V dnešní době existuje hned několik hodnotících systémů, od klasické „parkerovské“ stobodovky a mnoha jejích variací, přes britskou a stále méně používanou dvacetibodovku, po různé hvězdičky a více či méně plné sklenky. Každý druhý hodnotitel dává najevo, že jeho systém se od univerzálně přijímaného „v detailech“ liší, čímž mimo jiné vysvětluje obrovský rozptyl bodování jednoho a téhož vína a také usnadňuje dát hodně bodů lahvím od inzerentů. Logicky i já mám speciální hodnotící systém, tzv. Jižně svažitou spotřebitelskou známku (JSSZ, neplést s Japanese Society of Soil Zoology, byť jejich bodování vína má v průměru stejnou vypovídací hodnotu). A dnes vás seznámím s různými faktory, které výsledné hodnocení ovlivňují. Dobrovolně přiznávám, že jde o první pokus celou metodologii nějakým jasným způsobem definovat, JSSZ totiž nepočítám v tabulkách a dosud mi stačilo hodit číslo od oka.
pondělí 1. dubna 2019
Jak boduji vína
čtvrtek 28. března 2019
Vlakové a supermarketové Rakousko
Jak už jsem zmínil v úvodu včerejšího článku o burgenlandských červených, tak jsem ho sepisoval ve vlaku do Rakouska. A dokončoval ve voze rakouských drah z Lince do Salzburgu, konkrétně v jídelním voze. Jako na potvoru bylo na lístku právě i nějaké to červené z místa, o kterém jsem zrovna psal. A ne ledajaké, nabízí poloviční láhev biodynamické Frankovky od Franze Weningera a též Zweigelt 2016 od dalšího špičkového producenta, Weingut Umathum z Frauenkirchen. Trochu jsem se tu o nich zmiňoval už v minulosti. Zweigelt je mix mladších a starších výsadeb, fermentace a macerace okolo dvou týdnů, zhruba rok zrání ve starých sudech. Láhev uzavřena šroubem. Pěkná čistá rudá barva. Čerstvá, hodně svěží mladistvá vůně, třešně a maliny, dotyk kořenitosti připomínající pepř. Suché, šťavnaté, poměrně hodně kyselin, lehce svíravé, ovocnost kopíruje vůně, je to docela chlastací, výborně pitelné víno. Nic složitého, ale precizní kousek a do vlaku dobrý, navíc k tomu měli i pěknou skleničku. Občas se mne lidé ptají, jak to můžeme vydržet (hlavně s dětmi) bez auta. Inu… kultura cestování se prostě už trochu zlepšuje :-)
středa 27. března 2019
Tři burgenlandské hvězdy a především Frankovka
Sedím ve vlaku do Rakouska a přišlo mi to jako ideální příležitost k sepsání poznámek z nedávné ochutnávky tří producentů z Burgenlandu zaměřené na jejich zásadní červená vín. Šlo o lahve z nabídky dovozce Víno Víno Víno, vše vinaři jedoucí v bio(dynamice) / naturálně, jména patřící k tamní špičce a o všech na webu dovozce najdete. Ochutnávka byla neřízená ale se zasvěceným komentářem Vojty Matějky a Tomáše Matějíčka, probíhala v prostředí kina vinárny Bokovka a byla možná ještě trochu komornější než dovozce čekal, což na druhou stranu umožnilo vína tak trochu i popíjet a vracet s k nim, nejen projet na jednom degustačním vzorku. A to vždycky potěší :-)
úterý 26. března 2019
Dolcetto, Tempranillo a Blaufränkisch
Dnes to budou tři rozdílná červeniska, která jsem otevíral v uplynulých dnech. O vinařství La Ca' Növa už jsem se tu rozepisoval při chutnání jejich Barbaresca z různých tratí a později tu byla též Barbera, dnes přišla řada na Dolcetto d'Alba 2017. Hrozny pochází z několika různých vinic v okolí obce Barbaresco, fermentují spontánně v nerezu, zrání taktéž jen nerez asi půl roku. Láhev klasika Albeisa, kovová záklopka, DIAM korek. Čerstvá, svěží vůně evokující především červené ovoce, jahody, lehce kořenitá, mile přístupná ale zároveň hlubší než základní vína téhle odrůdy. Suché, šťavnaté, s pěknou kyselinou, středně plné, tříslovin celkem dost ale na pitelnosti nic neubírají, pěkně postavené, vyvážené, sympatické víno. Problém vidím jen v tom, že u dovozce je rozdíl v ceně tohohle a jejich znatelně serióznější a výtečné Barbery příliš malý :-) Je to samozřejmě jiné víno a poslouží jiným účelům, ale pro mne má už v téhle cenové kategorii příliš velkou konkurenci. Každopádně na Prague Wine Trophy si odneslo titul regionálního šampiona, takže se očividně líbilo velmi.
pondělí 25. března 2019
Nesířené Družstvo a dvě bílá
Dnes ve čtyři začíná (a nejspíše do ranních hodin se protáhne) další Družstvo, pít se budou nesířená tichá vína, úplně suché bubliny a jeden špičkový cider. I z tohohle důvodu jsem v poslední době chutnal a pil víc nesířených vín. Zážitky… různorodé. Od příjemných přístupných zábavných vín, přes věci nic moc a kousky naprosto otřesné a vadné, po (výjimečně) velké špičkové víno. S jedním z producentů jsem si psal, polovina jeho vín byla právě vadná. Dozvěděl jsem se od něj, že úroveň těkavek co tam má mu přijde v pohodě. A že myšinu bohužel necítí, u svých ani cizích vín, takže v tomhle ohledu nemůže sloužit. U ultra naturálního producenta, naprosto nesířených, myslím trošku nevhodná diagnóza. A praktický příklad „naturálních vín“, které těm poctivých dělají špatné jméno. Pevně věřím, že dneska večer předvedeme to výrazně lepší a chutnější spektrum nesířené produkce. V nejhorším alespoň nepůjde úterní bolest hlavy na síru svádět :-) Následující dvě vína tam sice nebudou, ale v uplynulých dnech jsem je popíjel s chutí.
pátek 22. března 2019
Šardonka v podmínce
„To by v Burgundsku nikoho nenapadlo!“ Tahle věta se ozve pokaždé při debatách o vínech z odrůd a/nebo způsobů přípravy pro určitou oblast netradičních, tedy hlavně pokud jde o prestižní apelaci, kde prostě „nedává smysl“ dělat něco odlišného. Prostě v Burgundsku u seriózních vín přes Chardonnay či Pinot udělané hezky v sudech vlak nejede a jen deviant by tam dělal třeba Syrah nebo víno v amfoře! Ale kdo ví, co nám přijde normální za pár desítek let. A jaká budou v té době znění apelačních předpisů :-) Dneska se mrkneme na víno, které je doslova „v podmínce“, ostatně se tak i jmenuje. Zatříděno jako pouhé Côtes de Jura, ač hrozny pocházejí z na západ orientovaného svahu u Menétru-le-Vignoble. Jsme tedy v srdci legendární apelace Château-Chalon, kterou by ovšem mohlo víno nést jen v případě, že by šlo o odrůdu Savagnin a klasické dlouhé zrání pod flórem. Jenže je vyrobené burgundskou cestou, v dolévaných sudech, a především ze starých výsadeb Chardonnay. A až keře zahynou nebo bude nutné je vyklučit, právě Savagnin je také nahradí. Tamní Chardonnay je tedy podmíněně odsouzeno. Bénédicte & Stéphane Tissot (Domaine André et Mireille Tissot, o jejich vínech jsem psal už mnohokrát) Chardonnay 2015 „Sursis“.
čtvrtek 21. března 2019
Apelační systém ČR, Rakousko rekordní a nejlepší someliér světa
Tak tu máme Přípravný výbor na vytvoření Apelačního systému ČR, skupinu schválenou usnesením představenstva Svazu vinařů s posláním „vytvoření konceptu „Apelační instituce“ a členění Apelačního systému ČR“. Prvním krokem je vytvoření dotazníku určeného především pro vinaře, na jehož základě později proběhne konference, analýzy a vůbec další potřebné kroky. V dotazníku je spousta důležitých otázek a bude mne zajímat, co z toho vlastně vyleze. Protože současný systém VOC je tak nějak… inu zrovna ideálně to nefunguje :-) Vlastně by mne zajímala i odpověď vinných nadšenců, zda vám domácí VOC něco říkají a zda na ně při nákupu vína jakkoliv berete ohled. Klidně tady nebo na FB do komentářů.
středa 20. března 2019
Velké nesířené Champagne
Muselo to být pro všechny dost velké překvapení. Při Champagne Battle, která se konala v Praze na konci roku 2017, spolu naslepo soupeřila klasická vína ze slavných domů a bubliny menších producentů / pěstitelů. Fungovalo to jako klasický pavouk, 15 lidí v odborné komisi hodnotilo naslepo a z každého páru prošlo do dalšího kola vždy jen jedno víno. Celkový vítěz v první kole nejdřív porazil Veuve Clicquot Ponsardin Brut Vintage 2008. Ve čtvrtfinále postoupil přes Cédrica Boucharda, Roses de Jeanne 2011. V semifinále proti němu stál Billecart-Salmon Vintage 2007 Extra Brut. A ve finále Taittinger Brut Millésime 2009. Vítězem, tedy spíše vítězkou, se tenkrát stalo Champagne Marie Courtin Concordance Blanc de Noirs Extra Brut postavené na ročníku 2012. Tedy fakt malý producent, Dominique Moreau (vinařství založené v roce 2005 pojmenovala po babičce) se zatím dostala na nějakých 2.5 hektaru, plná biodynamika, čistý Pinot Noir a víno úplně bez dozáže. A navíc s frajeřinou v podobě „sans soufre ajouté“, připravené bez síření. Tentokrát „hipsterské“ bubliny, v komisi často s lidmi co těmto stylům zrovna dvakrát neholdují, porazily elitní šampaňská jména. Jak říkám v úvodu, muselo to být překvapení :-)
úterý 19. března 2019
Riesling z Wagramu a jihotyrolské Chardonnay
Dnes začneme ryzlinkem z Rakouska. Weingut Josef Ehmoser (web) z Wagramu a Riesling Vom gelben Löss 2017 Grossweikersdorf, tedy jejich střední „vesnická“ řada (nad ní stojí ještě konkrétní top vinice) ze žlutých sprašových půd vinic u Grossweikersdorfu (Hohenberg, Georgenberg a Kobel). Ruční sběr a selekce na vinici, fermentace a zrání na jemných kalech v nerezu. Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Citronová barva. Svěží, čistá fajn vůně, jablko a broskev, decentní krémovost, lehce vápenité. Suché, středně plné, se šťavnatou kyselinou ale nijak vyloženě přísné, pěkně postavené, slušná délka. Dotyk minerality, bezva pitelnost. Sympatické, vyvážené bílé. Nechal jsem za to ve vinotéce dovozce WeinOrt 330 Kč. Zatím vše, co jsem od vinaře měl, jelo tímhle technicky precizním stylem, aniž by působilo „vyrobeně“.
pondělí 18. března 2019
Marcarini a nejen chutné Barolo
Na konci ledna Prahu navštívil mladý Andrea Marchetti, šestá generace vinařství Marcarini (web) z městečka La Morra, aby zde na ochutnávce pořádané dovozcem VinoDoc představil jejich Barolo i další vína. Vinařství převzal teprve v roce 2015 a na práci se podílí s otcem a sestrami, ale samozřejmě (jako každá nová generace) chce tradičnímu rodinnému vinařství vtisknout svůj rukopis a přinést nějaké změny, i s těmi nás seznámil. A samozřejmě i s historií, na které staví. Vinařství dnes vlastní asi 25 hektarů pozemků, kde nejpodstatnější část tvoří vinice v prestižních cru Brunate a La Serra. Právě s Brunate začínali, v podstatě prvních sto let pracovali jen na něm, až poté se pomalu ale jistě začali rozrůstat.
