Rudý pivní obzor a norské saké

Sem tam, když mám možnost, tak ujedu na saké. U nás to není zrovna snadné, zdrojů čerstvých kvalitních kousků málo (prakticky žádné), o to je každé setkání zajímavější. O pár z nich jsem vůbec nepsal, přesto že šlo o velmi silné zážitky – třeba speciální saké připravené v 51. roce vlády císaře Hirohita, po našem ročník 1976, stylově nejblíž oxidativní sladší madeiře či marsale. Nebo naopak čerstvé a extrémně aromatické, sladce květinové a ovocné, nepasterované saké připravené pomocí kmenu kvasinek namnoženého ve vesmíru, ve stavu beztíže. Nic z toho tady nekoupíte a i v Japonsku budete shánět ne úplně snadno. Chápu, že psát o vínech, která jdou blbě koupit, je k naštvání. A poznámky k něčemu, co nejde koupit vlastně vůbec, asi ještě tuplem :-) Tak dnes se mrkneme na vzorky koupené v ČR a buď dostupné nyní, nebo možná alespoň v nové edici v budoucnu…

Zobraz celý článek →

Kryomacerovaný znovínský ledňáček

Vzpomínám na dobu, kdy se kupa vín v supermarketech pyšnila informací, že vznikla „metodou řízeného kvašení.“ Logicky tak měla výhodu proti konkurenci, která nic takového nedeklarovala a jistě byla vyrobena neřízeně a tím pádem nutně dosahovala nižších kvalit :o) Vzpomněl jsem si na to při pohledu na mladý veltlín ze Znovínu Znojmo, konkrétně Veltlínské zelené 2013 pozdní sběr polosuché (původ hroznů velkopavlovicko, Velké Němčice, trať Punty), které se pyšní razítkem „CRYOMACERACE schlazení a naležení HROZNŮ“. Ledňáček a kryomacerace, to je přeci jasné! Zadní viněta pak vysvětluje, že „Ledňáček jako symbol věrnosti, ale i ryzí čistoty vod, symbolizuje i způsob čisté výroby vína. To znamená zchlazení hroznů na 4 °C po dobu několika dnů (tzv. cryomacerace) a dále lisování, odkalení, kvašení – to vše čistě a za studena.“ Kam se ztratila doba, kdy důležitou informací na znovínských (nejen) přívlastcích bylo krom odrůdy a ročníku hlavně jméno a kresba vinice, viněta byla čistá, bez několika barev a stylů fontu, bez barevných obrázků zvířátek, maximálně s nálepkou Terroir řady a číslem lahve.

Zobraz celý článek →

Muškát v šesti podobách

Dobrovolně přiznávám, že muškáty nepatří mezi mé preferované odrůdy. Není to tak, že bych je neměl rád. Muškátová rodina je obrovská, stylů a projevů vína nepočítaně a měl jsem i vyloženě skvělé kousky. Při vzpomínce na některé lehoučké svěží varianty si říkám, že s očekávaným teplým počasím je vlastně obrovská škoda, že je nemám v chladničce). Ale… času i financí málo. A jelikož si mohu vybírat, tak obvykle sahám po jiných vínech. Ale sem tam porazím muškátek i doma, ovšem málokdy je to normální suché víno, spíše nějaké fortifikované kousky, speciality či „provinilé potěšení“ v podobě Moscato d’Asti. Ale hlavně se s nimi setkávám na degustacích. Právě tak jsem si projel, na tradičním úterním setkání v Sýrárně Jiřák, šest kousků z Alsaska od spíše menších vinařů dovozce Jiřího Hrona. Od vinařů jsem obvykle znal jiné odrůdy, takže šlo o dobré doplnění vzdělání :-)

Zobraz celý článek →

Zase ty medaile aneb jsou tři čtvrtiny hodně?

Tak tu máme výsledky Decanter World Wine Awards 2014 (ČR si z UK veze 82 nálepek, z toho jen jednu zlatou pro znovínskou ledovku), kde prý hodně zabodovala stará dobrá Francie. Zajímavé je, že třeba burgundská Domaine de la Vougeraie se svým Vougeotem vyhrála kategorii „bílá směs nad £15“ a ne „Chardonnay nad £15“ (tuto cenu si odnáší Jordan’s 2013 Chardonnay z jihoafrické oblasti Stellenbosch). Vougeraie, ač je příměs v zákoném limitu a nemusela by, přiznává krom 95 % Chardonnay i 4 % Pinot Gris a 1 % Pinot Blanc. Mimochodem šedá ale i bílá byla velmi obvyklá i v burgundských červených vínech! Dnes už se to moc nedělá, vkus se přesunul jinam, byť na to stále narazit můžete. Každopádně výsledky DWWA jsou, vzhledem k tomu jak velká a populární soutěž to je, zajímavým čtením o vývoji světového trhu s vínem (kupříkladu jde dobře sledovat úspěchy privátních značek velkých řetězců). Pravda, nějakou nálepku (některá medaile, šampion či alespoň „doporučeno“, co taky vypadá jak medaile, viz fotka) tam dostanou 2/3 z patnácti tisíc přihlášených vín, ale tím si radost kazit nenechme. Což mne přivádí k San Francisco International Wine Competition…

Zobraz celý článek →

Nejen třináctkové ryzlinky s Vinonautem

Včera navečer uspořádal Ivan Dramlitsch aka Vinonaut neformální degustaci mladých vín ze svého sortimentu, respektive ještě i lahví, u kterých se zatím o zařazení do nabídky rozhoduje. Původně avizoval asi dvacet vzorků, na degustačním archu jich bylo pětadvacet a nakonec se objevil ještě jeden navíc, takže trochu náročnější. Degustace s Vinonautem mne baví, to nadšení pro německý rýňák je u něj opravdu nakažlivé, ač já chorobou samozřejmě trpím už dlouho. Jak nemám úplně blízký vztah k němčině a nelíbí se mi jak zní, byť jsem vyrostl u animáků na RTL2, PRO7 či SAT1 a E.T. pro mne už asi navždy bude „nach Hause telefonieren“, tak když Vinonaut coby rodilý mluvčí vyslovuje jména vinic jako Oberweseler Oelsberg či Wallufer Walkenberg, tak je na tom cosi téměř svůdného :-D

Zobraz celý článek →

Letní degustační slunovrat

Letní slunovrat je významným dnem v roce, pro mne mimo jiné i proto, že jsem se právě na něj narodil. Na první letní den jsem sezval pár přátel na malou oslavu, která sestávala ze dvou částí. Během té první jsem je zapřáhl do práce, pomohli mi s inventurou obsahu sklepa. Během ní měli možnost zvolit vzorky, které se následně zkonzumují v již nepracovní druhé části odpoledne / večera. Nakonec padlo asi patnáct lahví, k těm ze sklepa přineseným jsem doplnil i něco málo z domácí vinné chladničky, a bylo to fajn. K vínům jsem si psal poznámky jen ve zkratce, o některých se budu zmiňovat znovu časem či jsem o nich naopak psal dříve. Ale stejně se ně můžeme mrknout.

Zobraz celý článek →

O neplivání při hromadě sladkých vín

Při degustacích většího vzorku vín je třeba plivat, jinak to prostě nejde. Samozřejmě pokud jste velmi odolný typ s velkou praxí, tak pár deci vína zvládnete a úsudek vám to zase tolik neovlivní, ale… ze zkušenosti vím, že kombinace lehké intoxikace s únavou smyslů ústí k čím dál kratším a podivnějším poznámkám, ze kterých sice tuším „co tím básník myslel“, ale do článku se mi shrnují vyloženě blbě. Dobrovolně ovšem přiznávám, že je jeden typ vín, který se mi daří plivat jen velmi těžko. Jsou to velmi sladká vína, všemožné ledovky, slámovky, botrytické výběry a podobně. Na sladké je náš mozek obecně „zadrátovaný“ a propadá mu snadno, v přírodě šlo vždy o bezva zdroj energie. Jakmile se slaďáku napiju, obvykle rovnou část spolknu. A musím se hodně krotit, abych zbytek odplivl.

Zobraz celý článek →

Bubliny, které bych chtěl pít a ne jen občas ochutnat, ale nemám na ně

Je to už nějaký ten pátek, co jsem měl možnost v restauraci Svatá Klára ochutnat nejnovější inkarnaci Champagne Krug (web), na trh právě přišel ročník 2003 degoržovaný v létě 2013. Což byl, jak si jistě pamatuje, ročník komplikovaný. Réva začala brzy kvést, ale pak dvakrát přišel mráz. Následovala vlna brutálních veder a sucha, což vyústilo jak v hrozny výrazně přezrálé, tak naopak vyloženě nedozrálé (přílišné horko v podstatě zastaví v rostlině fotosyntézu), prakticky nešlo sklízet v jednu dobu a sklizeň se táhla dlouho a na etapy. Přičemž první vlna byla nejčasnější od roku 1822. Jedním z důvodů, proč Krug nakonec připravil ročníkovku, bylo právě demonstrovat unikátnost podmínek i v lahvi (rozdíl v ceně ročníku a „běžného“ cuvée u nich není tak velký, aby šlo čistě o prachy). Do lahví nakonec šlo, na téměř devítileté zrání na kalech, mnohem více modrých hroznů (71 %) než obvykle. Podíl Pinot Meunier (z obcí Sainte Gemme, Villevenard a Courmas) byl na takto prestižní víno překvapivě velký, tvoří celou čtvrtinu, právě ten se totiž v podmínkách choval nejlépe a působil velmi zajímavě.

Zobraz celý článek →

Dvě velmi rozdílné šardonky od La Soufrandise

Opět se mi nahromadila strašlivá spousta degustačních poznámek a nestíhám je odhrnout, potřeboval bych dva týdny dovolené na sepisování :-) Ke včerejší srovnávačce šestnácti bílých základních a 1er Cru Chablis a Côte Chalonnaise, kterou pořádal dovozce Royal Wine Club, se určitě dostanu, bylo to hodně zajímavé. Akce se postupně zvrhnula k několika dalším lahvím „na srovnání“. Znáte to, večer by nebyl kompletní, kdyby od vinaře nepadlo i jeho Grand Cru a taky se nezkusilo ze stejného regionu něco oblíbeného a taky… výmluva použít vývrtku se vždycky najde a štědrost vínomilců nezná, s postupující hodinou a intoxikací, žádných mezí :-) A tak se vypila i dvě vína z Domaine La Soufrandise (web), menšího vinařství Françoise a Nicolase Melin sídlícího ve Fuissé.

Zobraz celý článek →

Modřanský košt s pár moc fajn víny

V sobotu jsem absolvoval hned dva košty českých vín. Roudnický košt je větší akce, přehlídka vinařů a vín z celých Čech, o té bude řeč později. Modřanský košt pak naopak záležitost velmi komorní (psal jsem i loni), kde se schází hlavně vinaři hospodařící na modřanské vinici, prezentují produkci především předchozího ročníku a krásně je tam vidět, jak pestrá škála vín může vzniknout z jedné relativně malé plochy. Bezva poslechnout si, co s tím kdo (ne)dělal a mnoho dalšího. Z modřanských hroznů jsem připravil dvě vína i já a šlo tak zároveň o první košt, kde jsem byl i jako vystavovatel, svou milerku a muškát rozléval zavedeným místním vinařům a děsil se, co mi poví. Ale dobrý, nikdo se mi nesmál a to pro začátek stačí :-) Osobně mne bavila více vína jiných než to moje, asi jak bylo docela v teple a déle na kalech tak je takové trochu utahanější a chybí mu živost „konkurence“ (i muškát Pavla Jelena z totožných hroznů, ovšem drobátko sířený a z chladnějšího sklepa, se pije lépe), ale voní celkem pěkně, bílé broskvově, květiny, lehce mýdlovost a dotyk medu. Mimochodem zajímavá „terroirová“ záležitost… ta část vinice, ze které jsem měl hrozny, byla oproti jiným výrazně napadena vosami. Obří hnízdo bylo objeveno v přilehlém boxu u kompostu. I tohle o výsledku rozhoduje :-)

Zobraz celý článek →