Píše nesmysly, takhle to víno vůbec nechutná!!!

Vždy, když nějaké víno nesplní velká očekávání, tak přemýšlím nad tím, kolik faktorů vlastně výsledný dojem ovlivňuje a zda je problém uvnitř lahve nebo někde venku. A taky si říkám, ať už o víně napíšu cokoliv, jak výrazně se asi bude zážitek někoho dalšího se „stejným“ vínem lišit. Některé věci mají na zážitek vyšší vliv než jiné, bohužel ty s vlivem největším jsou také ty nejméně exaktní :-) Pro dnešek si dovolím na tomto svém blogísku sepsat seznam, ne úplně vyčerpávající ale dostatečně obsáhlý, na téma „proč máte z vína XYZ úplně jiný dojem než já v recenzi“… :-) V zásadě jde ale použít i na dotazy „proč chutná úplně jinak než na dovolené, kde jsem ho nadšeně koupil dvě krabice“ ;-) A klidně přidejte do komentářů své vlastní poznatky a doplnění, určitě jsem na něco zásadního zapomněl.

Zobraz celý článek →

Dvakrát cava vyšší kategorie

O producentovi Juvé & Camps jsem se zmiňoval v souvislosti s jejich nejznámějším vínem, tentokrát otevřel o něco vyšší řadu Gran Juvé y Camps 2012 Brut. Což je Gran Reserva na kalech nejméně 42 měsíců (často ale více, i k šedesáti), v sortimentu zastává roli podobnou jako u šampaňského ročníkovky, ale ještě nad ní stojí jejich prestižní cuvée La Capella (cenově jsme někde na 10€ u základů, 15€ u té jejich nejslavnější Reserva de la Família, třiceti u dnešního cuvée a více než sedmdesáti u prestižky, takže se rozhodně nebavíme o typické levné cavě). Odrůdově jde o 40 % Xarel·lo, 25 % Chardonnay, 25 % Macabeo a 10 % Parellada, ze třech různých míst (z každého jiné odrůdy, jen Xarel·lo a Chardonnay z jednoho, seznam všech vinic mají pěkně na webu a není toho málo, nově jedou v bio) v trochu vyšší nadmořské výšce. Tmavší citronová barva, nazlátlá, krásné perlení malých bublinek. Klasická vůně, zralejší, elegantní. Sušené květy, až lehce exotická ovocnost, zralejší, s dotykem oříškových tónů a kořenitosti. Suché, čisté, výraznější a na cavu plnější, dozáž je znát ale kyseliny pěkné a celek výborně vyvážený. Pěkně strukturované, ovocné, lehce oříškové a sušené ovoce, delší. Seriózní bubliny. Osobně bych klidně zvládl dozáž o něco menší a/nebo o chlup více kyselin, ale to je možná jenom moje specifická úchylka :-)

Zobraz celý článek →

Slovenský rychlokurz na šestnácti vzorcích

Vína ze Slovenska. Očekával bych, že nám budou blízká a budeme toho o nich vědět spoustu, ale realita je poněkud jiná. Už jsem se o tom zmiňoval několikrát, sám se k nim dostávám spíše výjimečně a je to nejspíš škoda. V 11. ročníku soutěže Prague Wine Trophy v roce 2017 soutěžilo slovenských vín docela dost a dopadla skvěle. Využil jsem příležitosti a vyrazil na řízenou ochutnávku s nejúspěšnějšími producenty, „masterclass“ kterou ve Vinografu vedla a komentovala enoložka, degustátorka a ambasadorka slovenských vín Ing. Edita Ďurčová. Na šestnácti vzorcích jsme si projeli bílé i červené klasické odrůdy (nejvíce pozornosti bylo věnováno veltlínu a frankovce, v důležitosti jak padlo „našemu chardonnay a pinotu“), úspěšné novošlechtěnce, našlo se něco z „naturálního“ trendu i víno sladké a vše bylo doprovozeno zajímavými informacemi a především komentářem těch nejzodpovědnějších, samotných vinařů a autorů jednotlivých vín. Obrázek o slovenském vinařství je to samozřejmě neúplný a zkreslený výraznou selekcí, každopádně poskytl leccos k zamyšlení. Obzvláště v poslední třetině degustace, kdy už začal alkohol jasně působit a padala spousta poznámek a upřímných výroků mimo kategorii „z marketingových příruček“, bylo zřejmé, že jde sice o „silnou zostavu“ a coby malá vinařská země „drží pri sebe“, ale situace na trhu není vůbec snadná. A pohled na to, jak má dobré víno vznikat a co jím opravdu je, se i mezi zúčastněnými výrazně liší :-)

Zobraz celý článek →

„Naturální“ zajímavé saké, bílé do mrazu a en rama Manzanilla

Dnes začneme v Japonsku. Kimoto Junmai od Matsunotsukasa je ve verzi, kterou právě popíjím, docela unikátní saké. Tato rukodělná záležitost, která vzniká z rýže Yamada Nishiki ekologicky pěstované nedalako sakévarny v oblasti Ryuo u jezera Biwa (pokud jste byli v Japonsku, tak je velká pravděpodobnost, že jste projížděli poblíž... řítí se tamtudy nejvytíženější trať rychlovlaku na světě, ta spojující Tokio s Kjótem a Ósakou) obroušené na 60 %, je zpracovaná tradiční a dnes už málo použitou technikou kimoto (pokud vám výraz nic neříká, tak doporučuji sérii saké článků Úvod do saké I. – Výroba krok za krokem, Úvod do saké II. – Druhy a styly saké, Úvod do saké III. – Historie ve zkratce, O pití saké nad devíti vzorky) a zákvas nechávají rozjet přirozeným prostředím a kvasinkami v provozu. Fermentace navíc probíhá v hliněných „amforách“, které pro ně trochu paradoxně vyrábí v Kjótu Američan. Jde o charakterní kousek světle žluté barvy, s vůní rýžového nákypu s meruňkami a trochou zemitějšího zralejšího projevu, s hlubší (polo)suchou chutí, krémovější a poměrně výraznou, měkčí, s výrazným umami projevem. Funguje hodně pěkně jak studené tak i ohřáté. Jde o jedno ze saké, které budu otevírat 28. února ve Vinografu na edukační degustaci, ještě zbývají 3-4 volná místa. Zájemci se klidně hlaste na cerovsky@ginjo.cz, krom tohoto kousku je tam specialit a výjimečnějších záležitostí vícero. Budu muset sehnat nějakou běžnou průmyslovku na srovnání, aby byl obrázek přeci jen trochu ucelenější :-)

Zobraz celý článek →

Beaujolais stoletých keřů, plnoleté Cahors a efektní Sicílie

Přiznávám, že jsem z AdVivum odešel nejen s lahví Beaujolais od Graillotových, o kterém psal nedávno, ale pořídil si také novinku (alespoň u nás) od mého oblíbeného producenta Domaine du Vissoux (Pierre-Marie Chermette). Konkrétně Beaujolais Cuvée Coeur de Vendanges Vignes Centenaires 2016. Jde o výběr z hektaru stoletých keřů Gamay na žule v Saint Vérand a z dalšího hektaru taktéž stoletých výsadeb ve Vaux en Beaujolais, na černém žulovém podloží. Semi-karbonická macerace & spontánní fermentace, zpracování ve starších malých dubových sudech i větších foudres, lahvováno po půl roce (v dubnu). Mladistvá barva, tmavší, s fialovými odlesky. Klasická, výraznější, expresivnější ovocná aromatika, poměrně intenzivní „fialová“, zralé červené plody, peckoviny a dotyk jahod, lehce dřevo, trochu masité a kamenité. Suché, šťavnaté, s bezvadnou kyselinou a čerstvostí, velmi slušná koncentrace ale víno relativně lehkonohé, středně plné, sladší červená ovocnost. Třísla nemnoho, pěkná stavba a fajn délka. Zábavné, dobře postavené, láká k dalším douškům, připraveno k okamžitému pití ale určitě v klidu nějaký rok vydrží (do 2020+ bych se nebál). Doporučují nižší teplotu konzumace, dokonce jen 13°C, a trochu nachlazené je opravdu lepší. Tenhle typ vín piju moc rád. Cena není nízká, 480 Kč. Ale stoleté keře jsou takový pěkný romantický bonus navíc.

Zobraz celý článek →

Povodně v Champagne, rozhovor s Martinem Markelem, Gilles Jayer…

Metéo France pečlivě monitoruje srážky na území Francie od roku 1959 a poslední dva měsíce jsou dle jejich záznamů historicky vůbec nejvlhčí. Velké přívaly deště zasáhly mimo jiné oblast Champagne, Seina i Marna se vylily z břehů, záplavy zasáhly i sklepy. Lahvím žádné větší nebezpečí nehrozí (populární je teď nechávat Champagne zrát v moři a pak za něj chtít obrovské peníze, tak bude holt šarže školená v Marně…), problémy jsou spíš s elektroinstalací (výtahy, osvětlení etc.). Vinice obvykle úplně u vody nejsou a zatopením jim nehrozí, problém je spíše vodou nasáklá kluzká půda komplikující zimní řez a nadcházející vyvazování. Navíc bylo totiž docela teplo a réva se probouzí z hibernace a vypadá to, že bude docela v předstihu. Což není úplně pozitivní zpráva, protože jarní mrazy budou tím větší riziko.

Zobraz celý článek →

Výtečně Beaujolais od Graillotových

Před pár dny, po fantastické ochutnávce sherry o které se určitě rozepíšu, jsem neodolal zkoumání chladících skříní v obchodě AdVivum a objevil tam zajímavě vypadající Beaujolais. Prostě tam nešlo nechat. Je to nové vinařství, první ročník byl 2014 a teprve 2015 a 2016 se opravdu rozjíždí naplno, za kterým stojí rodina Graillot proslavená víny z Rhôny (hlavně Crozes-Hermitage). Konkrétně jsou to bratři Antoine (ten má i projekt se slavným Raúlem Pérezem ve španělské oblasti Bierzo, dělají tam společné Mencíu) a Maxime, synové slavného Alaina Graillota. Coby rodina ale také testují Syrah v Maroku a tak… expanze prostě! Podle všeho se po Beaujolais poohlíželi docela dlouho, mimo jiné i proto, že s velkou chutí sami tamní vína pijí a vždy měnili lahve s top producenty za ty své. A i proto, že poblíž Tournusu žije matka Alaina Graillota. A pak se naskytla příležitost k nákupu pozemku se starými a udržovanými keři a z domu babičky je najednou Domaine de Fa… :-)

Zobraz celý článek →

Champagne R. Pouillon a nejen báječná solera

Minulý týden jsem změnil běžný večer ve slavnostní a otevřel láhev šampaňského Solera z Champagne R. Pouillon & Fils. Ověřil si tak, že je vyloženě skvělé, což je fajn příležitost konečně sepsat něco z průřezové degustace vinařství. Vinař Fabrice Pouillon do Prahy dorazil krátce před Vánoci a ochutnávku ve vinném baru l’Fleur jsem si opravdu užil. A odešel z ní zásoben na svátky :-) Na úvod něco k vinařství. R v názvu značí Roger, což je jméno dědečka současného vinaře, který v roce 1947 jako první z rodiny začal i vyrábět víno a nejen prodávat hrozny velkým domům (a že jejich hrozno šlo do výjimečných vín). Champagne R. Pouillon sídlí ve Vallée de la Marne, konkrétně v Mareuil-sur-Aÿ, a jejich šampaňská jsou krásnou ukázkou těch pěstitelských. Jen z jejich vlastních vinic, které navíc Fabrice v roce 2003 začal převádět do bio produkce a dnes i biodynamiky. Většina jejich vinic je právě u Mareuil-sur-Aÿ a Aÿ, s menším množství nedaleko v Avenay Val d’Or či Tauxières-Mutry. Celkem mají šest a půl hektaru ve 36 samostatných vinicích, s převahou odrůdy Pinot Noir. Roční produkce je někde k šedesáti tisícům lahví, ale snaží se jich prodávat méně a postupně si vybudovat nějaké zásoby starších vín.

Zobraz celý článek →

Sympatická Rhôna a „medvědí“ Mencía z Bierza

O víkendu jsem zbavil korku Cuvée Confidence 2014 z Domaine Fond Croze. O vinařství jsem tu něco málo psal v souvislosti s jejich Syrahem zvaným Shyrus. Tenhle kousek je přeci jen typičtější Côtes du Rhône, postaveno na odrůdě Grenache, Syrah zde tvoří zhruba třetinu. Vinice ve věku okolo 40 let a vedené v bio režimu, školení čistě v betonu. Vůně zralého ovoce, tmavé červené, ještě ne džem ale na hranici, kořenitá linka směrem pepře, lehce kůže. Suché, čisté, s již uhlazenější tříslovinou, tmavě červená ovocnost a něco koření se opakuje i zde. Vyvážené, dobře pitelné, fajn víno. Nic složitého, aktuálně na vrcholu a ještě třeba dva roky vydrží, ale zbytečně bych dlouho neskladoval a hezky rovnou pil. Od vinařství mám připraveno pár dalších vín a těším se na ně. Osmého února má dovozce průřezovou degustaci, kterou sám bohužel asi nestihnu, hlavně vertikála Shyrusu by mne ale dost zajímala.

Zobraz celý článek →

Pětkrát Piemont z vinařství Brezza

Řeším druhou vinnou nominaci na příští Družstvo, probírám se degustačními poznámkami z poslední doby a snažím vybrat vhodné víno, o které bych se chtěl s účastníky podělit i jinak než jen recenzí zde na blogu :-) A s hrůzou zjišťuji, o kolika vínech jsem nenapsal ani čárku! Třeba o výběru z nabídky jednoho z tradičních piemontských producentů ze srdce Barola, vinařství Brezza, která má v nabídce VinoDoc. Pracují na šestnácti a půl hektarech, v bio režimu. Některé z jejich vinic jsou původní majetek vinařství už z konce devatenáctého století. Vína školí buď v nerezu nebo ve velkých netoastovaných sudech ze slavonského dubu, kapacita 1500 až 3000 litrů. Na Barolo, a obecně Nebbiolo, nepoužívají sudy nové, nejdřív je užijí na Barberu.

Zobraz celý článek →