Trocha čtení a novinek na víkend

Trocha zahraničního čtení a novinek / zajímavostí na víkend. A jeden běžecký dotaz v závěru :-) Jamie Goode je nově jedním z hostujících autorů na oficiální prezentaci vín z Jerezu, v seriálu o sherry nejprve nakousl problematiku zrání pod flórem a má to hezky připravené. Úplně jsem dostal chuť na fino (a musím dodělat velkou objednávku sherry na léto) :o) Jancis Robinson se zase rozepsala o zásadních změnách ve vinařské mapě světa za posledních pár desetiletí. A že se toho děje! Americký časopis Eeater a téma naturální vína. Zmíněn Nestarec a především jako jedna z doporučených lahví „pečlivě střežené tajemství pražské naturální vinné scény“ (jejich slova) Jakub Novák a jeho Pinot Noir/Frankovka 2014. I my už jsme na mapě! ;-)

Zobraz celý článek →

Klasické Asyrtiko ze Santorini a Pinot Noir z Chile

Jedna ze zásadních odrůd Řecka, alespoň soudě dle tlaků na její propagaci a stoupající obliby v zahraničních článcích a různých doporučení sommeliéru, je Assyrtiko (nebo také Asyrtiko, obojí možno). Hezky samostatně a jako normální tiché bílé, ne coby součást Retsiny. Prosperuje a vysázena je především na ostrově Santorini, odkud také asi pochází, a dalších ostrovech v Egejském moři. Na Santorini, odkud je i dnešní vzorek, jde navíc zhusta o staré výsadby a navíc pravokořenné (proti révokazu je Asyrtiko nezvykle odolné, ale určitě to bude mít co dočinění i s tím, že se prakticky pěstuje jen na vulkanických půdách). Odrůda pozdě raší, pozdě dozrává, nevadí jí sucho, je odolná proti mnoha chorobám… sen šlechtitelů a ono to samo :o) A má jednu zásadní výhodu, ani při vysoké vyzrálosti a horku neztrácí kyseliny. Což samozřejmě, v kombinaci s minerálním charakterem vín a slušnou strukturou, předurčuje zajímavý obsah lahve. Moc představitelů odrůdy u nás koupit nejde, ale sem tam se na něco narazit dá.

Zobraz celý článek →

Roséčko, Cabernet Moravia a Neuburské

Dneska třikrát Morava a třikrát spokojenost, dokonce velká. Vždycky jsem tak rád, když to mohu napsat, v té záplavě vín v pořádku, ale naprosto nezajímavých. Tak tahle prostě za pozornost stojí. Propíjím se postupně víny z Vinařství NEPRAŠ & Co. (web), tedy (stále ještě) novým projektem Radomíra Nepraše, zakladatele svého času jednoho z nejzajímavějších domácích vinařství, Reisten, ve kterém svůj podíl ale prodal. Budu se jim věnovat více časem, dneska zatím jen jedno víno. Rosé Gravettien 2015 pozdní sběr je panenská sklizeň z výsadeb vedených v bio režimu v trati Ober Hertalberge (dnes Sahara). Ve směsi je časně sklizené Zweigeltrebe a dále pak odrůdy Merlot a Cabernet Sauvignon, vše zraje v sudu objemu 2500l. Čirá láhev bordó tvaru, šroubový uzávěr. Malinová pěkná barva. Čerstvá, čistá, energická vůně, efektně ovocně líbivá ale ne nějak vlezlá nebo falešná. Drobné červené ovoce, krvavý pomeranč, jemně sladší až lehce vanilková kořenitá linka, mineralita, moc pěkné. Suché, šťavnaté, s bezvadnou kyselinou a velmi slušnou plností, není to žádná lehká růžovka, delší, vyvážené, ovocné, pěkně postavené, výborné pití. Užil jsem si velmi a milerád bych doma vypil další lahve, musím zakoupit.

Zobraz celý článek →

Báječný vyzrálý Vavřinec od Judith Beck

V poslední době jsem tu už málokdy psal celý zápisek o jednom jediném vínu, pokud nešlo o nějakou vyloženou specialitu či výjimečnou záležitost. Ale dneska prostě musím. St. Laurent Schafleiten 2007 vinařství Judith Beck z Burgenlandu. Ročník 2007 byl prvním, kdy najela na biodynamiku. Vinice Schafleiten u Golsu jsou písečné spraše s obsahem štěrku, její Svatovavřinecké z této polohy je pravidelně dost povedené. Spontánní fermentace v otevřených kádích, zrání v dubových barrique sudech. Postupně ale zkrátila dobu zrání i podíl nového dřeva, u tohoto ročníku je to ještě 16 měsíců a nová pětina. Prakticky nikdy alkohol nepřekračuje 12.5 %, spíš je někdy jen dvanáct. Klasická burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, kvalitní celokorek.

Zobraz celý článek →

Několik tipů z galadegustace Wine4You

V poslední době se v Praze uskutečnilo několik větších vinných přehlídek, jednou z nich byl již pátý ročník galadegustace dovozce Wine4You. Bohužel jsem na průřez jejich sortimentem měl mnohem méně času než bych si býval přál a prolétl jen několik vinařství. Dnes se zmíním o čtyřech z nich, která z toho či onoho důvodu zanechala silnější dojmy. Za pozornost rozhodně stojí vinařství Raventós I Blanc, jejich bubliny i tichá vína. Producent s kořeny až někdy v patnáctém století a zakladatel produkce bublin ve Španělsku nedávno opustil apelaci Cava, která se podle nich z původní ideje šumivých vín světové kvality přesunula k synonymu levné masové produkce s nízkými standardy vinohradnické práce a bez vazby na terroir. Což je asi pravda, byť právě poslední dekáda zažívá renesanci špičkové cavy. Své bubliny nyní značí jako Conca del Riu Anoia a na jejich webu si můžete přečíst pravidla, která vína musí splňovat. Docela drsné, v kontextu běžné cavy rozhodně :-) Bavilo mne tiché čerstvé řízné Xarel·lo Extrem 2014 s minimem síření (a bez filtrace a tak) i o něco uhlazenější zajímavé minerální Xarel·lo Silencis 2014 starých keřů, oboje biodynamika a stojí za další zkoumání. Ale jejich doménou jsou hlavně bubliny a ty prostě umí, o tom není sporu. Povedené jsou i základy, vyšší řady pak rozhodně jako typická cava nevypadají a snahy se od jména distancovat chápu :-) Gran Reserva de la Finca 2012 má perfektní balanc ovocnosti, toastovosti, minerality, hodně fajn. Textures de Pedra 2011 je tvořena i méně známými odrůdami, na kalech je 42 měsíců a na trhu bez dozáže. Zralejší, řízná, toastová, komplexní zajímavá záležitost. Poprvé jsem ochutnal jejich prestižní cuvée Manuel Raventós 2008, výběr top poloh a vín, na kalech 72 měsíců, bez dozáže. Minerální, lehkost a zároveň koncentrace, zralost i čerstvost, ovocnost, toastovost, oříšky, komplexní výborné bubliny. Jen teda bohužel cenově už trochu… no v zóně špičkových Champagne :-)

Zobraz celý článek →

Vinotypy, Marselan & otevření Cité du Vin v Bordeaux

Tim Hanni MW, autor knihy Why You Like the Wines You Like: Changing the way the world thinks about wine, se domnívá, že konzumenty vína lze kategorizovat do několika „vinotypů“, u kterých fyziologické i psychologické faktoru určují, jak budou vína popisovat a která jim (ne)budou chutnat. Zkusil jsem si projít dotazníkem, který má můj vinotyp určit, a skončil v kategorii milovníků nadubovaných Chardonnay či mohutných Zinfandelů a těch, co nechápou oblibu černé kávy. Nesmyslně, jak asi tušíte, pokud mne čtete pravidelně. Důvodem prý může být, slovy Tima Hanniho při výtce na nefunkčnost systému, že „čím více ponořeným do tématu vína a destilátů se člověk stane, čím větší v něm má ambice, tím výrazněji neurální plasticita překoná genetické predispozice.“ Jednoduše řečeno je systém určen především těm, kteří víno teprve začínají poznávat, může je na začátku navést správným směrem. Zatímco u těch, kteří už jsou do tématu nadšenci a mají něco za sebou, už se výrazně adaptovali a postupem času naučili na některé chutě, dotazník může svést na scestí například zaškrtnutí obliby skotské whisky. Takže asi tak. Zjistěte si svůj vinotyp a pák dále pijte co vám chutná :-)

Zobraz celý článek →

Dvakrát Châteauneuf-du-Pape a jednou skoro

Příští týden se koná akce nazvaná Châteauneuf-du-Pape v Praze 2016, přehlídka několika desítek vín různých producentů z této slavné apelace. Na pár vzorků se dost těším, ale preventivně jsem se třemi lahvemi rovnou trochu zkalibroval doma a udělal si dva pěkné večery :-) Bylo to dost zajímavé srovnání. Jako „základ“ posloužilo Château Beauchêne Côtes du Rhône Premier terroir 2012, směs zhruba 70 % Grenache, 25 % Syrah 5 % Mourvèdre ze starších výsadeb školená přes rok v dubových sudech, stálice v sortimentu Kupmeto. Není to sice Châteauneuf-du-Pape ale jen Côtes du Rhône, ovšem s oblibou dávají k dobru, že od prestižnějšího bratříčka vinice pro toto víno odděluje jen pár metrů silnice :-) Na slavnější apelaci si tak trochu hraje i láhev, která na první pohled může reliéfem v horní části zmást. Víno má pěknou, nijak temnou rudou barvu. Vůně čerstvá, příjemně ovocná, do červeného ovoce, s minerální linkou. Suché v chuti, středně plné a nic hutného, šťavnatá kyselina a sladší dobré třísloviny, sladkost červeného ovoce, dobrá délka. Vyvážené, dobře postavené a pitelné víno za slušnou cenu.

Zobraz celý článek →

Čtyři fajn až skvělá vína od bohémky

Pokud je řeč o šumivých vínech z ČR, tak prostě nelze opomenout Bohemia Sekt. Pravda, jejich nejdůležitější produkty jsou domácím sektem jen de iure, surovina na ně zhusta nemá s našimi vinicemi nic společného (ano, všechna ta demíčka kvašená v tanku jsou z vína připraveného v Itálii a kdo ví kde všude jinde, veliký nápis Bohemia na přední vinětě mi nepřestává pít krev), ale jakmile se bavíme o v lahvi kvašených bublinách, tak to už je jiná hra. Vrchní sklepmistr Josef Švéda ví, co dělá (a to i u všech těch základů, připravit v konzistentní kvalitě z lecčehos co dostane miliony lahví technicky bezproblémových a pitelných bublin nemůže být žádná sranda), má k dispozici široký rozptyl zajímavé moravské suroviny a dokáže z ní udělat špičkové domácí sekty. Možná nikdo u nás toho o výrobě bublin neví tolik jako on. Je to trochu smutné, a vlastně to nerad říkám, ale i přes současný obrovský boom v lahvi kvašených bublin v Čechách a na Moravě je to stále Prestige Brut, Louis Girardot a Château Radyně od bohémky, které si konzistentně drží slušnou kvalitu a jsou možná nejspolehlivějším nákupem. I když jsou samozřejmě roky, kde je základem trochu „teplejší“ surovina a vína mne baví o něco méně (hlavně u naprosto suché Radyně je to znát velmi, Prestige Brut je trochu plnější styl prakticky vždy). Ale v průměru jsou prostě hodně fajn a za korektní cenu. Fakt mne překvapuje, že se při psaní těchto řádků cítím tak nějak provinile, mám tendenci se omlouvat. Jako by pochválit bohémku znamenalo navždy tyto stránky stigmatizovat.

Zobraz celý článek →

Šampaňský trapas a degustace Terroir Champagne

Stala se mi v noci z pátku na sobotu taková trapná věc. Vyrazil jsem po festivalu ještě na trochu vína, tentokrát „nepracovně“ a rozhodně bez plivání vzorků, do baru L’Fleur. Tam se totiž chystalo i pár vinařů, mimo jiné Caroline Brun z Champagne Roger Brun. Ta vedla na festivalu šampaňskou masterclass zaměřenou na zajímavá naturální pěstitelská šampaňská a obecně se zabývá propagací Champagne, byla to dobrá příležitost si s ní popovídat. A tak jsme popíjeli a kecali, témata se točila o všem možné týkajícím se šampaňského a bublin obecně, logicky přišla řeč i na kvalitu ročníků, kritiku vín typu Moët & spol. a podobně, znáte to. S Caroline seděl zamlkle další Francouz, který se do hovoru v podstatě nijak nezapojoval, sem tam krátce okomentoval konzumovaná vína. Vůbec jsem netušil, o koho se jedná, byť trochu povědomý mi byl. Po nějaké době jsem se s pár účastníky přesunul o dům dál, spíše pozdravit skupinku co se usídlila tam než že bych měl dostatek energie pokračovat v tahu po barech. Zdržel mne tam příslib, že za chvilku dorazí Benoît Gouez, sklepmistr Moët & Chandon, se kterým bych se určitě měl seznámit. Asi už tušíte, kam tohle vede. Když Benoit, se kterým jsem dobu pil u stolu a vedl vedle něj chytré řeči o Champagne, sestoupil s Caroline po schodech do baru, krve by se ve mně nedořezal. No stane se. Ale jaká je šance, že vedle vás sedí chlapík zodpovědným za několik desítek milionů lahví nejznámějšího Champagne vůbec, aniž by vám to někdo řekl, že jo? :-)

Zobraz celý článek →

Praha pila víno, Lidl Cru Classé, ČR ve Wine Spectatoru a Decanteru, kroupy v Chablis

V pátek a sobotu proběhl již třetí ročník festivalu Praha pije víno. Bylo to… velmi náročné :-) Nechystám žádnou větší reportáž, spíš se mi bude postupně hodit spousta nasbíraného materiálu. Poznámek k vínům, zajímavostí z debat s vinaři a tak. A samozřejmě, i přes fyzicky velkou únavu, ta spousta energie, kterou jsem nasál z hromady báječných vín a rozhovorů s fajn lidmi všude okolo. Zdaleka jsem nejel jen zahraničí, ale snažil se ochutnat i Čechy a Moravu, kde ostatně pozoroval asi největší pozitivní vývoj. Pár much by se na celé akci našlo, ale žádný vyložený problém, co by to shazoval, jsem ovšem nepozoroval. Určitě tam bylo i nemálo vín, o kterých by sáhodlouhé nadšené popisy psát nešlo, ale na vyloženě vadné kousky jsem zrovna často nenarazil a to je moc dobře. Veskrze pozitivní dojem prostě převládá. Našlo se pár návštěvníků, kteří úplně nepochopili o co jde, jejich putování po stáncích s dotazem „sladší bílé“ nepřinášelo příliš mnoho úspěšných úlovků. Ale jak jsem tak pozoroval, většina si časem to své také našla, i když nemělo hromadu cukru :o) V sobotu navečer jsem i pár lahví zakoupil a odvezl jimi potěšit tchýni, která se uvolila na oba dny pohlídat děti (manželka na služební cestě musela PPV oželet), tímto ji musím veřejně poděkovat :-) Pevně také doufám, že se Praha pije víno uskuteční i příští rok.

Zobraz celý článek →