pondělí 5. října 2015

Toulky noční Boloňou

Santuario-Madonna-di-San-LucaPomalu ale jistě se adaptuji zpět na Čechy, vinohradská jedenáctka a kabinetní ryzlink ze Školního statku Mělník jsou dobrá výpomoc. Dnešní zápisek bude zatím zase jen sbírka momentek z předchozích dní, k normálnímu psaní se dostanu až v průběhu týdne. Cestou domů z toskánského pobřeží jsme to vzali přes Boloňu a město mne nadchlo. Tedy především jak neuvěřitelně žije v noci, něco podobného by u nás asi možného nebylo. Moment, kdy společně s davy dalších lidí posedáváte v půl dvanácté večer na zídkách pod starými arkádami v centru, v ruce skleničku výborného přírodního vína z baru specializovaného právě na ně (ostatní vedle mají spíš celé lahve a rozlévají si; ale podnik má i vína stáčená včetně nesířených), a kolem projede noční cyklojízda. Policista na začátku, další na konci, a mezi tím děti, jeptišky, otcové s dětmi spícími na nosičích… bizarní. Dojdete si pro další sklenku, podaří se vám lámanou italštinou a výrazy jako „sulle bucce“ získat oranžádu (majitel přinesl nějaké otevřené flašky ze zázemí, dal vybrat, cena za sklenku nikde nebyla napsána ale vše co jsme tam vypili stálo stejně) a zase sedíte hezky venku a bavíte se tím, jak okolo chodí lidé se sklenkami z očividně jiných podniků kdo ví kde. Krása! A když vás ráno vzbudí trubka a z okna vidíte, jak na stožár stoupá italská vlajka, protože bydlíte vedle kasáren italského letectva, je zážitek dokonalý.


sudovkaMimochodem, když jsem zase jmenoval tu sudovku, která je (resp. pravidla sudovky se týkající) ještě stále zásadním vinařským tématem u nás, tak ta očividně nebyla jen specialitou pobřeží. I v Boloni jsem ji viděl na více místech včetně možnosti si stáčet sám ve dvou různých supermarketech. To jen až se zase bude řešit, že je to naše specialita a v zemích s větší vinařskou kulturou něco takového není a podobně. Osobně si ale myslím, že patří do míst, kde se o ni dokáží postarat (= ne do každého květinářství nebo řeznictví), a především dává smysl ve vinařských oblastech s rozumnou produkcí. V Toskánsku i v Boloni byla leckde, včetně třeba docela velkého nerezového tanku na kraji kavárny a pekárny, ale naprosto zásadní rozdíl oproti těm našim stáčenkám byl, že šlo o vyloženě lokální víno. Tedy ne dovoz kdo ví čeho a kdo ví odkud, ale produkt z vinic v nejbližším okolí, který se navíc docela otáček. Za ceny od zhruba 1.5€/litr, ale minimální odběr litry tři.

staceni_ruzovky

Komentáře používají Disqus