Autentická či prostě jen poctivá vína – sada bílá

Minulý týden jsem se skupinou vinných nadšenců pozotvíral několik lahví, které již nějakou dobu skladoval v archivu, leckdy jejich věk už začínal vzbuzovat obavy, a měl na ně chuť, ale nějak mi nepřišlo ideální zbavit je korku jen ve dvou. I proto, že už jsem je většinou pil dříve a chtěl se o ně podělit s dalšími, očekávaje i tradičně zajímavé rozhovory o víně nad vínem, které podobné vzorky umí rozproudit lépe než jiné. Uprostřed týdne vyšla hezky série květových dnů a čas na společné prochutnání biodynamických, autentických či prostě jen poctivě připravených vín tak byl vyloženě ideální. Až na čestné výjimky nešlo o špičkové kousky jednotlivých vinařů, ale ti samotní představovali spíše vinařskou elitu. A, světe div se, ač dělají víno „jinak“ než je dnes typické, tak jsou za špičku považování i většinou světových odborníků, nemusí se se svými víny nikde skrývat :-) V dnešním zápisku se podíváme na šestici bílých vín z různých koutů Evropy, tedy až na jeden vzorek vlastně z Francie.

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Jak často pijete víno?“

Dnes jsem uzavřel další anketu, tentokrát byl dotaz velmi jednoduchý – jak často pijete víno? Návštěvníci tohoto blogu nejčastěji popíjejí každý den večer (37%) či zhruba polovinu dní v týdnu (34%). Více než desetina z vás (12%) si skleničku dá jen jednou do týdne či o víkendech, téměř abstinentů tu máme opravdu pomálu. Hodně zajímavé je srovnání s výsledky stejné ankety před více než dvěma lety na následujících grafech. Krom absolutních čísel (hlasovalo 3.5x více osob), ze kterých je patrný spíše neustálý nárůst návštěvníků, to vypadá, že i ti původní pijí pravidelněji :-) V kategorii abstinentů dokonce počet hlasů poklesl, zajímavé. Asi to trochu koreluje s nárůstem spotřeby vína v ČR. Snad se na překročení celorepublikového průměru 20l na osobu a rok nepodílí jen malá skupina nadšenců :o)

Zobraz celý článek →

Dezertní video z Alcronu

Slavil jsem včera s manželkou výročí svatby a volba, kam vyrazit na večeři, nakonec padla na Alcron. Považuji kuchyni v tomhle komorním podniku za jednu z vůbec nejlepších v ČR a přitom, pokud se bavíme o domácích top podnicích, rozhodně ne cenově extrémní – za pětichodové menu, volně sestavené z aktuálního lístku, zaplatíte jedenáct stovek (+/- chod vždy za dvě stovky). O dost sadističtější jsou ceny většiny vín, nešvar obvyklý skoro všude. Nebudu se nějak moc rozplývat nad jídlem, sice by se šlo rozepsat o efektivním využití jak opravdu špičkových surovin (například „kobe style“ hovězí) tak těch méně exotických (červená řepa, šťáva ze zelí), dokonale připravených kousků na lístku již tradičních (humrový bisque, jasmínem zauzená bramborová kaše) či odvážných ale výborně fungujících kombinacích (ústřice zabalená do tenkého plátku syrového hovězího), ale to lépe umí jiní. Místo toho se prostě jen podělím o jedno video a pár fotek, ten večer jsem si spíš užíval a neplnil poznámkový blok svým nečitelným písmem. Dobrou chuť!

Zobraz celý článek →

Čínské víno vítězné, vinné vzdělání netřeba, Vino-lok z ČR a pes korkočichný…

Téma „Čína & víno“ se zde na blogu objevuje poměrně často a důvod je celkem zřejmý – tahle země se stává nejen jedním z nejvýznamnějších trhů pro velká vína (jejichž ceny brutálně nafukuje), ale také zásadním importérem vín průmyslových. A také tam vznikají tisíce hektarů vinic, tentokrát už ne na téměř náhodných místech, ale pod pečlivým dohledem špičkových odborníků z Evropy a s financemi ze známých vinařství. Je tomu jen pár dní, co Jia Bei Lan 2009, cabernetová směska vinařství He Lan Qing Xue z provincie Ningxia, zvítězila na prestižních Decanter World Wine Awards v silné kategorii „červená bordeaux odrůda nad 10£“. Jia Bei Lan je připravena z ručně sbíraných a tříděných hroznů odrůd Cabernet Sauvignon z 80%, Merlot z 15% a Cabernet Gernicht, odrůda příbuzná nejspíše Cabernet Franc či Carmenére, z 5%. Nefiltrováno, nečiřeno a ročně se vyrobí jen 20.000 lahví. Sklepmistr vinařství si praktické vzdělání odbyl, mimo jiné, ve špičkovém Château Palmer. Bordeaux třes se! :-) V The Telegraph se objevila poměrně kvalitní reakce pár šťastlivců, kteří měli možnost víno ochutnat, a zas nějaké velké nadšení neprojevují. To ale nic nemění na faktu, že o čínském víně se najednou psalo v kupě mainstreamových UK a US novin. Na stejné soutěži si stříbrné i zlaté medaile odnesla vinařství z Japonska, Indie či Thajska, tedy zemí o kterých se v souvislosti s vínem dříve mluvilo minimálně. Svět vína se mění a znovu opakuji to, co ve dvou článcích minulý týden – konkurovat tím, co umí očividně skvěle (a leckdy i levně) vyrobit praktiky všude, dlouhodobě nepůjde.

Zobraz celý článek →

Pálava, MOPR a André

Projížděl jsem si takhle včera Situační a výhledovou zprávu Réva vinná a víno z letošního července (je i na webu), pravidelný to zdroj tabulek a grafů od Ministerstva zemědělství, a krom kupy dalších zajímavých údajů (nejdůležitější zahraniční obchodní partneři, ceny průmyslových výrobců stolního vína atd.) mne zaujala především série údajů o odrůdové skladbě našich vinic a nových výsadbách z let 2007 až 2010. S 87.77 hektary byla nejvíce vysazována Pálava, tedy odrůda naše a unikátní, což mne docela těší (ač sám typicky odrůdy jiné). To, že v celkových výsadbách už je jí dvakrát tolik co tradičního Sylvánského zeleného, je naopak poněkud smutné. O pár desítek hektarů více než Pálavy je osázeno odrůdou André, ale ta se v minulých letech prakticky nedosazovala, zájem očividně není takový. Kdybych byl škodolibý, tak mne pobaví podobné množství nových výsadeb Rulandského modrého a Dornfelderu, modří vědí :-) A taky by mne docela zajímalo, kdo tu vysadil přes půl hektaru Carmenére a podobnou plochu osázel i Barberou, výsledky bych dost chtěl ochutnat. Dneska se ale mrkneme na tři vzorky z kategorie odrůd unikátních pro naše vinice.

Zobraz celý článek →

Normální biodynamická frankovka z Rakouska

Ve včerejším zápisku, u kterého už se diskuse drobátko zvrhla a posunula zbytečně trochu osobním směrem, jsem se zmiňoval, že než platit okolo dvou stovek za nevyhraněné základní červené od producenta „stříkajícího ve dne“, byť s logem VOC, tak raději sáhnu po biodynamické frankovce od kolegů z Rakouska za stejné prachy. Není to tím, že bych byl nějaký úchyl a vyhledával jen vína divná, tohle konkrétní je totiž úplně normální. Tam biodynamika znamená v podstatě „jen“ slušnější přístup k révě ve vinici a k přírodě jako takové a méně invazivní přístup ke zpracování ve sklepě. Ve stejných cenách bych našel stovky dalších moc fajn vín, ale zrovna tohle mne napadlo jako první, protože jsem ho otevíral pár dní předtím. A postupně odpíjel, v otevřené lahvi bez odsátého vzduchu, skoro týden. S čímž se vyrovnalo bez větších problémů. Šlo o Blaufränkisch Horitschon 2007 od Franze Weningera, koupeno u nás před rokem za 217,- Kč (a bohužel vyprodáno, tak už to u skvělých vín s dobrou cenou bývá, ta si na skladě dlouho nepoleží), v zahraničí jsou dostupné i další ročníky někde mezi 7 – 10€.

Zobraz celý článek →

Ludvík dobývající Asii… bohužel?

Abych úplně nezapomněl, jak vypadají běžná spotřební vína, vyrazil jsem včera na tiskovku Vinných sklepů Roztoky (web). Ty nešlo přehlédnout v obchodech s řadou vín Ludwig či Archivní sklep, v poslední době na ně narážím dost často různě po návštěvách, trochu jako dříve na templáře (a moc to nechápu, část jejich vinět, např. v řadě Culinary, mne vyloženě odpuzovala; ale už za ně mají i cenu za design, takže je to asi jen naprosto odlišným vkusem). Krom toho firma dodává ve velkém sudovku ze všech koutů světa a také dováží či prodává vína lahvová, od průmyslového základu po záležitosti hodné pozornosti a velká vína (a brzy možní i rum z Filipín, kde je prý tak levný, že s vínem se jim bude konkurovat těžko). Na ochutnávku jsem šel ale především proto, že se jim podařilo dostat na trh v Asii. Jednání s některými zeměmi ještě probíhají, rýsuje se Srí Lanka a Jižní Korea, do Číny však už odešly dva kontejnery (tj. žádná hra jen s paletou „na zkoušku“, byť stále spíše malé množství) a další nejspíše budou následovat. Vína, která nás budou reprezentovat takhle v zahraničí, jsem prostě ochutnat musel.

Zobraz celý článek →

Rukověť degustátorova z roku 1935

„Ochutnávání vína, prováděno jako zaměstnání, jest těžkou, vyčerpávající prací, která jest mnohem více než bezmyšlenkovité pití. Paměť jest při něm velmi důležitá, jelikož při ochutnávání určitého vína srovnáváme je – buď vědomě či nevědomky – s víny již dříve posuzovanými. Musí si tedy ochutnávající hluboce vštípiti v paměť charaktery vín, jejich vůni, chuť, barvu atd. Ne každý jest povolán k tomuto zaměstnání, k němuž náleží přirození nadání, které se zlepšuje a upevňuje dlouholetou praxí. Smysly je třeba udržovati ve stálém cviku a chrániti je před škodlivými účinky silně kořeněných jídel, nemírného kouření atd. Ochutnavač nesmí také zvyknouti určitému druhu vína, ať již lepšího nebo podřadnějšího, neboť by vzniklo nebezpečí, že k němu bude vědomě či nevědomě ochutnávaná vína přirovnávati.“

Zobraz celý článek →

Jaké víno vás naposledy hodně překvapilo?

Vinný nadšenec si většinou prochází sérii různých fází (pokud mohu soudit podle sebe a okolí). Jednou z nich je úžasný stav, kdy konečně u spousty vín z Francie, Itálie či Francie jste schopni z hlavy říct, která odrůda se pod tou či onou apelací skrývá. Takový ten moment vinné nadvlády, kdy dokážete někoho opravit, že Valpolicella není odrůda a ve skutečnosti se v ní skrývá typicky Corvina, Molinara a Rondinella. Krásný čas! Nutně jej následuje prozření, že encyklopedické informace „většina osázených ploch“ či „typicky se zpracovává“ v podstatě znamenají, že na výjimky narážíte v jednom kuse, a kdokoliv se o tu či onu oblast zajímá více a strávil v ní nějaký čas, vás okamžitě usadí na zem a dokáže vám, jak tyhle nabiflované znalosti jen škrabou po povrchu a, slovy jednoho klasika (alespoň pro nás, přiznivce fantastiky): „You know nothing, Jon Snow.“

Zobraz celý článek →

Ordinérní biodynamické burgundské v květový a kořenový den

Dnes si zase trochu projedeme oblíbené téma apelací v Burgundsku a přihodíme něco z biodynamického kalendáře. Nebudeme se trápit tím, jak to funguje ve špičce produkce (Grand Cru, Premier Cru, prakticky jen Pinot Noir a Chardonnay… ale že to není vždycky takhle jednoznačné už jsem tu psal), ale podíváme spíše na opačný konec spektra, na úplné „dno“ toho, co ještě může nést označení jako burgundské víno. Krom případů, že to může být téměř jakékoliv tiché či šumivé Chardonnay z Beaujolais a dokonce i Gamay z některého cru téhle oblasti (viz Bourgogne Rouge jako Gamay z Beaujolais?), jsou to i další odrůdy z prakticky všech částí Burgundska. Docela známá je apelace Bourgogne Passe-Tout-Grains (či Passetoutgrains), červená či občas i růžová směs Gamay a Pinot Noir, kterou lze produkovat na kterémkoliv místě, kde lze i běžné Bourgogne. Nejvíce jich vzniká v Côte Chalonnaise, kde ostatně mají i další zajímavaou apelaci, Bouzeron, tam může být bílé stoprocentní Aligoté. A pak je tu ještě ono „dno“, ovšem stále se honosící nápisem Bourgogne na vinětě a není jen běžné zemské či stolní víno, Bourgogne Grand Ordinaire…

Zobraz celý článek →