Naředěná kaplička aneb… déjà vu?!?

Státní zemědělské a potravinářské inspekci se zase jednou podařil docela pěkný úlovek. Pět vín původem z Moldávie, u kterých našla oblíbený syntetického glycerol či ethanol z přidaného cukru. Všechna vína ovšem spojuje pančování vodou (od „snesitelné“ sotva čtvrtiny po sadistických 87 %!!!) a především dodavatel, LP Wine s.r.o. z Velkých Bílovic, a následně i stejné místo prodeje. A to u již dobře známé firmy, a tím nemyslím zásadní účinkování jejich objektu v seriálu Vinaři, Vinařství U Kapličky. Jednatelé a společníci LP Wine zastávají zároveň stejné funkce také u další známé firmy, Bulk Wine Trade (a také ve Vinné sklepy Zaječí). Jeden z nich má jako bonus hospodu a hotel ve Zlíně, kde bych si vzhledem k výše uvedenému víno po skleničce raději nedával. Fakt ale nechápu jednu věc, už dlouhodobě. Dokolečka stejné firmy, velmi podobné či úplně totožné prohřešky, ale jede se vesele dál :-(

Zobraz celý článek →

Nejdražší lahve a stobodové červené

Někdy si říkám, kdy tu tak řeším „poměr cena/kvalita“ a že nějaké víno je fajn, ale mělo by stát dvě stovky a ne tři, jak vzdálené je to světu „běžného konzumenta“ (= láhev za 200-300 Kč už je dost sváteční záležitost) a zároveň úplně mimo svět obchodu s velkými víny a lahvemi jako investice. Opět jsem se nad tím začal zamýšlet kvůli textu Paleta Le Pin na stránkách Jancis Robinson, který vypráví o vrcholu obchodování s Bordeaux po ročníku 2005 a jak se obchodníci v UK předháněli, komu se podaří udělat kšeft v hodnotě milion liber a víc (autor byl trapák, protože najednou prodal jen víno za čtvrt mega). A taky se tento týden po internetu rozletěla novinka o novém „nejdražším vínu“, v žebříčku Wine Searcheru se na první pozici nejdražších obchodovaných vín dostal Richebourg od Henri Jayera, s průměrnou cenou přes 15 tisíc dolarů za sedmičku předstihl Romanée-Conti. V Top 50 je mimochodem 40 vín z Burgundska, čtyři z velkých sladkých moselských ryzlinků, dvakrát Bordeaux (v obou případech Pomerul, Pétrus a výše zmíněný Le Pin), šampaňské Krug Clos d'Ambonnay a Dom Pérignon P3, top Hermitage z vinařství Jean Louis Chave a cabernet Screaming Eagle z Napa Valley.

Zobraz celý článek →

Podpora Řecka lahví Retsiny a tip na koktejl

V rámci zodpovědného přístupu k budoucnosti evropského společenství jsem se rozhodl trochu nakopnout ekonomiku Řecka, ideálně konzumací jejich vín. Sladká z ostrova Samos u mne příliš velkého využití nenajdou, zato momentálně velmi populární (hlavně sommeliéři v USA v něm teď dost jedou) suché svěží Assyrtiko, ať už ze Santorini nebo odjinud, užití najde velmi snadno. No a pak je tu samozřejmě Retsina. V minulosti jsem měl možnost ochutnat i pár vyhlášených variant, s pryskyřicí jen jemně „elegantně“ doplňující projev vína, a dokonce i jednu biodynamickou, ale stejně jsem se k projevu příliš nepropil a pokaždé to nakonec bral jen zajímavé jako rozšíření vinných obzorů a doplnění zkušeností. Teď jsem schválně zkusil jednu běžně dostupnou průmyslovou variantu za pár korun, konkrétně asi 130 Kč v kamenném maloobchodě (na e-shopu dovozce stovka a dá se koupit dvoulitrovka pod stovky dvě), abych si pryskyřičný projev mírně osvěžil. A večer přišel na celkem fajn způsob, jak si s celou lahví hravě poradím…

Zobraz celý článek →

Chutné novinky od Gut Oggau

Loni jsem se tu rozepisoval o pár lahvích dnes už dost slavného biodynamického vinařství Gut Oggau z Burgenlandu a před pár dny měl možnost, opět na ochutnávce ve Fajšmekru, ochutnat aktuální nabídku. Jednalo se o vína mladá, sotva lahvovaná, která nutně potřebují více či méně času aby se ukázala v plné síle. Ale co naděláte, k archivním kouskům není snadné se dostat. K ochutnání byla i vína z top prarodičovské „generace“, celkem šest významně odlišných vzorků. Ve všech případech měla vína něco do sebe a rozhodně zaujala, jen… prostě na můj vkus jsou drobátko moc drahá (pro zjednodušení 400-500 základní řada, k tisícovce ta středí a spíš dvojku prarodiče) :-) Respektive se nemohu ubránit pocitu, že od některých svých oblíbenců dostanu srovnatelně zajímavá vína za menší obnos. Což neznamená, že kupa konzumentů a potažmo světová kritika to nemá úplně jinak, že jo.

Zobraz celý článek →

Mladé Vermentino a zralejší Arneis

V odpudivých vedrech poslední dní, nebo už spíš týdnů, mne to táhne k vínům z jižních krajin (ne že bych se s chutí neosvěžil kyselinou severského ryzlinku či bublinkami ze Champagne, tahle vína samozřejmě fungují skvěle). Cestou z práce mi takhle skončila v nákupní tašce láhev Papiri Vermentino 2014 ze sardinského družstva Cantina Santa Maria la Palma, vína z jejich top řady hrdě nazvané Gran Crù :-) Citronová žlutá barva. Čistá, mladá, svěží ovocná vůně, zralé jablko a bělomasá broskev, trocha krémovosti. Suché, čisté středně plné, ovocné opět broskev a mírně tropiko, slušně dlouhé s decentní mandlovinou v závěru, pěkně postavené. K rybě s bramborem se pilo dobře. Dal jsem za něj tři stovky v Showroomu Sardinie a po pravdě bych si tenhle styl dovedl představit i v zóně do 7€, ale nemohu mít vše :-)

Zobraz celý článek →

Riedel vyhrožující a pár vinných zpráv

Mám rád sklenky od Riedelu. Když tedy pominu otřesné a hlavně u strojově vyráběné řady jen těžko obhajitelné ceny, až úsměvně moc „odrůdově vyladěných“ variant (tomu už snad nevěří nikdo, obzvláště při tak brutálních stylistických rozdílech i v rámci jedné odrůdy či apelace) a opravdu hodně přimhouřím oči nad mírným vymýváním mozků v rámci masových degustací „z našeho skla víno vždy chutná lépe“. Jejich sklenice jsou hezké, až na pár lapsů skvěle funkční a je požitek z nich pít. Jako základní „pracovní“ sklo jsem sice jejich ryzlinkovku nahradil univerzálkou od Zalto a nelituji, ale to je jen detail, riedelovek mám dom dost, často je používám a při psaní o skle doporučuji. Trochu mne ovšem zamrzelo, že v Kufsteinu nemají smysl pro humor. Ron Washam aka HoseMaster of Wine, autor leckdy naprosto geniálních satirických článků ze světa vína, si Riedel dobírá pravidelně (tady, zde, výtečně i se Zaltem tady, tu a výborně zde). Naposledy tomu bylo povedeným textem hostovaný na webu Tima Atkina. A za něj si vysloužil dopis od právních zástupců Riedelu, s výzvou článek stáhnout, uvést jiným textem na pravou míru a tak. Washam se jim samozřejmě vysmál, ale jistá pachuť tu zůstává.

Zobraz celý článek →

Poslední z Portugalů a pěkné Champagne

Vlastně se budu opakovat, po zhruba dvou letech navazuji na článek Vinařství Ilias (ne)portugalové. Zakoupil jsem tenkrát od vinařství Ilias láhev Modrý portugal 2011 pozdní sběr z vinice U tří pannen v Pavlově, podle všech indicií poslední červený portugal ze starých výsadeb v této poloze před vyklučením. Láhev jsem si šetřil a otevřel ji včera večer. Za ty dva roky se víno pěkně posunulo a vyzrálo. Tmavší granátová barva. Bohatší, sladší ovocná vůně, zralé peckoviny až lehce do džemu, sladší koření, lehce živočišná masitost. Suché, středně plné, zakulacené ale s dostatkem kyselin, peckovinově ovocné, měkčí třísloviny, delší, efektní. Trochu připomíná některé portugiesery z teplejších částí Maďarska. Nemá komplexitu a strukturu špičkových vín, ale je to výtečné červené s charakterem. Za nějaké dvě stovky bezva. Tak uvidíme, jaký ze stejného místa bude vlašák, který portugal ve výsadbách nahradil…

Zobraz celý článek →

Minivertikála pinotu z Egeru

Nedávno jsem po delší době ochutnal něco od vinařství St. Andrea (web) z Egeru a docela mne to bavilo, takže jsem se jejich vína z nabídky dovozce Vinorum jal zkoumat detailněji. O top Bikavéru někdy později (o jednom jsem tu už ale psal), dnes dvakrát Pinot Noir. Vinařství dříve připravovalo pinotů několik, základní směs a pak nejméně tři terroirové z různých specifických vinic (Pap-tag, Hangács, Ferenc-hegy) a velmi zajímavé. Dnes je v tomhle ohledu nabídka dost zjednodušená, mají Csakegyszóval Egri Pinot Noir (o překlad názvu se třeba podělí dovozce, já se slovníkem přišel na několik různých variant) a jde o směs různých vinic, obvykle těch tří jmenovaných, krom pinotu v tom může a nemusí být drobné procento frankovky. Spontánní fermentace v otevřených kádích, zrání zhruba rok a půl spíše v použitých sudech. Cenově postaveno mezi dřívější základ a specifické vinice, kvalitativně a způsobem zpravování má o něco blíž těm terroirovkám.

Zobraz celý článek →

VOCčkový veltlín a jeden odlišně minimální

VOC. Zkratka, které při svém příchodu vzbudila velké emoce a debaty, ale nyní tak nějak… existuje a konceptem domácího vinařství nijak zvlášť neotřásla :-) Kdo z vás už pil něco z VOC Blatnice, třeba? Těšíte se na první VOC v Čechách, nebo je vám to jedno? K tématu teď jedna slečna ze Zahradnické fakulty v Lednici píše diplomku, kdo by chtěl trochu pomoct má možnost vyplnit dotazník, určitě bude ráda. Včera jsem, při přehrabování chladničky a hledání jednoho ryzlinku, narazil na mírně „archivní“ láhev z Dobré vinice, konkrétně jejich VOC Veltlínské zelené 2011 (Znojmo-Popice, vinice Pod lesem). Což rozhodně není úplně typický znojemský véócéčkový veltlín, alespoň tak jak si ho z jejich propagace představím, což mu ovšem na kvalitách vůbec nic neubírá.

Zobraz celý článek →

Osvěžení pár lahvemi prosecca Bisol

Na nedávné (pravda, čas nějak děsně letí a bylo to už v červnu, ale s nadcházejícími vedry jsem si nějak vzpomněl až teď) degustaci „letních“ vín v obchodě Le Bourgin bylo možno srovnat si pět různých vzorků prosecca a pár burgund od Boucharda. Burgundské možná jindy, měl jsem s nimi typický problém „když je ještě cenově skousnutelné, tak mne nebaví, a když už mi chutná tak požadované peníze za něj nedám“, dneska raději bubliny. Vše pocházelo od firmy Bisol resp. dalších značek pod ně spadajících, už v minulosti jsem tu něco psal. Rodina Bisol má, coby pěstitelé hroznů, v oblasti historii mnoha století. Ale už v druhé polovině devatenáctého století hrozny i začínají jako firma zpracovávat, nejdříve v rámci palírny a později, po druhé světové válce, i coby vinařství. I přes produkci atakující dva miliony lahví ročně jde o jednu ze špiček prosecca, hlavně tedy pod jménem Bisol a v různých terroirových kouscích, ale i další jejich vína jsou více než konkurenceschopná.

Zobraz celý článek →