Čas radosti s degustací Dvě deci

O projektu Dvě deci už jsem tu psal několikrát dříve, poprvé u lahve hodně zajímavé Loiry, kde i popisoval koncept fungování, a následně při reportu z jejich první degustace. Včera navečer se uskutečnila jakási inaugurace celého projektu, který se konečně plně rozjel. Představeno bylo šest vín, a to rovnou člověkem nejpovolanějších. Z Francie dorazil, krom zástupce mateřského webu Le Petit Ballon, také jejich dvorní sommeliér Jean-Michel Deluc. Významná francouzská osobnost v oboru, byl zodpovědný za víno třeba v Ritzu. A nyní je na něm výběr vín pro jednotlivé balíčky Dvě deci / Le Petit Ballon. V nejbližší době s ním přinesu krátký rozhovor, dneska se mrkneme hlavně na to, jak si stála vína.

Zobraz celý článek →

Dvoje parádní „přírodní“ bubliny

Kodaň byla objevná i pokud jde o Champagne, především ta bio(dynamická) a jim blízká, ostatně o tamním eko přístupu už jsem psal. Christophe Mignon, Charles Dufour, Emmanuel Brochet, André Beaufort, Jacques Lassaigne, Cédric Bouchard, Franck Pascal, Aurélien Laherte či Pascal Doquet, takovéhle věci tu jedou. Jasně, Jacques Selosse, David Léclapart, Vouette & Sorbée, Agrapart, Tarlant, Françoise Bedel, Fleury, Egly-Ouriet a všechna další známá jména v rámci stylu a další obvyklé podezřelé, samozřejmě patřičně naceněné, tu také mají, nemluvě o „nature“ bublinách od Tissota z Jury či Strohmeiera ze Štýrska. Ale lístky a vinotéky (s očividně nadšenými majiteli a prodejci, vousáči model „viking“ či hipstery ve výrazných brýlích) se pyšní i dalšími poklady a vinný deviant jako já si tam občas připadal jak dítě v cukrárně :-)

Zobraz celý článek →

Podzim a sympaticky obludná Valpolicella

Podzim v plném proudu. O víkendu jsem si zaběhal v mlze v Podkrkonoší, tento přírodní jev mi plně vyhovuje, protože mé marné pokusy o sportovní výkon nejsou pořádně vidět. Když se mi postupně před očima objevoval kostel Byšičky, který jako by vypadl ze Svatební košile od Erbena, mělo to neopakovatelnou atmosféru. Doma jsem přidal kvasit ještě demižon s jablečným moštem, i něco jako cider tedy bude. A jen co přetočím bílá a budu je moct umístit někam jinam, vznikne prostor na demižony s růžovým a možná i červené se najde, byť pro zpracování v bytě je trochu logisticky náročnější. Letos v zimě bude rozhodně co pít… či vylít :-)

Zobraz celý článek →

V demižonech to dobublává a bezva Juhfark

Nevydržel jsem to a podíval se do demižonů, jak na tom letošní kvasící mošty, teď už skoro „mladá vína“, jsou. Mám tu tři různé nádoby. V jedné je především muškát a z větší části samotok, ve druhé hlavně milerka a mix samotoku a lisovaného vína, ta poslední směska a „dolisky“, navíc skoro nesířené. Všechno to kvasí hezky, ten nejmenší demižon se zbytky nejpomaleji (taky je tam nejméně kalů), ale už přestal vypadat jako archivní jablečný mošt a místo hnědé dostal zdravou žlutou barvu. Obava, že to bude mít málo kyselin, se nepotvrzuje, vše chutná celkem v pohodě. A zatím „bezvadně“, nikam divně to neujíždí, ale to se ještě může mnohokrát změnit. Každopádně když vše půjde dobře, tak do měsíce snad bude k ochutnání i mladé modřanské od Jižního svahu, o trošku se i podělím.

Zobraz celý článek →

Chlastací červené a jurská šardonka

Cestou ze Somló jsme stavěli u dálnice v Marché na rychlé jídlo, jako vždy jsem projel i nabídku vín místního obchodu (je to prakticky reflex, neubráním se tomu ani v trafice) a byl vlastně docela příjemně překvapen, žádná sbírka „motýlů a rudých křížů“ jako u nás, ale hned několik výtečných producentů. Mimo jiné šlo koupit za méně než dvě stovky Sopron 2011 vinařství Weninger, biodynamickou (v přechodném období na certifikaci) červenou směsku jednoho z mých oblíbených rakousko-maďarských vinařů (zde pár fotek). Jde o směs spíše z mladších (13 let) výsadeb v poměru 35 % Kékfrankos (Frankovka), 34 % Merlot, 27 % Pinot Noir, 4 % Cabernet Franc, spontánní fermentace v nerezu a školení ve velkém dřevěném sudu.

Zobraz celý článek →

Povedené italské Chardonnay

Včera navečer jsem vzedmul síly a rozhodl se uklidit část bytu, přenést konečně do sklepa zbytek propriet letního tábora, bednu s celtami a podobné záležitosti. Netěšil jsem se na to, protože mi bylo jasné, že půjde o strašlivé puzzle. Krom hromady jiných věcí tam totiž mám i krátkodobé skladiště vína a všude se válí nějaké krabice, bedýnky a jiné objekty. Během přehrabování jsem narazil i na krabici, co mi nic neříkala, a obsah zkontroloval. A hle! Našel tam hned několik lahví, které před hezkými pár měsíci odložil, protože už je nenacpal do chladničky. Některé z nich už jsem dokonce doma hledal a nezadařilo se, skoro jsem si říkal, že šlo o oběti neřízeného popíjení po nějaké degustaci či s návštěvou a zapomněl jsem si k nim napsat poznámky a odepsat je ze seznamu. A ono ne. Jednou z nich byl i Bevión Selezione 2009, Chardonnay z Piemonte vinařsví Boeri Alfonso (psal jsem o jejich Barbeře, Moscato d’Asti i dalších vínech). A to jsem rovnou, na oslavu nálezu, rovnou zbavil špuntu.

Zobraz celý článek →

Fino co vlastně ani není sherry

Dnes budeme pokračovat v sherry kurzu, byť ochutnávaný vzorek nápis sherry nenese a od klasické produkce Jerezu se liší v mnoha dalších ohledech. I když naslepo by to nejspíš poznal málokdo. Fino En Rama 2006 vinařství Alvear pochází taktéž z Andalusie, z apelace Montilla-Moriles, od Jerezu to není daleko. A když se zamyslíte nad jménem, asi vás napadne Amontillado… a budete mít pravdu. Právě po tomto regionu je jeden z klasických stylů sherry pojmenován (že by méně vlhkosti či jiný rozdíl a flór umírající dříve?). I zde najdete podobné půdy a stejné odrůdy, jen s tím rozdílem, že naprosto dominantní je tu Pedro Ximénez. A právě odsud, jsou tu proto lepší podmínky, pochází většina vína ze sušených hroznů PX, kterými jsou občerstvovány solery v Jerezu a kde dále i desítky let zrají. Region je zajímavý i tím, že základní víno zde typicky vznikalo v obřích 6000+ litrů keramických nádobách, částečně zapuštěných do země. I dnes je tu ještě najdete, byť nerez s kontrolovanou teplotou vládne

Zobraz celý článek →

Kodaňské økologisk první dojmy

Výlet na sever, do Dánska respektive především Kodaně, se myslím celkem vydařil. Gastronomických, vinných i pivních zážitků mám spoustu, hned několik z nich ve mně zanechalo docela hluboké dojmy a určitě se pokusím podělit. Dnešní zápisek jen velmi zrychleně, krátkými poznámkami a fotkami, přiblíží pár z nich, v budoucnu se určitě detailněji mrknu na vybraná vína a minimálně jednu či dvě z navštívených restaurací a dalších podniků. Tedy pokud nebudu spíš muset i po nocích a o víkendech pracovat, abych tenhle krátký výlet vůbec zaplatil.

Zobraz celý článek →

Noma pivko a lákadlo na (možná) budoucí články

Jestli se nic nepodělalo, tak touhle dobou jsem na cestě na sever, za krásami místní gastronomie (odsud momentálně prýští mnoho zásadních trendů) a alkoholu. Pravda, zde je to spíše o pivovarnictví než vinařství, ale jména jako Nøgne Ø či Mikkeller taktéž zaručují sympatický zážitek a hrozny k tomu netřeba :-) Pivo v titulce, Mikkeler NOMA Novel, je záležitost kterou tenhle bezva pivovar vaří vyloženě pro účely jedné z nejlepších restaurací světa sídlící v Kodani. Tam se mi rezervaci získat nepovedlo, co naděláte, tak alespoň to pivo. Původně šlo koupit jen přímo k jídlu u nich, dneska ho najdete i jinde, v Praze ho mají v Beergeek. Je to silný (8.5 %) stylově asi nejspíš belgický Pale Ale, podle výrobce s potenciálem udržet se v lahvi tak pět let. Zlatá kalnější barva s pevnou pěnou. Aromaticky docela intenzivní, mix florálních, sladce ovocných a pryskyřičně kořenitých vůní, dotyk koriandru. Plnější sladová chuť, suchá, intenzivní, s velmi slušnou hořkostí, vyvážená a hodně dlouhá. Sympatické pití. Dovedu si představit, že kdybych nechtěl v Nomě utratit majlant za víno, tak tohle bych tam pít mohl. Ale upřímně vzhledem k ceně nakoupíte i výrazně levněji srovnatelná či spíše lepší piva :-)

Zobraz celý článek →

Champagne Krug část III. – ročníky & Clos…

Už je to nějaký ten pátek, co jsem naposledy věnoval Champagne Krug (smutně dodávám, že to platí nejen pro texty na blogu, ale i možnost jejich víno pít), a dnes přišel čas téma uzavřít. V prvním díle seriálu jsme se podívali na vinařství tak nějak obecně, v druhém díle se tématem stalo jejich hlavní víno, Grande Cuvée, v bílé i raritnější růžové podobě. Kromě tohoto „základu“ Krug ovšem nabízí i několik dalších vín, v kvalitě přinejmenším srovnatelné a v určitých ohledech vyšší, respektive vína něčím vyloženě specifická. Cílem domu bylo dělat jedno či dvě vína, onu promyšlenou víceročníkovou směs a v případě, že tomu obzvláště dobré podmínky přejí, další víno. Dnes je sortiment širší a minimálně dvě vína jdou vlastně trochu proti dřívějšímu přístupu, ovšem snadno jim to odpustíte.

Zobraz celý článek →