Pomáhat a chránit muškát s milerkou

Včera ráno jsem vyrazil sbírat. Pár řádků milerky a muškátu to bylo, sem tam nějaká další drobnost k tomu. Ač jinak docela chladno, tak na vinici začalo smažit sluníčko už někdy po deváté. K desáté se vyrojila kvanta včel a vos a přidala ke sklizni, u některých hroznů bylo nutno provádět „bobulový výběr“ a odstraňovat ty naďobané. Sem tam se přidala botrytida, takže jestli to celé nějak rozumně vykvasí, půjde o pražskou bílou szamorodni směsku :) Když jsme okolo poledního začali nakládat sklizeň do auta, dorazila městská policie. A prý co tam děláme, komu ta vinice patří, kdo nám dovolil sklízet, co sklízíme… legitimovali jsme se a začali vysvětlovat, proběhl i telefonát s členkou zahrádkářského svazu která parcelu obhospodařuje a povolala nás na výpomoc, trochu je obměkčilo i předvedení klíčů k vrátkům na vinici. Nakonec jsme dali na ochutnání i hrozny a nadále se rozhovor ubíral k tématům cukernatosti, dozrávání v Praze, dalších odrůdách co na vinici rostou a (ne)módnosti Modrého portugalu. Ukázalo se totiž, že vedoucí strážník je z Velkých Pavlovic, nakonec to bylo docela fajn intermezzo. Ale stejně by mne zajímalo, zda hlídka prostě jen jela kolem a zkontrolovala nás z vlastní iniciativy, nebo je nějaký místní aktivní obyvatel zavolal.

Zobraz celý článek →

Prosecco a Champagne k oslavě výročí

Včera jsem s manželkou slavil výročí svatby, podobné události jsou vždy dobrá příležitost decentně se zlískat bublinami :-) Začneme zlehka, s Cantina Le Forge a jejich Prosecco Millesimato 2011 Extra Dry. Pěkná bledší žlutá barva, nic bílé vodnatého jak prosecco taky umí být. Vytrvalé perlení menších až středních bublinek. Čerstvá jen decentně naleželá vůně, květinová a trochu nasládle ovocitá, jemnější, čistá, přímočará ale žádné průmyslová nuda, působí to docela přirozeně. Suché, čisté, lehké v chuti, moc fajn perlení a kyseliny a vlastně i slušná délka, vyvážené, bezvadně pitelné aperitivní bubliny „flaška zmizne ani nevíte jak“. Vlastně příjemně překvapilo, přihodil jsem láhev jen tak k nákupu v La Formaggeria Gran Moravia, nově otevřené vinohradské firemní prodejně oblíbené litovelské sýrárny, a čekal něco spíš jednoduchého na vyzunknutí k předkrmu a než dodělám večeři, nabídlo ale o kousek víc. Mimochodem od producentů Gran Moravie teď dost ujíždím na báječné Ricotta Speciale, ta se vyloženě povedla a v poslední době volíme recepty napůl tak, aby v nich šla použít :o)

Zobraz celý článek →

Tio Diego, další fantastické amontillado

Jednou, až tu začne být sherry populární, budu mít obrovský náskok jakožto informační zdroj :-) A trochu doufám, že se na zvýšení konzumace sherry v našich končinách už teď podílím. Včera mi dorazil mail: „Ty jo, teďka jsem si poprvé dal to Amontillado Botainu a to je naprosto skvělé… Dá se to ještě koupit?“, který odkazuje k jedné vyloženě nádherné záležitosti. Upřímně jsem musel odpovědět, že jisté to není, protože jde ještě o původní lahvování, běžně jsou na trhu trochu mladší ale neméně skvělé věci. A k nám se navíc nevozí a svoji láhev nedám! Každopádně mne to přimělo podělit se o další kousek v podobném duchu, který koupit normálně jde. Amontillado Tio Diego ze špičkového vinařství Valdespino, jednoho z vůbec nejstarších v Jerezu, víno unikátní hned v několika ohledech.

Zobraz celý článek →

Vinařství Ilias (ne)portugalové

Jestli je nějaké víno, které mne z vinařství Ilias bavilo pravidelně už několik let, tak je to jejich Modrý portugal. Na nedávné ochutnávce byl ročník 2011 v pozdním sběru a šlo o víno zatím mladé, plnější a výrazně ovocité, do peckovin a lesních plodů, s tóny dřeva. Portugal pěkně strukturovaný, suchý, šťavnatý, delší, prostě výtečné moravské červené. Je ze staré vinice U tří pannen v Pavlově, okolo čtyřiceti let keře mají, už jsou tam výpadky a část je nově osázena Ryzlinkem rýnským. Portugal bude vyklučen, letošek je myslím posledním ročníkem, a nahrazen, na Pálavě to dává smysl, hlavně Ryzlinkem vlašským. Ale bude mi chybět, od Iliase to pro mne byl vždy záchytný bod a jistota v hned několika restauracích. I toto víno bylo na nedávné ochutnávce ve Fajnšmekru, kde Georgios představil celkem deset vzorků a promluvil o svém vinařství, současnosti i plánech.

Zobraz celý článek →

Francouzsko-novozélandský Sauvignon

Mám docela rád loirské Sauvignony od Pascala Joliveta, byť jsem se tu o něm nějak víc nerozepisoval (tu jedno video). Třeba někdy časem. Při nedávných dnech Marianne se slevových akcí účastnila i prodejna AdVivum, při cenách mínus 25 % se kupa vín dostala již na úroveň, kdy jsem o nic začal uvažovat (běžné maloobchodní ceny jsou proti civilizovanému světu drobátko… přehnané). A tak mi doma skončil i Metis Sauvignon Blanc 2010, což je spolupráce právě Pascala Joliveta s vinařstvím Trinity Hill, víno z novozélandské oblasti Hawkes Bay a vybraných tamních chladnějších vinic, Mangatahi a Porangahau. Hrozny se sbírají v delším rozmezí pro větší diverzitu projevu, po rychlém lisování kvasí v nerezu a víno leží několik měsíců na jemných kalech.

Zobraz celý článek →

Víkendové dojmy ze Somló

„Není problém koupit tu krásnou vinici, ale není kdo by na tom dělal.“ Leitmotiv víkendové návštěvy Somló, kopce z ničeho nic stoupajícího v placaté maďarské krajině, místa které mne demonstrovanou silou terroir a unikátním projevem dostalo už při prvním setkáním jen prostřednictvím několika lahví. O víkendu jsme si „na horu“ udělali výlet s pár dalšími nadšenci. Navštívit vinaře, popít, pojíst, projít se po krajině a nasávat atmosféru během počínajícího vinobraní. Viděl jsem tam jeden krásný kus svahu s téměř půlhektarem starých keřů, k tomu domeček se vším potřebným a jako bonus hned vedle něj jeden unikátní keř, přes dvě stovky let starý a bohatě plodící (na odrůdě se místní nemohou shodnout, mají nějaké teorie, každopádně je to aromatičtější záležitost lehce muškátového typu), to vše za deset tisíc euro. Ne že bych se tam stěhoval nebo chtěl jezdit jako na chalupu. Ale prostě to koupit, pronajmout některému z kvalitních místních vinařů prakticky zadarmo (za 150 lahví ročně, třeba) a mít radost, že kus unikátní krajiny bude zachován a opečováván. A jednou, třeba za dvacet let, až tam začnout jezdi davy turistů za něčím odlišným, vybírat deset euro za podívání na ten starý obří keř :-)

Zobraz celý článek →

Slepá degustace „burčáku“

Burčák, rozkvašený hroznový mošt. Mýtus tvrdí, že ten opravdový a ideální můžete ochutnat jen přímo ve vinařství (či ideálně u malého vinaře ve sklípku, při dlouhém pokud možno nočním posezení a čekání, až to bude opravdu ono), ale teoreticky se do přesně té správné fáze kvašení může dostat i v sudu/tanku někde ve vinotéce, byť v reálu tomu tak dvakrát často není. To, co běžně koupíte jako burčák či, v případě dovozových hroznů, částečně rozkvašený hroznový mošt, jsou více či méně sladké šťávičky, ideálně živé a pěkně kvasící, jindy napůl mrtvé, technologicky zařízlé aby nápoj vydržel nějakou dobu v +/- stejné podobě. Většina toho, co se v Praze i jiných městech prodává, je takový bezproblémový sladký mošt s trochou alkoholu. Burčák? Jen tak tak. Ale občas se zavážejí zachlazené sudy, na některých akcích jsou podniky schopny dodávat přímo z provozu čerstvou a chutnou záležitost. Vždycky je nejlepší ochutnat a udělat si názor, zda prodávaný mok splňuje vaše požadavky a chcete či nechcete ho pít. A posoudit poměr ceny a kvality, za burčák prodejci zhusta požadují více než za běžnou sudovku (tj. hotové víno), zákazníci nejen v Praze ale očividně nemají problém částky 70-100 korun za litr platit…

Zobraz celý článek →

Tibor Melecsky v tekuté podobě

V úterý dorazil do vinného baru Veltlín Tibor Melecsky, v minulosti polovina vinařství Strekov 1075, aby představil svou vlastní produkci. Ročně připravuje a i do budoucna připravovat chce zhruba pět tisíc lahví, což je podle něj ještě rozumné množství, které zvládne stoprocentně ruční prací. Z celého procesu kompletně vyřadil stroje, a to nejen elektrické. Hrozny šlape nohama, o přetáčení vín se postará gravitace. Bez strojů je prý ve sklepě pokoj, úplný klid. Hrozny zatím získává z ověřených poloh ve Strekově a od vinohradníků které zná. Jeho vína jsou svérázná, sám říkal že jde o seberealizaci, prostě „Tibora v tekutém stavu“. Do Prahy dorazil vlakem s produkcí v krosně a prý se hodně těšil, jak budou vína chutnat právě zde a mimo atmosféru vinařství. Dovezl osm vzorků z prvního ročníku, 2012, ta již lahvovaná (a některé vlastně vyprodaná) i jen pro účely degustace stočená ze sudu.

Zobraz celý článek →

Kávový tip pro vínomilce

Vyznat se v kávě je dneska trendy, já tomu zatím příliš nepropadl a mám svých starostí dost se světem vína, to už si spíš hraju s různými čaji a jejich alternativními způsoby přípravy (pomalu za studena macerované jsou v létě obrovská zábava!). Ale dobrou kávu si užít umím. V oblíbeném karlínském podniku Můj šálek kávy mají momentálně nabídku, která je (ač tak určitě není primárně zamýšlena) jako dělaná pro nadšence do vína, kteří chtějí vyzkoušet, o čem že ten kávový hype vlastně je. Včera byla v nabídce káva z Etiopie, konkrétně regionu Yirgacheffe a oblasti Kochere  (více třeba tady), připravená jako japonský osmihodinový slowdrip. Cože to?

Zobraz celý článek →

Veltlín, Neuburk a jeden Ryzlink

Nestíhám zdaleka psát o všech vínech o kterých bych chtěl, což mne štve, tak dneska alespoň projedeme tři bílá z minulého týdne. Otevřel jsem Veltlínské zelené 2011 VOC Znojmo z Dobré vinice a byl s ním dost spokojen. Čerstvá, suchá, plnější, minerální, výtečný ukázka veltlínu a decentní pepřovostí a hořčinou v delší dochuti. Zároveň je to takové trochu krémovější, je znát odbourávání kyselin a ležení na kalech. Ve VOC Znojmo se tohle moc nenosí, pravda, ale tím si radost kazit nenechte :o) Otevřel jsem Modrého Janka od Tomáše Čačíka, bohužel lehce korkového, ale naprosto mi to vynahradilo jeho Neuburské 2012. To je prosím bezva věc! Charakterní mladé bílé, suché, lehčí ale krásně postavené, zajímavé. Posunulo se od úvodní až nečekané ovocitosti a voňavosti před pár měsíci k uměřenějšímu, složitějšímu a trochu zemitějšímu projevu, ale zachovalo si svěžest a parádní pitelnost. Musím mu věnovat více času u dalších lahví a prozkoumat ho více, otevíral jsem ho s návštěvou a mezi lahvemi s cenami mnohonásobně (i více než desetkrát) vyššími, ani v nejmenším nepropadlo.

Zobraz celý článek →