Pedro Ximénez aneb sladké snad až příliš

Mám opravdu rád sherry, to jste si tu už asi všimli. Je však jeden její styl, který jsem zatím plně nepochopil. A to i přesto, že jeho špičkoví představitelé jsou považování za vpravdě velká vína a dostávají neuvěřitelně moc bodů v různých hodnoceních. Řeč je o čistém Pedro Ximénez z vysušených hroznů, která se normálně používá na doslazování suchých stylů na sladší variantu „cream“. Což beru jako dobrý způsob použití. Samostatně to bývá tak výrazně koncentrovaně sladké, že kdykoliv někdo někde otevře láhev, tak všichni výživoví poradci po světě škytnou. Představte si celý dvoulibrový sladký britský vánoční pudink, který někdo zkoncentroval do půl deci :-) A ano, je to stejně aromaticky zajímavé a komplexní, ale… těžko se pije.

Zobraz celý článek →

Nemilitantně jiný skvělý Sauvignon

Sem tam mne nějaké víno nečekaně hodně dostane. Pamatuju si ho jako dobré, ale najednou je naprosto špičkové. Tohle byl před pár dny případ s Mille e Tre 2009, kounického Sauvignonu z vinice Karlov I od vinařství Dva duby (web). Poprvé jsem o něm psal tady, pak znovu o rok a půl později zde. Poslední zážitek mne dostal, chci toho karton! Výrazná žlutá barva. Na úvod oxidativní fresh čerstvý dojem, víno je to silnější, plné života, plnější s decentním dotykem zbytkového cukru, výborně dlouhé. Po hodinách v karafě či několika dnech v otevřené lahvi se postupně mění. Ten oxidativní dojem začíná být příjemným doplňkem, odrůda vystupuje na povrch, vůně trochu zesládne, objevují se angrešty (čím déle otevřené tím více až do pečených, koláče), bez, zimostráz. Je to parádně živé, šťavnaté, plné a přitom perfektně pitelné, strukturované bílé. WOW efekt. Vyvážené, krásné, mělo to v sobě nějakou zvláštní energii a každý doušek mne bavil víc než ten předchozí. Jasně, je to víno poněkud jiné, ale i když tak vinař občas vystupuje, ještě ne vyloženě militantně odlišné od věcí, co jsou považované za „normální“ :-) Ovšem to říká někdo s dost posunutými měřítky, manželka víno jako „to je zas nějaká ta tvoje divná věc“ identifikovala správně, byť jí tedy chutnalo :-)

Zobraz celý článek →

Selosse kradený, smutek u Krugu, Galloni žalován, Gruzie exportovaná, bezva viněty

Pokud jste fanoušci Champagne, pak vám jistě nemohlo uniknout jméno  Jacques Selosse. Na pravidelná zkoumání jsou vína této špičkové domény poněkud… méně cenově přístupná, jde ovšem o velká vína se vším všudy. Pokud v nejbližší době narazíte na podezřele levné nabídky těchto vín, pak se mějte na pozoru. Jistě vinně poučená skupinka zlodějů totiž dorazila do vinařství s náklaďákem a odvezla si 3900 lahví, v podstatě osm celých palet určených na export do Japonska a USA. Což je průšvih, ale pro konzumenty je skoro horší, že ukradli i 16 tisíc originálních vinět (+12 tisíc pásků okolo hrdla). Lze tedy očekávat, že trh zaplaví padělky. Na padělané Romanée-Conti či Petrus si už všichni zvykli, ale na pozoru bude třeba být čím dál víc.

Zobraz celý článek →

Druhé nejlevnější víno, základní australský Riesling, archivní Schilcher

Někteří vyrážejí do restaurací dát si velké víno v kombinaci se špičkovou gastronomií, ale ač bych rád tento koníček prováděl také, většinou nepřekousnu požadované ceny (vždy se projeví přepočítávání „kolik ze splátky hypotéky to je“ v kombinaci „tahle láhev se dá koupit o tolik levněji“). Většinou tak objednávám solidní vína v nižším cenovém spektru, pokud možno něco co tuším jak bude chutnat, byť třebas přímo neznám. Možná ne přímo „druhé nejlevnější víno“, ale jinak je právě tohle dost přesná definice jednoho z restauračních fenoménů – viz opravdu výborné video i veskrze typický pohled na vinný lístek. Jasně, v top restauraci si užiju vinné párování či nechám doporučit něco zajímavého, ale většinou jdu na jistotu. O víkendu ve výtečné Ristorante Prosecco, zjistil jsem že nám tam jezdí přímý spoj a nejspíš se tak objevíme častěji, sáhl po jednom z kategorie těch levnějších, co ale zároveň vypadalo zajímavě. Suchý lehký Riesling z Austrálie? Jako fanda téhle odrůdy prostě nešlo odolat.

Zobraz celý článek →

Dvě deci s bezva Savennières a voňavým Carignanissime

Minulý týden se uskutečnil večírek klubového dovozce Dvě deci (web), pravda mělo to být tak trochu ke spuštění prodeje vín, ale to úplně nevyšlo :-) I tak šlo o příjemný večer s několika lahvemi, které se dříve vyskytly v sortimentu jejich francouzského protějšku, celkem mi to dalo obrázek o co se snaží. O Domaine des Huards (Michel Gendrier) Cour-Cheverny 2008 už jsem tu psal, při celém večeru doma mne toto víno nadchlo, netradiční odrůdou i celkovým stylem v kontextu ceny, i zde bylo bezva byť působilo trochu naleželejším dojmem než jsem si ho pamatovat. Chutnali jsme Carignanissime de Centeilles 2009 z Domaine Clos Centeilles, víno z apelace Minervois postavené čistě na odrůdě Carignan z keřů 60 až 100 let starých vedených na hlavu (gobelet). Velmi výrazná aromatika, až parfémově sladce ovocná (možná za to může i karbonická macerace, kterou víno prochází bez přidání síry a bez selektovaných kvasinek, a zrání čistě ve velkém tanku) do třešní, černého rybízu, ostružin, možná až mírně vlezle. Naštěstí je to rozstřeleno bylinkovo-kořenitými tóny a více než jen trochou živočišných tónů. Suché, plnější, šťavnatě ovocné, živé, něco tříslovin, slušná délka, decentní kořenitost. Sympatické důraznější červené. Na dvoustovkovou záležitost v základní řadě vín si fakt nejde stěžovat.

Zobraz celý článek →

Třikrát sympatická Jura od Labeta

Na letošní svátek žlutého vína v Juře, Percée du vin Jaune, vyrazila celkem obsáhlá výprava z Čech. Z časových důvodů jsem se bohužel nemohl přidat a tak teď jen paběrkuji co kdo pustil za objev :-) Každopádně mne moc těší, že se tu vína z Jury dají najít čím dál časteji, začínají se objevovat v sortimentu i větších dovozců a vůbec. Tak trochou doufám, že alespoň určitou skupinu zákazníků ovlivnila i má opakovaná snaha vína z Jury propagovat, protože si to prostě zaslouží :-) Pokud netušíte, o co tu vlastně běží, tak začít můžete článkem Kdopak by se Jury bál… a z něj se třebas proklikat dál. Já se tu dnes mrknu na tři lahve vinařství Julien Labet, resp. Domaine Labet, které se nachází v jižní části Jury, u obce Rotalier.

Zobraz celý článek →

Ryzlink, šumivka a Vermentino na oslavu jara

Včera oficiálně začalo jaro a na některých místech to tak opravdu vypadalo. Kupříkladu najít volnou lavičku na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad skoro nešlo a objevilo se nemálo osob slunících se s lahváčem v ruce :-) Já si na oslava jara otevřel láhev, o které se zmíním více až dostane ještě nějaký ten den souboje se vzduchem, ale dnes alespoň odhrnu poznámky k pár svěže „jarním“ vínům. Vypil jsem kupříkladu láhev Weingut Dr. Randolf Kauer  2011 Kauer Riesling Kabinett trocken, základního ryzlinku moc zajímavého vinařství (psal jsem o něm už dříve, o dalších jeho vínech třeba tady). Produkce tohoto učitele na vinařské škole v Geisenheimu, objevil ho pro nás Vinonaut, mne opakovaně moc bavila. Tento ryzlink je velmi fresh, mladičký, zelené jablko a k tomu žluté ovoce, mineralita, vápenitá zeď. Hodně kyselin ale i lehký dotyk cukru, celkový dojem ovšem suchý a řízný, spíše lehčí, dobrá délka a parádní pitelnost. Víno na pohodu a jen tak pití na sluníčku, nic vážného, i viněta je takového… volnějšího střihu. Potěšilo.

Zobraz celý článek →

Jak poznat kvalitní víno? Inu…

Je tomu skoro rok, co jsem tu pokládal několik dotazů týkajících se definice „dobrého vína“. Ptal se, zda budete souhlasit s tím, že „tohle víno mi chutná“ zdaleka neznamená totéž jako „tohle víno je dobré“, či že víno bezvadné (= bez něčeho obecně považovaného za vadu) ještě nemusí být nutně víno dobré. Vzpomněl jsem si na to před pár dny, kdy mi dorazila tisková zpráva představující „5 parametrů, podle kterých pozná kvalitní a chutné víno i úplný laik“. Šlo o výtvor Patrie Kobylí a jejich PR agentury, text samozřejmě velmi zjednodušený a určený především konzumentům běžných spotřebních vín. Přesto jsem se u některých zavádějících bodů trochu zarazil (celý text třebas tady, přetisknut byl ale na více místech). Především pokud jde o tzv. čistotu vína: „Kromě vhodné barvy vína bychom si měli na začátku výběrového procesu všímat také jeho čistoty. Pokud je víno kalné, může se považovat za nestabilní a znehodnocené. Obvykle se navíc tato nečistota negativně projeví také na chuti. Zákal nejčastěji způsobují mikroorganismy. Ty tvoří produkty látkové přeměny, kvůli kterým mohou být původní látky ve víně úplně zničeny a chuť vína tím narušena. Kvalitní víno poznáme podle toho, že je již na pohled jiskrné a bez jakékoliv známky zakalení.“

Zobraz celý článek →

Čest výjimkám aneb skvělá růžová cava

Cava, Španělské bubliny kvašené klasickou metodou v lahvi, nemá úplně nejlepší jméno. Je to taková všeobjímající apelace a často to nejlepší, co lze o těchto vínech říct, je že jde o jednoduché bublání za rozumný peníz. Těch „velkých“ je opravdu málo, šumivek na úrovni Champagne najdete určitě víc v crémantech. Někteří kvalitní producenti už DO Cava opouštějí a chtějí založit vlastní apelaci pro pořádné španělské bubliny, což může celkovou úroveň cavy poslat ještě níž. Ale co už. V posledních dvou letech jsem se bublinám z odrůd jako Macabeu, Parellada či Xarel·lo, ale i Garnacha, Monastrell či staré dobré Chardonnay, věnoval trochu víc a vypil jich nemalé množství. Na žízeň v létě to bylo bezva skoro vždycky (navíc se dá najít hromada brut nature, totálně bez dozáže), vzhledem k cenám si nebylo na co stěžovat, ale zapamatovatelné vinné zážitky bych mohl spočítat na jedné ruce (a prakticky vždy šlo o cavu za jiné peníze než 4-6€ co stojí běžné kousky, jak už to tak bývá).

Zobraz celý článek →

Alsasko, Jura a Burgundsko u Fajnšmekra

Minulou neděli v podvečer se ve vršovické vinotéce a obchodu lahůdkami Fajnšmekr konala zajímavá degustace. Provozovatelé letos vyrazili na Salon des vins des Vignerons Indépendants (logo tohoto sdružení jistě znáte, jedná se o vinaře a zároveň vinohradníky, spíše rodinné firmy které vypěstované hrozny ve svých vinařství přeměňují na víno či brandy, výsledky sami lahvují a prodávají; ač jejich charta mluví o respektování tradic, přírody a terroiru tak tahle značka nijak negarantuje bio či podobné přístupy ve vinici ani ve sklepě) ve Štrasburku, cílem bylo najít pár nových věcí do sortimentu. Snažili se vybírat mezi vinaři pracujícími zároveň bio(dynamicky), důležitým faktorem bylo, zda je nějak zaujal jako člověk vinař či vinařka, v té hromadě nabízených vín šlo o poměrně zásadní parametr.

Zobraz celý článek →