palacios Les Terrasses 2005, kupoval jsem ji v roce 2007 u dovozce AdVivum za zhruba tisícovku (aktuální ročníky v zahraničí dnes stojí okolo 30€), nadšen po ochutnávce, a takhle dlouhou archivaci vůbec neplánoval. Ale ročník 2005 byl v oblasti špičkový a víno se s věkem popralo více než dobře! Jsme v Prioratu (viz jeden tematický článek), na ručně obdělávaných vulkanických terasách, složení 60 % Cariňena se 30 % odrůdy Garnacha a 10 % Cabernet Sauvignon, školeno přes rok v barikových sudech (70 % francouzský a 30 % americký dub). Vyšší bordó láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavá barva, překvapivě málo nazrálá. Výrazná, spíš tmavě ovocná sladší vůně, tmavé peckoviny, lehce pikantní, dotyk živočišnosti, pěkně zapracované dřevo, tabák a trocha kamenitosti. Seriózní, moc pěkné, pocitově trochu „tepleji bordeauxské“ :-) Suché, čisté, šťavnaté, plnější, se sladší tmavou ovocností a již dost ohlazeným tříslem, dobrá délka. Starosvětské, krásné červené, delší, co ještě v klidu nějaký pátek v kondici vydrží ale moc dlouho už by taky ležet nemělo. Tak akorát :-) Příjemné překvapení.
čtvrtek 31. října 2019
Moc fajn Priorat a korektní Bordeaux
středa 30. října 2019
Mirabella, Falkenstein a I Stefanini
Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.
úterý 29. října 2019
Bio Bergerac z Lidlu, skvělé sherry a trochu Grenache
Potřebovali jsme o víkendu naložit králíka do červeného vína a bylo mi líto použít cokoliv z dovezených lahví (škoda, že jsem neotevřel tu Grenache viz dále, co naděláte), takže jsem využil nedaleký Lidl. A za 99 Kč tam ulovil Château le Maridat Bergerac 2018. Dobrovolně přiznávám, že mne zlákala bio certifikace, v tomhle ohledu se nechám snadno ovlivnit (a je mi až stydno, že jsem zároveň odešel s Becherovkou, které mám doma fakt dostatek, jen kvůli retro edici viněty… mám vysoce vyvinutou slabou vůli). Jde o dominantně Cabernet Franc s asi třetinou Merlotu. Fajn tmavší ovocnost, černé třešně, nic hutného. Dotyk kořenitosti, pepř a trocha dřeva. Suché, čisté, vyvážené, ovocné, s dobrou kyselinou a ovocností, dobře pitelné. Nic složitého, ale vlastně překvapivě fajn (za kilo tuplem) příjemné pití bez takového toho „průmyslového“ štychu. Králíka jsme nakonec utopili v něčem jiném a tohle se vypilo.
pátek 25. října 2019
Sommelier roku, Svatomartinské, nejdražší láhev
Ve dvaadvacátém ročníku sommeliérské soutěže BOHEMIA SEKT Trophée zvítězil vinař Kamil Prokeš a obhájil tak titul z roku 2017. I na druhém místě najdete vinaře, tedy spíš vinařku, stříbro získala Libuše Vrbová. Třetí byl Matouš Forman, nejznámější coby dovozce kalifornských vín. Na aktuálním žebříčku je asi nejzajímavější to, že dva nejvyšší posty patří nadšencům do sabráže sektů (což je zábava, kterou prostě asi nikdy nepochopím a u běžných degoržovaných bublin bez kalů a se standartním korkem považuji za riskantní zbytečnost, jejíž propagace může vést tak akorát ke zraněním opilých lidí a plýtvání dobrým vínem) ale především členům uskupení Mladí vinaři. A také že vlastně nikoho z trojice bych neoznačil za typického sommeliéra (pokud jsou ovšem mé informace správné), tedy alespoň ne v tom duchu, jak si povolání představuji – coby někoho, kdo se reálně stará o vinný program v restauraci a taktéž o servis na place. Což jim samozřejmě nic neubírá na předvedených znalostech, které jsou nemalé. O ostatně se i vyplatí ochutnat vína od Vrbů, mají pár dost povedených kousků, stejně jako nejen bubliny od Prokeše. O nabídce Californian Wines nemluvě, mají hned několik špičkových producentů a fantastických vín :-)
čtvrtek 24. října 2019
Corpinnat od Sabaté i Coca aneb výborné bubliny
Na začátku roku jsem zde měl obsáhlejší text Limity apelace aneb případ Cava, který popisoval současnou situaci se šumivými víny Španělska. Mimo jiné jsem v něm psal i o příchodu nového jména na trh – Corpinnat (složenina Cor Pinna Nat, zrozeno v srdci Penedès). Pod kterým se rozhodlo své bubliny značit hned několik špičkových producentů, za poměrně přísných podmínek které musí vína splňovat, a úplně opustit apelaci cava. Jedním z těchto vinařství je i Finca Sabaté i Coca (web), jejichž několik vín jsem si přechutnal na nedávné galadegustaci dovozce Foltýn Wine. Rodinné vinařství, momentálně jde o čtvrtou generaci vinohradníků, sídlí asi 50 km od Barcelony, v údolí Bitlles v oblasti Alt Penedès. Pyšní se 40 hektary ekologicky vedených vinic na 66 různých samostatných polohách a 18 více či méně odlišných půdních složeních.
středa 23. října 2019
Krásná Mencía a dvě zábavné bílé směsky
Vinařku z Bierza jménem Verónica Ortega už jsem tu představoval na třech různých vínech. Poprvé u Versión Original 2015, následně u základního ale skvělého Quite 2017 a naposledy s hodně zajímavým červeným Cobrana 2016. Stále jsem se ještě nedokopal k jejímu top vínu, ale v rámci příprav otevřel alespoň Versión Original Mencía 2016. Pro opáčko je to čistá Mencía z organicky pěstovaných hroznů ze starých (80+) vinic na vápenci a písku u obce Valtuille de Abajo. Spontánní fermentace celých hroznů, zrání ve 2400l dubovém sudu 14 měsíců. U druhého ročníku tedy došlo ke změně a amforu nahradilo dřevo. Celkem šlo na trh 3500 lahví, burgundského tvaru s kvalitním celokorkem pod zavoskovaným hrdlem. Tmavší, hlubší barva. Ve vůni parádní, hodně tomu svědčí vzduch a postupně otevírá různé zábavné odbočky. Kombinace tmavších peckovin, s dotyky koření a florální linkou, výrazná kamenitost. V chuti suché, šťavnatě peckovinově tmavě ovocné, bezva kyseliny, jemnozrnné třísloviny, svíravost, šutrovité, delší. Strukturované, charakterní červené na počátku své cesty, působí štíhlejším dojmem než by napovídalo 13.5 % alkoholu. Bavilo velmi. Bohužel už taky přišlo na skoro 23€. RP 94, pokud na to hrajete.
úterý 22. října 2019
Výtečné Smith Haut Lafitte 2004
V posledních týdnech otevírám docela dost Bordeaux a ne že bych se u nich nudil, ale málokdy mne vyloženě nadchnou. Jsou samozřejmě i výjimky. Hodně se mi líbilo Château Smith Haut Lafitte (web) Grand Cru Classé de Graves 2004. Tedy Pessac-Léognan a jedna z bordeauxských klasik ze štěrkových půd, bohužel hvězdné jméno a tedy žádný objev :-) Dominantně Cabernet Sauvignon s dílem Merlotu a jen trochou Cabernet Franc a Petit Verdot. Od devadesátých let, s novým majitelem, začali vinice obhospodařovávat čím dál více ekologicky a postupně odstranili veškerou chemii, jedou především výluhy z místních rostlin a lokální kompost, navíc rozjeli program na zvýšení biodiverzity ve vinicích a tak různě. Neměli potřebu se nechat certifikovat, ale v poslední době pracují na více než polovině ploch biodynamicky a do příštího roku takto chtějí mít veškeré vinice, tentokrát už je certifikace na pořadu dne. Jedou systém zachytávání dešťové vody a recyklace odpadní, taktéž zachytávají a zpracovávají CO2 z fermentace, mají hromadu solárních panelů a tak. Vinice mapují a kontrolují satelitním systémem Oenoview, aktuálně i testují další systém dohledu nad dozráváním a stavem ve vinicích (mají jich 78 hektarů) pomocí dronů, bobule třídí i pomocí optického systému Vistalys. Takže biodynamika v kombinaci s high-tech :-) Ve sklepě aktuálně (ale pro hodnocený ročník ještě neplatilo) čistě gravitačně, s dostatkem menších dřevěných tanků pro jednotlivé polohy, a vertikální lisy pro červená.
pondělí 21. října 2019
Parádní bubliny s dotykem sherry
Ideální víno? Vzhledem k mým specifickým úchylkám by to mělo být klasické bubliny, v lahvi kvašené a pokud možno z ekologického vinohradnictví, nějakým způsobem kombinované se sherry :-) Teoreticky by se něco podobného, bubliny s vlivem zrání pod flórem / kvasinkovým závojem, mohlo najít mezi crémanty z Jury. Ale já nakonec objevil ještě něco lepšího! Colet Navazos Extra Brut Reserva 2014. Colet je tradiční katalánský výrobce bublin. Není to žádná velká firma, ale rodinný podnik pracující čistě na vlastních vinicích v bio režimu, ročně připraví nějakých 120 tisíc lahví. A to pod přísnější apelací Clàssic Penedès, jsou jedni z těch, co zanevřeli na označení Cava. Equipo Navazos je úžasný v podstatě négociant, který se na začátku zaměřoval především na speciální unikátní lahvování sherry, ostatně u jednoho takového jsem se o nich rozepisoval, ale postupně přidal další moc zajímavá vína a kooperace s různými vinaři (psal jsem tu třeba o super nefortifikovaném bílém z Jerezu).
pátek 18. října 2019
Bratři v triku, TOP vinařský cíl, suché devatenáctky, vinařský kalendář a spoty o pití
Narazil jsem na zajímavý článek týkající se mimo jiné cisternového dovozu vín pochybného původu ze zahraničí. Pokud jsou informace v něm pravdivé, pak by se tím ledasco vysvětlovalo a vrhalo na tento segment „vinařského“ podnikání nové světlo. Cisterny měnící se za hranicemi na domácí víno, obrovské daňové úniky, uplacení celníci a policisté, přístup do záznamů celní správy, zametení oznámených podvodů pod stůl či alespoň včasné varování před kontrolami. Námět na román, skoro. Bohužel i tohle, nejen báječná vína o kterých jsem psal v předchozích dnech, bylo a částečně ještě stále je domácí vinařství.
čtvrtek 17. října 2019
Parádní vlašák a velký sladký rýňák
Pokračujeme v týdnu věnovanému Moravě, když už se to takhle pěkně sešlo tak nemá smysl přerušovat :-) Tentokrát to bude Ryzlink vlašský Hermes 2018, nejnovější mladá inkarnace top bílé řady z Gala Vinařství (web) z Bavor. Hermes patří mezi ten typ vín, které mi přijdou jako skvělé vzorky při představování moravského vinařství cizincům, případně domácím s odporem k „podřadným“ vínům z Moravy. Na stole to navíc vypadá skvěle :-) Školeno v použitých dubových sudech na jemných kalech za občasného promíchávání. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Barva pěkná, výraznější žlutá. Na úvod docela výrazná aromatika, s kombinací zralého až lehce exotického ovoce, s krémovou linkou, vzácné dřevo, dotyk medu a citrusové svěžesti, vlhká vápenitá zeď. Skvěle si drželo formu po tři dny kdy bylo otevřeno, postupně získávala trochu hlubší, hutnější nádech. V chuti suché, čisté, s parádní kyselinou, se žlutou ovocností a krémovostí, slušně plné, intenzivní, hezky dlouhé. Mladičké a s potenciálem zrát, ale už teď dost zábavné pití. Je to ten typ vína, které hraje na vycizelovaný, precizní styl. Srdce mne samozřejmě táhne víc třebas k projevu úterního kalného šeďáku, ale dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy bych potřeboval naopak přesně tohle. Třeba když jsem teď řešil výběr top domácích vín pro Forbes. Ale i tam se zadařilo „propašovat“ nějaké to divočejší naturálno ;-) Jinak tohle víno, jakož i další od Galy, prodává třeba Vino e Cuore. Teď stojí čtyři stovky.
