Kalendář ochutnávek

Venku pošmourno, podzim na krku, sklizně na vinicích se chýlí ke konci, rozjíždí se propagace výrobků na vánoční svátky. Přichází období, kdy se kalendář plní degustacemi :-) Dnešní zpráva je tedy hlavně pro obyvatele Prahy a okolí, případně ty, kteří sem na ochutnávky zajíždějí. Kalendář degustací jsem naplnil v současnosti ohlášenými akcemi (chybí jen ty pro profesionály, pokud je zrovna neuvolní veřejně) a postupně, jak se mi scházejí, doplňuji další. Je rozhodně z čeho vybírat. Pokud o nějaké další ochutnávce víte, případně něco sami pořádáte, rozhodně se nezdráhejte dát mi vědět, rád do kalendáře doplním. No a třeba se někde uvidíme, byť degustovat vyrážím znatelně méně než dříve. Ale zase tím pádem odpiju něco z domácích zásob a mohu se věnovat dětem :-) Syn už chce ke každému vínu, které se nalijeme, přivonět. Korky od bublin, jsou zase vděčná hračka (a strava, když podceníte dohled) pro dceru.

Zobraz celý článek →

(Anti)degustace s pár fajn vzorky

Je tomu pár dní, co jsem se zúčastnil Antidegustace. Toto pojmenování je prý zvoleno jako „reakce na neutěšený stav degustací v českých luzích a hájích“, viz stránky akce. Osobně se domnívám, že kvalitních ochutnávek už je dneska k dispozici hromada, podobně silné vymezení už zdaleka není na místě a beru ho spíš jako marketing. Ale i oněch akcí, proti kterým pořadatel brojí, můžete stále zažít dost. Na antidegustaci jsem dorazil se zpožděním, zradila mne navigace a zoufale jsem bloudil po sídlišti a hledal nějaký vývěsní štít či jiné vodítko, ovšem akce se koná v komorním prostředí bytu ve stylu „Prostřeno“ a domovní zvonek se jménem Vaněk snadno přehlédnete. Dvě účastnice nedorazily a ostatní polovážně vtipkovali, že je možná vylekala představa jít na víno k někomu úplně cizímu do bytu. Mně to vlastně, vzhledem k mnoha desítkám degustaci co jsem pro kamarády (a někdy i vínomilce, které viděl prvně v životě) páchal doma, ani moc nepřekvapilo. Přesto je myslím na místě varovat předem :-)

Zobraz celý článek →

Dvě výrazná červená od Freixenetu

Pod bublinami ze Španělska si mnozí jistě automaticky představí cavu značky Freixenet a není divu, tahle firma je asi největším producentem bublin vůbec. Ale součástí celé skupiny Freixenet, a potažmo Ferrer Family Wines, jsou krom dalších bublin (třeba fajn Okhre) i klasická tichá vína. Dvě jsem v posledních dnech v obchodě Toro Blanco zakoupil. Asi jak začalo mrznout, tak přišla chuť pár sklenek něčeho podobného popít :-) Mas de Subirà 2012 pochází z Prioratu, odrůdově 50 % Garnacha Tinta a 50 % Cariñena, macerace až měsíc, zrání rok v dubových sudech z francouzského dubu, z velké části nových. Temná až téměř neprůhledná barva. Víno by ještě potřebovalo zrát a hodně mu prospívá klidně několikahodinová dekantace. Poměrně výrazná aromatika. Temně ovocná a středomořsky bylinková (garrigue), sušený rozmarýn a tymián, uzené maso, toastované drahé dřevo, linka kamenité minerality, opravdu pěkná. Suché a hodně plné v chuti, výrazné, sladce tmavě ovocné ale s poměrně důraznou kyselinou, nic utahaného. Výraznější ale zralé a nijak hrubé tříslo, pěkná stavba, koncentrace, délka. Alkohol 15.5%+ rozhodně víno nevyhazuje z harmonie, ale cítit samozřejmě je, však se dostáváme už na úroveň fortifikovaných vín. Velmi solidní byť trošku předvídatelná „obludka“ s docela dobrým potenciálem. Přišla mne na 475 Kč, což už je dost, ale v kategorii 15-20€ se to myslím úplně neztratí.

Zobraz celý článek →

Oranžáda z benzinky, sudovková legislativa

Tak už i roztoky. Tedy… Roztoky, Vinné sklepy Roztoky, Ludvík prostě. Jak se můžete dozvědět v magazínu věnovanému především problematice petrochemie, pohonných hmot, čerpacích stanic a dopravy, tak „Jedním z velkých vinařských hitů je oranžové víno, které se připravuje z odrůdy Rulandské šedé.“ Já vás varoval, že oranžády, nesířená vína a podobné kousky jedou do mainstreamu ;-) Až budete příště na benzínce, tak do košíku můžete přihodit i Ludwig Rulandské šedé 2014 oranžové bio v pozdním sběru, cena by se měla pohybovat okolo sto pade, dejte vědět jak chutnalo. Vzhledem k původu hroznů (Mikulovsko, Dobré pole, trať Staré), troše zbytkovému cukru a popisované technice pouhé 48 hodinové macerace při nižší teplotě bych si dovolil tipnout, že původ vína je v podniku Víno Marcinčák. A jejich oranžáda, byť se stala biovínem roku 2014, mne tedy nechala spíše chladným.

Zobraz celý článek →

Parádní Savennières, fajn lehké bílé a solidní italské bubliny

Na nedávné degustaci postarších vín padla mimo program také láhev Savennières Roche aux Moines 2007 z Domaine FL (web), prvního ročníku tohoto vína z nového zajímavého vinařství, klasické podoby odrůdy Chenin Blanc z jedné z nejlepších poloh pro ni ve Francii. Hrozny pěstovány bio, ruční sběr na několikrát v průběhu více než dvou týdnů, zrání vína v malých dubových sudech deset měsíců na plných kalech a dalších několik měsíců ve velkém dřevěném tanku. Pěkná nazlátlá barva. Zralé, poměrně bohaté výrazné ve vůni, zralejší ovoce, pečené jablko, medovost, citronový crème brûlée a čerstvě zhasnutá svíčka, pocitovka prostě. Suché, plné, šťavnaté s výraznou kyselinou, koncentrovaný hutnější styl, medovost, dlouhé, s minerální linkou. Seriózní, zajímavé charakterní víno, parádní teď a ještě mnoho let může v klidu zrát. Vozí Alifea a levné to tedy není, něco přes tisícovku. Ročník 2010, který byl na degustaci oblasti o den dříve (kam jsem se bohužel nedostal), je prý ještě výrazně lepší. Tak nevím, asi si zase budu muset udělat radost…

Zobraz celý článek →

Staré moravské červené a český ryzlink

Při nedávném přehrabování archivu jsem narazil na láhev z Dobré vinice (web), desetileté Velké dobré červené 2005, tedy moravské víno směřované od začátku k nějakému tomu zrání a s jasným potenciálem. Matně si vzpomínám, že ještě 6-7 let zpátky vypadalo, že potřebuje dále ležet. Ale přeci jen tenhle věk je už docela dost, takže jsem otevíral s obavami. Jedná se o směs Zweigeltrebe 40 %, Pinot noir 30 %, André 20 % a Frankovka 10 %, školeno 11 měsíců v dubových sudech (225 l a 450 l) různých původů. Světlejší rudá nazrávající na okrajích, taková docela „pinotová“. Vůně pěkně nazrálá, ale stále ještě ovocná do sušených plodů, brusinka, červené i tmavší peckoviny, mírné a vůbec ne nepříjemné těkavky, trochu hořké čokolády. Suché, šťavnaté, peckovinové, stále slušné tříslo, moc pěkná páteř kyseliny, dobrá stavba, delší, pěkně pitelné a docela zajímavé. Pocitově, i když ve směsi tvoří sotva třetinu, je ten projev hodně pinotový. Bavilo velmi a jsem moc rád, že jsem měl možnost ochutnat. V poslední době jsem novějších vín z Dobré vinice pil nějak málo, musím zase napravit.

Zobraz celý článek →

Ryzlink a Veltlín v podobě mírně netradiční

Krátce před dovolenou jsem na domácí ochutnávce měl možnost vyzkoušet Májový ryzlink 2011 z Dobré vinice, teda na tento typ vína už poněkud archiv, ale byl stále ve skvělé kondici a neuvěřitelně zábavný. Vlastně šlo o první víno, které se ten večer vypilo. Trochu mi ho připomněl Grüner Veltliner Urkraft 2012 ze zajímavého vinařství Spielauer (web) z Kamptalu. Momentálně jsou v přechodném období na bio a krom klasických vín mají v sortimentu něco zajímavostí. Tenhle veltlín je bez síření, bez filtrace a zrál 21 měsíců na jemných kalech, v lahvi je uzavřen pod šroubem. Kalnější, tmavší citronová žlutá, víno jasně zašumí a je v něm docela dost CO₂. Ve vůni až nečekaně čerstvé, živé, minerální, slinosbíhavé. Citrusové, zelené jablko, rebarbora. Suché, středně plně, s perličkou v chuti, šťavnaté s kvantem kyseliny, minerální, docela dlouhé s mírnou hořčinou v závěru, která spíš nutí dát si další doušek. Nejsou to bubliny, ale ani úplně tiché. Je to zábavné a vlastně docela vrstevnaté a seriózní. Skvěle se pije! Rozhodně (ani zdaleka) nesedne každému, mně i manželku bavilo velmi.

Zobraz celý článek →

Pětkrát Vermentino

Během pobytu na toskánském pobřeží jsem popil leccos, z bílých odrůd to ovšem bylo nejčastěji Vermentino, ostatně je na pevnině i ostrově Elba asi nejčastější. Nejdražší a „nejlepší“ bílá vína z těchto míst jsou spíše pokusy o seriózní Chardonnay či různé směsky (Ca' Marcanda Vistamare od Gajy, moc zajímavé Poggio alle Gazze dell’Ornellaia), ale Vermentino zde umí opravdu zazářit a lze ho nalézt v mnoha různých podobách a variacích, dobře odráží místní podmínky a vůbec tam tak nějak zapadá. Takové odlehčenější Chardonnay, občas, ale umí být i seriózní. K jídlu, k moři, jen tak... K mírně detailnějším poznámkám jsem vybral pět různých kousků.

Zobraz celý článek →

Toulky noční Boloňou

Pomalu ale jistě se adaptuji zpět na Čechy, vinohradská jedenáctka a kabinetní ryzlink ze Školního statku Mělník jsou dobrá výpomoc. Dnešní zápisek bude zatím zase jen sbírka momentek z předchozích dní, k normálnímu psaní se dostanu až v průběhu týdne. Cestou domů z toskánského pobřeží jsme to vzali přes Boloňu a město mne nadchlo. Tedy především jak neuvěřitelně žije v noci, něco podobného by u nás asi možného nebylo. Moment, kdy společně s davy dalších lidí posedáváte v půl dvanácté večer na zídkách pod starými arkádami v centru, v ruce skleničku výborného přírodního vína z baru specializovaného právě na ně (ostatní vedle mají spíš celé lahve a rozlévají si; ale podnik má i vína stáčená včetně nesířených), a kolem projede noční cyklojízda. Policista na začátku, další na konci, a mezi tím děti, jeptišky, otcové s dětmi spícími na nosičích… bizarní. Dojdete si pro další sklenku, podaří se vám lámanou italštinou a výrazy jako „sulle bucce“ získat oranžádu (majitel přinesl nějaké otevřené flašky ze zázemí, dal vybrat, cena za sklenku nikde nebyla napsána ale vše co jsme tam vypili stálo stejně) a zase sedíte hezky venku a bavíte se tím, jak okolo chodí lidé se sklenkami z očividně jiných podniků kdo ví kde. Krása! A když vás ráno vzbudí trubka a z okna vidíte, jak na stožár stoupá italská vlajka, protože bydlíte vedle kasáren italského letectva, je zážitek dokonalý.

Zobraz celý článek →

Déšť, zima, grappa…

No trvalo to pár dní, ale už jsem se tu docela adaptoval. Vytipovány dobré restaurace a nalezeny slušné zdroje vín. Poněkud překvapivě jsou to stejné podniky. Třeba lahůdkářství a malá restaurace s rustikálním lokálním ale výborně udělaným jídlem v jednom, která má velký výběr vína za vinotékové ceny a cokoliv si můžete dát i na místě, navíc „základnější kvalitní věci“ (takhle mi byla vysvětlena cenová kategorie 10 až 25€, zhruba, holt jiný kraj… jinak ta dříve zmiňovaná sudovka od zhruba eura pade za litr je tu všude a obchoďáky plné vín i za dvě či tři eura, ale žádná hitparáda kvality) bez problémů po sklence. Nepřekvapivě se to nachází mimo hlavní turistické trasy. To bych zvládl i doma, takovéhle restaurace. Víno prokládám grappou, včera po obědě jsem si střihl degustaci matolinových pálenek ze tří supertoskánců – Tignanello, Ornellaia a Sassicaia. Viz fotky níže. Počasí k tomu lákalo, leje a je zima, moře bouří, racci řvou. Prcháme do vnitrozemí.

Zobraz celý článek →